Cukr je sladké prokletí a jeho příjem si většina z nás hlídá. Nebo se aspoň domnívá, že má jeho konzumaci pod kontrolou. Jestli tomu tak opravdu je, si můžete zkontrolovat i podle signálů, které vysílá náš organismus a kterým někdy nerozumíme nebo nechceme rozumět.
Cukr najdeme nejen ve sladkých nápojích, sladkostech, dortech či cereáliích. To jsou ostatně poživatiny a potraviny, kde jeho existenci předpokládáme. Ale je dobré myslet na to, že se skrytým cukrem musíme počítat i v čerstvém ovoci, v ochucených jogurtech, mléčných nápojích a také v kupovaných dresincích a zálivkách na saláty.
Víc než kila navíc
Proto se vám může stát, že ačkoliv se snažíte konzumaci cukru omezit, míjí se vaše snaha účinkem. V takových chvílích se vyplatí naslouchat hlasu svého těla, které vám říká, že to s příjmem cukru není v pořádku a je čas zbrzdit. V sázce je totiž nejen vaše štíhlá linie, ale především zdraví.
Přeslazený organismus má oslabenou imunitu a daleko častěji podléhá infekcím, zánětům a také otravám krve.
Nejde jenom o dobře známé důsledky přemíry sladkého, jako jsou cukrovka, obezita nebo trávicí problémy. Ale „přeslazený“ organismus má i oslabenou imunitu a daleko častěji podléhá infekcím, zánětům a také otravám krve třeba jen z nevinně vypadajícího zranění.
Unavené tělo
Nejznámějšími projevy toho, že vaše tělo dostává víc cukru, než potřebuje, je zvýšená kazivost zubů, přibývání na váze a až chorobně se stupňující chuť na něco sladkého. Ale podobných signálů je mnohem víc. Například silná únava.
Energetická stabilita v těle má hodně společného se stabilní hladinou cukru v krvi a nelze se pak divit, že když tělu nedodáme množství cukru, na které jsme ho „naučili“, začne se bránit a domáhat svojí „dávky“. Známkou přemíry cukru jsou také kožní problémy, například akné nebo rosacea, vleklé zánětlivé onemocnění kůže.
Mozek nefunguje
Cukr ovšem neovlivňuje jenom fyzické zdraví, ale projevuje se také na duševní kondici. Pokud ho konzumujete přespříliš, v momentě jeho poklesu můžete začít pociťovat podrážděnost, která vede u někoho až k výbuchům vzteku.
Na vysokou hladinu cukru reaguje také naše mysl, a to stavem, který lze popsat jako útlum.
U dalších jedinců naopak dochází k pocitům hluboké úzkosti a strachu. Na vysokou hladinu cukru reaguje také naše mysl, a to stavem, který lze popsat jako „útlum“, kdy máme pocit, že mozek vůbec nepracuje a každá duševní námaha nás velmi vyčerpává. Tento stav přichází často záhy poté, co jsme se dosyta najedli.
foto: Shutterstock, youtube, zdroj: Providr
Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda….
Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl…
Poruchy příjmu potravy – Když se z jídla stane peklo
Příjem potravy je jednou ze základních fyziologických potřeb. Stejně, jako potřebujeme dýchat, vylučovat, hýbat se, nebo spát, potřebujeme také jíst. Protože jídlo je životně důležité, zachovalo se o něm také spousta citátů a přísloví – třeba že „Bez jídla a pití chladne láska“ (Terentius), nebo: „Jez dokud můžeš, protože nikdy nevíš, kdy budeš jíst příště.“ (indiánské přísloví). Pro většinu lidí je jídlo radost a potěšení. Ale ne pro všechny. Problém nastává, když příjem potravy pro nás představuje trápení a tohle trápení v podobě jídla roste do obřích rozměrů, až pohltí celý náš život…
Jelikož jsme ve sféře fyziologických potřeb, je třeba si hned na úvod uvědomit, že při poruše příjmu potravy může jít o život.
Nechuť přijímat jídlo je vlastně nechuť k životu, odpor k sobě samému, ke svému tělu, k tomu, jací jsme. Problémy s jídlem často trpí lidé, do kterých bychom to vůbec neřekli.
Připadají nám perfektní, že mají vše dokonale pod kontrolou a vlastně by nás ani nenapadlo, že vůbec nějaké problémy mohou mít.
Častěji si diagnózu ‚porucha příjmu potravy‘ odnášejí holky. Nevyhýbá se to ale ani klukům, i když to není tak časté. Proč hlavně holky? A proč poruchy příjmu potravy (PPP) neexistují… třeba v pralese?
Tělesné proměny v pubertě
Dnešní mladí lidé jsou vystaveni obrovskému tlaku na to, jak vypadají. Jako by tělo bylo důležitější, než to, kým jsme. Naše těla jsou neustále posuzována, hodnocena, přeměřována a převažována.
Začíná to už v porodnici – miminko je změřeno a zváženo a lékař pak stanoví diagnózu, jestli je normální. Celé dětství je pak rozměrově a váhově zkoumáno a srovnáváno s jinými dětmi. O někom se říká, že je moc hubený, o jiném, že je moc tlustý.
Málokdo je „akorát“ a když, tak se o tom moc nemluví, protože normalita není tak vzrušující téma, jako když někdo vybočuje.
Pak přijde puberta a šok. Těla se začnou měnit, někdy dost radikálně. Hormonální bouře s námi mává, že nevíme, co si se sebou počít. Jsou to nejbouřlivější a nejrychlejší změny v životě, co musí mladý člověk v pubertě ustát.
V té době holkám začnou růst prsa a boky. Pro spoustu holek je to období naprosto strašné. Najednou vám někde něco naroste, na co vůbec nejste zvyklí a máte pocit, že se na to všichni dívají.
A oni se na to také docela často opravdu dívají! O tělocviku vám pod tričkem skáčou prsa a překáží v pohybu, stydíte se. Nenávidíte tělocvik. Nenávidíte kluky, co se vám dívají na prsa. Nenávidíte tělocvikáře, co vás nutí cvičit.
Nenávidíte svoje nové tělo, které roste a bolí. Nenávidíte sebe.
Tenhle pohled může být zajímavý hlavně pro kluky, kteří si mohou myslet, že prsa a zadky jsou fajn, a tak že je i holky samotné vnímají pozitivně. Milí kluci, může to tak být, ale často to tak není! Různé vlezlé pohledy a poznámky mohou být přes čáru a hodně ublížit. A mohou být i jedním ze spouštěčů nebezpečného onemocnění.
Mentální anorexie
Mentální anorexie je závažné psychické onemocnění, které z 95% postihuje holky. Objevuje se většinou v průběhu dospívání. Člověk, který tuto nemoc má:
- Neustále hubne a odmítá přibrat. Dělá všechno pro to, aby se jeho hmotnost dále snižovala – tvrdě fyzicky cvičí, nejí, může také zvracet a užívat projímadla. Jeho hmotnost je přitom pod minimální váhou, BMI (body mass index) klesne pod 17,5.
- Navzdory podváze má člověk trpící anorexií příšerný intenzivní strach, že přibere.
- Přestože má podváhu, připadá si tlustý – své tělo vnímá nerealisticky, narušeně.
- Vše se točí kolem vzhledu, tělesné hmotnosti a proporcí. Tyto věci jsou určující pro sebevědomí dané osoby.
- Nemocné ženy a dívky díky podváze a podvýživě ztrácí menstruaci.
Postižený si však své onemocnění neuvědomuje, izoluje se, tají před ostatními, že nejí, skrývá své tělo. V tom je tato nemoc zákeřná. Může se to stát tvojí holce, ségře, kamarádce…i kamarádovi. Nebuď lhostejný a nezavírej oči. Nemocný člověk to sám nezvládne, potřebuje odbornou pomoc (!) a podporu svých blízkých.
Bulimie
Nemocný se neustále zabývá jenom jídlem a touží po jídle. Pokud začne jíst, sní obrovské množství, které následně vyzvrací. Vše si vyčítá a stydí se za to. Přechodně drží hladovky, aby snížil svojí váhu, nebo užívá projímadla.
Poruchy příjmu potravy mohou způsobit metabolický rozvrat a smrt! Není to legrace! Není to rozmar, který přejde, jak si třeba myslela maminka Amy Winehouse, když si u Amy všimla zvracení.
Jaké konkrétní tělesné obtíže tyto nemoci způsobují si přečtěte zde.
Záchvatovité přejídání
Záchvat přejídání je konzumace velkého množství jídla během krátkého času. Osoba, která tím trpí, pokračuje v jídle, i když utišila hlad. Cítí se pak přeplněně, je jí nevolno. Nedokáže se ale zastavit dřív, než sní určité ‚své‘ množství jídla.
Tak jako u ostatních poruch příjmu potravy, i u záchvatovitého přejídání se celý život točí kolem jídla. Nemocný člověk vypadá normálně a stravuje se zdánlivě také normálně. Jeho vztah k jídlu je ale svazující. Nemyslí celý den na nic jiného, než je jídlo.
To je pro něj spojené se strachem, studem, hněvem. Z jídla nemá potěšení, cítí se provinile, zahanbeně, stydí se. Má pocit, že způsob, jakým jí, je důkazem naprosto chybějící sebekontroly, že jídlo je obrazem jeho života, který vůbec nezvládá.
Pocity viny se snaží zalepit přísnými dietami.
Jenže dieta, kde člověk skoro nic nejí, je nesmysl. Pokud tělo trápíme hlady, začne vše hnát do tukových zásob! A člověk pak tloustne snad i z vody. Pokud chceme zhubnout, musíme jíst vyváženě a hýbat se.
Ortorexie jako nový druh poruchy příjmu potravy
Ortorexie je patologická posedlost zdravou výživou, projevuje tak, že se u nemocného z počáteční orientace na zdravou stravu, na obchody se zdravými potravinami a na hledání informací, jak se takové potraviny vyrábějí, stává posedlost a hlavní náplň času.
Nemocný má stále větší strach z nezdravého jídla až nakonec má pocit, že je nezdravé a životu nebezpečné skoro všechno, a tak téměř nic nejí. Jeho vztahy jsou narušené, člověk je stále více izolovaný, protože je posedlý jídlem a s nikým jiným si nemá co říct.
Bigorexie
Bigorexie se naopak týká převážně tělesných proporcí ve smyslu posedlosti vlastním vzhledem. Jde o poruchu vnímání vlastního těla, kdy nemocný usiluje o dosažení často nereálných hodnot ve své fyzické zdatnosti, svých tělesných proporcí.
Bigorektici si připadají slabí, nedostatečně svalově vyvinutí, trápí je to a jsou ochotni pro dosažení vzhledu z kulturistických časopisů nebo akčních filmů udělat opravdu hodně. Často jsou tak závislí na posilování, zneužívají zejména bílkovinné potravinové doplňky a látky, podporující svalový růst a ovlivňující metabolismus.
Více o poruchách příjmu potravy a příznacích se dozvíte v tomto článku.
Ideál krásy jako kulturní záležitost
Je zajímavé, jak se ideál krásy v různých kulturách a letech proměňuje. Barokní krása byla plná faldíků, plná postava se líbila i za první republiky, kdy dokonce příliš štíhlá děvčata toužila po tom, aby přibrala.
V Africe by dodnes hubená dívka moc neuspěla – zdála by se nemocná a asi by si ji nikdo nechtěl vzít, protože by pochyboval, že přivede na svět zdravé děti.
Podívej se na experiment, který ukazuje, jak se vnímání krásy odlišuje v různých koutech světa.
Kult krásy
V časopisech a v médiích jsme konfrontováni s dnešním euro-americkým ideálem krásy, který v podstatě nepřipouští žádný tělesný tuk. Přitom procento tělesného tuku zdravé mladé ženy je až 21%. Zdá se, že modelky a další krásné a úspěšné ženy špeky nemají.
Špeky se odsávají na plastické chirurgii, nebo retušují ve fotoshopu. Vytváří se iluze dokonalé krásy. A všichni chceme být jako ten ideál. Jenže ten ideál je vlastně falešný, je to podvod. Netrap se, že nejsi dokonalá (dokonalý).
Nikdo na světě není! A krása je, když někdo vyniká, kdyby všichni vypadali stejně, byla by ještě vůbec krása?
Krása je v nás, v naší osobnosti, duši. Ne v těle. Proč jsou oškliví lidé, kteří jsou přitažliví a nemají problém si někoho najít? Protože se mají rádi, věří si a druhým lidem je s nimi dobře. A tím, jací jsou, zkrásní. A proč jsou naopak hezcí lidé, kteří trpí samotou? Když se nebudeš mít ráda (rád) ty sama (sám), nikdo to za tebe neudělá!
Kam se obrátit
Poruchy příjmu potravy jsou spojeny s velkým studem. Ale také s velkým utrpením. Pokud máš kolem sebe nějaké takové trápení a chceš ho zastavit, překonej stud a napiš nám na pokec, jsme ti k dispozici – anonymně a diskrétně. Můžeš nám napsat o svých trápeních, nebo o tom, že se bojíš o někoho jiného. Sdílená starost je menší.
Pokud chceš specializované informace a poradenství zaměřené na poruchy přijmu potravy, podívej se na www.anabell.cz, kde se na toto téma soustředí. Spoustu informací najdeš také na www.idealni.cz. Třeba testy, které si můžeš udělat a zjistit, jak se k jídlu vztahuješ ty.
- Zdroje:
- Ortorexie, bigorexie, drunkorexie
- Poruchy příjmu potravy
- Poruchy příjmu potravy – charakteristika
- Související články:
Buď fit s jdidoklubu.cz!
- Jsi to, co jíš vol. I – Junk food
- Jsi to, co jíš vol. 2 – Zdravá strava
- Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.
6 věcí, které se dějí s vaším tělem, když pijete alkohol
Alkohol je prý metlou lidstva. A přestože je teď nejvíce trendy zdravý životní styl bez hříchu, čas od času si skleničku dobrého vína, panáka nebo studené pivo, dá rád asi každý z nás. Proč? Třeba proto, že za sebou máme dlouhý den, jsme smutní, řešíme partnerské problémy, anebo zkrátka jen proto, že potřebujeme vypnout. Víte ale, co dělá alkohol s vaším tělem? My vám to prozradíme.
Efekt alkoholu #1: uvolnění, teplo a klid
Alkohol způsobuje, že se nám tělem rozlévá příjemné teplo a odplavuje stres. Alkohol uvolňuje z přední části mozku endorfiny, díky nimž je nám moc dobře. Tyto hormony souvisí kromě jiného také s rozhodováním a uvažováním. Proto se cítíme dobře, ale se díky tomu pod vlivem oblíbených drinků dost často špatně rozhodujeme.
Efekt alkoholu #2: Sebevědomí na maximum
Spolu s uvolňováním endorfinů alkohol také stimuluje Gaba (kyselinu gama-aminomáselnou), což je přirozeně se vyskytující chemická sloučenina v mozku, která nás zklidňuje. Po zhruba třetím drinku, který požijeme, začne naše tělo blokovat glutamát, hlavní excitační – stimulační vysílač v mozku.
Jinými slovy: Více glutamátu znamená více úzkosti, méně glutamátu znamená menší úzkost. A proto, když se opijete, přestanete být nervózní, úzkostlivé nebo ve stresu. Vše se začne jevit jako skvělé, jednoduché a naprosto v pořádku.A snižuje naše zábrany a pocit strachu.
Z tohoto důvodu mohou být lidé povzbuzeni a sebevědoměji dělat věci, na které by za normálních okolností ani nepomysleli.
Efekt alkoholu #3: Koordinace na minimum
Asi jste se i v této situaci ocitly. Díky alkoholu je tělo gumové, jazyk těžký a nohy se pletou tam, kam nemají. Alkohol snižuje komunikaci mezi tělem a mozkem, což koordinuje nejen končetiny, ale i mnoho svalů a pohybů potřebných pro efektivní řeč.
Efekt alkoholu #4: Okno
Pití příliš velkého množství alkoholu neovlivňuje pouze správnou funkci těla, ale také způsobuje ztráty paměti. Alkohol totiž narušuje schopnost vašeho mozku konsolidovat nové vzpomínky.
Specialisté na léčbu alkoholismu se shodují na tom, že alkohol může vyvolat detekovatelná poškození paměti již po několika nápojích a jak se zvyšuje množství alkoholu, zvyšuje se i stupeň poškození.
Velké množství alkoholu, zejména pokud je rychle konzumováno a na lačný žaludek, může způsobit výpadek paměti a vy si tak způsobíte pořádné okno, kdy si nevzpomenete klidně na polovinu večera.
Efekt alkoholu #5: Země se točí, pokoj se točí, postel se točí
Znáte to? Ulehnete přiopilé do postele a najednou se vše roztočí… Kromě toho, že položíte jednu nohu na zem, moc jiných záchranných akcí podniknout nemůžete.
Proč se to děje? Alkohol ovlivňuje funkci vyrovnávacích systémů ve vnitřním uchu.
Změna v krvi způsobená přítomností alkoholu znamená, že vyrovnávací systém říká mozku, že se pohybujete mnohem více, než tomu ve skutečnosti je, což má za následek točení a závratě. Ale nebojte se, ležíte, nepadáte!
Efekt alkoholu #6: Večerní otesánci
Kdo pije, ten má také pořádný hlad. Hlad na něco, co rozhodně není lehké a zdravé. Důvodem je hladina cukru v krvi. Konzumace alkoholu může způsobit vyčerpání zásob glykogenu v procesu metabolizace alkoholu.
To způsobí, že tělo touží po uhlohydrátech, které nahradí právě chybějící glykogen. Kromě toho alkohol snižuje množství hormonu leptinu – hormonu nasycení.A tak chceme pizzu, hranolky, burger a jiná nezdravá a těžká jídla.
Z toho si však můžeme vzít jedno pozitivní: pít na mastný žaludek snižuje ranní nevolnost a kocovinu.
Zdroj fotografií:www.shutterstock.com
Také si přečtěte:
Sůl a její vliv na lidské zdraví
Proč je sůl pro člověka nezbytná a jaký má v těle úkol?
Nezbytnou součástí naší výživy jsou minerální látky, které náš organismus nutně potřebuje k bezchybnému fungování všech orgánů a tkání. Nedokáže si je však sám vytvořit a je odkázaný na příjem zvenčí v podobě potravy a tekutin.
Kuchyňská sůl neboli chlorid sodný (NaCl) je chemickou sloučeninou sodíku a chloru a v podobě bělavých krystalků ji zná snad každý z nás. Ionty sodíku a chloru jsou nezbytné pro normální fungování pochodů v organismu.
Spolu s dalšími minerály a stopovými prvky se podílejí na udržování rovnováhy tekutin a výši krevního tlaku, nezbytné jsou také pro správnou funkci srdce, nervů a svalů i pro vstřebávání různých látek ve střevě či ledvinách. Chlor ve formě své kyseliny je hlavní součástí žaludečních šťáv.
Roztok NaCl také představuje jednu z nejdůležitějších iontových složek krve, proto se i v medicíně využívají solné roztoky jako okamžitá krevní náhrada. V koncentraci 0.9 % se setkáváme s NaCl v podobě fyziologického roztoku, který se používá jako nejčastější medicínské vehikulum pro nitrožilní aplikaci léků.
Jaké jsou zdroje soli a které potraviny obsahují hodně soli?
Asi 75 % konzumovaného chloridu sodného pochází z průmyslově zpracovaných potravin, asi 15 % je přidáváno do pokrmů během jejich přípravy a ochucování během jídla, jen přibližně 10 % soli je obsaženo v přírodních surovinách a potravinách.
Největším zdrojem soli pro náš organismus jsou průmyslově konzervované masné výrobky a výrobky z ryb, dále uzeniny, potraviny naložené ve slaných nálevech, některé tvrdé a plísňové sýry, salátové dressingy, instantní polévky a omáčky, kořenící směsi a masové extrakty, paštiky, slané pochutiny a slané pečivo.
K významným zdrojům sodíku také patří některé minerální vody a glutaman sodný, který je přidáván jako látka zvýrazňující chuť do řady potravinářských výrobků.
Naopak mezi potraviny s nízkým obsahem soli můžeme zařadit čerstvé ovoce a zeleninu, čerstvé ryby a maso připravované doma, mléko, jogurty, tvarohové sýry, domácí ovocné šťávy, těstoviny, rýži, vejce, byliny, neslané pečivo a potraviny označené etiketou „snížený obsah soli“ či „bez přídavku soli“.
Kolik by měl člověk solit, aby to bylo ještě zdravé?
Přestože by dospělému člověku stačil denní příjem asi 2–4 g soli v závislosti na stupni fyzické aktivity, v současné době představuje průměrná spotřeba v naší společnosti více než 16 g na den, což je téměř trojnásobek oproti doporučeným hodnotám.
Maličká životodárná zrnka soli se tak mohou při dlouhodobé nadměrné konzumaci proměnit v zákeřného zabijáka.
Světová zdravotnická organizace i národní společnosti pro kardiovaskulární prevenci proto bijí na poplach a doporučují omezit denní příjem soli pro dospělé pod 6 g na den a u dětí se denní konzumované množství rapidně snižuje s věkem.
Tyto denní dávky jsou považovány za bezpečné a zdraví neškodné, neboť nadbytek soli je vyloučen ledvinami do moče. Problém může nastat, pokud příjem soli převyšuje denní doporučené dávky nebo má člověk onemocnění ledvin, které jej limituje při eliminaci nadbytku solí.
Příkladem vysokého příjmu soli v naší populaci může být náhodný denní jídelníček s uvedeným obsahem NaCl:
- Snídaně – 150 g vepřové párky s hořčicí a chlebem (5 g)
- Polévka – 300 ml gulášová (2 g)
- Oběd – 150 g Španělský ptáček, rýže, nakládaná okurka (5 g)
- Večeře – 400 g Pizza se šunkou, sýrem, olivami a kečupem (4 g)
Celkový příjem soli ze všech jídel je 16 g za den!!!
Když budeme solit moc, co se může stát?
I když je sůl pro lidské tělo potřebná a velmi důležitá, její nadbytečný příjem nepříznivě působí na kardiovaskulární systém a poškozuje funkci ledvin.Nadbytečný přísun soli ničí chuťové buňky a snižuje citlivosti na slanou chuť. Začarovaný kruh pak končí dalším bezděčným dosolováním.
Mezinárodní lékařské výzkumy již dříve ukázaly, že vysoký příjem sodíku v podobě soli má velmi těsný vztah se zvyšováním krevního tlaku neboť sodík, mimo jiné, zadržuje v organismu vodu. Ve společnostech s trvalým příjmem soli nad 8 g denně byl zjištěn významný nárůst nemocných s hypertenzí.
Hypertenze neboli vysoký krevní tlak je hlavním rizikovým faktorem při vzniku kardiovaskulárních a mozkových příhod a podílí se také nemalou měrou na poškození ledvin a cév. Téměř 50 % ze všech úmrtí tvoří právě kardiovaskulární příhody (srdeční infarkt a srdeční selhání).
Selhání ledvin pak odkazuje pacienta k trvalému několikahodinovému očišťování krve, které je nutné podstupovat i vícekrát do týdne.
Přitom snížení spotřeby soli, třeba jen o jeden gram denně, způsobí pokles krevního tlaku, který ve svém důsledku vyvolá ve velké populaci významné snížení kardiovaskulární nemocnosti a úmrtnosti, jak to již prokázaly mnohé klinické studie u nás i ve světě. Kromě běžné zdravé populace by zcela určitě měly dodržovat denní doporučené dávky soli osoby s vysokým krevním tlakem, srdečním či mozkovým onemocněním, lidé s onemocněním ledvin a s otoky.
Co když někdo nebude sůl přijímat vůbec?
I když sodík i chloridy představují esenciální složky potravin, na rozdíl od jiných nezbytných výživových složek u nich dochází k nedostatku jen velmi zřídka.
Může se to stát za předpokladu vysokých ztrát solí a jejich nedostatečným hrazením v přijímaných potravinách či vodě, například při úporném a déle trvajícím zvracení či průjmech nebo při nadměrném pocení.
Důsledkem těchto významných solných ztrát bývá silný pocit žízně, únavy či závratí, někdy se mohou vyskytnout i křeče svalů či kolaps. V těchto případech je třeba hradit zvýšené ztráty soli speciálními iontovými nápoji, které ztracené soli a další stopové prvky rychle doplní.
Jak je to s malými dětmi – kdy začít přisolovat pokrmy? Jak moc?
V lidském těle hrají ionty sodíku a chloru nepostradatelnou roli a vytváří nezbytné podmínky pro existenci živého organismu. Avšak malé děti mají omezenou kapacitu ledvin, které se teprve vyvíjí, a znamená to, že nemohou tak snadno udržovat minerální a vodní hospodářství.
Větší dávky soli by u nich mohly způsobit poškození ledvin. V důsledku toho musí mít příjem soli přiměřený a vyrovnaný.
Zdravé děti s postupem času zlepšují schopnost sodík vylučovat, proto byly odborníky na dětskou výživu doporučeny denní dávky soli vhodné pro děti v závislosti na věku.
| Věk | Denní dávka soli v g / den |
| 0 – 6 měsíců | < 1 |
| 7 – 12 měsíců | 1 |
| 1 – 3 roky | 2 |
| 4 – 6 let | 3 |
| 7 – 10 let | 4 |
| 11 – 14 let | 5 |
Vařené příkrmy pro kojence by se neměly solit vůbec. Starší kojenci mohou dostat v malém množství některé potraviny, které přidanou sůl obsahují (pečivo, sýry apod.). Nepodáváme jim však nikdy příliš slané potraviny, jako jsou např.
uzeniny, masové konzervy, slané sýry a pečivo sypané solí, solené pochutiny nebo nakládanou zeleninu, která obvykle obsahuje také mnoho soli.
Stejně jako u dospělých platí, že nadměrný přívod soli do organismu může vyvolat zvýšení krevního tlaku se všemi dalšími důsledky včetně poškození některých životně důležitých orgánů.
Jaká jsou obecná doporučení pro konzumaci soli?
- Snížení celkového příjmu soli pod 6 g denně, odstranit solničku z jídelního stolu.
- Zvýšení příjmu čerstvých či mražených potravin, ovoce a zeleniny.
- Při přípravě, vaření a konzumaci pokrmů omezit dosolování.
- Snížení příjmu konzervovaných a sterilizovaných pokrmů a uzenin.
- Ke zvýraznění chuti pokrmů použít byliny, česnek a cibuli namísto přidání soli.
- V případě použití soli volit náhražky NaCl.
- Při průmyslové výrobě potravin trvale snížit obsah přidávané soli.
- Povinné uvádění obsahu soli v potravinách na etiketách výrobků.
- Povinné varování při překročení limitů v potravinách „pozor vysoký obsah soli“.
- Stanovení maximálních cílových hodnot množství soli v jednotlivých potravinách.
- Trvalá edukace obyvatelstva o škodlivosti vysokého příjmu soli na organismus.
- Nejen v případě konzumace soli platí jedna stará dobrá rada – všeho s mírou.
Dobré sacharidy a ty špatné. Proč tělo sacharidy vlastně potřebuje?
Dobré sacharidy? Nic takového neexistuje. Pokud chceš zhubnout, musíš vyřadit sacharidy. Když budeš jíst sacharidy, tak prostě nezhubneš. Po těch se totiž přibírá.
A skutečně mnoho lidí sacharidy ze stravy vyřazuje a dodržují-li jídelníček, opravdu se jim podaří zhubnout.
Ale ono není nutné vyřazovat sacharidy z jídelníčku, ba dokonce ani žádoucí, jelikož sacharidy naše tělo potřebuje.
Strava, která je dlouhodobě udržitelná
Navíc téměř úplné vyřazení sacharidů není pro většinu lidí dlouhodobě udržitelné. A pokud chcete být fit, štíhlí a hlavně spokojení, musíte si zvolit takový životní styl, který je udržitelný dlouhodobě.
To je ten důvod, proč diety fungují jen krátce. Většinou diety totiž pracují na principu vyřazení něčeho.
Pokud tedy nejste kulturisty nebo děvčaty připravující se na bikini fitness soutěž, nemá pro vás vyřazení sacharidů význam.
Jak to, že tedy lidé po nízkosacharidové dietě hubou tak rychle?
Ano, lidé, kteří vyřadí ze stravy sacharidy, hubnou zpočátku skutečně hodně rychle. Je to ale dáno tím, že každý jeden gram sacharidů vyžaduje 3 – 4 gramy vody, aby mohly být zpracovány a uloženy.
Zkrátka a dobře, když sníte středně velkou bramboru, která obsahuje přibližně 37 gramů sacharidů, je k tomu potřeba 111 – 148 gramů vody.
Takže co se stane, když sacharidy vyřadíte nebo striktně omezíte? Budete vážit méně, protože nebudete konzumovat sacharidy, které by vázaly vodu. Ale voda není tuk.
Proč tělo sacharidy potřebuje?
Sacharidy jsou jednou ze tří makroživin (sacharidy, bílkoviny, tuky), které tělo nezbytně potřebuje, aby mohlo správně fungovat. Je tedy dobrou volbou odstranit pro tělo nezbytně nutnou makroživinu z jídelníčku? Ani omylem! Spíše než na celkové vyřazení sacharidů, bychom se měli zaměřit na druhy sacharidů. Ne všechny sacharidy si jsou totiž, co do prospěšnosti tělu, rovny.
Energie pro buňky, tkáně a orgány
Když jíme sacharidy, dodáváme tělu palivo, energii, aby mohlo fungovat. Trávicí systém rozkládá sacharidy na glukózu (krevní cukr), který dodává energii buňkám, tkáním a orgánům. Energii, kterou tělo nevyužije okamžitě, uloží do svalů a jater a podle potřeby pak tělo tuto energii spotřebovává.
Co způsobí nedostatek sacharidů?
Bez dostatku sacharidů se můžete cítit unaveně, neobvyklé nejsou ani bolesti hlavy, letargie a velmi těžké bývá dokopat se do cvičení. Takže snažíte-li se zhubnout i za pomoci cvičení, konzumace sacharidů vám to významně usnadní. Sacharidy jsou zkrátka pro dobrý sportovní výkon velmi důležité.
Jak tělo se sacharidy zachází?
Sacharidy dodávají tělu energii prostřednictvím trávicího systému, který rozkládá cukry a škroby na jednoduché cukry. Jednoduché cukry jsou potom vstřebány do krevního oběhu, čímž se stanou glukózou neboli krevním cukrem.
Slinivka uvolní inzulín v reakci na krevní cukr a společně tak umožní glukóze dostat se do buněk. Glukóza dodává energii na veškeré naše aktivity od pouhého sezení, sledování televize, dýchání anebo cvičení.
Zbytek energie si tělo schová do svalů nebo jater pro pozdější využití, nebo ji přemění na tuk.
Přibrat můžete z čehokoli
Ano, tuk, to je ten strašák, který mnohé odrazuje od konzumace sacharidů. Přibrat můžete ovšem z jakékoli potraviny, je-li konzumována ve velkém množství, která převyšuje váš kalorický limit.
Budete-li jíst správný poměr makroživin, tedy bílkovin, sacharidů a tuků, tělo využije tyto živiny k tomu, aby bylo zdravé a fit.
Mnohé studie navíc potvrzují, že sacharidy pomáhají redukovat tělesný tuk, nabírat svalstvo a zlepšovat sportovní výkon.
Sacharidy chrání před nemocemi
Dle výzkumů sacharidy prokázaly schopnost chránit tělo před určitými druhy onemocnění. Komplexní sacharidy jako jsou například ovesné vločky, jsou bohaté na vlákninu. Jsou-li konzumovány pravidelně, mohou přispět ke snížení krevního tlaku a srdečních problémů. Komplexní sacharidy dále lidské tělo chrání před cukrovkou II. typu a přispívají k optimální funkci trávicího systému.
Jednoduché sacharidy
Sacharidy jednoduché zahrnují cukry přirozeně se vyskytující v potravinách, jako je ovoce, zelenina či mléko.
Přidané cukry nacházející se v průmyslově zpracovaných potravinách, patří také do kategorie jednoduchých cukrů, ale nemůžeme o nich hovořit jako o cukrech zdravých.
Mají daleko méně živin než potraviny přirozeně obsahující cukry a navíc obsahují přidaný cukr. Jednoduché cukry jsou dobré pro okamžitou energii, proto si mnohdy sportovci před svým výkonem dopřávají například banán či rozinky.
Komplexní sacharidy
Komplexní sacharidy včetně vlákniny a škrobů tělo tráví déle, takže také déle trvá, než tělo využije glukózu jako zdroj energie. Právě proto je vhodné počkat minimálně hodinu po konzumaci sacharidů, než začnete cvičit, abyste se vyhnuli žaludeční nevolnosti. Sportovci často před těžkým tréninkem kombinují bílkoviny se sacharidy.
Je potřeba sacharidy rozlišovat
Sacharidy, které se rozkládají na glukózu, jsou totiž důležitým zdrojem energie pro naše tělo a v neposlední řadě pro mozek. Nejsou vůbec špatné pro štíhlou linii, ba právě naopak, ke shazování přebytečných kil mohou být i prospěšné. Jen je potřeba rozlišovat, které jsou dobé a které naopak ty špatné.
Co jsou to špatné sacharidy?
Zjednodušeně řečeno, špatné sacharidy jsou ty jednoduché, průmyslově zpracované potraviny, které obsahují přidané cukry a rafinované obiloviny. Nejčastějšími těmito potravinami jsou bílý chleba, jemné pečivo, sladké nápoje, energetické nápoje a pochopitelně, řadou lidí milované, těstoviny.
Proč jsou tak špatné?
Nejsou to démoni převtěleni do potravin, to ne. Ale zkrátka pro lidské tělo nemají žádnou přidanou hodnotu. Tedy pokud nepočítáme cukr, ten hodnoty přidá, ale ne té dobré.
Konzumace příliš velkého množství rafinovaných obilovin a přidaných cukrů znamená, že přijímáte příliš mnoho kalorií z jídel, která jsou zbavena značného množství živin, které ale původně obsahovala.
Navíc by vás mnohdy ani nenapadlo, že určité druhy potravin, které jsou v základě slané, obsahují přidané cukry. Není to logické, ale většina průmyslově zpracovaných potravin tyto přidané cukry skutečně obsahuje.
Zbytečné kalorie
Nejsou zkrátka zdraví žádnou výhrou. Navíc konzumace potravin, které obsahují málo vlákniny a někdy i přidané cukry, zvyšují zcela zbytečně celkový kalorický příjem, rychleji se dostaví hlad, úroveň energie značně poklesne a člověk na váze přirozeně přibere.
Ovoce a zelenina tak trochu jako komplexní dobré sacharidy
Ne všechny sacharidy jsou však špatné, záleží jídlo od jídla. Ovoce a zelenina jsou bezvadným zdrojem vitamínů a minerálů, které jsou důležité pro zdraví a také přirozeně obsahují jednoduché sacharidy sestávající z jednoduchých cukrů.
Ovoce a zelenina se velmi liší od ostatních jídel, které také spadají do kategorie jednoduchých cukrů.
Vláknina v ovoci a zelenině mění způsob, kterým tělo cukry zpracovává a zpomaluje tak jejich trávení, což z nich tak trochu dělá komplexní sacharidy.
A jaké jsou ty dobré sacharidy?
Těmi dobrými sacharidy můžeme nazývat celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce či zeleninu. Jsou považovány za dobré, jelikož obsahují hodně vlákniny a jejich nutriční profil je dobrý, jelikož mnohdy obsahují minerály, důležité vitamíny, antioxidanty i bílkoviny. Na rozdíl od těch špatných sacharidů dělají pro tělo mnoho dobrého.
Které potraviny obsahují dobré sacharidy?
Dobrými sacharidy tak oplývá například quinoa, ovesné vločky, fazole, cizrna, edamame, jablka, banány, mrkev, brambory či sladké brambory.
Komplexní sacharidy tělo déle tráví
Dobré sacharidy jsou považovány za dobré, jelikož jsou komplexními sacharidy, což znamená, že jsou tvořeny dlouhými řetězci molekul sacharidů, které tělu trvají déle, než je stráví a převede na cukr.
Kolik sacharidů by měl člověk za den sníst?
Dobré sacharidy by měly v našem jídelníčku zaujímat 45 – 65 % celkového kalorického příjmu.
Sacharidy mohou klamat vzhledem
Tak to zní celkem jednoduše, takže budu místo obyčejného pečiva kupovat to celozrnné. To je sice dobrý nápad, jenomže mnohdy přidané cukry obsahují i potraviny, u nichž byste to vůbec nečekali. Tudíž je nutné číst složení výrobků a dívat se na nutriční hodnoty.
Kolik sacharidů? Kolik z toho cukrů?
Měli byste se zajímat nejen o to, kolik daný výrobek obsahuje sacharidů, ale také kolik přidaných cukrů (tuto informaci najdete hned pod celkovým množstvím sacharidů). Zkuste se vyhýbat co možná nejvíce přidaným cukrům. Dobrým pravidlem je volit takové potraviny, které obsahují méně než 10 g na porci.
Nezapomínejte ani na vlákninu
Vláknina patří také pod sacharidy a i tuto hodnotu je dobré sledovat. Dávejte přednost výrobkům, které obsahují minimálně tři gramy sacharidů na porci.
Jak tělo pozná, že jím moc?
Za nárůst hmotnosti může nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Vztah mezi příjmem a výdejem energie vyjadřuje tzv. bilanční rovnice. Pojďme si teď tedy spolu trochu zabilancovat.
Z toho logicky vyplývá, že když jíme víc, než vydáme, rostou nám špeky (zásoby energie) a jíme-li míň, měli bychom hubnout. Vztahy mezi příjmem a výdejem energie jsou ale složitější a doporučení míň jíst a víc se hýbat, nemusí nutně vést ke kýženému výsledku.
Rovnice je totiž dynamická. Změnu jednoho faktoru se nám tělo snaží vykompenzovat změnou jinou, a snaží se tak udržet stabilní hmotnost. Ta pro nás však nemusí být vždy ideální. Jak jsme si řekli minule v článku o obezitě, jsme z evolučního hlediska o něco víc adaptovaní na nedostatek potravy, než na její soustavný nadbytek.
Jak poznám, že mám s jídlem brzdit?
Začneme nejdříve levou stranou rovnice/nerovnice.
Jak vlastně víme/nevíme kolik, čeho a kdy sníst? Část mozku zvaná hypotalamus (to není žádné zaklínadlo :)) dostává prostřednictvím nervových zakončení a pomocí látek uvolněných do krve informace z trávicího ústrojí, slinivky, jater, svalů, tukové tkáně a jiných částí mozku. Buňky v hypotalamických jádrech všechny informace zpracovávají, uvolňují určité látky, aktivují další mozkové buňky a navozují tak pocity hladu, nebo sytosti a zvyšují, nebo snižují energetický výdej.
Regulační mechanismy příjmu potravy můžeme rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobá regulace nám umožňuje poznat, kdy máme přestat jíst, a určuje velikost porcí.
Mozek na základě obdržených informací o množství a složení jídla vysílá signál: „Brzdi, břicho je nacpané k prasknutí a tělo bude potřebovat nějakou dobu na zpracování toho, cos mu dodal/a, jsi sytý/á“.
Po „nejlepších“ jídlech se tloustne
Pokud to občas přeženeme a začnou nám růst zásoby (špeky), nastupuje dlouhodobější regulace. Zde se uplatňují hlavně signály z tukové tkáně a taky ze svalů, slinivky a jater, které informují mozek o množství energetických zásob.
Ovlivňují tak dobu, po kterou pocit sytosti přetrvává, frekvenci jídel a citlivost mozku ke krátkodobým signálům. „Ještě jíst nemusíš, zásob je dost, můžeš se jít klidně proběhnout….“ Asi nejznámější látkou podílející se na dlouhodobé regulaci je hormon tukové tkáně leptin, nazývaný hormonem štíhlosti.
Čím víc tukové tkáně máme, tím víc leptinu se uvolňuje do krve a tím sytější bychom měli být. Jenže čeho je moc, toho je příliš, a od určitého množství začne mozek leptin ignorovat. Podobně jako u inzulínu (který rovněž v mozku navozuje pocit sytosti) dochází ke vzniku leptinové rezistence.
Pokud by ale všechny doposud zmíněné regulační mechanismy (=homeostatické) fungovaly tak, jak mají, k leptinové rezistenci bychom se projíst neměli.
Sex, drogy a rock'n'roll
Jenže my máme ještě další regulaci příjmu potravy tzv. hédonickou, spojenou s motivací a emocemi. Jídlo v nás totiž vyvolává příjemné pocity navozené aktivací okruhů odměn v různých částech mozku (kortiko-limbickém systému). Já jim říkám sex, drogy a rock´n´roll okruhy.
Člověk je totiž tvor od přírody líný, a kdyby v něm příjem potravy nebo sex nevyvolával příjemné pocity, umřel by hlady a rozhodně by se nerozmnožoval. Jsou to ty samé okruhy, které lze uměle aktivovat pomocí různých drog. Fyziologicky nám tyto mechanismy pomáhají v motivaci, učení, vytváření preferencí.
Z hlediska potravy rozhodují o tom, jaké jídlo máme rádi, pro jaké bychom “vraždili“ a jakému se radši vyhneme.
Pokud chutné jídlo vidíme, nebo cítíme, na základě předchozí zkušenosti příjemné pocity očekáváme a prostě ho chceme. To je ta “mlsná“, se kterou občas hrajeme na babu. Problém je v tom, že u většiny lidí vyvolává nejpříjemnější pocity jídlo tučné a/nebo sladké, nacpané energií.
Jíme-li takové jídlo příliš často, dochází v mozku ke změnám a k dosažení stejně příjemného pocitu potřebujeme jídla čím dál víc. Dá se říct, že u citlivých lidí je tu jistá podobnost se závislostí na drogách, rozdíl by však měl být v intenzitě závislosti.
Jestli se ale nemůžete zbavit závislosti na čokoládě, s kokainem určitě nezačínejte – samozřejmě s ním nezačínejte, ani když závislostí na čokoládě netrpíte :).
Který typ regulace příjmu potravy má navrch?
Homeostatická a hédonická regulace se vzájemně ovlivňují a do jisté míry spolupracují. Zkuste si porovnat rozdíl v chutích, když jdete nakupovat hladoví, nebo sytí. Občas se sytá nestačím divit, co jsem si schopná hladová strčit do košíku :).
Pokud v nás jídlo vyvolává hodně příjemné pocity, může hédonická regulace přebít tu homeostatickou a my jíme, i když to opravdu, ale opravdu nepotřebujeme. Znáte to, oči by jedly, břicho už nemůže, no ale možná se tam ještě kousek tohoto úžasného voňavého jídla vejde.
Hédonická regulace je homeostatické do jisté míry nadřazená a neposlechněte nadřízeného…
Důsledkem je nárůst hmotnosti, překročení kapacity tukové tkáně a rozvoj inzulínové a leptinové rezistence. Je stále těžší dosáhnout pocitu sytosti, tělo zvýšenou hmotnost pojme za vlastní a začne se bránit hubnutí.
Pokud už se vám zhubnout podaří, mozek si najednou vzpomene na starého kamaráda leptina, začne mu moc chybět a vy budete mít větší hlad. To je i jeden z důvodů, proč je pro některé lidi tak těžké zhubnout a ještě těžší si váhu udržet.
Proč někdo ve stresu tloustne a jiný hubne?
Regulaci příjmu potravy ovlivňuje spousta dalších faktorů. Pojďme se jen v krátkosti říct něco o stresu. Při nespecifické reakci na stres dochází k metabolickým změnám, které mají zajistit optimální podmínky pro práci svalů a připravit nás na boj nebo útěk.
Pokud nedojde k předpokládané reakci (zkuste šéfovi utéct nebo ho praštit :)), může nastat nerovnováha mezi syntézou a spotřebou řady látek. Chronický stres je spojen se zvýšeným rizikem civilizačních chorob.
Kromě změn v metabolismu ovlivňuje stres i příjem potravy.
Už na škole jsem si všimla, že někteří spolužáci po zkouškovém období vypadali pohuble, zatímco jiní (včetně mě) se více či méně kulatili. Stresová kaskáda v závislosti na intenzitě, typu podnětu, vnějších podmínkách a genetických dispozicích, podporuje, nebo snižuje chuť k jídlu.
Lidé citlivější k účinku stresového hormonu kortizolu jsou náchylnější k stresovému přejídání. K přejídání ale dochází jen v případě, máme-li přístup ke sladkému/tučnému, jinými slovy k velmi chutnému jídlu. Takové jídlo v nás navozuje příjemné pocity, aktivuje okruhy odměn a tlumí účinky stresu.
Už vím, že tloustnu, protože jsem mlsná. Jídlem se odměňuju a uklidňuju. Dobrá zpráva je, že tloustnu převážně z jídla, které mi moc chutná. Kdybych tloustla z nechutného, to by mě fakt naštvalo. Co ale dělat, potřebujeme-li navíc hubnout? Hubnutí mě totiž stresuje a to se pak musím uklidnit…
Mlsná už vás nedohoní
Tělo si naštěstí nereguluje jen příjem energie, ale i příjem jednotlivých živin. Možná jste si všimli, že v souvislosti s přejídáním zmiňuju hlavně tučná a sladká jídla.
Dřív tolik nevadilo, když se člověk příležitostně přecpal tučným a sladkým, protože pak s velkou pravděpodobností následovalo období nedostatku.
Sacharidy a tuky si můžeme lehce uložit do zásoby, zatímco proteiny neboli bílkoviny si do zásoby neukládáme a jejich zpracování je kvůli dusíku složitější.
To je i jeden z důvodů, proč je příjem bílkovin regulován o něco přísněji. Z biologického hlediska tedy není kJ jako kJ. Pokud budete jíst jídlo bohaté na proteiny, pocit sytosti se vzhledem ke zkonzumovaným kJ dostaví daleko dřív, než v případě sacharidů a tuků.
Proteiny mají ze všech makronutrientů (základních živin) největší sytící schopnost a nejúčinněji aktivují homeostatické mechanismy příjmu potravy. Zdá se, že ovlivňují i hédonickou regulaci a po proteinovém jídle nás bude míň honit mlsná.
Dodáte-li naopak tělu proteinů málo (což se děje v případě klasických redukčních diet), pocit hladu bude o to intenzivnější. Toho se začalo s úspěchem využívat u redukčních diet se zvýšeným obsahem proteinů.
Nejlepší výsledky totiž dosahují takové diety, které jste schopni držet bez většího stresu.
Možná vás napadne, co se tedy stane, dodáme-li tělu proteinů moc.
Ta přísnější regulace musí mít důvod, není to v tom případě nebezpečné? Budete-li jíst dlouhodobě opravdu hodně proteinů (horní limit tolerovaný u zdravých adaptovaných jedinců se udává 3,5 g/kg hmotnosti denně), mohou nastat problémy s trávením, ledvinami, játry a cévami.
U proteinové diety KetoDiet je absolutní množství proteinů zvýšeno jen mírně (cca 90 g proteinů/den) a rozhodně by nemělo překročit 2 g/kg za den, což je bezpečné množství dlouhodobé konzumace pro zdravé jedince.
Diety s mírně zvýšeným obsahem proteinů mohou být velmi prospěšné pro lidi, kteří bojují s váhou a mají sklony k přejídání. Zvýšený obsah proteinů ve stravě navíc významně ovlivňuje i druhou stranu bilanční rovnice a o tom si víc povíme příště :).
Vaše Pavla
Předchozí článek: Obezita a jiné patálie aneb Chovejme se hezky ke své tukové tkáni