V dnešním světě můžeme být svědky mnoha polarit – internet, média a sociální sítě jsou místa, kde se často střetávají i zcela odlišné názory a pravda je obvykle někde uprostřed.
Pokud se blíže podíváme na výživu nebo medicínu, zjistíme, že to jsou velmi komplexní a složité obory, kde zpravidla není odpověď na otázku nebo nějaký komplexní problém pouze černobílá. Jedním z těchto kontroverzních a aktuálních témat, kde nacházíme velmi rozdílné odpovědi na otázky, je obezita, respektive náš pohled na ni.
Na jedné straně tu máme kult těla, který oslavuje modelky na pokraji podvýživy, a na druhé můžeme najít opačný extrém – vyretušovaná těla fitness hvězd a kulturistů, kteří této vrcholné formy dosáhnou jen na pár hodin, nicméně veřejnosti je jejich vzhled podáván jako naprostý standard.
A v poslední době se můžeme také čím dál tím častěji setkat s novým trendem – normalizací obezity a bagatelizací problémů s ní spojených. Vždyť přece nejdůležitější je sebeláska, že?
Jedním z přístupů, který bojuje za destigmatizaci obezity, je např. HAES (Health at Every Size) neboli „zdravý za každé velikosti“. HAES tvrdí, že tradiční intervence jako je např. redukční dieta nemusí fungovat v terapii obezity, a že hmotnost není dobrým ukazatelem našeho zdravotního stavu.1 Tento přístup podporuje i např. XXXL modelka Tess Holiday, která tvrdí:
„Být velký neznamená nutně být nezdravý. Zdraví není na příkaz a velikost není ukazatelem zdraví. Všichni žijeme své vlastní životy a mělo by se to respektovat.“2
Dalším konceptem, který částečně může zlehčovat rizika obezity, je tzv. „fit fat“. Do této kategorie patří lidé s obezitou, kteří se ale udržují v dobré kondici a dle některých názorů jsou na tom zdravotně lépe než lidé, kteří nesportují a mají sedavý způsob života.
Je pravdou, že obecně lidé s nadbytečnými kilogramy, kteří sportují a mají dostatek pohybu, na tom budou zdravotně lépe než osoby s obezitou, které se nehýbou. Na druhé straně se zdá, že i zdánlivě metabolicky zdravý člověk s obezitou je zdravý pouze dočasně a rizika nadbytečné tukové tkáně se projeví po vyčerpání jeho funkčních kapacit.
Navíc obezita nepředstavuje jen metabolická rizika, ale i vyšší zátěž pro kloubní systém. V neposlední řadě také velké epidemiologické studie a meta-analýzy či systematické přehledy tento mýtus o zdravé obezitě vyvrací – ukazuje se totiž, že obezita není benigní.
3,4,5 Dobrou zprávou pro nás je to, že i malá redukce hmotnosti (cca 5-10 % tělesné hmotnosti) významně redukuje riziko metabolických komplikací.
„Metabolicky zdravý jedinec s obezitou má zvýšené riziko ischemické choroby srdeční, cerebrovaskulárních nemocí a srdečního selhání oproti metabolicky zdravým lidem s normální hmotností. Na druhé straně i lidé s normální hmotností mohou mít metabolické poruchy a zvýšené riziko např. kardiovaskulárních onemocnění.“5
STIGMATIZACE OBEZITY JE REÁLNÝ PROBLÉM
Na druhé straně v naší moderní společnosti je negativní postoj k lidem s obezitou opravdu bohužel stále velkým problémem a dle některých amerických statistik se dokonce ještě počátkem nového století prohloubil.
6 Jedním z typů poškozujícího chování jsou velmi rozšířené stereotypy, kdy mnoho lidí včetně některých lékařů automaticky vnímá člověka s obezitou jako líného, neúspěšného, méně inteligentního, nedisciplinovaného, nespolupracujícího a s nedostatkem vůle.7 Lidé s obezitou tak např.
mohou mít větší problém nalézt práci či dostat za ni adekvátní ohodnocení apod.
Pokud obézní pacient přijde k lékaři, dle některých studií je prokázáno, že průměrný lékař s takovým pacientem stráví méně času, bude se s ním méně účastnit diskuze a také mu nabídne méně intervencí nebo preventivních řešení v porovnání s pacientem s optimální hmotností.
8 Ukazuje se také, že diskriminace osob na základě jejich hmotnosti může u nich vést k vyšší mortalitě nezávisle na ostatních faktorech.9 Takovéto předsudky jsou bohužel ve společnosti silně zakořeněny, nicméně měly bychom se je snažit vždy vědomě potlačit a na každého člověka, klienta či pacienta se dívat nezaujatě a nezkresleně. V dnešní době se také již z tohoto důvodu začíná upouštět od terminologie jako je např. morbidní obezita nebo obézní pacient. Vhodnějšími tvary jsou: 3. stupeň obezity a pacient/klient/osoba s obezitou.
VLIV OKOLÍ A RODINY
Dalším možným zdrojem problémů u lidí s obezitou bývá jejich okolí a rodina. Mnohdy není cílem ani člověka poškodit anebo se jedná o špatně myšlený vtip, nicméně i jedna věta nebo poznámka o vyšší hmotnosti nebo křivkách např.
v kritickém období dívky jako je adolescence se v konečném důsledku může podílet na rozvoji poruch příjmu potravy nebo pozdějších psychických problémů.
Poruchy příjmu potravy se ale netýkají jen dívek nebo žen, ale v menší míře dochází k jejich výskytu i u mužů – udává se, že zhruba 10 % z jejich celkového výskytu v populaci zaujímá mužské pohlaví (dle některých studií jde ale však až o 25 %).10,11
ZDRAVOTNÍ RIZIKA OBEZITY
I když je stigmatizace a diskriminace osob na základě jejich hmotnosti bezpochyby špatná, neměli bychom však zlehčovat nebo zamlčovat zdravotní rizika zvýšené hmotnosti. Zvýšené množství tukové tkáně v těle neovlivňuje pouze energetickou homeostázu, ale je významným faktorem, který zvyšuje riziko mnoha onemocnění jako je např.:
- diabetes 2. typu
- nealkoholické ztukovatění jater
- dna
- onemocnění žlučníku
- spánková apnoe
- hypertenze
- ischemická choroba srdeční
Nadbytečná a ektopická tuková tkáň je také metabolicky aktivní a je tak zdrojem látek jako jsou např. adipocytokiny nebo zánětlivé mediátory, které ovlivňují glukosový a tukový metabolismus, a zvyšují riziko nejenom kardiovaskulárních onemocnění, ale i rakoviny.
Ve finále tak dochází u osob s obezitou ke zkrácení délky jejich života o 6–14 let. Dle oficiálních zdrojů obezita zvyšuje riziko 13 různých typů nádorů – udává se, že obezita může až za 20 % všech nádorů nezávisle na tom, jak se stravujeme. Mezi tyto nádory patří např.
: 12,13
- rakovina tlustého střeva
- nádory ledvin
- nádory jícnu
- nádory endometria
- rakovina prsu
Obezita také aktivně i pasivně přispívá ke zhoršení stavu kostí a kloubů. Díky zvýšené produkci prozánětlivých látek a celkovému prozánětlivému stavu organismu dochází k poškozování skeletu u osob s obezitou.
Dalším mechanismem vyššího opotřebení kloubů je samozřejmě i pasivní působení vyšší zátěže/hmotnosti na kloubní systém.
Toto vše ve finále může přispět i k osteoartróze a častějším zlomeninám kostí především ve vyšším věku.14,15
OBROVSKÁ ZÁTĚŽ PRO ZDRAVOTNÍ SYSTÉM
Obezita a nadváha podle recentních dat patří mezi nejčastější preventabilní příčiny úmrtí na světě. Světová zdravotnická organizace dokonce obezitu a nadváhu řadí na 4. místo hned po užívání tabáku, alkoholu a vysokém krevním tlaku – obezita a nadváha může podle WHO za 7,8 % všech úmrtí na světě a zabíjí více než vysoký cholesterol nebo nízká fyzická aktivita.16
Podle WHO bylo v roce 2016 na celém světě 1,9 miliard osob s nadváhou, z toho 650 milionů lidí s obezitou. Od roku 1975 se počet lidí s obezitou téměř ztrojnásobil a dle dalších predikcí má tento vzestupný trend bohužel pokračovat.
Pokud se podíváme na Českou republiku, zjistíme, že polovina dospělých osob má vyšší než normální hmotnost. Obrovským problémem je také vzrůstající podíl dětí s vyšší hmotností, kdy se od 90.
let minulého století výskyt nadváhy a obezity ve skupině 13letých zdvojnásobil, přičemž se ukazuje, že děti si obvykle tyto nadbytečné kilogramy a špatné návyky přenáší i do dospělosti.17,18
Obezita však není problémem pouze pro jednotlivce, ale jedná se o nemoc, která výrazně ovlivňuje celou společnost. Například náklady přímo i nepřímo spojené s obezitou jsou mnohem vyšší v porovnání s lidmi s normální hmotností.
Udává se, že obezita celoživotně zvyšuje výdaje na zdravotní péči až o 50 % nad průměr a u těžké obezity se tyto výdaje dokonce zdvojnásobí.
Nejde však jen o zdravotní péči, ale zvyšují se i náklady na transport těchto osob, nemocní lidé s obezitou mají také obecně nižší produktivitu a vyšší nemocnost apod.
Data z USA ukazují, že obezita každý rok v Americe navyšuje výdaje o 215 miliard dolarů, což je pro srovnání zhruba dvacetinásobek schodku českého státního rozpočtu!19,20 Představte si, že tyto ušetřené peníze bychom mohli investovat např. do programů prevence, školství, výzkumu či do jiných odvětví zdravotnictví.
ONEMOCNĚNÍ COVID-19 A OBEZITA
Větší zátěž jsme pocítili i v průběhu celosvětové pandemie onemocněním COVID-19, kdy obecně lidé s vyšším BMI měli i těžší průběh koronavirového onemocnění a také častěji končili na jednotkách intenzivní péče. Podle dat britského NHS téměř 8 % kriticky nemocných pacientů na jednotkách intenzivní péče tvořili lidé s 3.
stupněm obezity, přičemž v obecné populaci mají zhruba 2,9% zastoupení.21 Obezita tedy nejen že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny a mnoha dalších onemocnění, ale je zde i vyšší šance těžšího průběhu infekčních onemocnění včetně virového onemocnění COVID-19.
Vědci se domnívají, že těžší průběh tohoto onemocnění je způsoben souhrou více faktorů – např. prozánětlivým stavem u pacientů s obezitou, patologickou interakcí tukových buněk a imunitního systému nebo také zvýšenou srážlivostí krve a nedostatkem funkčních rezerv pro boj s touto nemocí.
I z toho důvodu si mnoho států začíná uvědomovat obrovská rizika a nadbytečné výdaje na léčbu komplikací obezity i v souvislosti s koronavirovým onemocněním a začíná spouštět národní kampaně nebo zavádět legislativní opatření v reakci na tloustnutí populace.
Navíc se ukazuje, že díky plošným epidemiologickým opatřením lidé trávili mnohem více času doma, méně se hýbali a nabrali tak na hmotnosti – proto je změna nyní potřeba více než kdy jindy!
Lidé během pandemie nabírají na hmotnosti a méně cvičí
- „Současná šokující čísla jsou znakem národní krize obezity, která ohrožuje stovky tisíc osob zvýšeným rizikem těžkého průběhu onemocnění COVID-19, ale také infarktem myokardu, cévní mozkovou příhodou, rakovinou a dalšími smrtelnými onemocněními.“22
- – prof. Stephen Powis (NHS)
ZÁVĚREM
Dnes žijeme v době, kdy se s obezitou budeme setkávat stále častěji, proto je velmi důležité o těchto nelehkých otázkách diskutovat.
Na jedné straně můžeme osoby s obezitou velmi výrazně poškodit tím, že je budeme nálepkovat a tvrdit, že si za obezitu mohou sami, nicméně na druhé straně můžeme ohrozit zdraví populace tím, že budeme zlehčovat zdravotní rizika obezity a normalizovat ji.
Oba dva scénáře mohou potom v konečném důsledku zhoršovat zdraví a výrazně zkracovat délku života u osob s obezitou a obrovsky zvyšovat zátěž pro celý zdravotní systém.
V celkovém pohledu na obezitu tedy musíme balancovat na velmi tenkém ledě někde mezi těmito dvěma scénáři. Někteří autoři navrhují, že je nutné, abychom všeobecně změnili náš pohled na obezitu a dívali se na ni jako na jiné nemoci.
23 Tímto způsobem bychom mohli v určité míře zabránit negativnímu pohledu na osoby s obezitou, že si za tuto nemoc mohou sami.
Dívali byste se na někoho se srdečním onemocněním nebo diabetem skrz prsty, že si za to může sám díky nedostatku jeho vůle?
Celkové řešení této otázky tedy není vůbec jednoduché, nicméně je zřejmé, že stigmatizace či naopak normalizace obezity tyto problémy jen může zhoršit a prohloubit. Měli bychom se tedy snažit o osvětu a o těchto problémech více mluvit.
Pokud totiž pochopíme, že obezita je velmi komplexním problémem a stigmatizace může ublížit, je méně pravděpodobné, že se potom budeme stejných chyb v komunikaci nebo pohledu na osoby s obezitou dopouštět i my.
Co si o tomto tématu myslíte vy?
- Health at Every Size – Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Health_at_Every_Size
- https://www.idnes.cz/revue/modelky/tess-holliday-xxxl-modelka.A150427_115436_missamodelky_zar
- JOHNSON, William. Healthy obesity: time to give up the ghost?. Annals of human biology, 2018, 45.4: 297-298.
- MAGKOS, Faidon. Metabolically healthy obesity: what’s in a name?. The American journal of clinical nutrition, 2019, 110.3: 533-539.
- CALEYACHETTY, Rishi, et al. Metabolically healthy obese and incident cardiovascular disease events among 3.5 million men and women. Journal of the American College of Cardiology, 2017, 70.12: 1429-1437.
- ANDREYEVA, Tatiana; PUHL, Rebecca M.; BROWNELL, Kelly D. Changes in perceived weight discrimination among Americans, 1995–1996 through 2004– Obesity, 2008, 16.5: 1129-1134.
- PUHL, Rebecca; BROWNELL, Kelly D. Bias, discrimination, and obesity. Obesity research, 2001, 9.12: 788-805.
- FORHAN, Mary; SALAS, Ximena Ramos. Inequities in healthcare: a review of bias and discrimination in obesity treatment. Canadian journal of diabetes, 2013, 37.3: 205-209.
- SUTIN, Angelina R.; STEPHAN, Yannick; TERRACCIANO, Antonio. Weight discrimination and risk of mortality. Psychological science, 2015, 26.11: 1803-1811.
- STROTHER, Eric, et al. Eating disorders in men: underdiagnosed, undertreated, and misunderstood. Eating disorders, 2012, 20.5: 346-355.
- JONES, William; MORGAN, John. Eating disorders in men: A review of the literature. Journal of public mental health, 2010.
- https://www.cmaj.ca/content/cmaj/192/31/E875.full.pdf
- https://www.cdc.gov/cancer/obesity/index.htm
- MACDONALD JR, Kenneth G. Overview of the epidemiology of obesity and the early history of procedures to remedy morbid obesity. Archives of Surgery, 2003, 138.4: 357-360.
- SHAPSES, Sue A.; POP, L. Claudia; WANG, Yang. Obesity is a concern for bone health with aging. Nutrition research, 2017, 39: 1-13.
- WORLD HEALTH ORGANIZATION. World health statistics 2009. World Health Organization, 2009.
- http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/info_listy/Vyskyt_nadvahy_a_obezity_2018.pdf
- https://www.nemocnice-horovice.cz/novinky/nadvahou-ci-dokonce-obezitou-trpi-v-cesku-71-muzu-a-skoro-57-zen-nejvice-v-historii-1632
- HAMMOND, Ross A.; LEVINE, Ruth. The economic impact of obesity in the United States. Diabetes, metabolic syndrome and obesity: targets and therapy, 2010, 3: 285.
- https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2021/pokladni-plneni-sr-42018
- https://www.gov.uk/government/news/new-obesity-strategy-unveiled-as-country-urged-to-lose-weight-to-beat-coronavirus-covid-19-and-protect-the-nhs
- https://www.bbc.com/news/health-57144922
- https://www.medpagetoday.com/opinion/second-opinions/93620
Zabijáci dnešní doby: Za pohodlný život se platí i životem
Infarkt postihne v České republice každým rokem přes 30 tisíc lidí. Výrazně častěji to bývají muži, ale ani ženy už dávno nejsou výjimkou. Akutní infarkt myokardu je výrazné poškození až odumření části srdečního svalu, které je způsobeno nedostatečným okysličením.
Přečíst článek ›
Srdce si můžeme představit jako pumpu, která zajišťuje proudění krve a okysličení všech tkání v těle. Aby mohl srdeční sval správně pracovat, musí i on mít dostatek kyslíku.
O ten přichází v okamžiku, kdy dojde k uzávěru nebo výraznému zúžení průtoku krve v oblasti věnčitých tepen. Ve většině případů se jedná o uzávěr způsobený krevní sraženinou.
Zcela vzácně může být toto postižení způsobeno zánětem tepny nebo embolií.
Tady se hraje o čas
Infarkt velmi často postihuje pacienty s ischemickou chorobou srdeční a pacienty s aterosklerózou, při níž se tvoří uvnitř cév tukové usazeniny. Pokud není krevní proud obnovený v krátkém čase, dochází k nevratnému poškození části srdce.
Typickým příznakem srdečního infarktu je dlouhotrvající svíravá bolest na hrudi, která přetrvává, i když je pacient v klidu, a často vystřeluje do levého ramene, krku až dolní čelisti, do zad nebo břicha. U pacientů s cukrovkou může být méně výrazná. Dalšími průvodními jevy jsou pocení, nevolnost, slabost, závrať, dušnost.
Při léčbě akutního infarktu je zásadní co nejrychleji obnovit průtok krve postiženou tepnou. Lékaři tepny rozšiřují a zprůchodňují chirurgicky a poté pacientovi podávají medikamenty.
Rizikové faktory: dlouhotrvající stres, nezdravý životní styl: kouření, obezita a nedostatek pohybu, vysoký krevní tlak,vysoký cholesterol.
Unikátní operace srdce:
První příznaky varují
Cévní mozková příhoda je druhou nejčastější příčinou úmrtí ve světě a v České republice postihne každým rokem zhruba 47 tisíc lidí, z nichž jedna třetina zemře a další třetina má trvalé následky. Mrtvici způsobí nedostatek krve v určité části mozku, následkem čehož dojde k jeho odumření.
Její nejčastější příčinou je také ateroskleróza, při níž se zanesené cévy ucpávají a brání průtoku krve. Druhou příčinou, diagnostikovanou zhruba u pětiny případů, je porušení stěny mozkové cévy, které vede ke krvácení do mozku.
Příznakem mrtvice je ochablost nebo znecitlivění tváře, ruky nebo nohy, obvykle na jedné straně těla.
Přečíst článek ›
Časté jsou také potíže s mluvením nebo snížená schopnost porozumět řeči někoho jiného. Typická je porucha zraku, závrať, ztráta rovnováhy nebo koordinace. Nebezpečí může signalizovat i bolest hlavy bez zjevné příčiny.
Onemocnění se nejprve projeví těmito příznaky a teprve za několik hodin mozkové buňky z nedostatku kyslíku a živin odumírají. Při léčbě proto hraje velkou roli čas. Pokud je zahájena do tří až čtyř hodin, pacient se může zcela uzdravit a zůstat bez následků.
Lékaři totiž dokážou pomocí léků zasáhnout, otevřít tepnu uzavřenou krevní sraženinou a příčinu mozkového infarktu odstranit.
Rizikové faktory: cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, arytmie, nedostatek pohybu, kouření, obezita.
Pozor na cholesterol
Ateroskleróza, která bývá bezprostřední příčinou infarktu a mrtvice, je vlastně takový nenápadný zabiják, protože se může dlouho dobu rozvíjet bez jakýchkoli příznaků. Odhalit ji mohou preventivní prohlídky, jejichž součástí je rozbor krve.
Jedná se o zánětlivé onemocnění cév, které vzniká v důsledku ukládání tuku do jejich stěn. Ty jsou za normálních okolností hladké a pružné. Při počínající ateroskleróze ale dojde k jejich poškození a na povrchu se začnou postupně ukládat tukové látky, především cholesterol.
Tyto usazeniny se poté obalují krevními sraženinami a vazivem a dochází ke vzniku tzv. ateriosklerotických plátů.
Stěny tepen ztrácejí svou pružnost a průtok krve do tkání je omezený. Orgány nejsou dostatečně zásobené kyslíkem a může dojít k jejich závažnému poškození. Proces kornatění cév většinou začíná již v mládí, s věkem se ale situace postupně zhoršuje a problémy se nejčastěji objeví kolem 50–60 let.
První projevy aterosklerózy pacient většinou pocítí až ve chvíli, kdy je průchodnost tepny omezená a krev nemůže proudit k orgánům v dostatečném množství. Příznaky onemocnění se různí podle toho, kde v těle se postižená tepna nachází – může to být mozek, srdce, ledviny apod.
Léčba se zaměřuje hlavně na příčiny, které vedou ke vzniku aterosklerotických plátů, to znamená hlavně na snížení vysoké hladiny cholesterolu.
Rizikové faktory: vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, cukrovka, obezita, nedostatek pohybu, nedostatek estrogenů při předčasné menopauze, kouření.
Přečíst článek ›
Anarchie buněk
Nádorové onemocnění může propuknout kdekoli v těle, a dodnes není zcela jasné, proč k němu u konkrétního člověka došlo. Buňky se za normálního stavu tvoří a po čase zase zanikají. To však úplně neplatí o nádorových buňkách. Ty se vymykají kontrole a získávají schopnost se rychle dělit, pronikat do zdravých tkání a ničit je.
Nádory můžeme rozdělit na benigní neboli nezhoubné a maligní, tedy zhoubné. Nezhoubné nádory zůstávají na místě svého vzniku, mohou svým objemem utlačovat okolní tkáně, ale nikam dál do těla se nešíří.
Naopak ty zhoubné pronikají do svého okolí a poškozují další tkáně a orgány. Z nádoru se také mohou uvolnit jednotlivé buňky, které pak putují krví nebo lymfatickým systémem na jiné místo.
Tam pak dají základ vzniku druhotných ložisek, tzv. metastáz.
Přečíst článek ›
Pro maligní, tedy zhoubné nádory se běžně používá termín rakovina. Faktorů, které se na jejím vzniku podílejí, je celá řada. Některé nemůžeme ovlivnit, například dědičnost a věk, ale mnohé jsme schopni do určité míry regulovat zdravým životním stylem.
Léčba nádorů vyžaduje většinou součinnost lékařů různých odborností, její plán se odvíjí od pečlivé diagnostiky se stanovením rozsahu onemocnění a je vždy velmi individuální.
Moderní medicína využívá k léčbě rakoviny tři metody: chirurgickou, radioterapii a chemoterapii.
Rizikové faktory: obezita, kouření, nadměrné užívání alkoholu, nedostatek pohybu.
Obezita je nemoc
Zdroj: DENÍKJednou z hlavních příčin civilizačních chorob je obezita, která je sama o sobě považována za chronické recidivující onemocnění. Omezuje správnou funkci mnoha orgánů a nese s sebou výrazně horší kvalitu života, dokonce zkracuje věk člověka v průměru o deset let. Nadváhou trpí čtyřicet až padesát procent lidí u nás. Z toho obezitou patnáct až dvacet procent a morbidní obezitou tři procenta populace. Je to číslo vysoké a varující. Nadváha se navíc netýká jen starších lidí, ale stále více postihuje mladé, dokonce děti.
Přečíst článek ›
Lékaři k jejímu určování používají tzv. body mass index. Vypočítá z poměru výšky a váhy – hmotnost člověka se vydělí jeho výškou v metrech2 a vyjde nějaké číslo.
Pokud je menší než 25, jedná se o normální váhu, pohybuje-li se v rozmezí mezi 25 až 30 značí nadváhu, 30 až 35 signalizuje první stupeň obezity, 35 až 40 upozorňuje na druhý stupeň obezity a vše, co je nad 40 označují za morbidní obezitu.
Existují dva zásadní způsoby léčby: konzervativní a chirurgický. Konzervativní přístup bývá úspěšný v případě pacientů s nadváhou.
Léčba spočívá v ovlivňování jeho životního stylu z hlediska příjmu potravy, doporučení fyzické aktivity a snahy vést ho tak, aby tyto změny byly trvalé, což téměř vždy vede ke zlepšení zdravotního stavu lidí trpících cukrovkou II.
typu, vysokým tlakem nebo vysokým cholesterolem. V případě morbidní obezity je možné přistoupit k chirurgickému zákroku.
Rizikové faktory: přejídání, nevhodná skladba potravy s velkým podílem vysoce kalorických jídel, nedostatek pohybu.
ZDENA LÍKAŘOVÁ
Proč může být obezita nebezpečná?
Jak poznám, že trpím metabolickým syndromem? V jakých případech bychom měli vyhledat pomoc odborníka? Ptali se čtenáři týdne.cz MUDr. Šárky Malé z EUC Kliniky v Ostravě ve středu 23. ledna 2019.
Obezita vzniká souhrou genetických faktorů a vlivu zevního prostředí.
Je nutno říci, že obezita je nemoc, kdy se vliv genetiky uplatňuje více než v 50 %, zbytek je již na nás, na našem chování v rámci jídelníčku, na míře pohybové aktivity, záleží i na kvalitě a výběru pitného režimu, na míře zvládání stresových situací, ale taky na rodinných zvyklostech a vzorech, které od dětství vídáme u svých rodičů a prarodičů. Samozřejmě existují období v životě člověka, která jsou pro rozvoj obezity významná – např. dospívání, těhotenství, období klimaktéria, nástup do zaměstnání, kdy se snižuje pohybová aktivita, svatba, odchod do důchodu atd.
Jaké jsou nejhorší důsledky obezity?
Existují dva typy a tři stupně obezity. Typ „jablko“ (tak zvaný mužský typ obezity, kdy dochází k hromadění tuku v oblasti břicha) je rizikovější např.
pro kardiovaskulární onemocnění než typ „hruška“ (tak zvaný ženský typ obezity), kdy dochází k hromadění tuku výrazněji na hýždích a stehnech. Je to dáno metabolickou aktivitou tukové tkáně v oblasti břicha. Obecně rozdělujeme obezitu na I-III. stupeň podle tzv. body mass indexu (BMI).
Hodnotu BMI získáme, pokud váhu v kilogramech podělíme výškou v metrech na druhou (kg/m2). Již při obezitě I. stupně mají obézní zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, vysokého tlaku, cukrovky a hodnoty BMI III st. jsou z hlediska zdraví alarmující.
Kromě uvedených onemocnění mají nemocní větší riziko vzniku mozkových příhod, syndromu spánkové apnoe, kloubních potíží, většího výskytu některých nádorů, mají větší riziko operačního výkonu apod.
Může užívání psychiatrických léků způsobit obezitu?
Říká se, že obezita je onemocněním těla i duše. Někdy je obtížné odlišit, zda na počátku byla obezita a díky ní dochází k rozvoji např. deprese nebo naopak depresivní pacient své deprese zajídá a rozvíjí se nadváha či obezita.
V současné době existuje celá škála psychiatrických léků, u kterých může docházet i k redukci hmotnosti, ale je taky známo, že po některých lécích může vzestup hmotnosti nastat.
Je vždy třeba kontaktovat odborníka v psychiatrii, který terapii vede a ten zhodnotí možnosti a výběr medikace dle konkrétní diagnózy.
Od kolika kilogramů se dá říci, že už je člověk obézní?
Jak jsem uvedla, nezáleží na samotných kilogramech, ale na poměru kilogramů a výšky těla, tedy na body mass indexu (BMI-kg/m2). Tento ukazatel je však orientační a nezohledňuje přesně například „svalovce“ od pacienta s otoky. Pak je nutno přikročit k dalším vyšetřením a zjistit množství tuku v organismu.
Jak postupujete, když k vám přijde obézní pacient? Stanovíte mu i správný jídelníček?
Pacient je v naší metabolické poradně vyšetřen z interního hlediska včetně laboratorních výsledků, vylučujeme jiný důvod obezity než prosté přejídání, zjišťujeme další přidružená onemocnění, jeho stravovací návyky, možnosti pohybové aktivity a pak je pacientovi vysvětlen rámcově jídelníček se zásadami správného výběru potravin, rozložení jídla během dne, je motivován k pohybové aktivitě a k dalším zásadám zdravého stravování a životního stylu. Podrobný jídelníček pak případně stanovuje nutriční terapeutka, která si s pacientem určí rozsah kontrol.
Jak je možné, že někdo se stravuje zcela nezdravě, a přitom nepřibere a někdo tloustne, jak se říká, ze vzduchu? Je to dědičné?
Dobrý den, vliv genetiky je jistě cca 50 %, Záleží na tom, jak velký soubor tzv. obezitogenních genů dostaneme od rodičů „do vínku“. Pokud máme oba rodiče obézní, pak předpoklad, že obezitu dostanou i jejich potomci, je cca 80 %. Dědičnost určuje, jak snadno či obtížně můžeme hubnout.
Vlohy pro obezitu dědíme tak od předků, pro které tato vloha byla v určitém období důležitá např. pro překlenutí období hladu, nedostatku jídla atd. Taky opakované a málo úspěšné redukce hmotnosti vedou ve svém důsledku k prohlubování obezity, neboť organismus se na tyto „jojo“ efekty adaptuje a zpomalí své metabolické děje.
Rovněž podstatný je poměr příjmu a výdeje energie, tedy míra a pravidelnost pohybové aktivity přispívá k úspěšnému hubnutí.
Které vyšetření je lepší? Glukóza na lačno, glykovaný hemoglobin nebo orální glukozový test? Glukózu na lačno mám v pořádku, glykovaný hemoglobin také. Mám si nechat udělat i orální glukózový test? Mám nadváhu a mám z cukrovky obavy.
Orální glukózový test je pomocná vyšetřovací metoda, která se používá k diagnostice onemocnění cukrovkou jako takovou, těhotenskou cukrovkou a porušenou glukózovou tolerancí. Spočívá v podání glukózy ústy a následném postupném měření hladiny cukru v krvi.
Prokazuje, jak se organismus dokáže vyrovnat s glukózovou zátěží (jak rychle dokáže tuto zátěž zpracovat). Test je určen pro lidi s výskytem diabetu v rodině, obézní pacienty a pro pacienty s vysokým krevním tlakem.
Nejčastěji se indikuje tento test těm pacientům, kterým lékař vícekrát po sobě naměřil vysokou hladinu cukru v krvi nalačno (od 6,1–7,0 mmol/l).
Máte-li nadváhu a rodinnou anamnézu cukrovky, pak je provedení orálního glukózového testu vhodné, i když samotná diagnosa cukrovky je při normální lačné hladině glykémie a normálním glykovaném hemoglobinu méně pravděpodobná. Nicméně uvedený test může odhalit porušenou toleranci glukózy, která je „předstupněm“ cukrovky a následná dietní a režimová opatření mohou vznik cukrovky oddálit.
Souvisí obezita s inzulinovou rezistencí? Mají obézní menší citlivost na inzulin?
Inzulinová rezistence znamená sníženou schopnost tkání odpovídat na inzulin, což je zejména ve svalech a tukové tkáni. Tělo se snaží kompenzovat inzulinovou rezistenci další tvorbou inzulinu, protože buňky potřebují glukózu k přežití.
Dochází tak ke zvýšené koncentraci inzulinu v krvi a následně k poruše rovnováhy mezi glukózou a inzulinem a toto může vést v těle ke škodlivým následkům. Inzulinová rezistence není nemoc, ale je spojena s dalšími stavy jako kardiovaskulárním onemocněním, arteriální hypertenzí, cukrovkou 2. typu, obezitou a nealkoholickým tukovým postižením jater.
Mnoho osob s těmito nemocemi nemá inzulinovou rezistenci a naopak, u mnoha lidí s inzulinovou rezistencí se tyto stavy nevyvinou.
Je možné zredukovat hmotnost z obezity 2. stupně do optimální hmotnosti a trvale si ji udržet? Tedy redukce hmotnosti o tři stupně.
Redukce hmotnosti o tři stupně „je občas k vidění“, ale trvalé udržení tohoto stavu bývá obtížné, protože organismus se adaptuje na danou situaci. Záleží rovněž na rychlosti redukce hmotnosti.
V každém případě pro zdraví prospěšná je redukce hmotnosti alespoň o 10 % z původní váhy, kdy dochází k evidentnímu zlepšení všech krevních hodnot (glukosa, lipidogram), krevního tlaku apod.
Součástí úspěchu pak bývá samozřejmě pravidelná pohybová aktivita, která kýžený váhový úbytek podpoří.
Co znamená binge eating disorder. Je to vrozené nebo genetické postižení?
Jedná se o poruchy příjmu potravy (bulimie, mentální anorexie a další jednotky). Těmito poruchami může trpět každý bez rozdílu věku a pohlaví. Jejich příčina není přesně známa. Spouštěčem mohou být různé psychosociální potíže. Naše ambulance se těmto stavům nevěnuje, je nutná pomoc psychiatra.
BIA je v současně době rozšířená metoda, slouží pro odhad tělesného složení u zdravých jedinců. Princip metody spočívá v rozdílech v šíření střídavého elektrického proudu různé intenzity v různých biologických strukturách.
Měří celkovou vodu, tukoprostou hmotu, svaly, tkáně. Tato metoda je přesnější než uváděný BMI, zohledňuje pohlaví, věk a je dobrým kontrolním mechanismem při redukci hmotnosti, zda pacient neztrácí např. svalovou hmotnost apod.
Beru léky na hyperprolaktinemii. Souvisí tato onemocnění Fröhlichův syndrom a hyperprolaktinemie s obezitou? Jaké léky byste mi doporučila na hyperprolaktinemii?
Obezita u uváděných onemocnění je většinou sekundární, to znamená, že obezita tato onemocnění nevytváří, ale bývá jejích součástí. V každém případě se jedná o endokrinologické jednotky, a váš dotaz ohledně hyperprolaktinemie vám jistě zodpoví endokrinolog ve vašem bydlišti, naše metabolická poradna se těmito syndromy nezabývá.
Které metody bariatrické chirurgie používáte a kterou byste mi doporučila? Mám obezitu 3. stupně. Lékař říká morbidní obezita. Co to znamená morbidní? Toto slovo mě přímo z úst lékaře děsí.
Morbidní obezita je starší výraz pro nejvyšší stupeň obezity, tedy obezity III. stupně, kdy BMI je nad 40 kg/m2. Bariatrická chirurgie je jednou z metod, která dovede tento typ obezity léčit.
Typ operace určuje chirurg zabývající se touto metodikou podle konkrétního pacienta a podle zkušeností pracoviště s danými metodami.
Pokud navštívíte bariatrické pracoviště ve vašem bydlišti, jistě vám bude vysvětlen typ operace pro vás nejvhodnější.
Podstoupila jsem gastrickou bandáž. Následně jsem měla komplikace s rupturou žaludku a akutní operaci. Jednalo se o souvislost s bandáží? Předtím jsem nikdy neměla potíže se žaludkem, ani žaludeční vředy.
Každé operační řešení může mít svá rizika. Svůj dotaz proto adresujte konkrétnímu pracovišti, kde byl výkon prováděn.
Metabolický syndrom je skupina onemocnění, která se vyskytuje současně a zvyšuje riziko výskytu srdečních onemocnění, mrtvice a cukrovky.
Jedná se zejména o zvýšený krevní tlak, vysokou hladinu krevního cukru, zvýšené množství tělesného tuku v okolí pasu a vysokou hodnotu cholesterolu nebo triglyceridů v krvi.
Čím věští je počet těchto faktorů, tím věští je riziko vzniku srdečního onemocnění cukrovky a mrtvice. Je třeba léčit všechny uvedené patologie.
Řešíte i opačné problémy? Například někdo trpí nechutenstvím a musíte mu naopak předepisovat něco, aby přibral?
Nechutenství může být příznakem onemocnění, proto se musí nejprve udělat podrobnější vyšetření. Doporučuji vyšetření v gastroenterologické poradně ve vašem bydlišti.
Jaké existují léky na obezitu, jak jsou účinné a jaké mají vedlejší účinky?
Léky na obezitu existují, ale jsou „berličkou“, která má doplňkový efekt. Základem zůstává jídelníček a pohybová aktivita a dobrá mysl (!). Jednotlivý typ antiobezika by měl určit obezitolog, internista či diabetolog podle typu obezity a dalších onemocnění.
Zdroj: tyden.cz
MUDr. Šárka Malá vystudovala lékařskou fakultu UJEP Brno, má atestaci v oboru vnitřní lékařství a diabetologie. Je vedoucí regionálního centra MED-PED pro vyhledávání a léčbu familiárních hyperlipidémií.
Pracovala v Městské nemocnici Ostrava jako vedoucí diabetologické ambulance a nyní působí v EUC Klinice Ostrava jako lékařka diabetologické a metabolické ambulance.
Publikuje českých odborných časopisech a věnuje se přednáškové činnosti.
Obezita je problém, který lidé často přehlížejí
Obezita ohrožuje lidské zdraví. Spousta lidí si ale svůj problém nepřipouští a vědomě či nevědomě přibývající kilogramy ignorují. Foto: Profimedia.cz
„Bohužel si lidé neuvědomují hrozby spojené s tímto problémem, a i ti, kteří trpí obezitou, mají pocit, že je jejich váha v pořádku,“ říká Igor Šimoník, lékař Nemocnice sv. Zdislavy společnosti Vamed Mediterra.
Celosvětově trpí nadváhou více než miliarda lidí, z toho je 300 miliónů obézních.
Pár kilo navíc, nakupování o číslo většího oblečení a fyzický i psychický nekomfort? Spousta lidí vnímá změny svého těla jinak. Omlouvají je všemi různými způsoby, častokrát si ale neuvědomují, že jde o velký problém, který může mít vážné následky.
„Obezita je vážné metabolické onemocnění, které způsobuje mnoho dalších chorob. Jde o rizikový faktor podílející se na vzniku a rozvoji mnoha civilizačních nemocí,“ vysvětluje výživová poradkyně Naturhouse Věra Burešová.
Pokud jde o charakteristiku obezity, jde především o stav nadměrného množství tělesného tuku a vody v těle. Je vědecky dokázáno, že ač ze 40 % může být obezita podmíněna genetickými předpoklady, neznamená to, že by se na to lidé měli vymlouvat.
Vědci prokázali, že spíše než genetické predispozice způsobuje obezitu špatný příklad v rodině a nevhodné stravovací návyky z dětství.
„To jsou ale aspekty, které se dají při troše úsilí efektivně ovlivnit a jejich vliv eliminovat,“ říká Věra Burešová.
| BMI – Body mass index |
| Jak vypočítat, zda je vaše tělesná hmotnost v normě, jestli netrpíte nadváhou, obezitou nebo naopak podváhou? Postačí k tomu zjistit své BMI a porovnat hodnotu s tabulkou. Vydělte svou hmotnost druhou mocninou své výšky v metrech. Optimální BMI se pohybuje mezi 20 až 25 body. Pokud je 25 až 30, hovoříme o nadváze. Obezita se vyskytuje v případě, že se BMI nachází mezi 30 a 40 body. Překročí-li 40 bodů, jedná se o těžkou obezitu s vysokými zdravotními riziky. |
Mezi nejčastější příčiny obezity patří bezesporu nevyvážená strava, nadměrný příjem kalorií a především tuků.
Dalším faktorem je nedostatek pohybu. V moderní době jsme zvyklí se do práce dopravit MHD, kde povětšinou sedíme, nebo případně autem. Sedavý je i způsob života během dne, v zaměstnání. Nedostatek pohybu a sportu je problém, který má zásadní vliv na zdraví.
„Do třetice bych uvedla nepravidelné stravování,“ říká Věra Boháčová. „Kořeny špatných návyků můžeme v tomto případě hledat v dětství. Na vině bývá také již zmíněný způsob života.“
Pokud si člověk se svým problémem nedokáže pomoci sám a obezita je ve stádiu, kdy ohrožuje zdraví, nabízí se možnost řešit situaci operací. Výkonu se říká bariatrická chirurgie a jedná se tedy o chirurgickou léčbu obezity.
Laparoskopický zákrok je nejúčinnějším způsobem léčby a patří k bezpečné a uznávané metodě v případech těžkých forem obezity. Je úspěšný u více než 80 % pacientů.
„V České republice dosahuje počet operací na více než 1000 ročně, ale přesné číslo není známo,“ dodává Igor Šimoník.
Bohužel se obezita týká i dětí. V současnosti se se zdravotními problémy potýká zhruba 32 000 dětských pacientů. Zajímavostí je, že pouze 24 % dětí obézních rodičů má v dospělosti normální váhu.
Podle lékaře Igora Šimončíka však v těchto případech nehrají roli jen genetické predispozice, ale zejména stravovací a pohybové návyky celé rodiny. Proto doporučuje obezitu u dětí nebrat na lehkou váhu a začít ji řešit včas, než se projeví první zdravotní potíže.