Přesně tak to je. Pokud nebude naše psychické zdraví v pořádku, nebude zdravé ani naše tělo.
Více než třetina všech onemocnění souvisí právě s poruchou psychické rovnováhy. Poruchy psychiky způsobují oslabení imunitního systému, který je nejdůležitějším ochranným faktorem zdraví.
Náš život v současném shonu, v podmínkách životního prostředí a při celkového přístupu k výživě je alarmující!
V mnoha případech autoimunitních onemocnění předchází jejich propuknutí právě stres. A to bohužel i v pokročilejším věku. Pokud se domníváte, že když je vám 50 let, nemůže se u vás projevit některé z autoimunitních onemocnění (např. celiakie nebo diabetes 1. typu), mýlíte se.
Je stres opravdu tak nebezpečný?
Krátkodobý stres je pro naše tělo naopak velice prospěšný?
Druh pozitivního stresu má název EUSTRES. Je to způsob stimulace k vyšším výkonům (fyzickým i psychickým). Taková forma stresu člověka pozitivně stimuluje. V tuto chvíli podáváme MAXIMÁLNÍ výkon, abychom se „zachránili“ (útěk, boj,…).
Pokud ale stresové situace trvají příliš dlouho, napětí (stres) se v tuto chvíli pro nás stává nebezpečným. Nadměrný stres – DISTRES v první fázi – vede ke snížení kvality života, může poškodit naše zdraví, vyvolává různá onemocnění, která mohou způsobit reálné ohrožení života.
Onemocnění, která vznikají jako následek DISTRESU, se nazývají PSYCHOSOMATICKÁ. Takže je zde prokazatelná souvislost mezi duší (psyché) a tělem (soma).
Důsledky dlouhodobého působení stresu
Náš organismus je stresem připraven zachránit se, pokud ale napětí neustoupí, původně užitečné obranné mechanismy začnou tělu škodit. Dlouhodobé psychické problémy jsou právě tímto spouštěcím mechanismem.
Jistě jste už slyšeli: … „máš ztuhlé krční svaly, ….. to je ze stresu, moc si toho nakládáš a málo relaxuješ…“. Ano, tak toto je zatím jeden z prvních nejméně nebezpečných „poslíčků“ dlouhodobého působení stresu.
Stres u diabetika 1. i 2. typu zvyšuje glykemii díky produkci stresových hormonů adrenalinu a kortizolu. Zdravý organismus hladinu krevního cukru dokáže sám snížit (produkcí inzulinu). Diabetik musí vypozorovat, jak na stres reaguje, a upravit dávkování inzulinu podle hodnot aktuálních glykemií.
Na každého člověka působí stresové situace jinak.
Kdo myslíte, že vyhrává?
….. ano, pragmatický člověk, který si NIC nebere a ničím se nenechá „rozhodit“. Tzv. „splachovací typ“ .
Takový typ diabetika je z pohledu celkové dobré kompenzace diabetu v mnohem menším riziku diabetických komplikací než cukrovkář, který všechno úzkostně a emotivně prožívá.
Pokud tedy patříte do té DRUHÉ skupiny (to platí nejen pro diabetiky), velice prospěšné by bylo si tuto skutečnost POUZE uvědomit a dokud je čas, tak se snažit o psychické zocelení tréninkem odolnosti vůči stresu. Přecitlivělí a emotivní lidé budou v mnohem vyšším riziku psychosomatických onemocnění.
A proto …. Neřešíme prkotiny, hodíme se do klidu, pohodičkou, dobrým jídlem utužíme rodinu .
Jak jste na tom? Otestujte se . Test odolnosti vůči stresu najdete pod další šipkou.
Cukrovka a vaše nervy: Jak spolu souvisejí?
Znají to skoro všichni diabetici obou typů: cukrovka občas působí starosti a stres. A naopak – pokud máme z něčeho „nervy“, na glykémiích se to obvykle projeví.
Jana dlouho hledala práci, teď je konečně druhý měsíc v novém místě. Je to kancelář typu„open space“ a šéf je poněkud pedant. Na stole smějí být jen pracovní materiály, žádné fotky, kytky apod. Žádné soukromí. Pracovní tempo se velmi kontroluje, žádné pauzy mimo povolených se netolerují.
Přestávka na svačinu nebo kávu? Nepřipadá v úvahu. Povinná pauza na oběd a dost. Jíst a pít u počítače? Zakázáno. (Co kdybyste polili klávesnici nebo umastili úřední dokumenty, že?). Jana je na inzulínu. Najíst se musí. Je ale ve zkušební době, tak nechce svou nemoc příliš zdůrazňovat, aby o místo nepřišla.
Takže si snižuje dávky, v šuplíku psacího stolu má rýžové chlebíčky a pohotovostní čokoládovou tyčinku, občas si něco ukousne – a trne, kdy bude mít hypoglykémii. Na diabetologické kontrole dostala vynadáno, protože se jí kompenzace hodně zhoršila.
Nepřiznala se, co provádí s inzulínem, protože „to by pan doktor nepochopil, zlobil by se, že se v práci nedokážu ozvat“. Teoreticky má pan doktor pravdu, ovšem v praxi by se mohlo stát, že Jana skutečně dostane výpověď, když šéf zjistí, že “ jsou s ní problémy“. Musí to vydržet alespoň do doby, než bude mít místo jisté.
Možná má Jana pravdu, že by to pan doktor nepochopil. Ani lékař si někdy do důsledků neuvědomí, s čím vším musí jeho pacient v běžném životě zápolit.
Případ Heleny
Heleně je 61, je čerstvě v důchodu, vdaná 40 let. Vždycky si myslela, že má výjimečné manželství.
Než před půl rokem zjistila, že manžel má už několik let paralelní vztah – s její dobrou kamarádkou! Manžel i kamarádka všechno popírají , ještě se jí oba posmívají, že je „paranoidní blázen“ a že si vymýšlí. Nevědí, že Helena čte jejich maily a má průběžný přehled.
Helena samozřejmě trpí. Manžela má ráda, rozvádět se nechce, ale nedokáže – celkem pochopitelně – takovou situaci snášet. Střídavě zuří, pláče a rezignuje … a neví, co má dělat.
A její do té doby celkem srovnaný diabetes dělá psí kusy: glykémie 15 a víc, glykovaný hemoglobin 8,5… Paní doktorka se diví, co se děje. Helena jí samozřejmě nevykládá, co má doma za problémy. Samotné jí dlouho nedocházelo, že zhoršení její cukrovky je ze stresu.
Tyto dva příklady z praxe jsou typické. Sami jste možná zažili něco podobného. Přesto jsou psychologické problémy u diabetu studovány až v posledních letech. Obor, který se touto specifickou oblastí zabývá, se jmenuje PSYCHODIABETOLOGIE.
Stres a metabolismus – spojené nádoby
Proč vlastně stres ovlivňuje metabolismus? Miliony let vývoje „naučily“ náš organismus reagovat na ohrožení automaticky: tělesnou i psychickou poplachovou reakcí. K té dojde vždy, když mozekvyhodnotí nějakou situaci jako ohrožující.
Podstatné ale je, že tělo reaguje stejným způsobem na skutečné ohrožení i na ohrožení domnělé. Když nám např. nadává v zaměstnání šéf, pojme to tělo stejně, jako kdyby nás honil tygr uprchlý ze ZOO. V obou případech se aktivuje tzv.
sympatický nervový systém a uvolní se stresové hormony (adrenalin, kortizol). Tím se organismus připravuje na očekávanou zátěž – boj nebo útěk.
Zvýší se nám krevní tlak a tepová frekvence, začneme rychleji dýchat, svaly se napnou a náš metabolismus rychle zmobilizuje rezervy, které bude potřebovat k fyzické akci potřebovat – začne uvolňovat do krevního oběhu glukózu. A máme tu hyperglykémii.
Před šéfem utíkat nelze
V případě skutečného ohrožení (tygr) bychom asi začali opravdu rychle utíkat a připravená glukóza by se pohybem spálila. V případě domnělého ohrožení (šéf) utíkat nelze, proto sedíme na židli, šéfovi nasloucháme a naše tělo zatím vyplavuje a vyplavuje glukózu.
Když pak odejdeme ze šéfovy kanceláře, metabolismus se začíná – velmi pomalu – zklidňovat. Zdravý člověk glukózu postupně„spláchne“ inzulínem (i když ani jeho metabolismu takové opakované stresové výlevy nesvědčí).Diabetik to tak snadné nemá. Pokud by se po stresové situaci změřil, pravděpodobně by zjistil, že glykémie stoupla.
(Jedna pacientka hezky popsala tuto zkušenost: dělala si ten den „velký“ glykemický profil a s uspokojením pozorovala, jak má pěkně vyrovnané glykémie, mezi 5-7. Pak najednou odpoledne 20! Přemýšlela, co dělala, co jedla…a pak na to přišla. Asi hodinu před měřením měla nepříjemný telefonát s tchyní a hrozně se rozčílila.
Nebýt profilu, ani by si neuvědomila, že výkyv způsobily opravdu jen a jen nervy.)
Problém je, že tygrů v dnešní době moc nepotkáváme, zato protivných šéfů a tchyní hodně /těm hodným se omlouvám /. Reakce „boj nebo útěk“ se tak příliš neuplatní. Nějaké formě stresu jsme v moderní společnosti vystaveni téměř permanentně a náš metabolismus na to stále reaguje podobně jako kdysi metabolismus jeskynního muže. Diabetik tedy musí počítat s tím, že stres způsobuje dekompenzaci.
Co s tím? Stresu a problémům se úplně vyhnout nemůžeme, proto si musíme hlídat svůj životní styl a psychickou pohodu.
NĚKOLIK PROTISTRESOVÝCH ZÁSAD PRO DIABETIKY
1. Prevence
Počítejte s tím, že stresu se nevyhnete. Tak se alespoň snažte sami si ho nepřidělávat a nezhoršovat: učte se být nad věcí, rozčilovat se co nejméně a jen podstatnými věcmi, pravidelně relaxovat a „vypínat“. (Pokud jste odjakživa nervák, nepůjde vám to asi hned, ale časem se budete zlepšovat.)
2. Zvládání momentálního stresu
Když už cítíte, že ve stresu jste, snažte se ho co nejvíc zmírnit. Stále si opakujte něco, co vám uleví (klidně i z oblasti nespisovného jazyka , např. „že když nejde o život, jde o ….“).
Tím přimějete mozek, aby vysílal uklidňující signály tělu – vždyť se vlastně nic moc neděje, že? Tělo se podle toho zachová a fyziologickou stresovou reakci omezí.
Naučte se používat v zátěžových situacích klidné pomalé dýchání, opravdu funguje. Také humor a nadsázka hodně pomáhají.
3. Po odeznění stresové situace
Metabolické následky stresu nejlépe „zlikvidujete“ tělesnou aktivitou. Tělo se připravilo na pohyb, tak mu ho poskytněte, vyplavená energie se tak spálí. Je to nejzdravější a nejnormálnější způsob, jak se zklidnit a srovnat si kompenzaci.
Místo cigarety / piva / jídla (!) si naordinujte třeba rychlou pochůzku a nějaké protahovací cvičení (uvolníte svalové napětí). Pokud nemůžete nikam odejít, aspoň párkrát vyjděte schody nebo si vymyslete nějaký jiný pohyb.
Omezte „dodatečný stres“- snažte se problém vypudit z hlavy a netrápit se s ním, pokud ho nemůžete v tuto chvíli řešit.
Změřte se. Jste-li na inzulínu, možná bude potřeba si připíchnout.
zpět na výpis článků
 |
Být diabetikem není žádná výhra, zvláště když se to dozvíte úplnou náhodou na preventivní prohlídce u svého praktického lékaře. „Když mi můj doktor řekl, že mám zvýšenou hladinu cukru a že mi možná hrozí cukrovka, zděsila jsem se. Vůbec by mě to nenapadlo. Jsem štíhlá a jím poměrně zdravě. Naštěstí vše zatím zvládám bez nutnosti píchání inzulinu, pouze musím dodržovat přísnější režim, co se týče jídelníčku a podobně,“ říká padesátiletá Dáša z Prahy. Bohužel je pravda taková, že více než 800 000 lidí v České republice trpí cukrovkou (neboli diabetem). Znamená to, že minimálně jeden člověk, který se nachází ve vašem okolí, touto nemocí trpí. V každém případě je cukrovka nemoc na celý život a nese s sebou spoustu komplikací. Cukrovkáři jsou více než ostatní lidé ohroženi různými chorobami, jako je ateroskleróza, infekcemi, poškozením zraku až slepotou nebo kožními infekcemi. Samozřejmě ne všichni nemocní reagují na cukrovku stejně – všichni do jednoho by však měli velmi pečlivě poslouchat rady svého lékaře.
Traduje se, že cukrovkou onemocní jen ten, kdo je tlustý, anebo ten, kdo je starý. To samozřejmě neplatí obecně. Existuje totiž několik typů cukrovky – diabetes mellitus 1. typu, diabetes mellitus 2. typu, dále těhotenská cukrovka a skupina ostatních specifických typů cukrovky.
„V diabetologické ambulanci se zdaleka nejčastěji setkáváme s cukrovkou 2. typu, kterou trpí asi 92 procent diabetiků a která je pokládaná za civilizační onemocnění,“ říká diabetoložka MUDr. Barbora Diepoltová. A v tom je právě ten „zakopaný pes“. Lidé si totiž málokdy uvědomují rozdíly mezi těmito typy cukrovky.
„Jednička“ se může objevit už v dětství, při ní je nutná léčba inzulínem a je podmíněna geneticky. „U osob s genetickou dispozicí dojde k destrukci beta-buněk slinivky břišní, které tvoří inzulín, a tím k jeho nedostatku. Kdežto cukrovka 2.
typu postihuje obvykle starší osoby a bývá spojena s nadváhou či obezitou, nedostatkem pohybu a nadměrným stresem. I v tomto případě však hraje roli genetická dispozice,“ dodává lékařka.
I když ve vaší rodině nikdo nikdy neměl cukrovku, neměli byste na to hřešit a pravidelně byste měli chodit k lékaři, aby vám změřil hladinu cukru v krvi. A v dnešní době není žádný problém sledovat stav cukru i v domácím prostředí pomocí takzvaného glukometru.
Znát svoji aktuální hodnotu cukru v krvi (glykémii) potřebuje nejen každý diabetik, ale i ten, komu záleží na vlastním zdraví. Dříve to byl docela problém a glykémie se dala změřit velmi komplikovaně z moči nebo u lékaře z krve. Dnešní glukometry jsou moderní přístroje, které se vejdou do kapsy, a dokážou přesně určit, jak na tom jste.
Je to hodně důležité, protože pokud se vám podaří udržovat hladinu cukru v krvi vyrovnanou, tedy v doporučených mezích, předejdete možným pozdějším komplikacím, jako je poškození zraku, ledvin či cév. A jak takový glukometr funguje? Stačí kapka krve z bříška prstu, kterou nasajete do kapilárky v testovacím proužku v přístroji, a chvilku počkáte.
V případě, že už cukrovku máte, je někdy zapotřebí hladinu cukru v krvi měřit i čtyřikrát za den – před snídaní, před obědem, před večeří a před spaním.
„Oba moji rodiče měli cukrovku, takže jsem věděl, že jsem mnohem více ohrožen rizikem, že ji jednou dostanu taky. Jenže jsem se rozhodl, že cukrovku nedostanu, a to tak, že se o sebe opravdu co nejlépe starám. Hlídám si váhu a jídelníček a pravidelně sportuji. Zatím jsem naprosto v pořádku,“ říká padesátiletý Jirka ze středních Čech. A správně dělá.
Přestože je cukrovka nemoc, která se dědí, lze její vznik minimalizovat správným chováním. Pokud jste si tedy vědomi toho, že vám může hrozit onemocnění diabetem, a máte pevnou vůli s tím něco dělat, pak máte velkou šanci, že ji nikdy nedostanete. Potvrzuje to iMUDr. Barbora Diepoltová.
„U cukrovky se nedědí přímo onemocnění, ale jen určité vlohy, které při působení dalších faktorů vedou ke vzniku cukrovky. Rozvoji nemoci mohou lidé předcházet, a to zejména udržováním ideální tělesné hmotnosti, dostatkem pohybu a zdravým životním stylem s minimalizováním stresu. Předpokladem úspěšné léčby cukrovky je její včasné rozpoznání.
Řada pacientů však nemá velmi dlouho žádné obtíže, a proto má zásadní význam stanovení glykémie v rámci preventivních prohlídek. Hlavním posláním sekundární prevence je zamezení vzniku pozdních komplikací cukrovky.“ Zejména nadváha je věc, se kterou se dá něco dělat. Pokud totiž budete trvale v nadváze, začne se postupně měnit i vás metabolismus.
Tento proces se skoro nedá zjistit, protože to nijak necítíte. Jenže tělo se začne připravovat na rozvoj diabetu, a to tím, že slinivka začne vyrábět více inzulínu, což může trvat několik let a hladina cukru může být pořád ještě v normě.
Potom však slinivka přestane zvládat výrobu inzulínu a hladina cukru v krvi začne stoupat a vy už to začnete vnímat – budete mít větší žízeň, budete malátní a nebude vám moc dobře. Proto byste se měli celoživotně snažit o to, abyste nebyli obézní a udržovali si přiměřenou hmotnost.
Slyšeli jste, že když máte cukrovku, musíte držet přísnou a náročnou dietu? Je to pravda tak napůl. Ano, pravda je, že diabetik by si měl upravit jídelníček, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než o zdravou stravu, kterou by měli mít všichni, kdo nechtějí přibrat a chtějí mít tělo v dobré kondici. Diabetik může v podstatě cokoliv, rozdíl je ve skladbě, vyváženosti a dávkách.
„Nejdůležitější je zabránit vzniku obezity, eventuálně snižovat stávající hmotnost aspoň o pět procent. V dietě je potřebné zachovat vyvážený poměr základních živin – tuků (30 procent), sacharidů (50–60 procent) a bílkovin (10–20 procent) a dostatek vitaminů a minerálů,“ radí lékařka.
Co byste tedy měli mít na paměti a co by mělo být součástí vašeho jídelníčku? Podrobnosti najdete v tištěné verzi časopisu.
Jste líní a nechce se vám chodit na procházky nebo do fitka? Pak se nad sebou zamyslete, zejména v případě, že vám hrozí cukrovka. Jakmile se totiž pohybujete, tělo spotřebuje mnohem méně inzulínu, než když sedíte na gauči před televizí.
Pohyb vám tedy šetří kapacitu slinivky a minimalizuje riziko vzniku cukrovky. Tělesná cvičení mají tedy smysl, a to v každém věku! Fyzická aktivita posiluje srdce, reguluje hladinu cukru v krvi a zlepšuje krevní oběh v rukou a nohou.
Když budete pravidelně cvičit, může se vám také snížit hladina „špatného“ cholesterolu a zároveň se tak zvýšit hladina toho „dobrého“. Pohyb vám také pomůže ke snížení nebo udržení váhy, k lepšímu spánku a také k lepší náladě.
Fyzická aktivita zvyšuje počet inzulinových receptorů na povrchu buněk, což znamená, že glukóza si tak najde snadněji cestu dovnitř buňky. A jaké sporty jsou vhodné? Ideální jsou takové, při kterých zapojujete velké skupiny svalů, tedy jogging, plavání, jízda na kole apod.
Měli byste cvičit aspoň 3x týdně po dobu 20–30 minut. Nejvhodnější je rychlá chůze, která je nejen prospěšná, ale také nejbezpečnější a nejméně „stresující“. Dřív, než začnete cvičit, se ale poraďte se svým lékařem (to v případě, že již cukrovku máte).
Jak už bylo řečeno, pro diabetiky je nežádoucí stres. Ten samozřejmě neprospívá ani těm, kteří cukrovku ještě nemají. Pokud se tedy chcete vyhnout onemocnění, zbavte se stresu a napětí.
Je prokázáno, že stres může vést ke zvýšení hladiny cukru v krvi, a také je známo, že ti, kteří mají deprese, velmi často zapomenou dodržovat léčebné postupy.
Proto se snažte co nejvíce relaxovat, a to nejrůznějšími způsoby, například masážemi, správným dýcháním či schůzkou s přáteli.
Další detaily najdete v říjnovém vydání měsíčníku Zdraví.
Ivana Ašenbrenerová, foto: Shutterstock a archiv redakce
Alexandra Kaiser: Pre diabetika je stres dvojnásobnou záťažou
(Zdroj foto: Archív Alexandry Kaiser)
Stres je dnes skloňovaný viac než kedykoľvek predtým.
Zažívame ho každodenne – doma, v práci, v partnerských vzťahoch, pri výchove detí, vybavovaní každodenných povinností, ale aj vo voľnom čase. Stresu sa asi nikdy nezbavíme, mali by sme však vedieť, ako s ním narábať.
Psychicky zdravý človek to v bežnom živote väčšinou zvláda. U diabetika však nadmerný stres prispieva k zhoršovaniu choroby, a platí aj opačná rovnica – samotné ochorenie vyvoláva mnoho stresových situácií.
Preto je skvelé, že vďaka grantu od zdravotnej poisťovne Dôvera vznikla príručka Cukrovka a stres. Môže pomôcť pacientom s diabetes mellitus a ich príbuzným, aby sa vyznali v záťažových situáciách a popasovali s prežívaným stresom.
Slovenský pacient sa o strese a poslaní príručky porozprával s jej autorkou, klinickou psychologičkou, Alexandrou Kaiser.
Prečo vznikla pacientska príručka Cukrovka a stres?
Nahromadený a nadmerný stres, a najmä neschopnosť zvládať ho primeraným spôsobom, je u pacientov s diabetes mellitus veľkým rizikovým faktorom, ktorý môže komplikovať liečbu a zdravotný stav.
So Slovenským pacientom preto považujeme za dôležité, hovoriť o tomto veľmi dôležitom rozmere ochorenia, pretože to, ako dokáže pacient so stresom pracovať, môže významne ovplyvniť priebeh a perspektívu liečby.
Ak naučíme pacienta zvládať stresové situácie, nielenže ovplyvňujeme riziká ochorenia, ale pomáhame mu aj zlepšovať jeho každodenné prežívanie a zdravotný stav.
Fungujú cukrovka a stres ako spojené nádoby?
Stres je na jednej strane jedným z rizikových faktorov pri vzniku ochorenia, na strane druhej – neriešený stres zhoršuje samotný priebeh ochorenia. Závažné životné, stresujúce udalosti môžu byť dokonca spúšťačom ochorenia.
Najmä vtedy, ak sú prítomné aj iné predispozície, ako nezdravá životospráva, obezita, či nedostatok pohybu. Ak sa v živote človeka nakumuluje veľa týchto rizikových faktorov, môže byť práve stres „spúšťačom“ cukrovky.
A stres je zároveň aj faktorom, ktorý môže priebeh ochorenia zhoršovať.
Spôsobuje nahromadený stres u zdravého človeka, okrem psychických problémov, aj zdravotné ťažkosti?
Samozrejme. Funguje to tak, že nahromadený, neriešený, akútny alebo permanentne prítomný stres, nespôsobuje len psychickú nepohodu, ale významne vplýva na zdravie človeka.
Cukrovkári to majú o to horšie, že stres sa podpisuje na hodnotách hyperglykémie, na celkovom zhoršení priebehu ochorenia, ale aj na zhoršení kvality spolupráce s diabetológom.
To všetko dokáže výrazne zhoršiť priebeh liečby.
Stres je prirodzenou obrannou reakciou organizmu, dokonca ho pociťujeme aj pri radostných životných udalostiach. Ako však zistíme, že ide o nebezpečný, nahromadený stres? Ako bežný človek rozpozná hranicu, keď už preňho začína byť stres nebezpečný?
Veľa záleží od toho, ako dobre sa človek pozná a ako sám sebe rozumie. Ľudia, ktorí sú sami so sebou v dobrom kontakte, dokážu svojim pocitom a prežívaniam lepšie porozumieť, potom dokážu aj odhadnúť, čo je v ich organizme „nad mieru“.
Výpovedné sú však aj signály okolia, upozornenia blízkych, že sa s nami niečo deje. Ak ich pozorne počúvame, pomáhajú nám, aby sme sa v sebe lepšie orientovali. Aj v brožúre uvádzame signály, ktoré nám napovedia, že hladina nášho stresu je momentálne nebezpečná.
Ale ponúkame v nej aj možnosť testovania, vďaka čomu môžeme odhaliť, ako významne zasahuje stres do nášho života.
Pri terapii cukrovky sa zdôrazňuje, že správna liečba dokáže držať ochorenie dobre pod kontrolou. Podľa vás – hovorí sa v rámci terapie cukrovky dosť aj o strese?
Myslím si, že nie, a aj to je jeden z dôvodov, prečo vznikla táto brožúra. Diabetici sú liečení somatickou medicínou, ale psychosomatická medicína, ktorá berie do úvahy aj psychickú stránku ochorenia, ešte nie je na Slovensku dostatočne rozšírená.
Pacientov s diabetes mellitus je veľa, neustále pribúdajú, no odborníci v ambulanciách nemajú popri somatickej liečbe čas na starostlivosť o psychiku pacientov. Psychologická stránka liečby je dnes ešte stále okrajovou stránkou farmakologickej liečby.
Na Slovensku sa doteraz veľmi málo pracuje s emóciami a prežívaním diabetikov.
Diagnóza diabetes mellitus však významne mení život človeka. Stres patrí k rizikovým faktorom vzniku ochorenia. Aké stresové situácie prináša do života pacienta samotné ochorenie?
Diabetici zažívajú stresové situácie oveľa viac ako zdraví ľudia. Ku každodennému stresu zdravého človeka treba prirátať tie, ktoré súvisia s diagnózou diabetes mellitus. Prvou stresujúcou situáciou je samotné stanovenie diagnózy. Ľudia zrazu musia zmeniť zaužívaný životný štandard, životosprávu, pohybové návyky.
Stresujúce je aj sebamonitorovanie, sledovanie glykémie. Hypergylkémie a hypoglykémie spôsobujú zmeny nálad pacienta, a tým aj psychickú nepohodu. Stresujúce môžu byť aj pravidelné návštevy u lekára, najmä ak pacienti trávia veľa času v čakárňach.
Navyše, na prežívanie pacienta nepôsobí dobre ani poznanie, že ide o celoživotné nevyliečiteľné ochorenie, so závažnými chronickými zdravotnými komplikáciami.
Aj keď má význam, aby pacienti vedeli, prečo je dobré udržiavať hladiny glykémie v priaznivých číslach, koho by nestrašili predstavy straty zraku alebo končatín? Stresujúcich chvíľ v živote diabetika je príliš veľa.
S cukrovkou sa musí naučiť žiť nielen pacient, ale celá rodina. Prispieva tento fakt k zvyšovaniu stresu u pacienta?
Rozhodne. Najmä pri deťoch sa musí celý chod domácnosti prispôsobiť novým potrebám a režimu pacienta, rodičia svoje dieťa pravidelne kontrolujú.
Ale aj pri dospelých pacientoch sa partneri alebo rodiny často stávajú kontrolujúcimi osobami – napríklad apelujú na pacienta, aby sa správal zodpovedne. Rodina si musí zvyknúť na to, že má člena, ktorý je celoživotne chorý.
Nátlak z ich strany však môže pacient považovať za psychický diskomfort. A ako som už spomínala, cukrovkár má veľakrát výkyvy hladiny cukru, čo prispieva aj k výkyvom nálad.
Hyperglykémia môže prinášať určitú „nabudenosť“, nahnevanosť, podráždenosť, nervozitu, a hypoglykémia – naopak – depresívnosť, až apatickosť a smútok. Naučiť sa s týmito náladami príbuzného pracovať, vyžaduje od ostatných členov rodiny veľké majstrovstvo.
Dokáže človek porozumieť svojmu stresu, cukrovkár zvlášť?
Pokiaľ chce človek na sebe pracovať a dokáže porozumieť vlastnému správaniu, môže lepšie spoznať samého seba. Pokiaľ rozumieme tomu, ako to v našom tele funguje, aké sú napríklad príčiny, či fázy stresu, môžeme sa naučiť stres rozpoznávať.
Vždy ho môžeme spoznať na štyroch rovinách – v emocionálnej rovine, v myslení, v správaní, v telesných prejavoch. To sú aj roviny, ktorými na stres reagujeme. Nejako sa cítime, niečo si myslíme, nejako sa správame a niečo na telesnej úrovni prežívame.
O tom všetkom hovorí komplexne aj naša príručka. Obsahuje aj zoznam typických stresorov u diabetikov. Ak sa teda človek zoznámi s tým, čo všetko ho môže v živote postretnúť, ľahšie to u seba identifikuje.
Preto je napríklad u diabetikov dôležité, aby sa dozvedeli o strese všetko, čo môže pozitívne, či negatívne (z psychického hľadiska) ovplyvňovať priebeh ochorenia.
Kam sa môže obrátiť pacient, ak sa už o strese dozvedel všetko, čo potrebuje, ale predsa má pocit, že situáciu nezvláda sám?
Pokiaľ má človek pocit, že to sám nezvláda a nenachádza dostatočnú podporu ani v rodine, alebo u priateľov, je dobré, ak sa obráti na odborníkov. Najskôr na všeobecného lekára, diabetológa, a tí mu môžu odporučiť návštevu psychológa, či psychiatra. Pokiaľ tieto návštevy nie sú dostačujúce, môže sám vyhľadať psychológa, či psychiatra.
Títo odborníci mu pomôžu rozoznať, o aké problémy v jeho prípade ide. Či ide o stres, nadmernú záťaž, psychické vyčerpanie, alebo o konkrétnu psychickú poruchu, ktoré sa u diabetikov v niektorých prípadoch vyskytujú. Pri tejto diagnóze býva totiž štatisticky významnejšie riziko depresívnych či úzkostných porúch.
Odborníci z oblasti psychiatrie a psychológie dokážu pacientovi ukázať, čo ďalej – či už ide o farmakologickú liečbu duševných porúch a zvýšeného stresu u psychiatra, alebo o psychoterapiu u psychológa, ktorá naučí pacienta lepšie rozpoznávať problémy, zvládať každodenné situácie, zmeniť životný štýl.
Psychoterapia pomáha aj pri syndróme vyhorenia, ktorý býva pri tomto ochorení veľmi častý.
V terapeutických postupoch sa venujete kognitívno-behaviorálnej terapii. O aký typ terapie ide?
Je to terapia, ktorá sa vyvíjala dlhé obdobie. Vznikla spojením kognitívnej a behaviorálnej terapie. Kognitívna terapia sa zaoberá prácou s myšlienkami, behaviorálna terapia prácou so správaním, podmieňovaním a učením sa.
Behaviorálna terapia vychádzala z teórií učenia – čo o sebe vieme, čo robíme a ako to robíme, ako sme to naučení, ale aj z poznania, že sa vieme naučiť nové a kvalitnejšie vzorce správania, a nefunkčné vzorce sa vieme odučiť.
Pri spojení kognitívnej a behaviorálnej terapie sa pracuje s tým, že v každej chvíli vieme popísať sami seba na úrovni myšlienok, telesných pocitov, správania a emócií.
S týmito štyrmi zložkami, ktoré tvoria našu osobnosť, sa dá v každom momente ľudskej existencie pracovať v prospech rozvoja celej osobnosti, ale aj pri zvládaní náročných zdravotných problémov, ku ktorým patrí aj ochorenie diabetes mellitus. Učíme ľudí uvedomovať si, čo v každej chvíli cítia, čo si myslia, čo podmieňuje ich správanie.
Kognitívno-behaviorálna terapia má podrobne vypracované systémy, ako pracovať s jednotlivými duševnými, ale aj psychosomatickými ochoreniami. Funguje krok po kroku, preto je zrozumiteľná aj pre pacienta, a veľmi dobre funguje aj svojpomocne, keď sa pacient sám – vďaka tzv. domácim úlohám – učí rozumieť sám sebe v každodenných bežných situáciách, nielen v ambulancii odborníka.
V akých oblastiach je tento druh terapie účinný?
Pomáha pri depresiách, úzkostných poruchách, somatických poruchách, párovej terapii, sexuálnych problémoch, v rodinnej terapii, ale aj pri liečbe obezity, či sebapoškodzovaní. Je zameraná na široké spektrum pacientov a duševných porúch.
Jej prednosťou je, že ide o krátkodobejšiu a pacientovi zrozumiteľnejšiu terapiu, „ušitú“ na konkrétny problém. Jej výhodou je aj to, že pacient sa necíti len ako objekt terapie, ale sám je do nej vo veľkej miere vtiahnutý.
Tak má pocit, že má svoj „osud“ viac vo vlastných rukách.
Prečo je teda pre pacientov s diabetes mellitus dôležité, aby pri celkovej terapii ochorenia nezanedbávali nielen svoje telo, ale aj dušu?
Ak je pre nás všetkých dôležité, aby sme boli v duševnej pohode, u cukrovkárov to platí dvojnásobne.
Ak je diabetik „vďaka“ ochoreniu prinútený konečne zdravšie žiť, malo by to platiť aj v oblasti psychického zdravia, pretože je dôležité liečiť nielen telo, ale aj dušu. Potom človek dokáže udržať celoživotné ochorenie „na uzde“, žije kvalitne.
Pretože pri dosiahnutej psychickej pohode sa dá aj s cukrovkou žiť plnohodnotne, spokojne a radostne. S cukrovkou sa totiž nedá bojovať, ale treba s ňou „žiť v mieri“.
Tu si môžete zadarmo stiahnuť brožúru Cukrovka a stres.
Publikácia vznikla vďaka grantu od Dôvery.
Cukrovka: Nové léky hradí pojišťovna jen „zlobivým“ pacientům
„Když mi bylo padesát, dostal jsem chřipku, které jsem se nemohl zbavit. Testy u mě prokázaly zvýšenou hladinu cukru. Vysoké hodnoty se naštěstí dlouhodobě nepotvrdily, ale to netrvalo dlouho,“ svěřuje se Karel. Po dalších dvou letech se situace opakovala. To už ale Karel cítil typické příznaky diabetu, jako např. větší žízeň.
Lékaři mu potvrdili diabetes 2. typu a nyní už se léčí osmým rokem. „Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl dostat cukrovku, ale z hlediska svýho životního stylu jsem to mohl i předpokládat. Měl jsem nadváhu, stres, občas flám, jezdil jsem na motorce a jezdím do dneška, takže sport jak kdy a taky jsem kouřil,“ přiznal se Karel Blesk Zprávám.
Nejdříve si Karel píchal inzulín, nyní dostal nové léky, které si chválí. „Diabetes mě neomezuje, samozřejmě, je to otrava, že na to člověk musí myslet a brát ráno a večer léky.
Co se týče jídla, tak občas hřeším, na druhou stranu nový lék mi pomáhá v tom, že nemám takovou chuť a dokonce jsem i zhubl,“ pochvaluje si Karel, který je stále aktivním motorkářem. Nedávno měl nehodu a zranil si kotník, proto nemohl příliš sportovat.
V takových chvílích, když se nehýbe, tak se jeho cukrovka zhoršuje.Podívejte se na příběh pana Karla:
Cukrovka je ze stresu
Karel je advokát a přiznává, že jeho zaměstnání je velmi stresové. I to byl důvod, proč se u něj cukrovka objevila.
„Stres z principu zvyšuje hladinu cukru, protože stresové hormony vedou ke zvýšení hladiny a pokud je stres dlouhodobý, tak hladinu zvyšuje a stres často řešíme jídlem, což taky cukru neprospívá, takže ano, stres je velmi významný rizikový faktor,“ potvrdil Blesk Zprávám diabetolog Marin Haluzík.
Podle něj není pravda, že cukrovku dostanete, pokud konzumujete příliš sladkostí.
„Rozhoduje, jestli se stanete obézním a pokud to bude z toho, že si dáváte např. klobásky, tučné maso nebo sladkosti, nerozhoduje, dá se říci, že cukrovka nemusí s nadměrnou konzumací cukru souviset,“ vysvětluje lékař.
Cukrovka zkrátí život o 5 až 7 let
Ve světě i v Česku stoupá počet pacientů s cukrovkou II. typu, což je cukrovka spojená s obezitou a nižší fyzickou aktivitou. „V Česku má cukrovku 9 % dospělé populace, je to jedna z nejvýznamnějších civilizačních chorob a ta tendence je jednoznačně vzestupná, stejně jako stoupá výskyt obezity,“ uvádí Haluzík.
„Historicky česká kuchyně není příliš zdravá a pokud se to kombinuje s tím, že máme málo fyzické aktivity, málo chodíme pěšky, tak dochází k tomu, že to vede k obezitě a ta zvyšuje riziko onemocnění diabetem. Také je problém, že se zvyšuje obezita u dětí,“ upozorňuje odborník.
Cukrovka zvyšuje riziko srdečního selhání i ledvin, kdo diabetes správně neléčí, má 3x větší riziko smrti z kardiovaskulárních příčin než zdravý člověk. Špatně léčená cukrovka vám zkrátí život o 5 až 7 let.
Pomoci mohou nové léky, ne vždy je pojišťovna hradí
Nové léky GLP-1 zlepšují stav „cukrovkářů“ a snižují hmotnost a snižují krevní tlak a snižují hladinu tuků. „S pojišťovnou je to komplikované, protože abychom lék mohli předepsat v plné úhradě, musí mít pacient diabetes II.
typu a k tomu musí mít špatně léčenou cukrovku.
Svým způsobem pacientům, kteří se více snaží a jsou lépe zaléčeni, ten lék na pojišťovnu předepsat nemůžeme a v podstatě by si ho musel sám hradit, ale stojí to několik tisíc měsíčně,“ vysvětluje Haluzík.
Podívejte se na rozhovor s diabetologem:
Jak hormon GLP-1 funguje?
Hormon GLP-1 zvyšuje tvorbu inzulinu tím, že slinivce břišní signalizuje, aby ho vytvářela. Inzulin potom pomáhá udržovat hladinu cukru v krvi tím, že odvádí cukr z krevního oběhu k buňkám. Tam je ukládán, nebo použit jako zdroj energie. GLP-1 také pomáhá zastavit uvolňování cukru z jater do krevního oběhu v době, kdy to není nutné.
Výsledky průzkumu Bereme si diabetes k srdci pro ČR
- 66 % dotázaných diabetiků 2. typu prodělalo srdečně-cévní příhodu nebo kromě diabetu trpělo i dalšími rizikovými faktory, které jsou se srdečně-cévními onemocněními spojovány
- čtvrtina diabetiků myslí, že se jich nebezpečí srdečně-cévních onemocnění netýká nebo o nich ani neví
- 20 % dotázaných s lékařem neprobíralo spojení diabetu a srdečně-cévních onemocnění
Těhotenská cukrovka, stres a glykemie
Dobrý den, mám následující dotaz. Jsem těhotná a mám těhotenskou cukrovku, držím dietu a pravidelně si měřím hodnoty glykemie. Bohužel jsem osoba psychicky silně labilní se sklony k neurotizmu, což má negativní vliv na naměřené hodnoty.
Když se mi podaří na měření během oné hodiny po jídle zcela zapomenout, naměřím vždy velmi nízkou hodnotu, a to i v případě, že porce byla o něco větší. Pokud ale na měření celou tu hodinu myslím, hodnota glykemie se výrazně zvýší. Pokud jde navíc o hodnotu, kterou mám hlásit, je i při malé porci nadlimitní.
V minulém těhotenství jsem to u hodnot, které jsem se chystala hlásit, řešila velmi malou porcí a následným hodinovým obcházením bloku, což ale nyní s batoletem opravdu nejde. Příklad z dneška: obvykle mám snídaně nejnižší ze všech velkých jídel, a to i po mléčných výrobcích.
Včera mi ale hodnota vyskočila (byla jsem rozhozená něčím, co nesouviselo s měřením), proto jsem se dneska chtěla přeměřit. Už podle rozpoložení mi bylo jasné, že hodnota bude špatná, proto jsem se změřila už po půl hodině, hodnota byla 7,3. Řekla jsem si, dobře, prohrála jsem, čímž jsem se ale paradoxně uklidnila. Za další půl hodinu (tj.
hodinu po jídle) jsem naměřila 5,7. Co s tím? I když se snažím mezi jídlem a měřením nějak zaměstnat, z hlavy to prostě nedostanu. P.S. Ptám se zde, protože diskuse na specializovaných stránkách nefunguje a osobně s lékařem tento problém řešit nechci. Předem děkuji za odpověď.
Odpovídá lékař:
Dobrý den, na to, jak správným složením stravy udržet hladinu glykemie v normě, se musíte zeptat svého diabetologa. A co se týče Vašich nálad a neurotizmu, doporučuji Vám navštívit psychologa. Udělejte to pro sebe a ve svém zájmu, lékařů se bát nemusíte. Neublíží Vám, naopak pomohou.
Těhotenská cukrovka
Dobrý den, čekám jednovaječná dvojčátka. Nyní jsem ve 31+3 tt. Byla mi zjištěna…
Těhotenská cukrovka
Dobrý den, dnes jsem byla poprvé (26tt) na těhotenském testu a výsledky mám: P-Glukoza…
Těhotenská cukrovka
Dobry den, dnes jsem byla na screeningu ve 3.tPred necelym mwsicem minzjistili…
Těhotenská cukrovka
Dobrý den ve 24tt těhotënství mi zjistila paní doktorka thu cukrovku.Dietu držím,ale…
Těhotenská dermatoza
Dobrý den. Jsem v 15tt a zhruba před týdnem se mi začala tvořit vyrážka na ruce….
Těhotenská průkazka
dobrý den, chtěla bych se zeptat na zkratky v těhu průkazce. V 35tt jsem byla…
Tehotenska strava
Dobry den jsem v 10.tydnu tehotenstvi a chtela jsem se zeptat jak je to se syry…
Těhotenské EKG
Dobrý den, dnes jsem byla v rámci těhotenského vyšetření na EKG (jsem 23 týden…
Zalehlé ucho
Dobrý den, potřebuji radu. Už třetí den mám zalehlé ucho a slyším na něj opravdu…
Bolest lytek
Dobry den pane doktore, uz cca mesic pocituji bolest lytek. Prijde mi, ze to…
Pálení v rukou
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou. Již dlouhodobě mě trápí pocit pálení…
Nadýmání
Jaké jiné příznaky může mít nadýmání. Připadala jsem si hodně nafouklá, jako…
Pečivo nadýmá
Dobrý den, v poslední době jsem začal jíst více pečivo (Dříve jsem jej skoro…
Bolest lýtek
Dobry den, uz ctvrty dnem nemuzu chodit kvuli lytkam. Mel sem lumalni punkci,…
Bodavá bolest stehna
Dobrý den, již nějakou dobu se mi stává,že mi jedním místem ve stejně (vnitřní…