Lymeská borelióza představuje nebezpečné infekční onemocnění, které na člověka přenášejí klíšťata.
Ačkoliv někdy probíhá zcela bez příznaků, obvykle postihuje kůži a klouby, ale může způsobit také závažné poškození nervové soustavy, srdce i dalších orgánů.
Pokud jste tedy po návratu z přírody na těle objevili svědící tmavočervenou skvrnu, měli byste se mít na pozoru a co nejrychleji vyhledat lékaře.
Lymeská borelióza, kterou lidé jinak nazývají také lymská borelióza či lymská nemoc, je nejčastější infekční onemocnění přenášené klíšťaty v České republice. Jedná se o zoonózu, což znamená, že primárně postihuje zvířata, jako jsou například hlodavci, psi, kočky nebo ovce a kozy. Člověk je pouze náhodnou obětí a nákaza se od něj už dále nešíří.
Jak se borelióza přenáší?
Ačkoliv původce lymeské boreliózy nebyl až do 80. let minulého století známý, dnes už lékaři vědí, že za vznik tohoto onemocnění jsou zodpovědné bakterie rodu Borrelia. V České republice se jedná převážně o druhy Borrelia burgdorferi sensu stricto, Borrelia afzelii a Borrelia garinii.
Na člověka bakterie přenášejí infikovaná klíšťata, a to jak dospělí jedinci, tak i larvy a nymfy, které může pacient snadno přehlédnout. Stačí tak jediný výlet do přírody, návštěva parku nebo procházka vysokou travou, kde se vám na kůži přisaje drobný parazit, a pokud se pak důkladně neprohlédnete, hrozí vám vznik nepříjemných zdravotních komplikací.
Přenašečem lymeské boreliózy je průměrně každé třetí až čtvrté klíště.
Skutečně se však nakazí méně než 5 % lidí a se zbytkem případů, kdy se na člověka přisaje infikovaný tvor, si poradí jeho imunitní systém. Důležitou roli přitom hraje také doba přisátí klíštěte.
Aby došlo k přenosu infekce, musí totiž být přisáto alespoň 24 hodin. Zároveň platí, že s přibývajícím časem se riziko nákazy zvyšuje.
Bakterie Borrelia žijí ve střevech klíšťat, odkud se prostřednictvím jejich infikovaných slin v průběhu sání krve přenáší do těla hostitele, kde se krevním oběhem následně šíří do jednotlivých orgánů.
Existují však i případy přenosu boreliózy z matky na plod a došlo také k situaci, kdy se člověk nakazil po rozmačkání klíštěte mezi prsty vlivem kontaktu infikovaných tělních tekutin parazita s porušenou kůží či drobnými oděrkami.
Výskyt boreliózy
Lymeská borelióza má v České republice sezónní charakter, což souvisí hlavně se zvýšenou aktivitou klíšťat během jarních a letních měsíců.
Obzvláště v období od května do září se počet nakažených vždy několikanásobně zvyšuje, a právě z toho důvodu je důležité mít se na pozoru a nepodceňovat jednotlivé příznaky.
Nejohroženější skupiny obyvatel přitom představují děti od 5 do 9 let a dospělí starší 55 let.
Jak se projevuje borelióza?
Lymeská borelióza je multisystémové onemocnění, jehož průběh lékaři rozdělují do tří různých stádií. Jedná se o tyto fáze:
- Časné lokalizované stádium
- Časné generalizované stádium
- Pozdní stádium
Pokud jde o charakteristické příznaky, jejich závažnost se případ od případu liší. Lidé si však toto onemocnění nejčastěji spojují s tím, že u pacientů vyvolává borelióza fleky na kůži. Bez včasné léčby pak může způsobit také závažné postižení nervové soustavy, kloubů, srdce a dalších orgánů.
V mnoha případech probíhá nákaza boreliózou asymptomaticky nebo jsou klinické projevy boreliózy tak mírné, že jim nemocní nepřikládají příliš velký význam. Zatímco někdy se pacienti sami následně uzdraví, jindy může naopak dojít k rozvoji závažných symptomů v důsledku jiného infekčního onemocnění, které způsobilo oslabení imunitního systému.
Spousta pacientů se také ptá, jakou má klíšťová borelióza inkubační dobu. Ta se však stejně jako závažnost jednotlivých příznaků u každého člověka liší. První symptomy se obvykle dostaví v rozmezí 3–30 dnů od napadení organismu bakteriemi, ale není výjimkou, že se nemoc rozvine až několik měsíců po kousnutí infikovaným klíštětem.
Časné lokalizované stádium boreliózy
Pro první stádium lymeské boreliózy je typické zarudnutí kůže, které se nazývá erythema migrans neboli migrující erytém. Tato červená skvrna se objevuje v místě přisátí klíštěte, což lékařům diagnostiku boreliózy obvykle značně usnadní. Pokud se ale klíště přisaje na hlavě nebo na zádech, pacient si zarudnutí zpočátku nemusí vůbec všimnout.
Migrující erytém se může objevit během pár dní, ale často se vybarví až s několikatýdenním odstupem od prvotního kontaktu s parazitem.
Na okrajích bývá ostře červeně ohraničený, zatímco směrem ke středu může postupně blednout. Nebolí, většinou nesvědí a kůže v jeho okolí není horká ani nepálí.
U části postižených se pak mohou dostavit také nespecifické příznaky, kam se řadí:
- bolesti kloubů a svalů,
- únava,
- malátnost,
- zvýšená teplota,
- nevolnost,
- nechutenství.
Časné generalizované stádium boreliózy
Po nástupu druhé fáze se nemoc rychle šíří organismem a zasahuje klouby, stěny cév a obaly nervů. Mezi typické příznaky proto patří například pálení kůže, nepříjemné mravenčení, tiky, závratě a zvláštní necitlivost pokožky, ale také některé projevy neuroboreliózy, jako je třeba obrna lícního nervu, boreliová meningitida či Garin-Bujadoux-Bannwarthův syndrom.
Pod kůží na ušním boltci, na nose či na prsním dvorci se může objevit boreliový lymfocytom, což je tuhá, temně červená či fialová bulka.
Mnozí pacienti si již krátce po nákaze stěžují také na přítomnost otoků a kloubní obtíže, které se mohou v řádu týdnů či měsíců rozvinout až v lymeskou artritidu.
Neobvyklé pak nejsou ani problémy s močovým měchýřem a střevy, vysoké horečky, bolesti zad a nepříjemné strnutí šíje.
Aby toho nebylo málo, objevit se mohou také mnohočetné erytémy, které vzhledově připomínají původní zarudlou skvrnu, ale bývají spíše menší. V krajním případě pak nakažené trápí poruchy vidění, pískání v uších, silné bolesti hlavy, poruchy srdečního rytmu nebo různé záněty, které se mohou opakovaně vracet.
Celkově tedy může pacient v druhém stádiu boreliózy pociťovat některé (nebo dokonce většinu) z těchto symptomů:
- bolesti kloubů a vznik otoků,
- pálení a mravenčení pokožky,
- periferní obrnu nervů,
- mnohočetné migrující skvrny na kůži,
- bolesti zad a strnutí šíje,
- boreliový lymfocytom,
- poruchy vidění a sluchu,
- silné bolesti hlavy,
- vysoké horečky,
- srdeční obtíže,
- opakované záněty,
- dlouhodobý pocit vyčerpání,
- problémy s močovým měchýřem a střevy.
Pozdní stádium boreliózy
Jelikož mezi přechodem boreliózy z druhé do třetí fáze mohou uběhnout roky, ale klidně i celá desetiletí, vysledovat původce onemocnění nemusí být snadné.
Tato obávaná chronická forma je nicméně velice vzácná, a pokud pacient včas podstoupí léčbu, nemělo by k ní vůbec dojít.
V opačném případě způsobuje borelióza trvalé následky, s nimiž si lékaři již nedokáží tak snadno poradit.
A jak třetí fázi boreliózy vlastně poznáte? Typické jsou třeba neurologické obtíže, poruchy koncentrace a orientace, problémy s pamětí nebo celkové oslabení obranyschopnosti organismu. Zároveň může dojít k přechodu lymeské artritidy do chronického stádia a pacientům hrozí také zvýšené riziko rozvoje zánětlivých onemocnění mozku.
V rámci onemocnění jménem acrodermatitis chronica athrophicans dále dochází k degeneraci podkoží a ke vzniku zánětlivých ložisek na kůži, která obvykle mají modročervenou barvu a těstovitou konzistenci. Později se mohou tvořit také tuhé uzly, kůže začíná být vrásčitá a svou tenkostí připomíná cigaretový papír. Možné příznaky třetího stádia boreliózy tedy zahrnují:
- poruchy soustředění a orientace,
- problémy s krátkodobou pamětí,
- oslabení imunity,
- vznik zánětlivých ložisek na kůži,
- pozdní lymeskou artritidu,
- rozvoj zánětlivých onemocnění mozku.
Diagnostika
V případě lymeské boreliózy slouží ke stanovení diagnózy sérologické vyšetření protilátek proti bakteriím rodu Borrelia (tzv. metoda ELISA). Tento test na boreliózu se vždy provádí jako první, ale jeho pozitivitu je následně nutné potvrdit přesnějším krevním vyšetřením, které se označuje jako Western blot či imunoblot.
Pozitivní sérologické vyšetření totiž nemusí hned znamenat, že máte boreliózu. Příčinou může být takzvaná paměťová protilátková odpověď, což znamená, že se člověk s nákazou v minulosti již setkal a jeho imunitní systém ji sám zlikvidoval. Také se může jednat o projev nespecifické reakce organismu na jiné onemocnění.
Doplňkovou metodou při diagnostice lymeské boreliózy je polymerázová řetězová reakce, která v odebraném vzorku detekuje přítomnost borreliové DNA. Nejvyšší záchyt přitom bývá v bioptickém vzorku kůže a v synoviální tekutině, zatímco vyšetření krve a moči je pro tuto metodu nevhodné.
Některé laboratoře zároveň provádějí i testování klíšťat na přítomnost borelií a virů, které u člověka vyvolávají encefalitidu. Pokud se nákaza u parazita potvrdí, nemusí to ale nutně znamenat, že se infekce přenesla také na jeho hostitele a není to tedy důvodem pro okamžité zahájení léčby.
Jak léčit boreliózu?
Pokud se u pacienta včas potvrdí lymeská borelióza, léčba je poměrně snadná. Nemocným se po dobu 2–4 týdnů podávají antibiotika, která by měla infekci zlikvidovat.
Volba konkrétního typu antibiotik a způsobu jejich podávání (perorálně či intravenózně) přitom závisí jak na věku pacienta a stádiu onemocnění, tak i na délce trvání jednotlivých klinických projevů a jejich závažnosti.
Nejčastěji podávaná antibiotika jsou:
- doxycyklin,
- amoxycilin,
- ceftriaxon,
- cefotaxim,
- penicilin G.
Ačkoliv v některých případech probíhá nákaza lymeskou boreliózou bez jakýchkoliv výraznějších příznaků, přisátí klíštěte byste rozhodně neměli podceňovat.
Neléčené onemocnění totiž může pacientům způsobit vážné trvalé následky. Když se ovšem podaří nemoc odhalit včas, až sedmdesát procent pacientů se pomocí antibiotik úspěšné vyléčí.
V případě, že se boreliózu nepodaří identifikovat včas a nemoc přejde do pozdní fáze, dochází k výraznému oslabení imunitního systému.
Antibiotická léčba pak již nemusí být natolik účinná jako u infekcí, které se podaří podchytit v časných stádiích, a borelióza po letech často pacientům působí nepříjemné obtíže.
Pokud ale nedojde k relapsu a zhoršení neurologického stavu pacienta, opakované či dlouhodobé podávání antibiotik obvykle nemá žádný přínos.
Protilátky proti bakteriím rodu Borrelia ani po vyléčení nemoci z pacientova těla nemizí. Jsou naopak známkou toho, že se jeho organismus s infekcí setkal a vytvořil si proti ní obranu. To ovšem neznamená, že člověk bude proti borelióze následně chráněný. Boreliózou se totiž můžete nakazit i opakovaně.
Očkování proti borelióze
Ačkoliv se lékaři a parazitologové již dlouhé roky snaží vyvinout spolehlivou vakcínu proti borelióze, žádné účinné očkování, které by dokázalo nákaze předejít, prozatím neexistuje.
Sledování pacientů po borelióze
Osoby, které lymeskou boreliózu prodělaly, obvykle zůstávají i po ukončení léčby pod dohledem lékařů. Takové sledování trvá zpravidla dva roky, opakovaný sérologický test na lymskou boreliózu ale není nutný.
Přírodní léčba boreliózy
Žádné bylinky ani přírodní prostředky nedokáží nahradit léčbu antibiotiky. Někteří lidé se však přiklání k užívání výtažků z černého bezu, třezalky nebo z byliny jménem štětka, což údajně posiluje obranyschopnost organismu.
Borelióza v těhotenství
Ani nastávající matky, u nichž se objeví některé z příznaků lymeské boreliózy, by neměly odkládat návštěvu lékaře. Bakterie rodu Borrelia jsou totiž schopné proniknout i skrze placentu. Infekci je proto nutné co nejdříve podchytit a vyléčit pomocí vhodných antibiotik, aby nedošlo k přenosu onemocnění na nenarozené dítě.
Těhotné ženy, které na těle objeví přisáté klíště nebo si zaznamenají některé známky probíhající boreliózy, se často bojí, že by tato nemoc mohla jejich dítě ohrozit. Žádné nepříznivé účinky na vývoj plodu se ale dosud neprokázaly a nákaza se nepřenáší ani do mateřského mléka, takže nakažené matky mohou i nadále své děti kojit.
Borelióza u dětí
Příznaky boreliózy u dětí jsou velmi podobné těm, s nimiž se potýkají dospělí pacienti. Ačkoliv migrující erytém většinou dosahuje v průměru alespoň 5 centimetrů, u dětí bývá spíše menší. Zároveň se často objevuje boreliový lymfocytom, a to hlavně na ušním boltci nebo na špičce nosu.
Léčba boreliózy i v tomto případě zahrnuje podávání vhodných antibiotik, jejichž nasazení je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem. Čím dříve se podaří onemocnění odhalit, tím se pravděpodobnost úplného vyléčení zvyšuje.
Postboreliový syndrom
Některé pacienty i po léčbě antibiotiky nadále trápí zdravotní obtíže, které zahrnují například bolesti kloubů a svalů, silné bolesti hlavy, zvýšenou únavu, malátnost nebo poruchy soustředění. Testy na přítomnost bakterií přitom bývají negativní a ani opakovaná antibiotická léčba nepřináší žádné zlepšení.
Tento stav se označuje jako postboreliový syndrom či syndrom po proběhlé lymeské borelióze.
Zatímco někteří odborníci považují dané komplikace za následek prodělané infekce, jiní jejich existenci zpochybňují a jsou přesvědčeni o tom, že souvisí s psychosomatickými faktory či depresemi.
Ať už je však pravda jakákoliv, postboreliový syndrom rozhodně nelze léčit podáváním dalších antibiotik.
Zdroje: infekce.cz, bulovka.cz, ftn.cz, szu.cz, dermatologiepropraxi.cz
LYMESKÁ BORELIÓZA A BOLESTI KLOUBŮ
04. Prosinec 2015
Boreliózou, jako i dalšími chorobami onemocníme při snížené obranyschopnosti organizmu.
Toto onemocnění nás vede ke smíření se s heslem ‚zemři a naroď se‘ plutonského principu, který jde bezohledně až do konce. K uzdravení je nutné si nic neslevit, toto musí vyjít z pokory a poznání, že člověk beztak nezůstane ničeho ušetřen a tak se má připravit na všechno. Je třeba přinést oběť, obětovat své EGO.
‚Bolesti kloubů přišly z ničeho nic a nic mi nepomáhá, nemohu chodit, ztrácím rovnováhu, brní mě celé tělo‘, je častým sdělením lidí postižených bolestmi kloubů, za nimiž stojí prodělaná lymeská borelióza. O této nebezpečné a kvalitu života poškozující chorobě víme velmi málo.
Je to multisystémové infekční onemocnění způsobené spirochetou Borrelia burgdoferi, B. garinii, B. afzellii. Toto onemocnění přenášejí nejenom klíšťata, malí a nebezpečně jedovatí upíři, ale i ostatní bodavý či krev sající hmyz. Zamoření klíšťat v Česku je 30 %ní, v USA až 80 %ní.
Když v roce 1975 jisté dvě matky z městečka Old Lyme ve státě Connecticut v USA, jejichž děti měli zánět kloubů, ztropily povyk, neměli ponětí, co z toho vzejde.
K znepokojení je vedla skutečnost, že podobné případy se v jejich okolí objevily ještě u dalších dvanácti dětí. Lékaři onemocnění označili za známé, ale velice vzácné.
To matkám nedalo spát a z obavy, že se jedná o poškození neznámým jedem nebo infekcí uvědomily o tom ministerstvo zdravotnictví.
Všechny děti onemocněli v létě, pocházeli z předměstí a u řady z nich onemocnění předcházelo zarudnutí kůže. Tato skutečnost vzbudila podezření, že by se mohlo jednat o neznámé infekční onemocnění a že by tu mohla být spojitost s klíšťaty. Pracovně se tomuto onemocnění se zánětlivým postižením kloubů začalo říkat Lymeská nemoc.
Teprve v roce 1981 se původce onemocnění podařilo objevit. Je to bakterie z rodu borrelií. Od té doby se toto onemocnění označuje jako Lymeská borrelioza. V osmdesátých letech se na stránkách odborných časopisů objevila nepřeberná spousta článků z celého světa o této nové infekční nemoci. Je to ale opravdu nová nemoc?
Nejnápadnější postižení u lymeské borreliozy je na kůži a právě to je možné v historických pramenech vypátrat v Evropě. Ani zmínka o něm není u původních obyvatel Ameriky.
Právě tato skutečnost zavdala příčinu k vyslovení bonmotu o spolupráci Ameriky a Evropy v předávání infekcí.
Hlavně ale vyšlo najevo,že lymeská borrelioza není nové onemocnění, na světě se vyskytuje již nějaké to století.
Příčina lymeské borreliozy
Příčinou je bakterie, která byla podle svého objevitele nazvána Borrelia bugdorferi. Když víme, co infekční onemocnění způsobuje, všechno ostatní je již hračkou. Nyní již můžeme postupovat krok za krokem.
Jak jí můžeme dostat: Borrelii na nás přenáší klíště. To se infikuje od zvířat v přírodě. Borrelie může infikovat všechna teplokrevná zvířata včetně ptáků. Proto se infekce neomezuje pouze na určité lokality, jako je tomu například u klíšťové encefalitidy.
Každé klíště může být infekční, ať je odkudkoli. Ukazuje se, že pět až třicet klíšťat ze sta má v sobě tuto infekci. Že by vás infikovali komáři či jiný létající, krevsající hmyz je krajně nepravděpodobné, ale možné.
V jejich organismu se borrelie mohou vyskytovat, ale většinou ne v dostatečném množství.
Příznaky lymeské boreliozy
Zpočátku mohou být postiženy všechny hlavní tepny, které na duchovní úrovni vyjadřují hranice, kontakt a něžnost, potom po klidové fázi může infekce přejít na orgány a nervy. Kousnutí úskočným, malým a nebezpečně jedovatým upírem způsobí válku na povrchu, která se později rozšíří na nejrůznější orgány, tj. oblasti témat a postihuje také nervový tj. informační systém těla.
První kožní příznaky se mohou po týdnech, měsících či letech projevit neurologickým, kloubním, srdečním nebo jiným postižením. Onemocnění lymeskou boreliózou má tři stadia, mezi kterými bývá různě dlouhé období zdánlivého klidu.
1. stadium – se projeví za 3 až 30 dní v místě přisátí klíštěte nebo kousnutí hmyzem začervenáním kůže o velikosti nejméně 5 cm v průměru. Většinou nesvědí ani nebolí, šíří se do okolí a v centru bledne.
Někdy se projevují příznaky ‚letní chřipky‘ – zvýšené teploty, bolesti svalů, kloubů, únava, bolesti hlavy, ztuhnutí šíje. V tamto stadiu je třeba navštívit lékaře, upozornit jej na možnost onemocnění lymeskou boreliózou.
Lékař pak nasadí léčbu antibiotiky, která je v tomto stadiu účinná, ale i tak by měla následovat další přírodní léčba vedoucí ke zvýšení imunity.
2. stadium – po období klidu, které trvá několik týdnů, až měsíců se mohou objevit nové příznaky, které jsou způsobené rozsevem borelií krevní cestou. Nejčastější jsou nervové příznaky s postižením kořenů míchy nebo hlavových nervů. Téměř typickým příznakem je oboustranná obrna lícního nervu.
Pro toto stadium jsou také typické bolesti kloubů bez otoku. Bolest se projevuje v jednom nebo více kloubech současně a trvá několik hodin až několik dní. Přítomnost borelií v organismu může zapříčinit zánětlivé změny v kloubech a také v dalších orgánech, např. srdci, játrech, ledvinách nebo v oku.
Postižení očí a očního nervu se projevuje rozmazaným mlhavým viděním, zvláště pak po fyzické zátěži, např. chůzi.
3. stadium – může být pokračováním 2. stadia nebo se objeví po několika měsících až letech. Nejčastěji jsou postiženy klouby, kůže – ekzémy, nervový systém, zažívací systém. Pro toto stadium je typické postižení jednoho velkého kloubu, jako je koleno, kyčel, loket nebo rameno.
Chronické neurologické poškození se může objevit po několika letech latentního stadia s příznaky klinicky podobnými roztroušené skleróze nebo psychickými projevy jako jsou poruchy spánku, snížená schopnost koncentrace, depresivní stavy či chronický únavový syndrom či syndrom vyhoření.
Za těmito problémy je velmi často postižení sleziny, což je orgán, kterému tradiční čínská medicína, ale i sv. Hildegarda připisují klíčový význam pro zdraví celého organismu, neboť slezina je důležitým orgánem pro imunitu. Při postižení sleziny ztrácejí končetiny sílu a pohyblivost, objevují se bolesti palců u nohou, svalstvo ochabuje, chřadne a ubývá.
Objevují se bolesti v oblasti žeber, hrudní a krční páteře. Rty jsou bledé, povadlé, suché a pociťujeme sníženou chuť k jídlu. Zvyšuje se tvorba slin, které jsou husté a mohou i samovolně vytékat z úst. Při současném narušení rovnováhy na dráze sleziny a srdce dochází ke zhoršení myšlení a k dalším psychickým potížím.
V hloubi duše se člověk cítí opuštěný, nemilován a ztrácí radost ze života a vůli ke každodennímu boji s běžnými životními problémy. Právě ztráta radosti ze života je projevem oslabené imunity. Právě posilování imunity je nejlepší prevencí lymeské boreliózy.
Léčení lymeské boreliozy
Většina praktických lékařů i odborných lékařů je dnes dostatečně informována o Lymeské borrelióze a diagnostice i racionální léčbě Lymeské borreliózy. Zpravidla je proto respektováno doporučení, aby při rozvoji erytému o průměru nejméně 30 mm, navazujícího na přisátí klíštěte či poštípání hmyzem, byla zahájena léčba širokospektrým antibiotikem.
Není vhodné vyčkávat výsledků sérologických testů. Lékem volby je u dospělých osob doxycyklin v dávce 200 mg/den po dobu nejméně dvou týdnů, který je podle nedávno publikovaného doporučeného postupu schváleného pracovní skupinou Americké neurologické společnosti považován za účinnou léčbu i v případě neuroborreliózy.
Dále jsou za účinná antibiotika pro léčbu časné nebo i diseminované fáze s kloubním případně jiným postižením, ne však afekcí NS, považována i betalaktamová antibiotika. U dětí mladších 12 let a u dospělých, kteří trpí alergií na tetracykliny, se podává ampicilin, oxacilin nebo makrolidová, azalidová či cefalosporinová antibiotika.
Rozhodnutí o rozšíření diferenciálně diagnostického a léčebného postupu je založeno na posouzení klinického nálezu a na výsledcích laboratorních vyšetření.
Léčba perorálně podávanými antibiotiky, především již opakovaně zmiňovaným doxycyklinem, je považována za postačující léčbu u osob s časnou lokální formou postižených kožními projevy borreliózy.
Dále je doporučena při artralgiích, myotenesmopatiích a při možné neuroborrelióze, neověřené vyšetřením moku, na sklonku časného lokalizovaném stádiu s erytémem.
Takovýto postup přichází v úvahu i při diseminovaném stádiu borreliózy, kdy není ještě plně potvrzena diagnóza neuroborreliózy či jiného závažného orgánového postižení.
- Pro léčbu lokálního stádia borreliózy, případně diseminované borreliózy bez závažných víceorgánových projevů jsou indikována následující antibiotika
- · doxycyklin v dávce obvykle 200 mg/ den, raději po dobu 21-28 dnů.
- · amoxicilin v dávce 3×1 g/ den po dobu 14 – 21 dnů.
- Doporučovány jsou také
- · makrolidy (erythromycin, roxithromycin) v běžném dávkování po dobu tří týdnů.
· azalidy – azithromycin se podává v dávce 500 mg/den při kožních projevech po tři až sedm dnů. Po pětidenní přestávce lze jeho podávání opakovat.
V indikovaných případech se podávají
· cefalosporiny – především 2. generace – perorálně při intoleranci/alergii na doxycyklin či betalaktamová antibiotika.
· u nemocných při ověřené nebo velmi pravděpodobné diagnóze neuroborreliózy, podpořené přesvědčivým a typickým nálezem v moku a potvrzené jak sérologickými metodami, tak vyšetřením krve a moku metodou PCR, je indikována parenterální léčba širokospektrým antibiotikem přestupujícím hematoencefalickou a hematolikvorovou bariéru.
Při výrazném klinickém nálezu, krutých bolestech a výrazné proteinocytologické asociaci s vysokou hladinou IgM a IgG v moku, je odůvodněné zahájit léčbu širokospektrými antibiotiky před obdržením výsledků sérologických vyšetření nebo PCR.
Lékem volby rozvinuté neuroborreliózy a dalších orgánových projevů pokročilé neuroborreliózy nadále v České republice zůstává
· benzylpenicilin v dávce 4 x 5 mil. jednotek / den v infúzích po dva, ojediněle po tři týdny.
Při alergii na penicilin, při flebitidě nebo při neúspěchu léčby benzylpenicilinem se obvykle využívá k zahájení léčby či k přeléčení některý z cefalosporinů.
Stále častěji je namísto benzylpenicilinu podáván účinný a dobře snášený ceftriaxon.
Z cefalosporinů lze podávat:
· ceftriaxon v dávce 2 g/ den v infúzi, ojediněle i nitrosvalově po dobu nejméně dvou týdnů. Při přetrvávajících potížích a nálezu v mozkomíšním moku se pokračuje v aplikaci po dobu tří, vzácně čtyř týdnů.
- Lze podávat i
- · cefotaxim v dávce 3×2 g/ den v infúzi po dva až tři týdny, případně
- · ceftizoxim v dávce 3x 1 g/den v infúzích po dobu dvou týdnů.
K doléčení nemocných s rozvinutou neuroborreliózou se při obavě z možné perzistence borrelií po skončení parenterální léčby antibiotiky podává doxycyklin v dávce 200 mg/24 h po dobu 14 – 21 dnů. Takovýto postup je podložen údaji o přestupu doxycyklinu jak intracelulárně, tak přes zánětlivě postižené mozkomíšní pleny i přes hematoencefalickou bariéru.
Podává se i azithromycin, makrolidy a některá chemoterapeutika – a to i u neuroborreliózy.
Paušální, opakované a dlouhodobé podávání antibiotik, jež může být provázeno nežádoucími účinky a potenciálně závažnými komplikacemi při podezření na „nedoléčenou, chronickou“ borreliózu, jehož se mnozí pacienti trpící borreliofobií dožadují jen na základě zvýšených titrů specifických protiborreliových protilátek, je považováno jednoznačně za neindikované.
Jednorázová pozitivita protiborreliových protilátek třídy IgM či IgG zjištěná metodou ELISA či Western blotting nemá být považována za průkaz recidivy či aktivity borreliové infekce.
Jinak je tomu ovšem u pacientů, u nichž byla prokázána intrathekální tvorba specifických protiborreliových protilátek v moku, podpořený i nálezem zánětlivých změn při kontrolním vyšetření moku a na MRI či abnormálním nálezem SPECT-CT u pacientů trpících kognitivní dysfunkcí, exhaustivními potížemi, nebo s dispersní neurologickou symptomatikou.
V takovýchto případech podáváme širokospektrá antibiotika podle výše uvedeného schématu nitrožilně i opakovaně. Právě tak kontrolujeme nálezy v moku, krvi, případně dalších tělesných tekutinách či sekretech.
Opožděné nasazení perorálně podávaných antibiotik při rozvinutých kožních projevech nebo v rozvinutém diseminovaném stádiu zvyšuje nepochybně riziko méně příznivého efektu léčby a přechodu do chronické borreliózy.
Podobně se má léčba širokospektrými antibiotiky, obvykle doxycyklinem, zahájit při odůvodněném podezření na orgánové postižení včetně postižení NS, které navazuje na erythema migrans. Platí to i pro případy, kdy ještě nejsou k dispozici výsledky sérologických testů, a kdy se rozhoduje pouze na základě typického zánětlivého vzorce v mozkomíšním moku nebo v kloubním punktátu.
Kromě antibiotik jsou indikována podle klinických projevů i nesteroidní antirevmatika, myorelaxancia, chondroprotektiva či antimalarika.
POZOR: Co se chondroprotektiv týká, kontrindikován je glukosamin sulfát i chondroitinsulfát, neboť tyto látky se používají do kultivačního media pro růst borelií.
Cenné jsou vasoaktivní preparáty a kognitiva. Při emočních poruchách, hyposomnii, Psychosomatických potížích jsou podávány benzodiazepiny, hyponotika, antidepresiva – jak klasická, tak SSRI preparáty. K výživě a posílení nervového systému doporučujeme FELICITEX ® Orling
Lymská borelióza – příznaky, léčba a následky nemoci
- Lymská (někdy také lymeská) borelióza je vyvolaná bakteriemi s názvem Borrelia burgdorferi, které se dostanou do krve.
- Borelióza je infekční onemocnění, která na člověka přenášejí klíšťata nebo jiný hmyz.
- Mezi hlavní příznaky lymské boreliózy patří červené skvrny na kůži, bolesti kloubů a svalů, malátnost, horečka, zimnice, ochrnutí obličejových svalů nebo také světloplachost a mdloby.
- Neléčená borelióza může vést k závažnému poškození nervového systému.
- Diagnóza lymské boreliózy je poměrně obtížná, protože příznaky onemocnění připomínají další nemoci.
- Pokud nemoc zasáhne klouby, léčba boreliózy spočívá v užívání antibiotik a kortikosteroidů.
- Abyste zabránili vzniku boreliózy, je dobré po návratu z přírody pečlivě zkontrolovat, zda nemáte na těle klíště, případně ho rychle odstranili.
Vrátili jste se z procházky v lese a objevili jste na svém těle zakousnuté klíště? Pak se ho pokuste co nejrychleji odstranit. Čím déle na vašem těle bude, tím větší je pravděpodobnost, že vás nakazí bakteriemi boreliózy.
Lymská (někdy též lymeská) borelióza, je infekční onemocnění postihující klouby, kůži, srdci i nervovou soustavu. Na člověka ji nejčastěji přenáší klíště obecné, výjimečně ho může nakazit i komár, moucha, ovád či blecha. Přenos z člověka na člověka je možný jen z matky na nenarozené dítě.
Přenos boreliózy
Onemocnění je vyvolané bakteriemi zvanými Borrelia burgdorferi, které přežívají ve střevech klíšťat a v okamžiku přisátí k lidské pokožce se přemisťují do slinných žláz.
Odtud se pak dostanou až do krve poškozeného. Přenos bakterie vyžaduje delší čas.
To jednoduše znamená, že čím déle bude klíště přisáté, tím je vyšší pravděpodobnost, že svého hostitele infikuje.
Příznaky a inkubační doba
Na kůži se v místě kousnutí objeví kulatá, oválná, nebo ostře ohraničená, tmavě červená skvrna ohraničená světlým kruhem. Nemocný cítí bolest v kloubech a ve svalech, malátnost, a potýká se s horečkou, zimnicí a s bolestí v krku a hlavy. Vážnějšími příznaky jsou pak:
- Ochrnutí obličejových svalů
- Ztuhlý krk
- Světloplachost
- Nepravidelný tep
- Mdloby
U některých jedinců může lymeská borelióza probíhat zcela nenápadně a bez přítomnosti většiny příznaků. To však neznamená, že nejsou nakaženi. Obecně se doporučuje výskyt klíštěte na těle nepodceňovat. Neléčení boreliózy může vést k závažnému poškození nervového systému, srdce i pohybového aparátu.
A jakou má lymská borelióza inkubační dobu? Její příznaky se obvykle dostaví 2 dny až 1 měsíc po napadení bakterií. V některých případech se nemoc rozvine i několik měsíců po kousnutí klíštěte.
Komplikace a následky boreliózy
Jaké může mít lymská borelióza následky a komplikace? Pokud není nemoc včas a řádně léčena, může se z ní rozvinou takzvaná chronická borelióza.
Co to znamená? U pacientů, kteří včas nezahájí léčbu antibiotiky, se ve více než polovině případů objeví příznaky artritidy, tedy zánětlivého onemocnění, které postihuje klouby.
Nejpostiženějším kloubem bývá v tomto případě koleno.
Tyto příznaky u většiny pacientů do několika měsíců odezní, zhruba u pětiny z nich však přetrvávají i nadále. Někteří mohou kvůli borelióze i zcela ochrnout. Dříve, než je pacientům diagnostikována lymeská borelióza, často vyhledávají pomoc kvůli problémům s hybností.
Kromě pohybového aparátu může lymská borelióza postihnout také centrální nervový systém. V takovém případě pak lékaři mluví o neuroborelióze, která může způsobit:
- Velmi silné bolesti hlavy
- Záněty nervů, mozkomíšních plen a mozku (meningitidu)
- Ztuhlý krk
V případě, že napadne periferní nervový systém, může se dostavit také nedoslýchavost, poruchy vidění nebo závrať. Obecnými příznaky neuroboreliózy pak jsou:
- Problémy s pamětí
- Deprese
- Ospalost během dne
- Bdělost v nočních hodinách
- Poruchy pozornosti
Poruchy nervového systému se však rozvíjejí až po mnoha týdnech, měsících či letech neléčené infekce. V dalších stádiích může bakterie napadnu i kůži, což se projevuje vyrážkou kdekoli na těle. Dalšími komplikacemi, které onemocnění doprovází, jsou: zánět očí, hepatitida a velmi silná únava. Bakterie někdy napadá i srdce.
Test na boreliózu
Zda skutečné trpíte boreliózou, určí pouze lékař. Napovědět vám však může již zmíněná skvrna, která se objeví v místě, kde bylo klíště přisáto. Flek je typicky červený a ohraničený bílým kruhem. Ne vždy se však musí jednat o příznak boreliózy. Může jít také o zánětlivou reakci na kousnutí.
Místo je nutné sledovat ještě několik dní po odstranění klíštěte a v případě zhoršení navštívit lékaře, který provede test na boreliózovou infekci. Klíště si také můžete nechat vyšetřit v laboratoři, kde během několika dní zjistí, jestli bylo nakažené. Vy tak můžete předejít zdravotním komplikacím zahájením včasné léčby.
Léčba boreliózy
Dobrou zprávou je, že v počátečním stadiu onemocnění reaguje dobře na léčbu a že borelióza někdy odezní sama od sebe. Špatnou zprávou naopak je, že diagnóza lymské boreliózy bývá obtížná. Její příznaky připomínají i jiná onemocnění a na krevní testy se nedá vždy spoléhat.
Jako u jiných bakteriálních onemocnění spočívá léčba boreliózy v užívání antibiotik a kortikostereoidů, jestliže nemoc zasáhne klouby. Doba trvání je 14, někdy i 21 dní, především pak dokud zcela nevymizí veškeré příznaky onemocnění.
Přírodní léčba boreliózy
K vyléčení boreliózy je sice nutné nasadit antibiotika, jako podpůrnou léčbu však můžete použít i některé bylinky. Sáhnout můžete například po pupenech z topolu, jalovce či břízy. K regeneraci a očistě organismu pak pomůže černý rybíz a borovice.
Borelióza v těhotenství
Pokud se nakažené klíště přisaje na těhotnou ženu, je nutné jej co nejrychleji odstranit, aby se potencionální infikaci zabránilo.
Jestliže se ale na místě přisátí i přesto vytvoří červená skvrna lemovaná vybledlým kruhem nebo dotyčná náhle bojuje s příznaky podobnými chřipce, měla by bez zbytečného odkládání navštívit lékaře. Neléčená lymská borelióza totiž může ohrozit ji i nenarozené dítě.
Pokud bude těhotné ženě nemoc diagnostikována, lékař jí předepíše antibiotika. Toho, že by jimi ohrozila plod, se ale bát nemusíte. Existují speciální antibiotika, která jsou určena přímo pro těhotné ženy. Ty je zpravidla berou 2 až 4 týdny. Pokud jste onemocněli během kojení, nemusíte s ním přestávat. Lymská borelióza se do mateřského mléka nedostane.
Borelióza u dětí
Stejně jako u těhotných, i v případě dětí platí, že čím dříve je nemoc diagnostikována, tím lehčí je průběh nemoci a snazší léčba. Ta probíhá velmi podobně jako u dospělých.
Zpočátku je dítě léčeno doma pomocí antibiotik, a pokud nezabírají nebo se u dítěte rozvine neuroborelióza, zvyšuje se jejich dávka.
Pacient je hospitalizován a léky mu jsou podávány intravenózně, a to přibližně po dobu dvou až čtyřech týdnů.
Zda dojde k úplnému vyléčení, se dopředu říci nedá. Zatímco někteří se vyléčí úplně, u jiných přetrvávají některé projevy, jako jsou bolesti kloubů. Další potíže se navíc mohou projevit i několik let po infekci.
Obecně bývají u dětí častější kožní projevy. Často se vyskytuje i obrna lícního nervu. Nedostatečná léčba může vést k pozdějšímu rozvoji chronického onemocnění, které už nemusí být spojováno s původcem nákazy.
Jak onemocnění předejít
Základem pro vyhnutí se onemocnění boreliózou je znemožnit kontakt s klíštětem či jiným hmyzem. Proto pokud se vydáte do přírody, noste světlé oblečení, na kterém je všechen hmyz dobře vidět, uzavřenou obuv, dlouhé kalhoty a dlouhé rukávy. Ponožky si přetáhněte přes okraj nohavic. Oděv i pokožku postříkejte prostředkem proti klíšťatům.
Po návratu z přírody, především pak z vysoké trávy a vlhkých míst, pečlivě zkontrolujte, zda nemáte někde na těle klíště. Pamatujte, že čím kratší dobu klíště zůstane přisáté na těle, tím větší je pravděpodobnost, že se bakterie nedostane do vaší krve.
Klíště odstraňujte pomocí pinzety. Uchopte ho co nejblíže ke kůži a pomalu vytahujte. Klíště nikdy nemačkejte ani jím nekruťte. Místo kousnutí potřete lihem a umyjte si ruce.
Očkování proti borelióze
Na rozdíl od klíšťové encefalitidy, která se v Česku vyskytuje v daleko nižším počtu, se proti lymské borelióze nedá chránit očkováním. Lékaři umějí léčit až nastalou situaci.
Borelióza fotogalerie
Borelioza – klasická a přírodní léčba
Datum: 17.09.2020
V posledních letech se s diagnózou Lymská borelióza setkáváme stále častěji. Dokonce tuto nemoc již nepřenáší jen infikovaná klíšťata, ale i jiný hmyz. Projevy nákazy tímto onemocněním bývají silnější, léčba dlouhodobá s nejistými výsledky.
Co to je Lymská borelióza
Lymská borelióza je onemocnění, které je způsobeno minimálně třemi druhy bakterií Borrelia. Toto onemocnění se vyskytuje zejména v severní Americe a Evropě. Bakterie žijí v krvi drobných zvířat. Jedná se zejména jedná o myši, hraboše, zajíce, veverky, krtky, ale i vysokou lesní zvěř.
Hlavním přenašečem boreliózy jsou klíšťata. Přenašeči, ale méně častí, jsou komáři, ovádi, blechy a mouchy.
Příznaky a průběh boreliózy se dělí do třech stádií. Toto rozdělení je pouze obecné, jelikož se mohou zároveň objevit i příznaky všech stádií.
První stádium boreliózy
zarudnutí na kůži, často s centrálním vyblednutím, které může vycházet z místa vpichu. Dalším příznakem může být zvětšení okolních lymfatických uzlin. Toto zarudnutí vzniká v průměru za 1 týden od přisátí klíštěte.
Druhé stádium boreliózy
začíná většinou za 2 až 12 týdnů po přisátí klíštěte, trvá několik týdnů a vymizí obvykle do tří měsíců po nákaze. Může se projevit jako neuroborelióza.
Jejími projevy mohou být značně proměnlivé bolesti po celém těle, bolesti hlavy,periferní obrna nejčastěji lícního nervu, zánět mozkových blan a mozku. V druhém stádiu se často vyskytují bolesti kloubů a svalů.
Nejčastěji postiženými klouby bývají kolena.
Třetí stádium boreliózy
začíná měsíce až roky po nákaze. Nejčastějšími příznaky bývají záněty mozku a míchy. Někdy tento stav může imitovat příznaky roztroušené sklerózy. Vyskytují se chronické bolesti zejména velkých kloubů a chronická únava.
Diagnóza lymeské boreliózy se stanovuje podle přítomnosti klinických příznaků, potvrzuje se serologickým vyšetřením krve, v případě neurologických projevů vyšetřením mozkomíšního moku, při postižení kloubů i vyšetřením tekutiny z kloubu
Základem je správná diagnóza a pak léčba
Základem úspěšné léčby je správná diagnostika zejména správný typ laboratorního vyšetření a v časném stádiu nemoci podávání vhodných antibiotik.
Dlouhodobé podávání antibiotik nemá kýžený efekt a může organismus spíše poškodit. V dalších stádiích boreliózy přichází na řadu spíše přírodní léčba nebo tvz.
symptomatická léčba – léčba příznaků.
Pro další text jsem si vypůjčila velmi zajímavý článek Václava Pergla, uveřejněný v Právu, který se opírá o odborné informace MUDr. Martina Jana Stránského, který je Assistant Clinical Professor v neurologii na lékařské fakultě Yale School of Medicine, jež poprvé pojmenovala LB, a MUDr. Petra Smejkala, primáře Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
U mnoha lékařů se pacienti setkávají s neindikovanou léčbou, která je jim podaná na základě pravidla „my to tady takhle děláme“. To všechno v době, kdy je moderní medicína založena na jasných důkazech, vycházejících z velkých, statisticky věrohodných studií, které se konají a ověřují na více než jednom pracovišti.
Léčit více než 21 dní pro jakýkoliv symptom „pokročilejší“ boreliózy není vědecky potvrzené jako účinnější.
Říká se tomu „evidence-based-medicine“, tedy medicína založená na důkazech, nikoliv na místní zkušenosti lékaře. Pro lékaře nestačí si něco myslet, dnes by to měl vědět.
Příliš mnoho antibiotik
Různí lékaři předepisují antibiotika proti borelióze různě – na pár dní až na měsíc či více. Faktem ale je, že žádná věrohodná studie dosud neprokázala, že terapie v délce více než 14 dní má větší efekt na eliminaci borelií v časné fázi.
Nesourodnost léčby se navíc rozšiřuje při léčbě tzv. pokročilé boreliózy. Léčit více než 21 dní pro jakýkoliv symptom „pokročilejší“ boreliozy není vědecky potvrzené jako účinnější.
Problém však nespočívá jen v neefektivitě.
Lékař navíc vystavuje pacienta rizikům důsledků dlouhodobé antibiotické léčby, jako jsou záněty střev nebo rezistence bakterií k antibiotikům.
Často se s infekcí zaměňuje i tzv. post-boreliový syndrom či „chronická borelióza“. K jeho projevům patří například bolesti hlavy či svalstva, občasné bolesti kloubů a deprese.
Tyto potíže však nejsou přímé důsledky boreliózy, ale nepřímé, protože borelióza jen odstartovala různé protichůdné imunologické nebo psychické reakce v organismu, ale sama od sebe ve skutečnosti dále nákazu nepůsobí.
A tím by se také měla řídit léčba: podle charakteru problémů jsou podávány například protizánětlivé léky, antidepresiva či pacient dochází na fyzioterapii.
Mezinárodní studie potvrdily, že antibiotika nemají žádný věrohodný efekt pro léčbu post-boreliového syndromu.
I přes tato fakta je pozoruhodné, že organizace, jako je Mezinárodní společnost pro boreliózu a přidružené nemoci (ILAS), podléhají hříchu upřednostňování představ nad fakty, když na jedné straně navrhují pro takové symptomy antibiotickou léčbu „v zájmu pacienta“, ale ve stejné větě dodají, že si tato možnost „zaslouží další studie“.
Pozitivní protilátky nemusí nic znamenat
O studiích, které neefektivnost antibiotik již definitivně potvrdily, zřejmě nevědí. To je škoda, protože takové organizace mohou sloužit jako zdroj věrohodných informací pro naše lékaře. Další problém je měření protilátek Lymské boreliózy a jejich hodnocení.
Zaprvé, protilátky k Lymské borelióze se promění v pozitivní teprve asi za měsíc po kontaktu s nakaženým klíštětem.
Zadruhé, v určitých regionech má až 25 procent populace pozitivní protilátky, protože se s boreliózou setkalo a ani o tom nevědělo. Takže pozitivní test nemusí znamenat nic. Podstatně důležitější je, že kterékoli protilátky proti borelióze mohou navíc zůstat navýšené doživotně, a to i u úspěšně vyléčených pacientů.
Právě proto měření a hlavně interpretace protilátek proti borelióze náleží pouze kvalifikovanému odborníkovi, který má s touto nemocí zkušenost. Lékař by měl léčit pacienta, nikoliv jeho laboratorní hodnoty.
Problém s laboratoří
Celý problém navíc komplikují laboratoře samotné, které často nepoužívají standardizované metody měření protilátek k infekcím. Výsledek se tak mění podle toho, která laboratoř test prováděla. Tam, kde to s boreliózou umějí, si jakékoli pozitivní výsledky ještě nechají prověřit testem Western blot, který potvrdí, že jde skutečně o ty pravé protilátky.
Aby toho nebylo málo, některé laboratoře si osvojily praxi pod výsledkem měření protilátek vytisknout i klinické hodnocení, v němž například tvrdí, že „výsledek ukazuje na akutní infekci“.
Na tento výsledek pak poukazují pacienti a nezkušený lékař se tím řídí.
Interpretace laboratorních výsledků musí náležet pouze zkušenému lékaři, který hodnotí výsledky v souvislosti se skutečným klinickým stavem pacienta.
Důvodem, proč lékaři u nás občas přehlížejí tyto obecně známé informace, je, že je nic nenutí, aby léčili „moderně“. Nejsou totiž nijak kontrolováni, potažmo ani odborně či právně postihováni, pokud se neřídí výsledky nejnovějších studií.
Takže praktikují stylem, na který jsou zvyklí – mnohokrát tím, který se nezměnil od doby jejich promoce. To je v jiných zemích nemožné, protože lékaři musí dokládat dostačující počet hodin pravidelného „dovzdělávání“, včetně toho, že musí každých deset let obnovovat atestační zkoušku, která reflektuje moderní praxi. ( konec citace)
Co z toho vyplývá?
Základem úspěšné léčby je správné laboratorní vyšetření a jeho správná interpretace. Antibiotika fungují jen v časné fázi nemoci, další a dlouhodobé podávání je pro pacienta spíše zatěžující.
Ve fázi tzv.
post-boreliového syndromu či „chronické boreliózy“, které se projevují třeba bolestmi hlavy, bolestmi svalů, kloubů, šlach, chronickou únavou přichází na řadu přírodní léčba, která dokáže správnými postupy podpořit fungování přirozeného imunitního systému organismu, a tím přirozeným způsobem „bojovat“ proti tomuto zákeřnému onemocnění a jeho příznakům.
Zvolte si vhodný preparát sami nebo nás kontaktujte. Rádi vám doporučíme byliny a houby právě pro vás. [email protected]
Zajímejte se o své tělo a jeho zprávy. Zajímejte se i o léčbu, kterou vám lékař navrhuje a ptejte se proč. Je to vaše tělo a vaše zdraví!
Nechcete přijít o další články? Zde vyplňte svůj e-mail
Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů