Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

 „Savat dý!“ – Dobrý deň, zdraví nás usmievavá Thajčanka v reštaurácií. Sadáme si za stôl, aby sme sa naobedovali. Pod slovom reštaurácia si predstavte otvorenú terasu s prestrešením a výhľadom na more. Čašníčka nám prináša jedálny lístok, ako každý deň a pokračuje ďalej rovnaký scenár.

Ona hovorí thajsky, my anglicky. „Tea please“ a ukazujem jej anglický názov v menu pod thajským, pýta sa niečo ako čhaj? Ja, jej prikyvujem. Už pozná nové anglické slovo – „hot“ – horúci. Vždy sa uistí – „čhaj hot?“ V tomto teple, by to asi žiadneho Thajčana nenapadlo, ale áno, hot ako doma.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Zatiaľ jedávame prevažne to isté, kým si hlavne deti zvyknú na nové chute. No aj Jančiho žalúdok mal prvý týždeň čo robiť. 

Rukami – nohami

Ako asi tušíte, Thajčania nehovoria anglicky. Ľudia, ktorí tu boli a hovorili nám o ich angličtine, ich trochu precenili. Na ostrove Si Chang, ktoré je lukratívnym miestom pre relax Bangkočanov, pretože ho majú na „skok“ (asi dve hodiny autom), Thajčania veľmi nehovoria anglicky.

Nechcem to zovšeobecňovať na celú krajinu, preto zdôrazňujem, že práve na tomto mieste, kde sme pobudli zatiaľ 10 dní. Angličtina ľudí, s ktorými sme hovorili sa obmedzovala len na pár viet súvisiacich s ich podnikaním.

Taxikár ovláda pár viet k tomu, aby sa s vami dohodol na ceste a keď už sedíte v aute, pustí si rádio, pretože viac anglicky nevie. S tým istým sme sa ZATIAĽ stretli všade. Takže trochu nám tu je otupno, keď si nemáme s kým o živote „potrkotať“.

No opäť musím povedať, že veľmi podobne sme sa cítili aj na začiatku našej cesty po Novom Zélande. Uvidíme, čo prinesú ďalšie dni a týždne.

Jedlo ako pre draka

Jedálny lístok študujem každý deň, akoby sme ho videli prvý krát. Vyberám si šalát s morskými plodmi. Thajska babička, ktorá je v reštaurácii neustále, pravdepodobne jej akosi patrí, sa ma pýta – „Hot?“ Ešte neznalá sily slovíčka „hot“, neurčito prikývnem.

Janči si vyberá kuraciu polievku v nádeji, že z nej odjedia aj deti. Jakub a Maroško nedočkavo kričia – „Prosíme si rybu, mamka, rybu, objednaj rybu.“ Po prvých kritických dňoch odkázaných pomaly len na toastoch s džemom, tzv.

americké raňajky v menu, im zachutili niektoré thajské jedlá – krabia omeleta, ryby na rôzny spôsob a zeleninová polievka či ryža so zeleninou.

Jakubko mi včera večer povedal – „Mamka, ako je možné, že doma mi ryby nechutia a tu áno?“ Odpoveď –„No lebo tu ich tak nakorenia a vysmažia, že doma mi už neprekorenené jedlá jesť nebudeš.“ Prosto žiaden ohľad na detskú diétne korenenú stravu:-). Vráťme sa späť do reštaurácie.

Na stole mám už pestro vyzerajúci šalát, z ktorého vytŕčajú chápadlá, mušle, kalamáre. „Mňam!“ S chuťou si naberiem prvé sústo a potom to príde. Do očí sa mi navalia slzy, hrdlo mi stiahne a z nosa sa mi ihneď pustí sopeľ. „Janči, oni ma chcú zabiť! Veď to sa nedá jesť!“ hovorím sklamane mužovi, kým on sa usmieva. „Zlatko to je normálne, to si ešte nejedla mexické jedlo.“

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Z našej rodinky som jediný šťastný člen, ktorý od začiatku skúša všetko radom v menu. Najviac tie morské potvory, pretože doma ich tak skoro mať nebudem. Deti ma preto volajú chobotnicová mamka:-).

Kladivo na parazity

Páli tu skoro všetko, čo dáte do úst. V tomto rezorte nás už poznajú a vedia, že po objednaní vždy vyslovíme požiadavku – „No hot“, alebo „No spicy“. Po prevezení sa motorkou do mestečka na opačnej strane som pochopila prečo. Nič sa totiž nedeje len tak, ale má svoj dôvod.

Kdekoľvek sa na preplnenej ulici mesta pozriete, vidíte stánky s jedlom, niekedy len plachty na zemi a na nich rozložené čerstvo ulovené ryby. V ponuke je najčastejšie vyprážané mäso, hocaké, či už kuracie, bravčové alebo ryby, či párky.

Viete si predstaviť ako to vyzerá, keď máte toľko mäsa v teplom tropickom počasí? Nad niektorými stánkami nájdete podobný mechanizmus ako ventilátor, len na jeho konci vejú vo vzduchu mucholapky. Na druhej strane máte aj širokú paletu liečiv, či už prírodných alebo chemických na parazity. Vychádza mi z toho jedno.

Musíme si postupne privyknúť na tunajšiu pikantnú kuchyňu, aby sme si náhodou, aj keď šance (aspoň si ja tak hovorím), nie sú až tak veľké, ale nepriniesli domov nejakých cudzopasníkov.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Stánky s jedlom sú takmer všade. Najčastejšie v nich kúpite hotové, hlavne mäsité jedlá alebo ovocie. Nad stolom, pri ktorom sa pristavil muž s motorkou, sa krútia, ako na ventilátore, mucholapky. Len ich je zle vidieť. Skúste zaostriť vy, keď sa to mne, až tak dobre v pohybe, nepodarilo.

Ošarpané alebo nablýskané?

Ako si tak sedím na terase reštaurácie, pozorujem dvoch starších pánov na bielo natierať plážové ležadlá. Síce nevyzerajú nejako extra staro, sú riadne vyblednuté. Môže za to množstvo a intenzita slnka, do toho vlhká klíma a slaný morský vzduch. Všetky budovy a zariadenia ako nábytok sú tým poznačené.

Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že Thajčania majú všetko staré a ošarpané, akí sú to chudobní ľudia. No opäť sa nič nedeje len tak, ale má svoj dôvod. Napríklad ten spomínaný, že v tejto klíme a pod vplyvom mora, nič dlho nevydrží.

Na druhej strane sa núka otázka, potrebujú to pre svoj život? Na jednom seminári sme preberali, ako vyslovovať svoje priania, modlitby, aby sa splnili. Respektíve sme si hovorili, ako rozpoznať, čo je potreba a čo je túžba.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Čakáme pred holičom/kaderníctvom. Čo viac v tropickom teple holič potrebuje? Prístrešok pod, ktorým vás ostrihá, vodu a toaletu. Žiadne tehly, žiadne dvojsklo, žiadna drahá strešná krytina, tú potrebujeme v našich podmienkach rozhodne my.

Pre nich žabky, pre nás lyže

Permakultúrne povedané, poznať svoje limity. Keď si budem priať, aby som žila v hojnosti, znamená to pre každého niečo iné a je dôležité na to prihliadať v kontexte.

Pre jednoduchého Thajčana (nemyslím tým Thajčanov, ktorí už vedú západný životný štýl vo veľkých mestách) je hojnosť, keď má žabky, pár tričiek, košeľu, príbytok s jednou až dvoma izbami, kde môže prespať a motorku. Viac nepotrebuje, pretože tu nemrzne, celý deň trávi vonku a pre svoje efektívne fungovanie potrebuje motorku.

Tá prosto musí byť aspoň jedna v rodine, aj keď po väčšinou je ich viac. Pre Slováka znamená žiť v hojnosti, mať svoje bývanie, auto, oblečenie vhodné pre prostredie, v ktorom sa pohybujem, prostriedky na voľný čas či už lyžovačku, alebo letnú dovolenku. Súhlasíte?

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Milióny pre Monačana

Hojnosť je prosto stav, keď vám nič podstatné nechýba v sociálnej triede, v krajine, kde momentálne ste. Taký monacký milionár potrebuje k svojej hojnosti, značkové oblečenie, luxusný byt, niekoľko luxusných aut, voľné prostriedky na to, aby v pokoji zapadal do spoločenskej triedy, v ktorej sa pohybuje. To je v jeho ponímaní hojnosť.

Novozélanďan, ktorý ma dostatok prostriedkov a v jeho krajine je vysoká životná úroveň tiež veľa neinvestuje do bývania, keďže veľa času trávi tiež vonku (pravda neplatí to na každého).

S touto optikou sa dá povedať, že ani Novozélanďania, ani Thajčania, ani Slováci vlastne nežijú v chudobe (samozrejme teraz zovšeobecňujem a neplatí to pre každý prípad), ale máme vlastne dostatok, ktorý pre aktuálne prostredie a dobu potrebujeme.

Odpadky na brehoch mora, aj našich riek

Z terasy reštaurácie vidím aj na azúrové more a piesočnaté pláže. Krásna zátoka, v ktorej bývame má svoje čaro. Na horizonte sa plavia rybárske lode, no pravda aj obrovské zaoceánske lodiská.

Veľmi milá a vľúdna čašníčka reštaurácie, o ktorej som písala. Pôsobí skromne, priateľsky a empaticky, aj napriek tomu, že jej nerozumieme ani slovo.

„Keď dve zaoceánske lode vyprodukujú toľko CO2, koľko všetky európske auta za rok, znamená to, že som v CO2 mraku?“ pýta sa ma Janči sklamane. Nájsťnedotknutú prírodu alebo civilizáciu je dnes naozaj tvrdý oriešok. Postupne začína príliv a s ním aj odpadky.

Nie je ich veľa, ale aj tých pár plastov na hladine, vám pokazí náladu. Sú samozrejme aj na pláži. Nemôžem sa nad tým, ale pohoršovať, pretože brehy a toky našich riek vyzerajú ešte horšie. Pohoršovať sa, si môže dovoliť asi len Švajčiar. No koniec koncov, takéto naladenie nikomu nepomáha.

Budete mít zájem:  Léky Na Uklidnění Nervů Na Předpis?

Miesto toho s Jančim zakaždým, keď sme na pláži, nejaký odpad pozberáme, či už z mora, alebo z pláže.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Kokosový orech zapichnutý v zlatistom piesku v krásnej zátoke thajského ostrova Si Chang. V pozadí, žiaľ, aj iné „dekorácie“, ktoré zdobia pláže a rovnako tak, aj naše brehy riek.

Záchody top téma

A teraz sa povenujem téme, ktorá všetkých našich známych a rodinu zaujímala pred odchodom najviac – záchody. „Pripravte sa na našľapovacie WCka,“ hovorila moja mama. Jeden náš kamarát zas hovoril o tom, že si máme doma užiť „toaleťák“, pretože tu ho mať nebudeme a podobne.

Pravda je tá, že doteraz sme všade videli klasické záchodové misy, aké máme aj my. A pri každej bidetovú sprchu na umytie. Nič z hrôzostrašných slovenských predstáv o nehygienickom WCku sa tu nekoná. Práve naopak.

Na prednáške počas festivalu Permakultúra v meste o separačných toaletách (suché záchody, ktoré špeciálnou záchodovou doskou odseparujú moč od tuhého a zberajú obe časti oddelene do nádob na vyhodenie do kompostu) sme sa dozvedeli o tom, aké hygienické našľapovacie WC sú.

Pretože v nich nijako človek neprichádza do kontaktu s toaletou a tým, že potreba sa nerobí do vody, nemá vás čo, s prepáčením, ošpliechať.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Čisté ulice plné vôni

Našľapovacie WC-ká boli kedysi špeciálne kompostovacie, bez zápachu. V tom čase Európania používali výpusty z domov na ulice… Navyše vo východnej kultúre je a vždy bolo, pravidlo použitia tečúcej vody.

Nie tak, ako si možno niektorí spomínate, ako mali naše prababky v lavóre stojacu vodu na umytie rúk, ale tečúcu, aby všetky nečistoty mohli ísť hneď preč.  Teda, ktoré toalety sú hygienickejšie, o tom sa dá polemizovať.

V každom prípade, napriek tomu, že je tu veľmi teplo a na uliciach je plno jedla, žiaden zápach nás neotrávil, ale naopak skôr nás pošteklili vône dobrôt. Odkedy sme na ostrove, videli sme niekoľko krát „žumpára“, teda auto na vytiahnutie odpadu zo septika.

Napriek tomu, že bývame blízko pláže, žiadna z chatiek nemá vývod do mora, ako to máme my Slováci v prípade vývodov do riek. Ulice sú vždy pozametané. Odpadky sa nájdu, rovnako ako u nás, na okraji mesta. Takže Thajsko zatiaľ vnímam ako čistú a rovnako kultivovanú krajinu, akou je tá naša.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Kto súdi, bude súdený

Takéto a všelijaké iné majú ľudia predsudky. Po väčšinou hlavne tí, ktorí nikdy necestovali alebo len veľmi málo. My sme do Thajska odchádzali bez nejakých očakávaní, predsudkov, s postojom nie súdiť, ale pozorovať. Lebo kto súdi, bude súdený.

Preto som sa snažila tento článok napísať, čo najviac objektívne, no vzhľadom na to, že sme tu len 12. deň, uvidíme nakoľko sa moje pozorovania zmenia po niekoľkých týždňoch. Je dobré prihliadať na veci v súvislostiach, celistvo. A kedy som tento článok písala? Keď deti spali.

Najprv dve hodinky poobede a teraz večer po ôsmej. Konečne sme si nastavili režim a aklimatizovali sa. Nabudúce napíšem viac o tom, ako vyzerá náš deň a koľko to tu stojí, pretože viacerí ste prejavili záujem, urobiť si podobné vysunuté pracovisko v teple. Sledujte nás na FB.

Tento týždeň ešte hádam stihnem zostrihať video.

  • Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové
  • TEXT A FOTO: Zuzana Matúšová Girgošková
  • SÚVISIACE ČLÁNKY:
  • Projekt Thajsko 2016
  • Keď vám deti celkom zmenia plány
  • Novozélanďania neriešia hlúposti
  • Päť vecí, ktoré na Novom Zélande prekvapia
  • Videoklip k článku:

Komentáre

komentárov

Tradiční strava našich předků

Myslíte si, že snídat polévku a jíst obilné kaše je novodobý vynález? Víte, odkdy se u nás jedí brambory a co bylo na talíři našich předků nejčastěji? Staré kroniky a kuchařské knihy jsou plné dobových svědectví a zajímavých dobrot. Nechte se inspirovat.

Hrách a kroupy – to není hloupý!

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za novéStrava našich předků byla velmi prostá, založena zejména na obilovinách a luštěninách. Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku. Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory. Používaly se nejen celá zrna, ale také různé kroupy, krupky, krupice, mouka i vločky. Z nich se vyráběla spousta jídel s rozličnými názvy.

Staročeská jídla z obilovin:

  • chléb z kvasu (žitná mouka, kvásek, sůl, kmín, případně fenykl)
  • netuhy (prosné škubánky)
  • kontrabáš (pohanková kaše zapečená s bramborami a uzeným)
  • nastavovaná kaše (bramborová kaše nastavená krupkami, posypaná cibulkou)
  • kočičí svatba (zvlášť vařené a poté smíchané dle krajů buď: hrách a kroupy nebo jáhly s čočkou, případně fazole a brambory, omaštěné a podávané s kysaným zelím)
  • pražmo (namočené a upražené obilí, především ječmen)
  • kuba (vánoční jídlo z krupek, cibule a hub, ochucené česnekem, solí a majoránkou)
  • černidlo (pohankové krupky omaštěné a podávané s uzeným, brynzou nebo zelím)
  • jáhelník (zapečené jáhly buď na slano se zelím nebo na sladko se švestkami)
  • sedlácké kroupy (kroupy s nastrouhanou zeleninou a smaženou cibulkou)
  • grenadýrský pochod (pečené jídlo ze zbytků – často brambory, fleky, na tuku smažená cibule a paprika)

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za novéObiloviny i luštěniny se správně upravovaly namáčením, kvašením či nakličováním. Od 10. st. se v pokrmech hojně kombinovaly luštěniny (nejčastěji hrách a čočka, ve Slezsku i fazole) třeba s obilovinami (např. krupky), takže naši předkové měli všechny potřebné bílkoviny. Luštěniny se připravovali v různých podobách, aby se nepřejedly, často také na sladko. Nejčastěji se konzumoval hrách (vařený vcelku i jako kaše).

Typická jídla z luštěnin:

  • pučálka (naklíčený opražený hrách)
  • hrách dřený (prolisovaný na kaši, oslazený medem a rozinkami a smažený ve formě kuliček)
  • hrách pohanský (vylepšený medem a tlučenými mandlemi)
  • kočičí tanec (čočka s kroupy)
  • šoulet (hrách a kroupy)
  • manželství (kroupy s fazolemi)
  • šumajstr (luštěniny a kroupy)

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Brambory zastavily hladomor v 19. st

Později v jídelníčku především horských oblastí převládly brambory. Brambory se ale v Čechách začaly jíst a pěstovat až z úplné nouze – velké bídy a hladomoru, který kosil celé vesnice. Hospodyně vytvořily z brambor spousty receptů. Nejčastěji se vařily ve slupce, oloupaly se, osolily nebo se pekly v troubě či popelu.

Tradiční příprava a jídla z brambor

Brambory se jedly jako kaše (kucmoch – buď hladká nebo nastavovaná krupkami / jáhlami), mačkané, šťouchané, lepenice (brambory s kysaným zelím a cibulkou), strapačky se zelím, uhlířina (na cibulce opečené brambory a zbytky knedlíků), házidlo přes bidlo (omaštěné brambory s noky), kontrabáš, slepičí žrádlo (opečené drobené brambory s moukou), knedlíky (např. chlupaté; podávaly se k zelí nebo omáčkám nebo na sladko s mákem), bramboráky (cmunda, sejkory), škubánky a šišky (šulance, slíže, čičáky) podávané s mákem, medem, povidly nebo třeba pracharandou (usušené, rozmixované ovoce) nebo naslano omaštěné k zelí či kapustě.

Zelí a tuřín… základní zelenina našich předků

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za novéVýznamné místo v jídelníčku našich předků tvořila zelenina. Pěstovat se začala na polích a zahrádkách od 16 století. V chudších rodinách se jedl zejména tuřín a vodnice jako příloha nebo hlavní jídlo. Pokrmy z řepy byly pestré, např. řepa s hrachem, řepáky, smažená řepa, řepníky, řepný makovec aj. Další velmi oblíbenou zeleninou bylo zelí, ze kterého se dělalo tradiční zelí kysané. Sbírala se divoká zelenina a bylinky, jako např. čekanka, jitrocel, kopřiva, kozí brada, lebeda, podběl, řeřišnice, šťovík. V zahrádkách se pěstoval pelyněk, máta, šalvěj, yzop, meduňka, kerblík. Sbíraly se také divoké plody jako bobuloviny, hrušky, jablka, třešně, višně, slivky, ořechy a v lesích houby.

Ve spížích měli naši předkové uloženou cibuli a česnek a také sušené koření jako např. kmín, kopr, libeček, majoránku, nové koření, pepř, šafrán, šalvěj, bobkový list, později také papriku, vanilku a skořici. Každý kraj měl své zvyklosti v používání koření.

Naši předkové neměli ledničky a mrazničky. Výpěstky konzervovali hlavně sušením (sušené ovoce – křížaly, houby, zelenina, bylinky) a kvašením (pickles, kvašené zelí, ovoce) – tedy těmi nejstaršími a nejjednoduššími metodami.

Staročeské menu

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za novéV popisu Panství Rychnovského z roku 1826 se dozvídáme, že venkované v Čechách jedli až 3x denně. Nejvydatnější bývala snídaně a večeře. Na snídani se nejčastěji jedly polévky – slabé česnečky (oukrop) nebo kyselo, kaše, brambory, zelí. V létě se pracovalo na poli, proto byl oběd nejčastěji studený, zajídaný chlebem (polévky, chléb, vdolky, placky). V zimě byl oběd pestřejší, ale stále založený na základních surovinách. K večeři se dojídaly buď zbytky od oběda nebo se vařilo rychlé jídlo – často polévka s chlebem či jídlo ze surovin jako byla řepa, luštěniny, brambory a k tomu ovoce. Maso (především hovězí a ovčí) se v jídelníčku chudých a městských venkovanů vyskytovalo jen velmi zřídka, maximálně 1x v týdnu, a to v neděli.

Budete mít zájem:  Na Zdraví Seriál?

„V neděli je maso, pojďte, jezte chaso. V pondělí je polívčička, v úterý je hrách a čočka, ve středu je zelí a to je kyselý. Ve čtvrtek je jáhelníček, ten co rád jí náš Honzíček a v pátek jsou svítky, pojďte, jezte, dítky! A v sobotu na robotu a to není na mou notu, v neděli je maso, pojďte, jezte, chaso!“

V kuchyni našich předků převládala zejména slaná chuť. Sladilo se medem, povidly, roztlučeným sušeným ovocem, sušenou mrkví (prachanda) nebo ovocnými sirupy.

Oblíbené obilné i luštěninové kaše

Vaření kaší bylo jednoduché a časově nenáročné, proto také hospodyněmi oblíbené. Kaše se připravovaly opravdu rozličné – z obilovin (např.

kaše jáhelná, pohanková, krupková, pšeničná, z opražené mouky), luštěnin (hrachová, čočková), na sladko (ovocná, tzv. kocvárka) i na slano (např. kočičí kaše – kroupy s hrachem, omaštěné s cibulí).

Sladké kaše se ochutily medem, ovocem, sirobem a sypaly se skořicí. Slané kaše se podávaly omaštěné, spolu s např. cibulí nebo kysaným zelím.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za novéPolévka je grunt

U našich předků měla polévka důležité místo – byla úvodem ke každému polednímu jídlu, často se podávala i na snídani, někdy také s krajícem chleba na večeři.

Naši předkové znali mnoho druhů polévek

  • Na snídani se často podávala vodová polévka, která se nazývala například oukrop, žebrácká, voduňka, česnečka aj. Byla prostá a velmi jednoduchá: vroucí osolenou vodou (někdy pro změnu z vaření brambor s kmínem) se přelil nakrájený chleba, přidal se rozetřený česnek a polévka se omastila. Lidé z bohatých vrstev přidávali vejce a smetanu.
  • Rozšířenou sytou polévkou byla zelná couračka, kdy se místo vody do polévky použil lák z kysaného zelí, polévka se doplnila tuřínem nebo řepou, pohankou či brambory.
  • Dalšími oblíbenými, ale spíše svátečními polévkami byly polévky zahuštěné, které se nazývaly dle toho, čím polévka byla zahuštěná (např. knedlíčková, krupičková, svítková, drobínková aj.).
  • Často se jedly polévky bramborové (bramboračka zeleninová, bramboračka hustá, bramboračka sklínka), obilné (jáhelná, pražená s jíškou), luštěninové (čočková s česnekem, hrachová s krupkami) nebo také mléčné (z mléka, smetany, syrovátky nebo podmáslí). Podávaly se buď nezahuštěné nebo se občas zahustily jíškou.
  • Na území severních a severovýchodních Čech (Krkonoše a Orlické hory) se podávala polévka kyselo z chlebového kvasu, hub a brambor, která obsahovala spoustu živin a vitamínů.
  • V pohraničí byly oblíbené polévky ovocné (varmuža). Vařily se z čerstvého nebo sušeného ovoce a nakonec se zahustily.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za novéPečivo a sladké pokrmy

Pečivo obecně mělo v kuchyni našich předků nezastupitelné místo – podávalo se při obřadech, peklo se k různým svátkům a příležitostem, ale i jako denní jídlo (chléb).

Naše typické české sladké koláče a buchty

  • Jako sváteční pečivo se dělaly různé mazance a jidáše (Velikonoce), svatomartinské rohlíky, vánočky (Vánoce), kosti všech svatých a dušičky (na Dušičky), dále koláče, záviny, hnětýnky, křehňátky a další sladké pečivo na svatby, poutě a posvícení.
  • Denním pečivem byly malé kulaté vdolky pomazané povidly, mákem či perníkem. Někdy se jedly jen tak samotné omaštěné k omáčce. Na Valašsku je plnily dušeným zelím a říkali jim zelňáky.
  • Dalším běžným sladkým pečivem byly čtverhranné buchty, které se pekly o žních nebo na nedělní oběd. Plnily se nastrouhanou podušenou cukrovou řepou, někde mákem nebo dušenou strouhanou mrkví (mrkvanec), občas se do náplně přidávala i kyselá jablka.
  • Všedními koláči byly koláče pečené na celý plech (táč), protože byly jednoduché.
  • V některých krajích se v pecích pekly velké kulaté koláče frgály s různými náplněmi.
  • Z moravskoslezského pomezí pochází také trdelník – prameny těsta se namotávaly na dřevěný válec (trdlo) a opékaly se nad ohněm za stálého otáčení.

Další sladké pokrmy

Ze sladkého jídelníčku stojí za zmínku také různé ovocné kaše (Pohančena bábina), ovocné omáčky (prnda) a sladké polévky (povidlička z povidel, mouky a skořice), vařené směsi sušeného ovoce s kořením podávané na Vánoce (muzika), různé nasladko podávané škubánky, šišky, knedlíky a kaše posypané prachandou (usušené a rozemleté ovoce nebo mrkev), jáhelník (zapečené jáhly se švestkami), gulivárky (ovocné plněné knedlíky) atp.

Jak to máte vy?

Pamatujete si na nějaké typické jídlo, které se ve vašem kraji jedlo? Máte nějaké informace o tradičním jídle našich předků? Uvařili jste nějaké typické jídlo podle zásad JJ? Podělte se o něj s námi v komentářích nebo rovnou nahrajte fotku, ať se můžeme podívat. Zajímavé recepty můžete také přidávat mezi čtenářské recepty!

Zobrazit další komentáře.

Your account will be closed and all data will be permanently deleted and cannot be recovered. Are you sure?

Děkujeme, že jste se stavili. Vemte si ještě

VIDEO KURZ ZDARMA

Zlepšete zdraví i postavu a začněte podle Jíme Jinak.
45 minut videí, rady a recepty.

PŘIHLÁSIT ZDARMA

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Moja babka je viac EKO ako ja. Čím nás môžu inšpirovať naše babky? / SlecnaNalepka » Žurnál SAShE.sk

Mojmíra N. » Blogy / 2019-10-14 17:00:02 /  36 komentárov / 126 lajkov / 1526x zobrazený

Súčasná EKO generácia razí trend papierových slamiek a vrecúšok na viac použití. Ide však o novinky, alebo len oprašujeme, čo generácie pred nami už dávno vedeli? Napríklad, ako moja babka.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Generácia dneška začala nahlas hovoriť o tom, čo sa deje – globálne otepľovanie, neudržateľnosť jednorazových plastov, nadbytok vecí alebo nadmerné plytvanie jedlom. Neviem, či sa len pohybujem v bubline, no vidím snahu o zmenu.

Vidím však aj predháňanie sa v tom, kto sa pochváli najnovšou antikorovou miskou na zero waste organické obedy. Sama niekedy nie som výnimka. Vždy sa však pousmejem, keď sa snažím urobiť vo svojom živote zelenú zmenu. Často je to vec, ktorú moja babka robí celý život.

A nepovažuje ju za úspech hodný komentovania.

Záhradky a zaváraniny Sprchový gél? Ten u mojej babky nájdem, len ak jej ho niekto daruje. Inak strieda tuhé mydlá. Plastová slamka? Niečo také som ju asi nikdy nevidela použiť. Látková taška na nákup? Prečo by babka mala používať inú. Áno, má aj plastové, ale tie sa u nej skrývajú už niekoľko rokov a nosí v nich zeleninu z vlastnej záhradky.

Dnes sú v móde balkónové záhradky a každý sa rád pochváli vlastnoručne vypiplanou rajčinou. Moji starí rodičia vlastnia záhradu odjakživa a každý rok na nej od skorej jari do neskorej jesene dopestovali všetko, čo slovenskému záhradkárovi pôda urodí.

Jedli sme ich maliny, jahody, egreše, jablká, kukuricu, rajčiny, cibuľu, uhorky, patizóny, zemiaky… a o zimnej úrode džemov, kompótov a leča ani nehovorím. Raz, po jednej vydarenej úrode rajčín, som pred babkou prehodila, že by sa z nich dal urobiť kečup.

Do dvoch dní zohnala recept od susedy z vedľajšieho vchodu. A bol kečup. Lepší som v živote nejedla.

Co jedly naše (pra)babičky a my máme za nové

Samozrejme, na záhradu sa chodí na bicykli. Niekedy sa zopár susedov zvezie jedným autom, však tak funguje komunita. Neviem, kam sa to všetko vytratilo, a prečo sa to my učíme nanovo.

Babka okrem toho, že využíva veci opakovane (moderne reuse – však vieme), recykluje aj kompostuje. Nerobí to preto, lebo to teraz letí na Instagrame, ale preto, lebo je to jednoducho tak.

Zvyšky jedla odkladá na balkón a potom ich zas poctivo vozí na záhradu. Roky rokúce.

Poctivé výrobky To, čo je dnes veľká móda – prešívať a štrikovať si vlastné veci, je babkina večerná aktivita popri sledovaní televízie.

A tak všetci poctivo nosíme štrikované papuče. Klbká nekupuje nové, veď je tu toľko starých svetrov. Raz som si s kamarátkou vymenila tieto domácke papuče za hrubé štrikované ponožky od jej babky.

Mám ich dodnes, po viac ako desiatich rokoch.

Oblečenie babka nosí rokmi overené a najmä také, čo sa na nej nezoderie. Preto bola jej skriňa (a dodnes je) čarovnou krajinou, kde sme so sestrou našli najzaujímavejšie strihy a potlače, aké som doteraz videla. A módne prehliadky v týchto nadčasových kúskoch boli vždy na programe počas letných prázdnin.

Látkové vreckovky, rozstrihané handry, dvadsaťročná panvica – to sú veci, ktoré slúžia dobre. Preto zostávajú. Moja babka je viac eko ako ja.

Všetko, čo sa učím, postupne zavádzam do života a oslavujem ako malé víťazstvá, robí ona celé roky. Ani sa nad tým nezamyslí.

Skôr nerozumie nám, prečo všetko hneď meniť, prečo všetko vyhadzovať, prečo na niečom neušetriť? Buď ako moja babka, ja sa snažím každý deň.

Budete mít zájem:  Proti geneticky modifikovaným potravinám

Stoleté výročí ve školní jídelně aneb prvorepublikový týden

Článek byl zveřejněn před více než 1 rokem,a proto může obsahovat již neaktuální informace.

Naše školní jídelna vaří celkem pro 450 strávníků v rozsahu mnoha generací – pro několik mateřských škol, 2 základní školy, střední školu a také cizí strávníky především z řad maminek na mateřské a seniorů.

„Staří“ lidé, kteří si k nám chodí pro obědy na doporučení lékaře, protože mají méně solit, kořenit, mi již několikrát potvrdili, že jejich výsledky po stravování u nás se zlepšily, lékaři je chválí.

I tohle je důkaz, že to má smysl.

Význačné výročí a výběr receptur

Letošní rok 2018 je významným výročím pro naši republiku a proto jsme se s kolegyněmi rozhodly slavit i v naší školní jídelně. Celý týden se vařily „recepty našich (pra)babiček“. Žáci tak měli jedinečnou možnost poznat, jak se vařilo za první republiky.

Recepty jsme čerpaly především z internetu a také z kuchařky Československé hospodyně z roku 1948. Výběru receptů předcházelo nastudování informací o první republice, z čeho se vařilo, jaká jídla aj.

Poté jsme z vybraných receptur vyřadily ta jídla, která vaříme běžně (luštěniny, omáčky, buchtičky se šodó atd.), navíc jsme se snažily vybrat netradiční kombinace surovin a využít nové recepty.

Kromě klasických receptů a použitých surovin v prvorepublikových recepturách narazíte i na suroviny, které se v dnešní gastronomii prezentují jako moderní a originální, např. chřest či kapary. Přitom právě tyto byly za první republiky zcela běžné.

„Co jedly naše prababičky, my máme za nové“. Umět vařit tehdy patřilo k dobrému vychování a dívky se ve školách učily, jak udělat jíšku do polévek a omáček nebo klasický kynutý knedlík.

Průběh příprav

Obědy ke stoletému výročí se vařily v týdnu 22.–26. 10. 2018. Jídelnu jsme na celý týden vyzdobily černobílými fotkami, abychom navodily tu správnou atmosféru.

Každý den jsem vytiskla černobílý dobový obrázek, k němu přiložila hodně velkým písmem napsané aktuální jídlo a vylepila přímo ke vchodu do jídelny, aby si všichni žáci všimli. A oni si všímali, v hodinách prý probíhaly diskuze ohledně obědů. Celý týden byl takový sváteční.

S kuchařkami jsme se domluvily, že nebudeme na ničem šetřit a vše se bude vařit poctivě a z čerstvých surovin (místo česnekové pasty – česnek, dále čerstvá zelenina, budou se připravovat poctivé masité vývary, používat houby, smetana, slanina, máslo).

Jsem si vědoma toho, že některé suroviny do školního stravování příliš nepatří, ale v tomto případě jsem udělala výjimku.

Prvorepublikový jídelníček

  • Pondělí: Vesnická polévka
  • Bramborová roláda, dušené zelí, husička, citronová limonáda
  • Úterý: Silný slepičí vývar
  • Guláš Jaroslava Haška, chléb, bylinkový čaj, voda
  • Středa: Starodávná bramboračka
  • Zelné listy plněné mletým masem, vařené brambory, nápoj z jablečných slupek, melta
  • Čtvrtek: Kulajda s houbami a koprem
  • Staročeské peciválky, nápoj z čekanky, voda
  • Pátek: Kneipova polévka, jak ji vařily naše babičky z roku 1948
  • Králík na hořčičném medu, šťouchané brambory, Nedbalovy vanilkové rohlíčky, melta, voda

Recepty a jejich příprava

Polévky se zahušťovaly převážně chlebem. Největší úspěch z polévek měl silný slepičí vývar ze slepic a čerstvé zeleniny (bez přidaného sypkého bujónu). Jako příloha bodovala bramborová roláda plněná slaninou a z hlavních jídel to pak byly peciválky.

Nedbalovy rohlíčky byly jako sladká tečka na závěr týdne. Překvapením pro nás byl Haškův guláš, který byl zapraven chlebem a dával se do něj křen.

Chuť byla úplně jiná než u klasického guláše, dokonce jsme se bály, že budeme mít málo, neboť guláš v kombinaci s čerstvým chlebem jsme nestačily přidávat. Naopak zklamaní jsme byly ze zelných listů plněných mletým masem.

Když žáci viděli zelenou barvu listu, tvářili se všelijak. Někteří ani neochutnali, trpělivější a šikovnější si list sundali a po zjištění, že je to opravdu mleté maso, s chutí oběd dojedli.

Příprava některých jídel byla opravdu náročná, spočívala, především ve složitějších a v některém případě i pro nás nových technologických postupech, např. peciválky se ještě spařovaly mlékem. Nejnáročnější oběd na přípravu byl asi v pondělí a ve středu.

V jídelnách se obvykle podávají knedlíky, k tomu maso a zelí, více se to nekombinuje. Pokud jsou knedlíky plněné, už se nedává žádné maso a naopak. To vše kvůli kapacitě konvektomatu, nádobí, času, množství porcí atd.

V pondělí se u nás pekla husa, dělalo se zelí a připravovala náročná příloha – bramborová roláda plněná uzeným masem. Ve středu pak byly zelné listy plněné mletým masem.

Kuchařky musely přijít ráno o dvě hodiny dříve a pak celé dopoledne balily mleté maso do zelných listů – velmi náročné. Den předem se také pekly Nedbalovy rohlíčky.

Jídla byla náročná nejen na přípravu, ale i finančně. Měla jsem našetřené peníze právě pro tento týden, což bylo velmi důležité!

Netradiční nápoje

Zajímavostí z celého týdne byl lahodný a zdravý nápoj ze zbylých jablečných slupek, který se musel připravit také předem.

Postup přípravy nápoje: do velikého kotle anebo jiné nádoby nalijeme asi 10 litrů vody, dáme na vařič a nasypeme do něho jablečné slupky, které tam ponecháme tak dlouho, až změknou.

Potom tekutinu slijeme do nádoby, přidáme rozpuštěný cukr (podle chuti) a kvasnice. Vše ponecháme nepřikryté do rána stát.

Nečistotu na povrchu a plovoucí částice kvasnic ráno odstraníme a nápoj přelijeme do várnice.

Tento nápoj jsme pro jeho náročnost zařadily jen do naší ZŠ a každý žák měl nárok pouze na jednu skleničku. Zbytek jsme musely improvizovat a nahradit moštem. Dalším nápojem byl nápoj z čekanky, který odebíráme od jednoho z našich dodavatelů, ředí se pouze mlékem. Doporučuji ho vyzkoušet všem, je výborný.

Hodnocení na závěr

Musím říci, že jsme měly celý týden už od prvního dne pozitivní ohlasy. Bylo to velmi milé a pro všechny motivující. Nestačila jsem zvedat telefony! Nadšení u strávníků nebralo konce. Postupně se žáci těšili na další den, kdy poznají chuť nového jídla.

Celý týden si děti chodily přidávat, z MŠ volali, jestli můžeme přidávat polévky a přílohy. Pro nás všechny nejen v jídelně, to byl krásný „sváteční“ týden.

Každý den jsme čekaly na výsledek a musím konstatovat, že i přes to, že jsme některá jídla vařily poprvé a bez zkoušky, všechno se nám povedlo!

Pro mě osobně bylo nejdůležitější, že kuchařky vařily s radostí a nadšením díky každodenním pochvalám. Prvorepublikový týden hodnotím jako jednu z nejpovedenějších akcí tady na škole za celou dobu mé práce vedoucí jídelny.

Recepty na ukázku

Staročeské peciválky

Ingredience těsto: 1 kg polohrubé mouky, 150 g cukru, 200 g másla, 1 vanilkový cukr, 50 g kvasnic, 3 dcl mléka, sůl.Na polití a posyp: horké mléko (tolik, aby se vsáklo), mletý mák nebo strouhaný perník, máslo

Postup: Do hrníčku rozdrobíme kvasnice, rozmícháme trochu mléka a cukru a necháme vykynout kvásek. Přelijeme do mísy s moukou, cukrem, změklým máslem, dolijeme mléko podle potřeby a vypracujeme vláčné těsto, které necháme přikryté znovu nakynout. Z vykynutého těsta si vždy kousek lžící utrhneme a tvarujeme menší bochánky.

Tyto bochánky skládáme na plech vymaštěný sádlem (ale můžeme použít i pečicí papír). Na plechu necháme ještě tak 15 minut kynout. Pak pečeme v předehřáté troubě na 160°C dozlatova. Upečené bochánky spaříme v míse horkým mlékem, posypeme moučkovým cukrem, mletým mákem a přelijeme teplými povidly (povidla si můžeme lehce zahřát v kastrůlku).

Vše přelijeme rozpuštěným máslem a můžeme podávat.

Guláš Jaroslava Haška

Ingredience: 200 g vepřové plece, 400 g hovězího masa (plece), 50 g sádla, 150 g cibule, 100 g chleba, 50 g rajčatového protlaku, 50 g křenu (strouhaný), 100 g červené papriky (kapie), mletý pepř, sůl.

Postup: Na sádle osmahneme cibuli, přidáme k ní na kostky nakrájené maso, osolíme, okořeníme a dusíme doměkka. Když je maso trochu měkčí, přidáme k němu natrhaný chléb a vše provaříme. Do hotového guláše přidáme na plátky nakrájenou kapii a posypeme nastrouhaným křenem.

Jarmila Kalivodová, DiS. – vedoucí školní jídelny, Velký Beranov

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector