Choulostivá témata u gynekologa. Jsme něco mezi doktorem a kamarádkou, říká lékař

Ahoj, jmenuji se Hanka.

Jako malou mě doktoři docela trápili. Proto se moje první návštěva na gynekologii rovnala velkému strachu. Ten se celkem umocnil, když mi jistá doktorka jen tak mezi řečí oznámila, že pokud budu brát antikoncepci, tak možná umřu. Dost mě to vyděsilo.

Nicméně teď, o sedm let později, jsem živá a zdravá, antikoncepci beru a ani na gynekologii jakožto na medicínský obor jsem nezanevřela. Chodím na gyndu pravidelně a nemám s tím vůbec žádný problém.

A na následujících řádcích ti prozradím, jak se mi to povedlo 🙂

Mám pro tebe pár doporučení, která by ti mohla pomoct, hlavně pokud jsi ještě nikdy do žádné gynekologické ordinace nezavítala.

1, VEZMI SI PODPORU

Každá nová situace v životě může být stresující; člověk má pocit, že je malinký, ztracený a sám. To, že si vezmeš někoho blízkého na prohlídku s sebou, ti může pomoct. Tento člověk se může stát takovou zásobárnou tvojí energie a odvahy.

Může to být mamka, kamarádka, přítel … Je to na tobě 😉 Může to být někdo, kdo si již první prohlídkou prošel a tak trochu chápe tvoje pocity, nebo se třeba můžete domluvit s kamarádkou, že tohle „poprvé“ absolvujete spolu.

Dotyčný/á může jít s tebou dovnitř, počkat v čekárně nebo klidně venku v nedaleké kavárně.

Pokud ti ještě nebylo 15, musíš vzít s sebou svého zákonného zástupce, tedy povětšinou mamku 😉 Ta je potom přítomná celému vyšetření, většinou stojí někde u tvojí hlavy.

2, VYBER SI SVÉHO GYNEKOLOGA/GYNEKOLOŽKU

Běž na první prohlídku ke gynekologovi, o kterém něco víš. Určitě je dobré vědět, zda má daný lékař specializaci na dětskou a dorostovou gynekologii – pokud je ti méně než 15 let, spadáš do odbornosti dětské gynekologie, pokud 15 – 19 let, jde o gynekologii dorostovou.

Vřele doporučuji dát si tu práci a lékaře se specializací najít, ušetří ti to spoustu nepříjemností. Tito lékaři mají vybavení určené k vyšetřování mladších, často ještě sexuálně neaktivních pacientek, takže pro tebe není vyšetření bolestivé ani jinak nepříjemné.

Pokud potřebuješ vědět, který lékař tuto odbornost má, rozhodně nespoléhej jen na internet! Seznam skutečných odborníků mají zdravotní pojišťovny nebo tvůj ošetřující dětský lékař.

Také je dobré vědět, zda má smlouvu zrovna s tvou zdravotní pojišťovnou a v neposlední řadě jsou dobrá doporučení ostatních holek.

3, INFORMUJ SE

Když člověk ví, do čeho jde, strach se rázem zmenší na snesitelnou míru. Takže, jak to vlastně probíhá?

 Na začátku si lékař/ka nebo sestřička/porodní asistentka zapíšou tvoje osobní údaje a pak se budou ptát na různé věci. Může ti to připadat hodně osobní, budou se ptát na tvoji rodinu, prodělané nemoci, ale i první měsíčky, jestli už proběhl pohlavní styk a podobně.

Nedělají to proto, aby z tebe tahali rozumy jen tak 🙂 Všechny informace, na které se budou ptát, jsou pro ně důležité. Je to taková výchozí základna, pomocí níž se lékař potom orientuje. A je určitě důležité, aby každý lékař každého svého pacienta dobře znal.

Na tyhle informace ale nemá nárok nikdo jiný než lékař nebo případně zdravotnický personál. Pokud máš pocit, že tvoje odpovědi zaznamenává ještě jiné ucho, je v pořádku se ozvat, jedná se o tvoje osobní informace.

Také tě musí zvážit a změřit a celkově prohlédnout, včetně např. ochlupení apod.

Následuje samotné vyšetření. Není třeba se toho děsit, každý Prima Gynekolog/Gynekoložka ti nejdříve vysvětlí, co se bude dít, takže to budeš vědět dopředu. Nicméně tady je pár obecných doporučení a poznámek k průběhu vyšetření. (Každá gynekologická ordinace je malinko jinak uspořádaná, takže detaily se mohou lišit.)

Obecně je dobré přijít vyčůraná, protože vyšetření s plným močovým měchýřem není zrovna příjemné a navíc to lékaři ztěžuje práci.

Někdo doporučuje přijít v sukni, takže když si pak sundáš spodní prádlo, můžeš dojít ke gynekologickému křeslu, aniž bys pobíhala po ordinaci nahatá.

Já sukně nemám ráda, takže to v pohodě zvládám i bez nich 😉 Když si vylezeš na gynekologické křeslo, lékař se posadí před tebe a nejdříve prostě pohledem zhodnotí stav tvého genitálu. Potom se postup trochu liší, v závislosti na tom zda jsi nebo nejsi panna.

Pokud jsi panna, vyšetření se provádí tzv. vaginoskopem – vypadá to jako kovová trubička, která má různé velikosti – díky tomu projde skrz panenskou blánu, aniž by ji poškodila. Vaginoskop umožní lékaři podívat se dovnitř pochvy a případně i odebrat nějaké vzorky. Není to bolestivé, jen občas trochu studené a prostě cítíš trochu tlak, že „tam dole“ něco je.

Potom následuje pohmatové vyšetření, tzv. rektoabdominální palpace – toto vyšetření se nepoužívá jen v gynekologii, ale i v běžné ordinaci např. k vyšetření bolestí břicha nebo podezření na zánět slepého střeva. Lékař zavede prst pravé ruky (v rukavici a namazaný gelem) do konečníku a levou rukou potom zvenčí prohmatává oblast pánve.

Ani tohle není bolestivé, většinou je to spojené spíše s pocitem tlaku.

Pokud už panna nejsi, místo vaginoskopu zavádí lékař gynekologická zrcadla (umělá nebo kovová). Stejně jako u vaginoskopu i gynekologická zrcadla mají různé velikosti, takže není třeba se obávat, že to bude na tebe „moc velké“.

V rámci gynekologické prevence se provádí především tzv. kolposkopie a onkologická cytologie, oboje při zavedených zrcadlech. Při kolposkopii se lékař prostě podívá dovnitř speciálním mikroskopem a zkoumá, zda je vše v pořádku.

Při onkologické cytologii dovnitř strčí tyčinku, kterou sesbírá vzorek buněk z děložního čípku a následně odešle k vyšetření.

Některé moje kamarádky popisují zavádění zrcadel jako nepříjemné, některé tvrdí, že to skoro ani necítí, každopádně by to nemělo bolet 😉 Po zrcadlech tě ještě lékař prohmatá podobně jako u těch, které jsou ještě panny, jen místo konečníku použije pochvu.

Někdy se v gynekologické ordinaci setkáš ještě s ultrazvukem – je to vyšetření, které se u dívek, které jsou ještě panny, provádí zvenčí přes břicho, u těch, které už panny nejsou, se může provést i přes pochvu – pomocí tzv. vaginální sondy.

Celé vyšetření je celkem rychle hotové a ty pak můžeš slézt a zase se obléct 😉

4, NEBOJ SE ZEPTAT

Nevíš, co se bude dít? Nerozumíš tomu, co lékař/sestra říká? Někdy se může stát, že lékař promluví a člověk prostě neví, co mu to vlastně řekl. Určitě se neboj zeptat, každý Prima Gynekolog/Gynekoložka ti rád vše objasní a vysvětlí. Účelem gynekologického vyšetření rozhodně není matení pacientek nesrozumitelnými slovy.

Stejné platí i pro další dotazy, určitě se nestyď a klidně se ptej, i když ti to možná budeme připadat jako vrcholně trapná otázka. Já se třeba u prvního vyšetření zeptala, jak moc hluboko vlastně je ta panenská blána a světe div se – můj gynekolog se mi nevysmál, naopak, mile mi to vysvětlil a ještě ukázal na obrázku.

5, PREVENCE JE LEPŠÍ NEŽ LÉK

Lepší než léčit se s potíží, která už nastala, je předcházet možnosti, že tahle potíž přijde. A to je možné pouze s pravidelnými preventivními prohlídkami. Trvají pár minut a ušetří ti pozdější starosti s případnými vleklými zdravotními problémy a nepříjemnými nemocemi.

Často slýchám, že když holky přestaly brát antikoncepci (prášky), tak přestaly na gyndu chodit (už nepotřebovaly recept, tak co by tam dělaly). To je ale velká chyba. Gynekolog by měl tvůj zdravotní stav sledovat průběžně pořád, aby případně včas zachytil, že se děje něco, co se rozhodně dít nemá.

Gynekologickou prohlídku bys měla absolvovat alespoň jednou za rok.

Co bych ti řekla nakonec? Asi to, že být holka je někdy dřina 🙂 Někdy docela chlapům a klukům závidím, že se s tímhle vším nemusí potýkat (od menstruace až po porod), i když nepochybuji, že i oni mají taky svá trápení s dospíváním… 

My holky to máme tak nějak dané a i když to zezačátku může být pro nás trochu stresující, jsme součástí jakéhosi sesterstva, které zahrnuje každou ženu na světě, tedy i mě, tebe, naše kamarádky, sestry, mamky, babičky, tety apod. A když se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně moc ráda, že jsem holka. A jsem ráda, že se o tyhle svoje holčičí záležitosti umím postarat.

Chceš vědět, jak vidí první gynekologickou prohlídku lékař – gynekolog?

autorky článku: Tereza S., Eva S.
odborná konzultace: MUDr. Miroslav Havlín, Prima Gynekolog

Za gynekologa ženu, nebo muže? Jak to vidíte vy? | Žena.cz

Prý jsou ženy gynekoložky mnohem chápavější, protože vědí, co prožíváme. U mužů nejvíce podtrhujete jejich citlivost a nadhled nad situací. Patříte k pacientkám, u kterých hraje roli pohlaví ženského lékaře nebo jen hledáte kvalitní péči na vysoké úrovni?

Udělali jsme si mezi kamarádkami a čtenářkami na Facebooku průzkum, zda při výběru gynekologa dávají přednost ženě, či muži. A jak se ukázalo, je to tak 60 % pro pana doktora, 30 % pro lékařku. Zbylým 10 % je to jedno, hlavně musí jít o osobu milou a péči kvalitní.

Chlap je citlivější

Muži lékaři se snaží být k našemu tělu ohleduplní. Nejspíš proto, že si sami neumí představit, jak by něco takového zvládli oni. Někdy můžete mít z pana lékaře až pocit, že má strach, aby by vám neublížil. Dámy u nich oceňují hlavně jejich citlivost a jistý nadhled.

Budete mít zájem:  Zajímavá historie mýdla

„Upřímně řečeno, raději volím muže. Ony ty ženský jsou přeci jen malinko drsnější. Asi mají pocit, že když prohlídku zvládnou ony, tak nás to nezabije.“ (Edita M.)

„Po sedmi letech jsem přešla k lékaři a musím říct, že je to skvělé. Nejen, že je velmi citlivý, ale také si dokáže práci rozvrhnout a není v neustálém skluzu, jako tomu bylo u mé bývalé doktorky.“ (Jitka N.)

„Dříve jsem chodila k lékařce, nyní mám pana doktora, který je rozhodně příjemnější a jemnější. K výběru ale také přispělo to, že jsem ho měla u porodu syna.“ (Petra Č.)

„Chodím už 18 let ke gynekologovi a jsem velmi spokojená. Dříve jsem byla zapsaná u ženy, ale byla dost hrubá a každá návštěva mě stresovala.“ (Jitka K.)

Žena je drsnější, ale dokáže být preciznější

Lékařky mají své zkušenosti. Už si také mnoho prožily, proto jsou z hlediska gynekologických problémů chápavější. Dokážou se vžít do naší kůže, když nás něco trápí. Pánové to prý berou na lehkou váhu. Některé pacientky by se o svých „ženských záležitostech“ zdráhaly před muži jen zmínit.

Čtěte také: Nejtrapnější problémy v těhotenství: Tady jsou!

„Chodila jsem nějakou dobu k chlapovi, ale odmítal řešit některé mé problémy, které byly podle něj prkotina (nepravidelný cyklus). Pak jsem se rozhodla přejít k lékařce, ta se mnou řeší úplně vše. Dává mi různé doporučení a hlavně, má zájem problémy vyřešit.“ (Martina B.)

„Jako první jsem měla gynekoložku a už nikdy bych u ní nechtěla zažít ani prohlídku palce u nohy. Prchla jsem k lékaři a už léta k němu chodím. Je milionovej!“ (Jana Š.)

„Gynekoložka žena je lepší. I když se říká, že nejsou tak citlivé, myslím, že jedině ona se právě vcítí do mých problémů. Chlap prostě neví a nerozumí. Navíc je to pro mě dost intimní vyšetření, takže raději ženskou.“ (Helena J.)

Kdo je přirozenější?

Zajímavý byl rozpor v otázce, co je více přirozenější, aby vaše ženské problémy řešil lékař či lékařka. I zde se názory hodně rozcházely.

Jsou i takové dámy, které se k lékaři muži nikdy nevydaly, protože by na ně prostě sahal cizí chlap. Nemůžou přejít to, že tak jako vás profesionálně ošetří na očním, tak k tomu přistupují i oni. Je to jejich povolání a prostě to tak berou.

„Bude to znít asi divně, nicméně, přijde mi přirozenější chlap. Ono vůbec všechny lékaře mám muže, a je s nimi i lepší spolupráce, ženy coby doktorky mi nesedí a pomalu očekávají, že si z pozice zase „jen“ ženy určíte diagnózu sama.“ (Michaela H.)

„Jednoznačně žena. Po zkušenosti s panem doktorem, který měl oplzlé řeči, k chlapovi už nikdy nepůjdu.“ (Petra P.)

Náš tip: Kolik můžete v těhotenství přibrat?

„Mám gynekoložku. Přijde mi to přirozenější. U muže mi tam překáží potenciál sexu spojeného s opačným pohlavím. A navíc považuji ženy jako lékařky za zodpovědnější.“ (Pavla V.)

Záleží na přístupu

Když se na to podíváme ze všech stran, jde o hodně citlivou prohlídku, proto je pro vás neméně důležité, aby váš ženský lékař byl hlavně precizní, sympatický a necítily jste se u něj jak u státnice.

„Já měla prvního gynekologa lékaře, teď mám lékařku a oba jsou v pohodě. I když paní doktorku mám raději, on pan doktor byl suchar. Záleží spíš na povaze než na tom, co má MUDr. v kalhotách.“ (Jana Š.)

„Mně je to vcelku jedno. Hodně mi záleží na přístupu.“ (Dagmar Š.)

Ať už patříte k ženám, které uznávají jen gynekoložku nebo jste věrné pacientky pánů doktorů, záleží hlavně na jemnosti a zkušenostech. Citlivý a empatický může být klidně i doktor a naopak žena, která by měla vědět čím procházíte, bude mít třeba špatný den a vy si z vyšetření odnesete jen nepříjemné zážitky.

A jak to vidíte vy? Volíte jako pacientka raději gynekologa nebo nedáte dopustit na svou lékařku? Rozhoduje u vás pohlaví nebo jen sledujete jejich odbornost a správný přístup? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

  • 35 věcí, které z matky dělají nejdůležitější osobu!
  • 10 vět, podle kterých poznáte špatného manažera
  • 5 kroků, jak nemít kazy v zubech. Překvapí vás

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Provokatéry musí policie zpacifikovat, bez fyzického kontaktu to nejde, říká expert | Video: Daniela Drtinová

Dětská gynekoložka: vše má vést k tomu, aby se zachovala plodnost ženy

Obor dětské gynekologie vznikl v roce 1940, kdy Češi jako první na světě tehdy v České dětské nemocnici na Karlově otevřeli samostatnou ambulanci pro mladé dívky s gynekologickými problémy.

O oboru ale u nás ani ve světě nikdo moc neví, v září proto Bulovka, která nedávno pro obor získala nejvyšší akreditaci, bude dětskou gynekologii propagovat i v Poslanecké sněmovně.

Čím vším se dětská gynekologie zabývá?Stará se o děvčata od narození do dospělosti, což je do zahájení pohlavního života nebo do devatenácti let.

S jakými problémy k vám dívky nejčastěji chodí?Každý věk má svůj specifický problém. Malé děti chodí se záněty zevních rodidel nebo se synechiemi, což je slepení malých stydkých pysků.

Dochází k němu u děvčátek, která nejsou hormonálně aktivní, nejčastěji u těch, která nosí pleny. Malá děvčátka přicházejí také s výtokem, jehož příčinou může být i infekce močových cest nebo roupi. Mohou to být i bolesti břicha a později poruchy puberty.

Kolem puberty mohou přijít i s poruchou menstruačního cyklu a v patnácti s žádostí o antikoncepci.

Proč je to podle vás tak málo známý obor?Mně třeba neznámý není (smích). Je to tím, že dětských gynekologů je málo, málokterý gynekolog se totiž specializuje na dětského.

Dětští lékaři o existenci oboru vědí a pacientky k nám posílají. Nejvíc jich většina přichází právě na doporučení pediatra, dětského endokrinologa nebo dětského urologa.

U bolestí břicha pak i od dětského chirurga.

Bývají to potíže, se kterými už si pediatr nedokáže poradit?To bych neřekla. I pediatr umí rozrušit synechii. Diagnostikuje ji, ale je to tak choulostivá oblast, že i kvůli droboučkému zákroku pošle dívku k dětskému gynekologovi. A například u poruch puberty se ani endokrinolog bez dětského gynekologa neobejde, protože nález na zevních i vnitřních rodidlech napomůže diagnostice.

Jak u malých dětí vypadá gynekologické vyšetření?Na dítě si musíte udělat čas a navázat s ním kontakt. Rodičům zase musíte všechno vysvětlit. Nemůžu říct „běžte do kabinky a odložte si“.

Nejdřív si promluvím s dítětem, abych si otipovala, čemu bude přístupné. U menších dětí pak dělám to, že si je při vyšetření drží maminka nebo tatínek. Nebo si dítě na toho rodiče lehne.

Řekla jsem to v jednom rozhlasovém pořadu a někteří dětští gynekologové se pak divili, kde jsem na to přišla.

Kde to bylo?Vyčetla jsem to v jedné anglické učebnici a moc se mi to zalíbilo. Když jsem s dětskou gynekologií začínala, vždycky přišly sestry s tím, že mi holčičku pomůžou podržet.

Jenže ono takové malé dítě má neuvěřitelnou sílu (smích). Sestry pak říkaly: „Nezlobte se, pokud bude mít malou modřinku z toho, jak jsem ji držela.“ Tudy cesta nevede.

Rodič si dítě musí zvládnout sám.

Vyšetření v této citlivé oblasti musí být pro malou dívku obrovský stres…Vůbec ne, 98 procent vyšetření provedu napoprvé. Se svým pomalým přístupem a vyšetřením v klidu mám nejlepší zkušenosti. Jen když se dívky brání a nechtějí, tak je nevyšetřím. Ale můžu jim dát i dýchnout rajský plyn. Některé děti, ale to je tak dvakrát do roka, je zase lepší vyšetřit v narkóze.

A co u miminek?Tam je to úplně bez problému, rodiče si je jen trochu přidrží. Horší je, když musíme dělat ultrazvuk, u kterého dítě musí mít plný močový měchýř. To řeknu rodičům, aby dali dítěti napít, na chvíli odešli a pak se vrátili. Takhle tam stráví třeba dvě hodiny, než chytneme tu správnou chvíli.

U náctiletých dívek by zase člověk řekl, že mohou jít ke gynekologovi pro dospělé.Je otázka, jestli už zahájily sexuální život, protože to už vyšetření nemá žádná specifika a dívka může jít ke gynekologovi pro dospělé. Pokud se na začátek sexuálního života teprve chystají, je otázka, jestli jim je dospělý gynekolog ochotný poradit, eventuálně je vyšetřit a předepsat jim antikoncepci.

Takže se může stát, že řekne „vy jste ještě moc mladá, běžte k dětskému gynekologovi“?Ano, může se to stát.

K dětskému gynekologovi se však dívka nezaregistruje jako stálá pacientka. Je to tak?Ano, k nám se chodí, jen když je nějaký problém. Myslím si, že preventivní prohlídky u dívek ani nejsou nutné. Ptají se mě, jestli mají v patnácti přijít na prohlídku. Říkám jim, že klidně můžou, jestli chtějí.

Hlavně by si ale měly hlídat menstruační cyklus. Ve věku od dvanácti do patnácti let totiž holčičky mohou trpět nepravidelným krvácením. Kdyby ho měla jejich maminka a krvácela dvanáct dní, určitě už by byla u gynekologa. Ale když její holčička krvácí dva měsíce, nepřipadá jí to divné.

Pořád si říká, že se to srovná.

Jak se to léčí?Je to trochu jiná léčba než u dospělých žen. Nám dětským gynekologům se nelíbí, když holka přijde už s nasazenou hormonální antikoncepcí. Ta totiž může zakrýt různé vývojové vady.

Když se odhalí včas, může si dívka nechat odebrat vajíčka, zamrazit je a pak mít vlastní děti.

Budete mít zájem:  TOP 7 cviků na břicho

Ale když začne brát v patnácti antikoncepci, kdy o svém těle ještě nic neví, a v osmatřiceti letech ji vysadí a chce otěhotnět, může se ukázat, že ve vaječnících není žádná zásoba vajíček.

Vidíte nějaký posun za dobu, kterou se oborem zabýváte?Pozoruji odklon od hormonální antikoncepce. Nesdílím názor, že je to lobby společností za zdravý život a to, abychom neměli v moři estrogeny a podobně.

Antikoncepce má vedlejší účinky, ale ty jsou zdaleka převýšeny tím pozitivním – že nedojde k nechtěnému těhotenství. Jenže holky se s tím necítí, říkají: „Já to nechci, budu se chránit jinak.“ Víc vědí, co chtějí.

6 věcí, které by vám gynekolog chtěl říct, ale nikdy to neudělá

  • Většině z nás se tam nikdy moc nechce. Bodejť by jo. Svlékat se před cizím člověkem, prozrazovat mu, kdy jsme měly poslední pohlavní styk, případně se mu svěřovat s problémy tak intimními, že se za ně stydíme i samy před sebou.Ale dámy, uklidněte se, pro gynekologa je to práce jako každá jiná. Občas to dokonce my přeháníme. Co by si gynekolog přál vám říct, ale neudělá to? 
  • Když jde člověk k zubaři, tak si předtím pracně čistí zuby, jako by snad šlo během tří minut dohnat to, co půl roku předtím odbýval. Stejně tak když jdeme ke gynekologovi, dáváme si záležet, abychom byly oholené a tam dole upravené. Ale nezáleží na tom. „Nemusíte si předtím holit nohy nebo rozkrok. Tohle vůbec nevnímáme,“ říká gynekolog Draion Burch.

  • Hlavně se nesnažte používat voňavá mýdla, která by přebila přirozenou vůni vašeho klína. Každá z nás má svůj specifický pach, na který je gynekolog zvyklý. „Spíš než aroma vaší vaginy si všimnu vašich nohou,“ podotýká Burch. Přece jen – nohy jsou trochu blíže jeho obličeji, a pokud jste seděla celý den v kozačkách v silonkách, vonět po fialkách úplně nebudou. Takže až se budete chystat na prohlídku, spíše než své vagině věnujte trochu pozornosti svým nohám. 
    Chodíte po sexu na záchod? Ne? Víme, kdy byste měla!

  • Určitě se některá žena před porodem zamyslela nad tím, co když z ní během porodu vyjde víc, než jen dítě. „Téměř z každé ženy vyjdou výkaly, když tlačí při porodu. Nevadí, jsme na to zvyklí a víme, jak si s tím poradit,“ říká porodní asistentka. Takže se ničeho nebojte. Až budete při porodu cítit pohyb vašich střev, nechte to plavat. Nejste první a pravděpodobně ani poslední. 
  • Své kamarádce nebo kolegyni zřejmě nepovíte, že vás svědí v rozkroku. A možná to nechcete přiznat ani sama sobě. U lékaře se toho ale nebojte, naopak! Není nepravděpodobné, že by mohlo jít o kvasinkovou infekci. Ale stejně tak to mohou být kožní potíže, nebo dokonce přecitlivělost na nějakou látku. To ale neznamená, že si na to musíte zvyknout a prostě se s tím smířit. Svědění není normální a měla byste ho řešit. 
    Svědí mě tam dole: Podívejte se, co jsou nejčastější příčiny!

Někdy se až stydím, že jsem muž, říká lékař

Proč jste si vůbec vybral gynekologii jako obor?
Začínal jsem na patologii, rentgenu, klasické kolečko. Po vojně jsem šel do Frýdlantu a výběr oboru, kterému jsem se věnoval po celý život pravděpodobně ovlivnil jeden z mých profesorů.

To byl nesmírně noblesní pán.

U zkoušek se nás vždycky zeptal: „Tak co, kolego, jste spokojen s otázkou?“ A když jsem mu řekl, že ne, protože jsem nevěděl, rozvážným hlasem mi řekl: Tak ji zahoďte a vemte si jinou…“ Asi věděl své a byl to skvělý člověk, takže mě to zřejmě motivovalo.

Strávil jsem dlouhé roky „na obvodě“, a i když jsem deset let dělal v nemocnici primáře, nebylo to nic moc pro mě. Vždycky jsem se cítil spíš dělníkem medicíny. Proto jsem byl taky až do důchodu v ambulantní praxi. A kdybych nebyl gynekolog, tak bych byl asi klasickým obvoďákem.

Něco jako doktor Šafránek v Básnících?
Tenhle film miluju. Byl jsem taky takhle ze všeho vykulenej, když jsem po škole začínal na obvodě. Byla tam úplně stejná sestra, jako ve filmu paní Hlaváčová.

Úplně stejně to tam řídila, protože to za ty roky dokonale znala a taky mi říkala, co mám napsat za potvrzení a co na tohle předepisoval pan doktor, tedy rozumějte, můj předchůdce, nikoliv já. Dokonce i soutěž s nástěnkami jsem zažil. Vždycky říkám, Bezdíkov, no to je o mně.

A v duchu si přesně vybavuju ty pytlíky od mouky po pěti vajíčkách, takže když jsem za službu vyfasoval tři, věděl jsem, že máme na večer patnáct vajec.

Když se bavíme o mladých lékařích, o lékařských začátcích, jak se díváte na aktivity vašich kolegů, lékařů, kteří hromadnými výpověďmi ukazují na černé díry ve zdravotnictví a podfinancování lékařských platů?
Tak lékaři nikdy nebyli bůhvíjak placení.

Proto nám všichni podkuřovali, třeba v servisech. Jednak nás potřebovali a pak věděli, že doktoři jsou v podstatě chudý. Já měl v roce 1986 plat tři tisíce. Koupili jsme ojetý auto, dovolená standardně ve stanu, maximum bylo autem do Jugoslávie. Dneska si vážíme toho, co máme.

Ale doba je jiná a já mladší doktory úplně chápu.

Co je podle vás základním problémem zdravotnictví?
Jeho totální rozklad. Teď je aktuální problém lékařů v nemocnicích, ale ona se totálně rozpadá i ambulantní síť. Obvoďáci, dětští lékaři, většina je jich v důchodovém věku. A mladí nejsou.

Proč to nikdo nechce dělat? Myslím, že pojišťovny by měli odměňovat lékaře, kteří za sebe seženou náhradu! Takže ti staří toho nemůžou nechat. Takový člověk je naštvaný, vyhořelý, depresivní, chodí do práce a tam už mele z posledního. Je to zoufalá situace.

Třeba na Frýdlantsku bude během několika let jediný pediatr! Většina jich už je v důchodovém věku. My jsme si taky malovali, že tady budujeme ordinaci, pak ji někomu necháme za odstupné, že to bude „vejvar“… Omyl.

On totiž není, kdo by to chtěl! Problém vidím hlavně v dovzdělávání mladých lékařů, což je jedna z podmínek samostatné ambulantní praxe.

Dřív systém nebyl taky ideální, taky v tom byla politika, ale přeci jen byl nějak nastavený. Zato teď se s mladými lékaři zachází šíleně. Po škole, když pracují na atestaci, dělají celý den pod dohledem, nedostanou se k samostatné práci nebo mají úvazek 0,1. To je přeci strašné.

V liberecké nemocnici dokonce za bývalého ředitele Krutského chtěli, aby si mladý lékař atestaci platil! Kde by na to ten chudák po škole asi tak vzal? Třeba v Americe je po škole taky dřou. Taky tam dělají za hubičku, ale když to dodělají, je to skok. U nás chybí nějaká perspektiva.

To není moc radostná vize profese…
Není to jen tohle. Nemůžu nevidět, že se tahle společnost totálně rozkládá. Doktora často po celém dnu v ordinaci a vyšetřování nebolí večer ruce, ale duše. Přijde ke mně paní, vyšetřím ji za pár minut, ale v ordinaci je půl hodiny.

Všichni se potřebujeme někomu vypovídat a k doktorovi mají lidi důvěru, skoro jako k faráři. Člověk naslouchá, připadá mu, že se to špatné nějak hromadí, a to strašně tíží. I to je jeden z důvodů, proč jsem skončil. Cítil jsem se totálně vyhořelý. A to jsem člověk v jádru radostný.

Roky jste naslouchal ženám. Co je trápí?
Valná většina našich těhotných pacientek, a že jich za těch posledních šestnáct let bylo, je nejméně jednou rozvedená. Lidé se dnes už ani neberou. Ani se neptám na důvod. Vím, co bych slyšel. Když se vezmeme, tak se stejně rozvedeme. Oni už to dopředu vědí! To je zoufalý.

A myslím si, že problém je v nás mužských. Podle mě se to zlomilo, když skončila vojna. Kluci odešli z domova, museli se učit zodpovědnosti a rodina věděla, že už se do ní nevrátí. Mužskej bytostně potřebuje někoho, kdo by se o něj staral.

A proč by si hledal ženu a budoval vztah, když má maminku v pokojíčku od narození? Individuálně to chápu, ale jako obecný jev je to hrozný.

A není chyba u matek předchozích dvou generací, které ty syny vychovávají? Zvykly si po rozvodu na muže se nespoléhat a dnešním chlapům chybí mužský vzor?
Těžko říct, ale něco na tom je. Od třicetiletých pacientek, marně toužících po partnerovi a dětech často slýchám: Nejhorší jsou mamánci.

Běhají tu stovky krásných holek a o pořádnýho chlapa nezavadí. Občas také slýchám od žen středního věku, mezi čtyřiceti a padesáti, které se rozvedou po delším manželství: „Mně je bez něj líp.“ No to je hrozná vizitka pro nás chlapy! Šílený zjištění, že vlastně muži k ničemu nejsou, že jsou ženám jen přítěží.

Kde se to tedy zvrtlo?
Chlap dnes nemá žádnou roli. Historicky chránil ženu před nebezpečím – aby se manželce a dětem nic nestalo, aby se dosyta najedly a tak dále. A teď? Půlka z nich neplatí ani alimenty! A je to společensky přijatelný.

Muži se nevážou, nestarají, dnešní žena je často na všechno sama, bez alimentů, ale nezřídka platí i za bývalého manžela dluhy. Exekutor se neptá. Často je mi až stydno, že jsem muž. Muži to mají jednodušší. Když se nerozvedou, tak hodí mrtvého brouka, zalezou někam do garáže a ty se starej o děti. Jsou to tvoje děti.

A tak se ani nedivím, že typickou mladou „rodinou“ dneška je partner, partnerka a pes. Nebo činčila.

Jaké si z toho můžeme dělat závěry?
Porušujeme přírodní zákony. Druh, který se přestává množit, nemůže dlouhodobě přežít. Když se přestanou množit koňadry nebo vrabci, tak tu dejme tomu za deset let žádní nebudou. U lidí to bude sto, dvě stě let a prostě vymřeme. Skončíme.

Před lety se mluvilo o střetu civilizací, islámu a křesťanství. Trefně to vyjádřil představitel jedné islámské země, když řekl. „Nic takového neexistuje. To už dávno vyhrály dělohy našich žen!“ Pokojnou cestou, volebním systémem. Vždyť se podívejte na evropská města. Evropané, to jsou singels.

V čem je chyba?
Rozhodnutí se odkládá, protože chlap v principu dítě moc nechce. Je to klasický sameček. Chce mít samičky a klid, kdežto samička chce co? Mláďata a hnízdo. To je její biologické poslání. Proto nám pámbů dal sex. Příroda to měla vymyšlené dobře. Ale nevím, co se to děje, když dnes nosí mladí lidé na řetízku písmeno A, jako že jsou asexuálové…

A co říkáte na jev, že věk prvorodiček se dnes posouvá hluboko za třicítku?
Z toho profituje jak společnost, zaměstnavatelé, ale především různá reprodukční centra, kam ale chodí většinou zdravé ženy.

Do třiceti dítě mít nechtějí, pak se rozhodnou a ono to nejde. A když na povel neotěhotní, tak se jí to v hlavě zablokuje a v tu chvíli je skutečně funkčně neplodná. Kdyby rok vydržela a nechala věcem přirozený průchod, tak tam nemusí.

Sexuolog Radim Uzel trefně říká, že většina gynekologických potíží má původ na opačném konci těla!

Není to třeba tím, že jsou dnešní budoucí rodiče zodpovědnější, že chtějí mít nejdříve nějaké zázemí a ne těhotnou partnerku v dvoupokojovém bytě u rodičů?
Samozřejmě to tam také hraje roli. Ale… je to i otázka preferencí. My jsme byli „chudý“ a naše děti s námi vyrostly v té relativní chudobě.

Ale další generace už musí mít dům, proto má hypotéku, čtvrtý auto, byla všude ve světě a teď do toho má přijít dítě?! Klesne jejich produkce, příjmy, no to já chápu, že dítě to teď všechno zkazí. Není žádná správná chvíle, kdy má přijít na světě. A když se ptám, kdy budete mít dítě? Zní odpověď: Až mu budeme schopni všechno dát.

A já se ptám: co to znamená všechno? Co dítě potřebuje kromě lásky?!

Kdy je podle vás ta správná chvíle? Přesněji, jaký je správný věk či rozmezí z pohledu odborníka, gynekologa?
Jsem přesvědčen, že u prvního dítěte by to mělo být do těch třiceti.

Víte, mám takovou příhodu, přišla ke mně holka, bylo jasné, že otěhotněla ještě než jí bylo patnáct, ačkoliv se mi snažila namluvit, že se „to stalo“ přesně v den jejích narozenin. Řešil jsem tehdy hrozné dilema, protože správně šlo o trestný čin a jako takový bych ho měl nahlásit.

Ale říkal jsem si – když to udělám, chlapa, kterého rodina dívky přijala, zavřou, dítě dají do dětského domova a všichni budou nešťastný. Snad už je to z právního hlediska promlčené, protože z morálního jsem rád, že jsem se rozhodl mlčet.

Z holky je dnes bezvadná máma, v osmnácti už měla druhý a děti jsou jak ze žurnálu. Takže mám docela dobrý pocit, že jsem se sice zachoval nezákonně, ale lidsky.

Jenže dnes gynekologové a hlavně porodníci řeší spíš opačný extrém, prvorodičky po čtyřicítce…
Je to důsledek toho všeho, o čem jsem tu mluvil a nevidím to jako správné. Ano, my se o ně postaráme.

Projdou genetikou, po medicínské stránce všechno proběhne v pořádku, budou vědět, že dítě bude zdravé.

Ale co za takových patnáct, osmnáct let? Pak nastane znovu ta situace, kdy muž hodí mrtvého brouka, sedne na kolo nebo si bude v důchodovém věku okopávat kytičky a vy s tím dítětem budete dělat úkoly! Ty nervy už na to nejsou! Dítěti je deset a doma má místo rodičů fakticky dědečka a babičku a ti ho nevychovávají, ale rozmazlujou. Někdy to úplně vidím, paní bude šedesát, na gauči leží floutek v kanadách, na uších přehrávač, v puse cigaretu nebo „marjánku“ a koutkem pusy říká: „Matko, to neřeš.“ Co s tím asi tak uděláte. Bohužel to je obraz dnešní společnosti. Do práce nechodí a žije z máminýho…

Léta se hodně diskutovalo o antikoncepci a hlavně jejím dopadu na zdraví ženy.

Jste pro? Ostatně i ta opožděná mateřství jsou jejím důsledkem…
I přes problémy, které jsem zmínil a které jsou spíše etického rázu, jednoznačně. Dneska totiž téměř neexistují interrupce. Mladé dívky na potraty nechodí vůbec.

Jestli jedna za rok… A není to tak dávno, kdy antikoncepční metoda číslo jedna byla v Čechách interrupce. V osmdesátých letech jich bylo víc než porodů.

To je prevence. A dopad, o němž se stále diskutuje?
Dlouho, snad třicet let se mluvilo o tom, že antikoncepce ženám škodí. Až teprve před několika lety se to zcela otočilo a podle údajů Světové zdravotnické organizace masa žen, která antikoncepci užívá, je zdravější než ty, které ji neužívají.

Nejsou chudokrevné, mají menší sklon k zánětům, antikoncepce je docela dobrá prevence proti rakovině vaječníků, proti rakovině dělohy a tady těm věcem. Samozřejmě, že pět procent žen má sklony k srážlivosti krve. Tam je to bez diskuze, jenže to se dopředu nepozná, nevyšetřuje. Ale obecně je zatím podle všech výsledků prospěšná zdraví ženy.

Uvidíme, co ukáže příroda za sto let, ale já ty mladé dneska chválím.

Zatímco naše generace pořádně nevěděla, co to je a jak si o ni bez uzardění říct, generace mé dcery si ji prostě nechá napsat tak nějak preventivně, kdyby něco. Z medicínského pohledu je to na jedničku, ale jako matku mě to přeci jen trochu zaráží …
Máte pravdu. Dnešní dívky si většinou chodí pro předpis na antikoncepci v den patnáctých narozenin.

Maminky jsou z toho úplně vyděšené a přitom často vůbec netuší, že 95% těchto dívek už dávno sex provozuje jinými technikami, takže jsou stále panny. Od třinácti, od čtrnácti. Ale když antikoncepci nemají, tak s tím klukem prostě nespí. Dnešní generace je paradoxně méně promiskuitní než naše. Jenže za nevěru považují reálný sex.

A když si to o přestávce „udělají“ s kamarádem ve škole, tak to podle nich ještě není nevěra.

Za našich babiček přišla žena, která spala s mužem před svatbou do pekla. A my si dnes říkáme: Co to dneska dělají tu chudinky malý za ohavnosti! Jenže proč? Copak ve většině případů existuje nějaká rodinná výchova? Vždyť velká většina dnešních mladých lidí vůbec neví, že maminka s tatínkem spolu CHODILI! Oni tenhle pojem už dnes téměř neznají.

Děti v sexuální výchově učí internet, a tak mají za to, že to co tam vidí, je prostě normální. Řeknu vám, že to byly někdy situace.

Co mi vyprávěly šestnáctileté holky… Samozřejmě jsem se tvářil jako odborník, ale často jsem vůbec nevěděl, o čem to mluví, a musel jsem si to sám na internetu najít, abych věděl, o čem to mluví, a nebyl tak příště za úplného vola…

Přiznám se, že teď se mi nechce vracet k vážným tématům, ale přesto. Jste znám svým řekněme odtažitým přístupem k tolik propagovaným preventivním vyšetřením na mamografu. Dokonce jsem slyšela vaši repliku, že ženské prso nemá po čtyřicítce mamograf až na výjimky vůbec poznat.

Ale osvěta přitom tvrdí opak a pojišťovna to navíc hradí!
Mamografie, to je podle mě těžký byznys. Z osmdesáti pacientek, které jsem měl v evidenci s pozitivním nálezem jich bylo asi jen pět, šest, u nichž nemoc objevil při preventivní prohlídce mamograf. V ostatních případech si změnu našla sama pacientka a přístroj nález pouze potvrdil.

Takže já tvrdím, že z hlediska prevence je důležité hlavně a především samovyšetřování!

Bohužel to ženy spíš řeší opačně. Jednou za dva roky si dojdou na vyšetření, výsledek je negativní, ony si oddechnou, že mají do další prohlídky klid, jenže… Dva roky je hrozně dlouhá doba. Mezitím se tam může něco objevit a tím pádem zbytečně zanedbat. Ženy se bojí samovyšetřování ze dvou důvodů.

Jednak tvrdí, že to pořádně neumějí a pak je tu ten psychologický moment strachu. Bojí se, že si něco najdou. Přitom zbytečně, protože speciálně u tohoto druhu rakoviny je prognóza velmi dobrá, 90 – 95 procent pacientek se vyléčí a dokonce dnes už ve většině případů nedochází ani k odstraňování prsu.

Když si prsa často a pravidelně prohlížíte, nejlépe je znáte a pak sebemenší změnu včas objevíte a nemoc se dá dobře léčit. Strach je špatný rádce!

Narozen v Liberci 1947. Po absolvování zdejšího gymnázia absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. V roce 1971 nastoupil na OUNZ Liberec. V letech 1973 – 1993 působil na gynekologicko–porodnickém oddělení Nemocnice Frýdlant.

Od roku 1993 pracoval v privátní praxi v Liberci, kterou ukončil v poslední den loňského roku. „Od letoška se učím být důchodcem,“ říká třiašedesátiletý lékař. Se svou druhou manželkou MUDr. Zuzanou Kárníkovou žije v Liberci.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector