Pracovní paměť je schopnost uchovat informace v mysli tak dlouho, abychom s nimi mohli nějak manipulovat. Lidská pracovní paměť vzdáleně připomíná pracovní paměť počítače.
Není divu, neboť počítače jsme si vymysleli jako napodobeniny našich mozků. Čím má počítač větší pracovní paměť, tím je lepší. Podobné je to i u mozku. Pracovní paměť je významná složka inteligence. Čím větší je její kapacita, tím jsme chytřejší.
Výkon lidské pracovní paměti je ale méně stabilní než výkon paměti počítačové.
Autor: Isifa.cz
Mění se s věkem. Malé děti mají horší pracovní paměť než dospělí. Jak stárneme, zase o část kapacity přicházíme. Pracovní paměť mohou poškodit i úrazy mozku nebo onemocnění, jako je třeba encefalitida.
Ovlivňovat ji mohou i léky nebo drogy. A také nálada. Aspoň podle výsledku experimentu, který uskutečnili psychologové Elizabeth Martinová a John G. Kerns z Missourské university v americké Columbii.
Vědci se pokusili zmanipulovat náladu svých pokusných osob. Pak sledovali, jestli bude mít manipulace nějaký vliv na kapacitu jejich pracovní paměti. Rozdělili je na dvě skupiny. První skupina sledovala video o pokládání podlah.
Druhá skupina dostala video s pásmem komických výstupů typu „stand-up comedy“, jaké je možno v Čechách vidět v pořadu HBO Na stojáka. Pokládání parket mělo být neutrální, stand-up měl způsobit dobrou náladu.
V dalším kroku testovali psychologové duševní výkonnost obou skupin.
Všichni účastníci experimentu dostali sluchátka, do kterých jim pouštěli čísla. Rychlost nahrávky byla čtyři čísla za sekundu. Když nahrávka skončila, požádali Martinová a Kerns pokusné osoby, ať si vybaví posledních šest čísel, která slyšeli.
Výkon účastníků experimentu, kterým vědci navodili dobrou náladu, byl horší. Dobrá nálada tedy snižuje kapacitu pracovní paměti.
„To vysvětluje, proč si nejste schopni zapamatovat telefonní číslo, které jste dostali na večírku, kde jste se dobře bavili,“ prohlásila Martinová.
Smutek podporuje kontakt s realitou
Jestliže dobrá nálada paměť zhoršuje, co s ní dělá špatná? Logika napovídá, že by ji měla zlepšovat. Skutečně by na tom mohlo něco být. Svědčí o tom výzkumy australského sociálního psychologa Joea Forgase.
Před dvěma lety opustil bezpečí své laboratoře na univerzitě Nového Jižního Walesu, a vydal se do supermarketů. Rozmístil u pokladen angličáky a plastové vojáčky a ptal se zákazníků, kolik si jich zapamatovali.
V zamračených a pošmourných dnech zesiloval špatnou náladu zákazníků přehráváním Rekviem od W. A. Mozarta. Když bylo hezky, pouštěl jim veselé skladby britského skladatele Arthura Sullivana. Smutní zákazníci si pamatovali skoro čtyřikrát víc předmětů než veselí.
Špatná nálada nás podle Forgase nutí přemýšlet opatrně, dvakrát měřit a jednou řezat.
Autor: Isifa.cz
Smutek zlepšuje náš kontakt s realitou. Smutní lidé se lépe rozhodují a jsou méně důvěřiví. Vidí svět realisticky. Svědčí o tom další Forgasovy výzkumy.
V jednom ze svých starších experimentů napřed požádal pokusné osoby, aby si vzpomněli buď na smutné, nebo veselé události ve svém životě.
Pak je požádal, aby posoudili pravdivost městských mýtů, jako je například víra, že škvoři lezou lidem do uší a pomocí klíštěk jim prostřihují bubínky. Smutní lidé dělali méně chyb. Dokonce byli lepší, pokud měli svůj názor vyjádřit písemně a podpořit argumenty.
Smutní lidé mají smutné vzpomínky
Smutek nás přepíná na opatrné posuzování informací a zvažování všech alternativ. Radost podle Joea Forgase naopak podporuje myšlení skokem v mentálních zkratkách a tvořivost. Záleží ovšem i na tom, o jaký typ tvořivosti jde.
Známý je například výzkum Američanky Nancy Andreasenové, která navštívila seminář tvůrčího psaní na Iowské univerzitě. Osmdesát procent spisovatelů trpělo podle jejího zjištění nějakou formou deprese. Je to logické, protože duševní nemoci jsou z velké části dědičné.
Aby se geny, které je způsobují, udržely v populaci, musí přinášet svým nositelům nějakou výhodu.
Deprese má vztah i k dlouhodobé, tzv. autobiografické paměti. Je všeobecně známo, že depresivní lidé si snáze vybavují smutné vzpomínky než veselé. To podporuje další trvání deprese, takže se nemocní jedinci pohybují v bludném kruhu.
Pokud se jim, ať už s pomocí odborníka nebo bez ní, podaří kruh přetnout, mají šanci se ze zajetí chorobné sklíčenosti vymanit. Když jste smutní a někdo vám řekne „mysli na hezké věci“, měli byste ho zkusit poslechnout. Má pravdu.
Zdroje:
http://www.dailymail.co.uk/health/article-1371816/Memory-mood-research-Do-forget-names-party-You-having-good-time.html#
http://www.sciencedaily.com/releases/2011/03/110330131344.htm
http://www.informaworld.com/smpp/content~db=all?content=10.1080/02699931.2010.491652
http://news.bbc.co.uk/2/hi/8339647.stm
http://www.nytimes.com/2010/02/28/magazine/28depression-t.html
Přečtěte si náš blog
V mém minulém článku jsme se podívali na to, co je to vlastně prospektivní paměť a jak nám pomáhá při plánování nejrůznějších úkolů. Častokrát se nám však může stát, že na nějaký úkol, který jsme si naplánovali, můžeme během dne snadno zapomenout. Psychologové Gilles Einstein a Mark McDaniel uvádí ve své knize Prospective memory (2007) celou řadu různých tipů a rad, jak se takovým chybám vyhnout a právě o některé z těchto rad bych se s vámi nyní chtěl podělit.
Rada č. 1: Pokud se rozhodneme, že bychom měli něco udělat, měli bychom to udělat co možná nejdříve, nejlépe ihned.
Tahle rada zní na první pohled poměrně banálně, výzkum Einsteina a McDaniela však ukazuje, že na to, že máme v plánu něco udělat, můžeme někdy zapomenout až překvapivě rychle.
Například v jednom z jejich experimentů měli lidé na počítači plnit různě náročné úkoly a zároveň měli vždy zmáčknout určitou klávesu, když se změnila barva pozadí na obrazovce. Část účastníků měla zmáčknout klávesu ihned, část ji měla zmáčknout až poté, co vyřeší rozpracovaný úkol.
Lidé, kteří měli zmáčknout klávesu ihned, na to téměř nikdy nezapomněli. Lidé, kteří zmáčknutí klávesy museli odložit o 5 sekund, aby dořešili zadaný úkol, ji zapomněli zmáčknout téměř v 25 % případů.
I velmi krátký odklad tedy může vést k tomu, že na svůj záměr zapomeneme a při rušném dni na něj můžeme klidně zapomenout i během několika sekund. Pokud tedy například chceme kolegyni poslat e-mail s důležitou přílohou, měli bychom ji k němu připojit ještě předtím, než tento e-mail začneme psát. Pokud bychom si řekli, že ji připojíme až po dopsání, mohli bychom na to jednoduše zapomenout.
Rada č. 2: Pokud si chceme na něco vzpomenout, měli bychom používat vhodná vodítka.
Někdy bohužel nejde vykonat náš záměr ihned a musíme ho tedy o něco odložit. V takovém případě je třeba mít nějaké vhodné vodítko, které by nám náš plán v ten správný čas připomnělo. Jaké by takové vodítko mělo být? Především by mělo být dostatečně výrazné a hlavně by mělo být nějak smysluplně spojeno s tím, co chceme udělat.
Jaké vodítko by nám tedy mohlo například úspěšně připomenout, že máme v obchodě ráno koupit mléko? Někdo by třeba mohl zkusit přilepit lístek s poznámkou na ledničku. Pokud máte však na ledničce už více podobných lístků, nemuselo by být takové vodítko dostatečně výrazné. Dalším vodítkem, dříve často používaným, by mohl být třeba uzel na kapesníku.
Takové vodítko je možná dostatečně výrazné, není ale nijak smysluplně spojeno s tím, co chceme udělat. Pokud bychom viděli uzel na kapesníku, vzpomněli bychom si pouze, že si máme na něco vzpomenout, ale nevěděli bychom přesně na co.
Gilles a Einstein navrhují, že vhodným vodítkem by v tomto případě byla například prázdná krabice od mléka, kterou bychom postavili přede dveře. Takové vodítko by bylo dostatečně výrazné a zároveň i smysluplné.
Rada č. 3: Při plánování našich úkolů bychom měli být co nejvíce konkrétní.
Častokrát se stává, že při plánování našich úkolů nejsme příliš konkrétní a zaměřujeme se více na to, co máme udělat, než na to, kdy a kde bychom to mohli udělat. Pokud bychom například měli vyřídit nemocnému kolegovi nějaký vzkaz, v duchu si často řekneme jen: „Musím mu během dneška zavolat.
“ Takový plán ale není dostatečně specifický a může se snadno stát, že na něj zapomeneme. Můžeme si ale v duchu říct i konkrétnější plán: „Až se dneska vrátím z oběda a sednu si v práci zpátky ke svému stolu, tak mu zavolám.“ V takovém případě si pak na svůj plán vzpomeneme mnohem častěji, než když je neurčitý a vágní.
To, že má tato propracovanost plánu vliv na vybavování z naší prospektivní paměti, ukázala i řada různých studií.
Rada č. 4: Pozor na rutinní činnosti, které děláme pravidelně každý den.
Říká se, že zvyk je železná košile a my často předpokládáme, že pokud něco děláme pravidelně každý den, nemůžeme na to zapomenout. Je pravdou, že na každodenní úkoly si vzpomeneme lépe než na nepravidelné úkoly, ale i rutinní činnost přináší podle Gillese a Einsteina problémy, před kterými bychom měli být na pozoru.
Opakovanou činnost často děláme automaticky a může se nám snadno stát, že zapomeneme na to, že jsme ji již udělali, a proto ji uděláme znovu. Tato chyba se často objevuje u seniorů a v některých případech může mít i vážné následky.
Může se například stát, že senior, který si vždy ráno bere léky, zapomene na to, že si je před chvíli vzal, protože to udělal automaticky. Znovu si je tedy vezme a pak může dojít i k jeho předávkování.
V experimentech Einsteina a McDaniela se ukázalo, že k zopakování již jednou provedené rutinní činnosti, docházelo u seniorů poměrně často (přibližně v 18 % případů), u mladších dospělých se tato chyba téměř nevyskytovala (přibližně v 5 % případů).
Jak tedy můžeme těmto chybám alespoň částečně zabránit? Na tuto otázku našla odpověď psycholožka Grit Ramuschkatová se svým týmem. V jejím experimentu plnili senioři na počítači několik různých úkolů a v průběhu každého úkolu měli vždy jedenkrát zmáčknout určenou klávesu.
Část seniorů měla klávesu jednoduše zmáčknout jednou rukou, ostatní senioři pak měli jednou rukou zmáčknout klávesu a druhou ruku se při tom měli dotknout hlavy. Ukázalo se, že senioři, kteří měli pouze zmáčknout klávesu, ji omylem zmáčkli dvakrát téměř v 17 % případů. Senioři, kteří se při tom měli dotknout hlavy, zmáčkli klávesu dvakrát pouze v 6 % případů.
Velmi jednoduchou rutinní činnost tedy můžeme omylem zopakovat, u rutinní činnosti, která je komplexnější, se to však tak často nestane.
Einstein a McDaniel tedy doporučují seniorům, aby si pravidelně brané léky několikrát převalili v puse a ne je jen jednoduše spolkli. Podobně „obohatit“ pak můžeme i jiné rutinní činnosti a lépe si pak pamatovat, že jsme je již udělali.
Zdroj: McDaniel, M. A., & Einstein, G. O. (2007). Prospective memory: An overview and synthesis of an emerging field. Sage Publications.
Šest důvodů, proč neustále zapomínáte. Mozku škodí stres i některé léky
Jednou za čas se potýkat se zapomnětlivostí a předcházet jí pomocí lístečků s připomínkami je naprosto normální. Pokud však zjistíte, že s lehce zamrzlým mozkem bojujete prakticky denně, je načase odhalit viníka.
Existuje mnoho důvodů, proč paměť ztrácí na síle. A nemusí to být hned Alzheimerova choroba. Prozradíme vám, které faktory mohou mít vliv na vaše paměťové funkce.
Některé druhy léků
Mezi nepříjemné vedlejší účinky některých medikamentů patří i výpadky paměti a zvýšená zapomnětlivost.
„Pokud se obáváte o svou paměť, jednou z prvních věcí, kterou byste měli udělat, je probrat s lékařem váš seznam léků,“ řekla pro server prevention.com doktorka Lauren Dragová, neuropsycholožka z oddělení neurologie a neurologických věd na Stanford University School of Medicine.
Podle ní existuje hned několik léků na předpis i těch volně prodejných, které si mohou pohrát s vaší pamětí. Do tohoto seznamu patří i anticholinergika (léky blokující účinek acetylcholinu), která zahrnují antihistaminika (tlumí alergické reakce), léky na reflux, na svalové křeče a některé medikamenty na léčbu depresí.
Problémy s pamětí mohou také způsobit léky na krevní tlak, sedativa i některé léky proti bolesti. Pokud máte podezření, že za vašimi výpadky paměti stojí léky, které užíváte, zeptejte se svého lékaře, zda existuje nějaká alternativa.
Deprese a stres
Když jste duševně nevyrovnaní, je velmi těžké soustředit se na to, co je před vámi. Proto je později prakticky nemožné, abyste si to vybavili. Podle odborníků mohou mít deprese spojitost se změnami fungování oblastí mozku, které jsou důležité pro dovednosti, jako jsou paměť, rychlost, jakou myslíme, pozornost a schopnost řešení problémů.
| A jak poznáte, že se vaše zapomnětlivost posunula za hranice normálnosti?Kdykoliv vaše výpadky paměti začnou ovlivňovat váš každodenní život, stojí za to se nechat vyšetřit. „Ojedinělý případ zabočení na špatnou cestu na nové silnici není nic neobvyklého,“ tvrdí doktorka Lauren Dragová. „Ale pokud se často ztratíte při jízdě, zejména na známých místech, poraďte se s lékařem.“Podle psychoterapeuta Jarolímka zapomínání ve starším věku není nevyhnutelné, ale je přirozené. „Velmi záleží na biologických dispozicích jedince a způsobu, jakým svůj mozek celoživotně používá. Obecně u mozku a jeho schopnosti uchovávat a posilovat neutrální spoje platí pravidlo ‚use it or loose it‘ neboli ‚používej to, nebo o to přijdeš‘. To znamená, že mozek je potřeba neustále procvičovat. Je prokázáno, že již mírná duševní aktivita výrazně snižuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby,“ informoval psychoterapeut Jarolímek s tím, že zhoršování rozumových schopností můžeme zmírňovat nejen duševní aktivitou, jako je čtení a učení, ale i fyzickou aktivitou, která má podstatný vliv na kondici mozku. |
Na to, abyste zapomínali, nemusíte trpět vážnými depresemi. Někdy postačí i nadměrný stres. Kvůli stresu si nemusíte zapamatovat jméno nového kolegy a můžete mít i potíže při rozhovoru, jelikož se na něj nedokážete soustředit.
Chronický stres je ještě horší. „Ten může mít významný vliv na mozek, pravděpodobně kvůli dlouhodobému vystavení se hormonům, které se uvolňují během stresového období,“ vysvětlila doktorka Dragová, podle které mohou zapomnětlivost zvýšit i každodenní nepříjemnosti a plný pracovní diář, který vám brání dostatečně spát, cvičit i zdravě se stravovat.
S tím, že deprese i stres ovlivňují paměť, souhlasí i Petr Jarolímek, psychoterapeut a vedoucí psychoterapeutického centra Psychoterapie Vysočany. Ten vysvětlil, že u hlubších depresivních poruch nálady dochází k narušení rozumových funkcí obecně. Bývá horší pozornost, vštípivost informací i jejich vyvolání z paměti.
„Stres je trochu módní termín, nelze ho posuzovat jako celek. Má různé podoby. Určitá míra stresu je prospěšná a pomáhá nám dosahovat lepších výkonů, posouvá nás dál. Mnoho lidí už je dnes obeznámeno s termíny eustres a distres.
Eustres je pozitivní a v mnoha okamžicích důležitý prvek, který nás nabuzuje a motivuje k činnosti. Distres je naproti tomu nežádoucí a zejména jeho dlouhodobý vliv má na zdraví škodlivý účinek.
Vede ke snížené koncentraci, častějšímu zapomínání, roztržitosti,“ objasnil psychoterapeut Jarolímek a dodal, že jak u deprese, tak u přemíry stresu jsou snížené rozumové schopnosti prvkem, který může vést k dalším komplikacím.
„Jako příklad si můžeme uvést situaci, kdy v období, které je velmi stresující, začneme v práci dělat mnoho chyb, nejsme schopni odvádět výkony jako dřív a hrozí nám ztráta zaměstnání.
Toto riziko si lidé často uvědomují a dostávají se pod ještě větší tlak.
Stejně tak při depresích mohou nastat opravdu těžké stavy, kdy nejsme schopni fungovat ve standardním režimu, někdy nejde ani vstát z postele či vykonat základní jednoduché činnosti,“ sdělil psychoterapeut Petr Jarolímek.
Na únavu je nejlepší dostatečný spánek. Nicméně osm a více hodin pod peřinou nemusí nutně znamenat, že dosáhnete kýženého odpočinku. Důležité totiž je, aby byl váš spánek hluboký a nepřerušovaný.
Výzkum ukázal, že jedinci, kteří tráví méně času v hlubokém spánku, mají větší potíže s pamětí.
Dobrou zprávou však je, že někdy stačí jen rychlý, ale mocný šlofík, i třeba na pouhých šest minut, který dodá vašemu mozku nový impuls.
Odborníci proto radí, že pokud vás únava zmáhá a máte možnost si odpočinout, dopřejte si krátký spánek. Jestliže vás neobvyklá únava provází i navzdory dostatečnému spánku, měli byste zajít k lékaři.
Neuropsycholožka Dragová upozornila, že problémem může být spánková apnoe, která může zbavit mozek kyslíku a vést ke změnám v přívodu krve do mozku.
To může časem negativně ovlivnit paměť a schopnost myšlení.
Alkohol
Jistě je vám známo, že konzumace alkoholu zatemňuje mysl. A to nejen bezprostředně po přímé konzumaci, ale v případě, že holdujete alkoholu více než je zdrávo, i ve stavu střízlivosti. Doktorka Dragová uvedla, že podle výzkumů může střízlivost při detoxu vést k dočasnému zhoršení paměti a myšlení.
Vypočítejte si plodné dny, datum porodu nebo svůj body mass index
Bohužel u některých jedinců, kteří si rádi dopřejí několik skleniček, a především u osob, které alkohol užívají dlouhodobě, může nastat, že o bystrou mysl přijdou úplně, a zapomnětlivost se tak stane jejich denním chlebem. Naštěstí, jak uklidnila doktorka Dragová, mlha zapomnění se u většiny lidí zvedne, i když to může někdy trvat celé týdny i měsíce.
Cukrovka a srdeční choroba
Jakékoli onemocnění, které postihuje cévní zásobení mozku, jako jsou cukrovka, vysoký krevní tlak nebo vysoký cholesterol, může způsobit psychické bloky. Na paměťové funkce mohou mít významný vliv také poruchy štítné žlázy, jater nebo ledvin či dokonce obyčejná infekce močových cest.
Zapomínání může být také známkou nedostatku vitaminu B12. Pokud si myslíte, že by to mohl být váš případ, nechte si zkontrolovat jeho množství. Doplnění tohoto vitaminu by pak mělo obnovit vaše mozkové schopnosti.
Stárnutí
Stejně jako se na pokožce věkem objevují vrásky a klouby začínají tuhnout, i mozek stárnutím může vykazovat známky opotřebení. Po překročení věku 65 let se zvyšuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby, ale mírná zapomnětlivost je v tomto věku ještě častější.
Proto by vás nemělo nijak zvlášť vyděsit, když zjistíte, že vám dělá problém učit se nové dovednosti nebo si nemůžete vzpomenout na slovo, které chcete použít ve větě. Cvičení, správný výběr potravin a podpora okolí vám můžou pomoci udržet bystřejší mysl i v seniorském věku.
Poruchy paměti
Paměť je schopnost vštěpovat si, uchovávat a vybavovat minulé vjemy, informace a zážitky. Zapomínání je nedílnou součástí paměti (nejvíce se zapomene během prvních 30 minut). Kromě dělení paměti na zrakovou, sluchovou, chuťovou, hmatovou, čichovou apod.
, lze paměť dělit i podle délky (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá). Paměťové funkce jsou nezbytné pro naši orientaci v místě a čase, umožňují nám vnímání minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Poruchy paměti spočívají v různé míře narušení jednotlivých dílčích složek paměti, dochází k jejich snížení nebo zvýšení a jiným kvalitativním odchylkám.
Příznaky poruchy paměti
Snížení paměťových schopností, zeslabení paměti (u organické demence, zneužívání drog, nadužívání alkoholu), amnézie – je časově ohraničená ztráta paměti úplná nebo ostrůvkovitá (úrazy hlavy, epilepsie, silný stres, po vysokém emočním napětí), nadměrné zapamatování jen vybraných věcí (paranoidní psychózy, neurózy, stav po požití psychostimulancií – léků k povzbuzení). Dále se mohou objevit odchylky v přesnosti a pocitu jistoty vybaveného zážitku, špatné umístění zážitku v čase, vzpomínka na zážitek, který nikdy neexistoval.
Návštěva lékaře při poruchách paměti
Velmi nutná při zhoršení paměti po úrazech hlavy, nutná u osob které jsou v silném stresu, mají epilepsii a jiné závažné onemocnění centrálního nervového systému nebo prošli změnou léků. Je vhodná také při výrazném zhoršování obtíží.
Je nutná, pokud je porucha paměti taková, že pacientovi negativně ovlivňuje jeho život (obtíže v práci, zhoršení soběstačnosti). Porucha paměti totiž může být součástí (příznakem) vážného onemocnění (např.
Alzheimerova choroba), proto je pečlivé klinické vyšetření a zhodnocení vývoje stavu lékařem nezbytné.
Léčba poruchy paměti
Volně prodejné léky
Mezi skupinu volně prodejných léků, které se používají na podporu paměti, patří nootropika, která příznivě působí u onemocnění centrálního nervového systému. Přesný mechanismus jejich účinku není znám a efekt je prokázaný u krátkodobé léčby.
Napomáhají funkci nervových buněk zlepšením přísunu glukózy a kyslíku do těchto buněk úpravou vlastností krve jako kapaliny. Obsahují účinné látky pyritinol a piracetam. Používají také pro zlepšení schopností učení a soustředění.
Pouze na doporučení lékaře se mohou používat při skleróze mozkových cév, poruchách činnosti mozku u starších osob, po úrazech, při stavech po zánětu mozku a dále při demencích různého typu (včetně Alzheimerovy choroby).
Přírodní a doplňková léčba
Povzbuzující účinky na paměť se předpokládají u extraktu z kořene žen–šenu, z listů jinanu a u lecitinu.
Využití těchto látek je možné také v pomocné léčbě Alzheimerovy choroby a při únavě, vyčerpanosti a zhoršeném soustředění. Extrakty z kořene žen–šenu a z listů jinanu zlepšují paměť a pozornost a snižují zapomínání.
Lecitin je přírodní látka, která podporuje látkovou výměnu v nervových buňkách a zlepšuje schopnost učení a soustředění.
Životní styl
Jezte stravu s obsahem cholinu (základní stavební kámen acetylcholinu, látky zajišťující komunikaci mezi našimi nervovými buňkami).
Jeho nedostatek je spojován se vznikem Alzheimerovy choroby a jiných onemocnění provázených vážnými poruchami paměti.
Největší množství cholinu obsahují vaječné žloutky, játra, luštěniny, burské oříšky, celozrnné produkty, hnědá rýže, obilné klíčky a semínka.
Proč nemůžeme věřit vlastní paměti
Podle současných poznatků nám paměť slábne už od pětadvacátého roku života. K tomu, aby nám sloužila tak dobře, jak může, potřebuje nové a neznámé podněty. Foto: Profimedia.cz
Už ty nejranější vzpomínky bývají nejednou něčím, co jsme ve skutečnosti neprožili.
„Lidé potřebují mít vlastní a pokud možno ucelený životní příběh,“ upozorňuje Martin Conway, ředitel Centra pro paměť Londýnské univerzity. „S přibývajícím věkem u nich sílí potřeba, aby zabíhal až do nejranějších fází života.“
Vzpomínky si podle něj mohou vytvářet už nemluvňata, ale nedokážou si je dlouho uchovat. V mozku malých děti se totiž vytvářejí shluky buněk a narušují spojení, které potřebujeme k dlouhodobému ukládání vzpomínek. Proto se mnohým z nás vybaví z dětství jen pár útržkovitých zážitků.
| Mozková mlha neboli zamlžení mysli může jednou za čas potrápit každého |
Existuje dokonce termín: dětská amnézie. Podle ní zapomeneme většinu zážitků ze svého raného dětství po sedmém roce života.
Co když si třeba vybavujeme, jak nás dědeček vzal do náruče a při jeho láskyplném objetí se nám rozbušilo srdíčko? Pokud dědeček zemřel, když nám byly dva roky, je tahle vzpomínka velmi pravděpodobně falešná. Nebo nám ji vyprávěl starší sourozenec a my ji přijali za svou.
Když vám tedy vaše dítě tvrdí, že prožilo něco, o čem víte, že se nemohlo stát, nelže. Jeho vzpomínka se mu zřejmě jeví jako pravdivá.
„Pokaždé, když nám hlavou projde myšlenka, musíme se rozhodnout, “ říká psycholožka Kimberley Wadeová z Warvické univerzity. „Prožili jsme ji, představovali jsme si ji nebo jsme o ní mluvili s jinými lidmi? Většinu jich vyhodnotíme správně, ale ne všechny.“
Nepřesné vyhodnocování se netýká jen dětí. Děje se to v podstatě všem, i když v rozdílné míře. „Pokud patříte k lidem, kteří se do čtení knihy dokážou ponořit tak, že nevnímají, co se děje kolem, můžete být náchylnější ke zkreslování svých vzpomínek,“ doplňuje Wadeová.
Ve výzkumu paměti je pořád mnoho neznámých. Někteří vědci se snaží prokázat, že si všechny své zážitky ukládáme do paměti už od útlého dětství. Jen k nim v dospělosti nemáme přístup. Myslíte si, že je to škoda? Je to spíš právě naopak.
Lidé, kteří trpí hyperthymesií, tedy syndromem, jenž způsobuje vynikající autobiografickou paměť, často nedokážou normálně žít. To, že si každý den spontánně vybavují neskutečné množství detailů ze svého života, je totiž hodně vyčerpává.
| Sexuoložka Hanka Fifková: Vzpomínky na minulost jsou křehké nádobí |
Pokud ovšem patříte k většině lidí s normální pamětí, může vaše neshody s partnerem kvůli tomu, jak jste prožili určité věci, vysvětlit prostý fakt. Zpětně si vybavujete pouze část reality, kterou prožijete.
„Teprve dnes vidíme velké individuální rozdíly v tom, jak si dva jedinci pamatují stejnou událost,“ upozorňuje psycholožka Signy Sheldonová z kanadské McGillovy univerzity.
Pohádáte se s partnerem, pak se uklidníte a chcete vyčistit vzduch. Jenže se musíte rozčílit znovu, protože váš protějšek tvrdí, že neřekl něco, co řekl. Nebo vás obviňuje z výroku, který byste nevypustili z pusy.
Pokud jeden z vás není patologický lhář, máte pravdu nejspíš oba. Jen si pamatujete jiné části hádky. Samozřejmě ty, které v každém z vás vzbudily nejsilnější emoce.
Podle Sheldonové často předpokládáme, že vzpomínky jsou informace uložené v knihovnách našeho mozku. Problém je v tom, že se tvoří, až když si je zpětně vybavujeme. Při hádce nás bombarduje velké množství podnětů. Naše pocity, reakce na to, co kdo řekl nebo udělal, ale i celková scéna. A prakticky nikdo si nedokáže vybavit vše.
| Ruční psaní není přežitek. Trénuje mozek, podporuje paměť a kreativitu |
„Výzkumy ukázaly, že se ve chvílích, kdy prožíváme silné emoce, často zaměřujeme na detaily. Zapamatujeme si víc jednotlivostí, ale kvůli přílišnému zaměření na ně si hůř zapamatujeme věci, na které se tolik nesoustředíme nebo je ani nevnímáme,“ vysvětluje psycholog Luboš Brabenec s tím, že vzpomínky a emoce se v každém případě proplétají.
Na paměť má vliv i naše momentální nálada. Když se uklidníme, často si už špatně vybavujeme, proč jsme se pohádali. Zato v rozčilení nás zaplaví vzpomínky na mnoho podobných hádek.
„Podle nejrůznějších výzkumů se ukazuje, že si člověk v těchto chvílích snáz vzpomene na událost, při které měl stejnou náladu,“ vysvětluje Brabenec.
| Devět bylin pro lepší paměť a dobrou náladu |
„To platí i o učení slovíček z cizího jazyka. Pokud se je učíme smutní, zvládneme následný test lépe ve smutné náladě. Stejně tak si ve chvílích, kdy máme dobrou náladu, snáz vybavujeme pozitivní události, které nás v životě potkaly.”
Na to, co si vybavujeme, má vliv i věk. Mara Matherová, ředitelka Stanfordova centra pro výzkum dlouhověkosti, zkoumala v roce 2005 vzpomínky lidí z různých věkových skupin. Pouštěla jim krátké filmy.
Když se jich pak ptala na to, co se jim v nich líbilo, zjistila, že starší lidé inklinují spíš k pozitivním událostem, zatímco mladší se více soustředí na ty negativní. Události s emočně neutrálním obsahem si nepamatoval téměř nikdo.
Naše paměť je tedy velmi nedokonalý nástroj. I přesto je pro nás naprosto nezbytná. Potřebujeme ji třeba k tomu, abychom nasbírali životní zkušenosti. Podle současných poznatků nám slábne už od pětadvacátého roku života. K tomu, aby nám sloužila tak dobře, jak může, potřebuje nové a neznámé podněty. Neustále. Ale také ji musíme nechat odpočívat.
„Chvíle, kdy sedíme v tichu se zavřenýma očima, může rozhodnout o tom, jestli si důležitou informaci zapamatujeme, nebo ne,“ tvrdí profesorka Sian Bailocková z americké Chicagské univerzity.