České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž17A_mala02_R21_2009_n.jpg • Autor: Respekt

Pavel Pohůnek (61) má radost. „Přiláká to turisty a místní tam třeba najdou práci,“ rozpřahuje ve své kanceláři ruce starosta tisícihlavé středočeské obce Olbramovice. „A vůbec, mít tu sídlo nejbohatšího člověka, to bude pro vesnici plus.“ 

To, o čem pan Pohůnek mluví, skutečně nemá v širokém okolí obdoby. Opuštěný lihovarnický areál Čapí hnízdo na kraji obce se mění ve velkoryse pojaté „kongresové centrum“ pro manažery, vybavené chovnými stájemi pro nejrůznější zvířata či rozlehlým rybníkem ke koupání. Na projekt má padnout odhadem až sto milionů a jak naznačil i starosta, velkou pozornost budí i majitel toho

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž17A_mala02_R21_2009_s.jpg • Autor: Respekt všeho, proslulý byznysmen Andrej Babiš (55).

Nový soused totiž nekoupil v Olbramovicích jenom zchátralý lihovar. Skutečný poprask mezi místními propukl ve chvíli, kdy se rozšířila zpráva, že přicházející miliardář chce kromě Čapího hnízda koupit i zdejší zemědělské družstvo obhospodařující tisíce hektarů v okolí.

Dobrý soused Věci se daly rychle do pohybu. „Prodávat jsme vůbec nechtěli, firmě se dařilo,“ říká ředitel družstva Josef Šembera.„Byla to ale nabídka, která se neodmítá.

“ Ta suma prý zdejším lidem vyrazila dech – své podíly v družstvu, rozdané počátkem devadesátých let jako náhrada za komunisty ukradený majetek (viz rámeček Žraloci v JZD), mohli rázem zhodnotit zhruba za desetinásobek reálné hodnoty.

Díky tomu si Andrej Babiš na schůzce družstevníků v místní sokolovně plácl s většinou z pěti set podílníků a v současné době už má koupeno prakticky od všech. Zlatý déšť v podobě více než sto dvaceti rozdaných milionů zajistil Babišovi do budoucna kromě vlády nad družstvem i mimořádně vřelé vztahy s novými sousedy.

Milionové nákupy u zemědělských družstevníků a stomilionová investice do Čapího hnízda jsou zajímavé především jako symbol podnikatelského úspěchu, který nemá v Česku obdoby. Jeho finále sledovali Češi v přímém přenosu před pár týdny, kdy na očích všem a s posvěcením antimonopolního úřadu spolkla Babišova firma Agrofert svého největšího konkurenta Agropol.

Mamutí podnik v rukách jediného muže se stal vedle ČEZ nejvlivnější firmou v Česku. Babišovo impérium dnes sahá od strategických chemiček přes zemědělská družstva až po velké potravinářské koncerny. V číslech jde o víc než dvě stě firem s ročními tržbami kolem sto padesáti miliard korun.

Babiš zaměstnává víc lidí než mladoboleslavská Škodovka a své peníze investuje už i v dalších čtrnácti evropských zemích.

Ta strhující kariéra se ale neobjevila z ničeho nic a k jejím spoluautorům patří, jak dnes víme, také dlouhá řádka tuzemských politiků. A také další věc se zdá stále jasnější: české zemědělství se pod Babišovou taktovkou zcela zásadně mění a tuhle proměnu ve finále pocítí úplně každý – ať už při výletech na český venkov nebo jen při obyčejném nákupu potravin se značkou „czech made“.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž18D_R21_2009_s.jpg • Autor: RespektŽivotodárné skladyPro pochopení toho, co Andreje Babiše přivedlo až na dnešní výsluní, je potřeba vrátit se na chvíli do poloviny devadesátých let, kdy se v Česku poprvé začíná mluvit o dravém Slovákovi s českým pasem, a ještě dál, do časů tuhého socialismu, kdy syn někdejšího komunistického prominenta získává první potřebné kontakty.

Babiš si mezi zdejšími podnikateli získal poměrně rychle zvučné jméno.

Šlo o jeho zarputilý styl vyjednávání, kořeněný českými i slovenskými vulgarismy, práskáním do stolu, nebo Babišovu kromobyčejnou pracovitost (běžně prý pracuje i osmnáct hodin denně).

Absolventi Babišových pracovních schůzek mluví svorně o jeho perfektním přehledu v agendě a svazcích detailistických tabulek a grafů, které vždycky nosil na jednání.

Když Babiš přichází natrvalo v roce 1994 do Česka, má už jako jeden z mála podnikatelů solidní zkušenosti se sférou velkého byznysu. Babišův otec vyjednával za socialistické Československo podmínky mezinárodního obchodu a svého syna nechal vystudovat prestižní gymnázium v Ženevě.

Do obchodování se Babiš junior pustil velmi brzy. Jako manažer slovenského podniku Petrimex, zajišťujícího pro komunistickou ČSSR zahraniční obchod s chemikáliemi, strávil řadu let v „kapitalistické cizině“.

A jak se později ukázalo, jeho misi poznamenala i údajná spolupráce s StB, u které byl evidovaný jako agent Bureš.

Babišova hvězdná polistopadová kariéra začíná právě v Petrimexu, když počátkem devadesátých let vytváří z jeho české pobočky samostatný podnik pod vlastní kontrolou. Jeho slovenští kolegové tehdy mluvili o krádeži, Babiš ale nikdy nepřekročil hranice zákonů své doby.

Pochybnosti o penězích použitých k nákupu firmy Petrimex rozptýlil tvrzením, že mu pomohli někdejší spolužáci ze švýcarského gymnázia.

Přestože pak média narazila při ověřování původu švýcarských investic na velké nejasnosti, Babišova firma s novým jménem Agrofert nabírá na síle.

V jejím portfoliu se postupně objevuje několik chemických fabrik, potravinářských společností a také něco, co mnozí zemědělští ekonomové označují za skutečný klíč k Babišově současnému triumfu: svého času zdánlivě bezvýznamné podniky zajišťující zemědělcům výkup a skladování sklizně. Do svého majetku jich postupně získává desítky, dnes patří Agrofertu skoro polovička všech zemědělských skladů po celých Čechách i Moravě.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž18C_R21_2009_s.jpg • Autor: Respekt Brzy se ukazuje, o jak cenný kapitál se jedná. „Stačí si uvědomit, že když nemáte kam odvézt úrodu, jste nahraní,“ říká zástupce Asociace soukromého zemědělství ČR Jan Miller.„Skladů v Česku není moc a jsou daleko od sebe. Doprava je drahá a zákonitě tak jezdíte do toho nejbližšího, jehož majitel si může tím pádem diktovat podmínky.“ A Babišův diktát podle dalších farmářů brzy získal konkrétnější obrysy. „Kdo chce využívat jeho služeb, musí kývnout i na nákup osiva a hnojiva z dalších firem Agrofertu,“ potvrzuje nezávisle na sobě hned několik zástupců zemědělských družstev. A klíčovou roli v prohlubování závislosti na Agrofertu hraje podle nich i další Babišův vynález – tzv. zelené úvěry. Princip je jednoduchý: na jaře nabízí Agrofert osivo i hnojivo zdarma s tím, že zemědělec zaplatí až na podzim po sklizni. Háček je v tom, že prodat následně musí právě skladům Agrofertu, a to za cenu, jakou si podnik nadiktuje. „Tohle je závislost, ze které se člověk špatně vymotá, a řada zadlužených podniků spadla následně Agrofertu do rukou,“ říká zemědělec z družstva s podobným osudem.

Jméno – stejně jako ostatní – uvést odmítá s tím, že Babišovi se v branži ani do budoucna nevyhne a šéf Agrofertu „svým protivníkům nezapomíná“. O tom se ostatně přesvědčil i Respekt, se kterým Babiš v minulosti vedl už celkem sedm soudních sporů.

Šest z nich Respekt vyhrál a Babišovi podle všeho leží verdikty dodnes v žaludku. „Šmejdíte po našich firmách a hledáte negativa.

Váš plátek mě xkrát poblil a nemám zájem se s ním o ničem bavit,“ nezapře v textové mobilní odpovědi na žádost o rozhovor svou pověst jadrného mluvčího.

S politiky tančím Vraťme se ale k Babišovým skladům a tomu, v čem všem jejich hodnota spočívala. Roli tu sehráli totiž i lidé pracující v zasedačkách českého parlamentu.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž18A_R21_2009_s.jpg • Autor: Respekt Babiš proslul mezi zdejšími podnikateli i nebývalou schopností naklonit si politiky. A bylo přitom vedlejší, zda šlo o levici nebo pravici. Jen namátkou – jako o „dobrém rodinném příteli“ o Babišovi mluví bývalý ministr vnitra Ivan Langer z ODS, stejně jako svého času zástupce stejného rezortu a pozdější premiér Stanislav Gross. A s výjimkou Jaroslava Palase, s nímž svedl neúspěšnou přetahovanou o petrochemický gigant Unipetrol, se Babišovi dařilo být zadobře prakticky se všemi ministry zemědělství.

To samozřejmě neslo své ovoce. Jen namátkou – v Česku donedávna platily vůbec nejpřísnější podmínky pro výkup obilí v celé EU.

 Nezabíhejme do podrobností, jedná se však o to, že stát, vykupující od zemědělců přebytky, platí dvě různé ceny – za kvalitní „potravinářskou“ a méně kvalitní „krmnou“ pšenici.

I když onen „kvalitativní“ rozdíl je často minimální, v ceně výkupu jde však o tisícikorunu za tunu, a vezmeme-li v potaz, že se vykupovalo i milion tun ročně, ve hře jsou řádově miliardy.

A právě tady leží politická nahrávka na smeč pro majitele skladových ploch – jednoduchým postupem lze totiž pšenici ve skladech vyčistit, dosáhnout lepších hodnot a z „krmného“ obilí udělat „potravinářské“.

Když tak například stát v minulosti několikrát rozhodoval o mimořádných výkupech statisíců tun obilí s podmínkou, že musí jít o potravinářskou kvalitu, přihrával stamilionové zisky firmám jako Agrofert nebo Agropol.

Souhrnná čísla o tom, kolik si firmy na podobných obchodech vydělaly, dnes nejsou k dispozici. A politici dodnes odmítají přesměrovat část dotací na program výstavby soukromých skladů samotných zemědělců.

Protože ve starých zemích EU jde o zcela běžnou věc, nabízí tuzemská zarputilost jediné vysvětlení: jde o pokus blokovat konkurenci vlivným a zavedeným bossům, jako je Andrej Babiš.

Zisky v řádu stamilionů přinesly Agrofertu i další obchody, například bez výběrového řízení přiklepnuté zakázky na vývoz pšenice do Běloruska v letech 1999 a 2000. V politické podpoře Babišova úspěchu ale zdaleka nejde jen o tak konkrétní věci.

„Babiš a jeho Agrofert je produktem politiky, která se nezměnila prakticky od revoluce a která spočívá ve vytrvalé podpoře velkých zemědělských družstev,“ říkají dnes zemědělští experti.

Jak známo, v konkrétním případě jde například o usilovné – a prozatím úspěšné – české sabotování snahy EU o dotační znevýhodnění velkoprůmyslových zemědělských podniků oproti drobným rodinným farmám.

Díky tomu směřuje dnes zhruba osmdesát procent všech v Česku rozdávaných zemědělských dotací (letos 36 miliard) na účty patnácti set největších firem. Celkem jich přitom v Česku hospodaří zhruba dvacetkrát tolik.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž18B_R21_2009_s.jpg • Autor: Respekt Ve výčtu dobrých kontaktů Andreje Babiše bychom mohli pokračovat. Například zmínkou o jeho vztahu s šéfem antimonopolního úřadu Martinem Pecinou, s nímž – jak objevila a popsala média – se scházel na tajných schůzkách u benzinek v době nedávného kontroverzního slučování Agrofertu s Agropolem. Jak už bylo řečeno, Pecinův úřad tu fúzi nakonec povolil i přes konstatování, že Babišovo nové postavení nabourá férovou soutěž v šesti různých krajích Česka a v celkem devíti sférách trhu.

„Případný monopol tu nehrozí. Trh musíme posuzovat také jako celek v rámci EU a konkurence tu je,“ opakuje dnes rozhodnutí svého úřadu Pecina, mezitím už novopečený ministr vnitra.

S tím souhlasí i řada ekonomů, podle jiných analýz je ale takový výklad přesně na hraně – v malých podmínkách jednotlivých krajů Babiš už dnes většinu konkurence s přehledem zastiňuje. Jde však o mnohem víc.

O to, co bude „agrofertizace“ českého zemědělství znamenat nejen pro život farmářů a potravinářů, ale také samotný život na venkově.

Jako v Rusku Do portfolia Agrofertu dnes patří třicet velkých zemědělských podniků, obhospodařujících víc než padesát tisíc hektarů zemědělské půdy.

To se nezdá ve srovnání s celkovými třemi miliony rozorané české půdy nijak moc, zemědělských velkopodniků, jako jsou farmy Agrofertu, je ale mnoho set a přibývá jich. A vnitřní logika velkého podniku přináší jasné výsledky.

„Namísto členité krajiny, ve které se daří rostlinám i zvířatům, vznikají dlouhé lány monotónních polí,“ vysvětluje Tomáš Doucha z Ústavu zemědělské ekonomiky.

Budete mít zájem:  Pýchavka a hnojník jsou houby pro zdraví

A farmáři z různých koutů Česka dodávají: s velkopodniky řízenými z kanceláří měst se z venkova vytrácí i jakékoli mezilidské vztahy. Na velkofarmách často místní obyvatele střídají za minimální mzdu pracující brigádníci z Ukrajiny nebo Polska.

Trend slučování do velkých celků se dnes objevuje i v jiných zemích EU, nikde ale není tak strmý. Zatímco průměrný zemědělský podnik ve zbytku Evropy obhospodařuje něco přes dvacet hektarů půdy, v Česku je to šestkrát tolik.

„S tím propojováním se to poněkud vymklo z ruky,“ říká dnes s citelnou dávkou skepse i bývalý předseda Agrární komory ČR a jeden z někdejších podporovatelů zájmů velkých podniků Václav Hlaváček.„Vytrácí se i schopnost venkova vypěstovat cokoli vlastníma rukama.

“ A už zmiňovaný Tomáš Doucha dodává: „Zkušenosti s fungováním podobných kolosů jako Agrofert, které jsou provázané i s dalšími odvětvími průmyslu, v Evropě prakticky nejsou. Něco podobného funguje v Rusku, kde jsou velká zemědělská družstva napojená na firmy jako Lukoil.

“ Jasná rizika, či naopak výhody, stejně jako to, zda se podobnou cestou – například díky podpoře biopaliv – vydají i další evropské země, dnes experti popsat neumí.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž17A_R21_2009_s.jpg • Autor: Respekt A stejně tak nemožné je zjistit, co si dnes o Babišově triumfu myslí jeho někdejší podporovatelé. „Teď tu mám jednání, zavolejte za dvě hodiny,“ říká do telefonu bývalý sociálnědemokratický ministr zemědělství Jan Fencl. Později už ale telefon pokládá dříve, než může zaznít jediná otázka. „Určitě mu to vyřídím a on se ozve sám,“ říká do telefonu žena dalšího exministra zemědělství Petra Zgarby. Nikdo už se však neozývá. Sám majitel Agrofertu se – jak už bylo zmíněno – bavit nechce.

Pomůže erár V tuto chvíli se přitom nabízí i další důležitá otázka: jak dál bude příběh Andreje Babiše pokračovat. Sám podnikatel říká, že po fúzi s Agropolem se chce „na čas uklidnit“ a nechystá žádné další investice. Jak dlouho tento klid vydrží, se ale teprve uvidí.

Na program zemědělských témat dneška se totiž dostává i žhavá novinka. „Agendou blízké budoucnosti bude zemědělská půda,“ říká nezávisle na sobě hned několik ekonomů.

Pro pochopení té myšlenky stačí jednoduché srovnání – ceny za pronájem zemědělské půdy jsou v Česku zhruba desetkrát nižší než ve starých členských zemích EU a samotný prodej se odehrává na úrovni až pětkrát nižších cen. Do budoucna tak jde o jednu z potenciálně nejvýnosnějších investic.

Jak už bylo řečeno, Andrej Babiš dnes kontroluje přes padesát tisíc hektarů, většinu toho má ale zatím jen pronajatou.

V tuto chvíli jde ovšem o pouhé spekulace a sám Babiš o žádných plánech na skupování půdy nemluví. Jak už ale ukazuje příběh Čapího hnízda ze středočeských Olbramovic, pokud by se pro něco takového rozhodl, půjde si tvrdě za svým a peníze nemusí být hlavní problém.

Ostatně, jak ukázal i příklad zchátralého lihovaru – vždy je po ruce i pomoc státních úřadů.

Se strohým odůvodněním, že „splnil potřebná kritéria“, vybrala loni projekt Babišova Čapího hnízda i komise Středočeského kraje mezi padesáti uchazeči jako ten, který si zaslouží padesátimilionovou pomocnou ruku z eráru fevropských fondů.

ŽRALOCI V JZDAgrofert Andreje Babiše dnes vlastní třicet různých zemědělských prvovýrob – většinou bývalých JZD. V zemědělském byznysu ale není Babiš zdaleka sám a někteří z expertů i samotných farmářů označují Babiše za „jednoho z těch slušnějších“.

Mají tím na mysli především způsob, jakým velcí hráči získávají podíly v zemědělských podnicích. Po revoluci se většina z nich transformovala na akciové společnosti nebo spol. s r. o. A na rozdíl od družstev, kde musí s prodejem a dalšími rozhodnutími souhlasit i ostatní podílníci, je např.

 akciová společnost mnohem zranitelnější. „Investor skoupí od několika akcionářů jejich podíly, ostatní se leknou a sami začnou za nižší ceny prodávat.

Jakmile totiž získáte kontrolní balík akcií, můžete ve firmě navýšit základní jmění a zbývající akcionáře vyšachovat,“ popisuje dnes běžnou praxi jeden z dlouholetých zemědělských manažerů.

Kontroverzní praktiky si v českém zemědělství osvojili i čeští politici, když předákům bývalých družstev poskytovali dokonce písemné návody, jak se vyvázat z restitučních nároků. Tahle dlouholetá praxe je dnes předmětem připravované žaloby majitelů půdy u mezinárodního soudu ve Štrasburku. Jak přiznává i ministerstvo zemědělství, ve hře je odškodné minimálně za čtyřicet miliard.

Babiš politik přihrává Babišovi byznysmenovi: zemědělství, potraviny i umělá oplodnění — HlídacíPes.org

ANALÝZA. Do holdingu Agrofert Andreje Babiše patří více než 200 firem se zhruba 33 tisíci zaměstnanci. Nelze samozřejmě tvrdit, že jeho firmy profitují z vládních rozhodnutí všude a za všech okolností.

Příkladů, kdy byznysové zájmy premiéra těží z politiky jeho kabinetu, je ale řada. Může to být i činností, respektive nečinností některých úřadů, třeba při vyšetřování kauzy Čapí hnízdo nebo v kauze otrávené řeky Bečvy.

Když nedávno vyšlo najevo, že státní podnik Čepro nakupuje za miliardy biopaliva od holdingu Agrofert, aniž k tomu vypisuje veřejné zakázky a smlouvy ani nezveřejňuje v registru, dokonale to zapadlo do obrázku toho, jak může fungovat „stát jako firma“. Jako soukromá firma Andreje Babiše…

Čepro se tím mimo jiné vyhnulo i povinnosti prověřovat, kdo je skutečným vlastníkem Agrofertu. Jak upozornil ekonom a informatik Jiří Skuhrovec, tohle řešení zadání zakázky napřímo firma zvolila takřka přesně v době, kdy začal platit „Lex Babiš“, podle nějž veřejné zakázky nesmí dodávat firma, v níž má více než čtvrtinový podíl politik.

S nutností prokazovat skutečného majitele, neboli beneficienta firmy ucházející se o veřejné peníze, úzce souvisí i nedávno schválený zákon o evidenci skutečných majitelů firem. Podstatné ale je, v jaké verzi zákon prošel.

Poslanci letos v lednu přehlasovali verzi zaslanou Senátem; schválena byla výrazně měkčí sněmovní verze. Úřady tak mají v podstatě jen možnost prohlédnout si záznam v evidenci a doufat, že je pravdivý, v souladu s realitou.

Pravdivost evidence skutečných majitelů bude tedy v podstatě nevymahatelná, bez hrozby sankcí. Dopadlo to jako vždycky, když je ve hře osobní zájem Andreje Babiše.

Květinářství pro pietní důvody

V loňském roce naopak bez potíží a bez větší pozornosti prošel návrh Ministerstva zdravotnictví, který o rok posunul věk žen, kterým budou zdravotnické pojišťovny hradit tři cykly umělého oplodnění – nárok mají ženy až do dosažení 40 let věku.

Už o rok dříve zdravotní pojišťovny výrazně zvýšily platby za tyto cykly. Více pacientek v rámci stanovených zdravotnických úhrad logicky znamená i nové a vyšší příjmy pro firmy v oboru reprodukční medicíny.

Lídrem v oboru jsou v Česku právě společnosti Andreje Babiše.

Velký poprask letos v lednu vzbudilo plánované zavedení povinných kvót na české potraviny v tuzemských obchodech nad 200 metrů čtverečních. Už od příštího roku by měly prodat nejméně 55 procent potravin z Česka. Také v potravinářském byznysu jsou firmy Babišova Agrofertu silné.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův mužKAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Příkladem jsou firmy Kmotr, Kostelecké uzeniny, Krahulík, Vodňanská drůbež, Mlékárna Hlinsko, Olma, Penam, Profrost nebo United Bakeries. Ještě ale Babiš (jakkoli tvrdí, že osobně přesvědčoval poslance ANO, aby zákon nepodpořili) a další tuzemská potravinářská lobby nemá vyhráno, Evropská komise už oznámila, že český zákon prověří s ohledem na unijní pravidla volného obchodu.

Pokud lze v době covidové některý obor jinak skomírajících služeb označit za vítěze, je to prodej květin. Květinářství zůstávají otevřená – mimo jiné s ohledem na pietní důvody.

Lapidárně řečeno, pohřbů je a ještě bude v této době abnormálně mnoho.

To, že je Andrej Babiš spoluvlastníkem sítě květinářství v Česku, sice tím hlavním důvodem výjimky není, přesto jde o symbol a další z řady potvrzení, v jak velkém a nezdravém střetu zájmů premiér je.

Flamengo není obyčejné květinářství, je to největší tuzemská síť v oboru a Babišův investiční fond Hartenberg Holding, aktuálně zaparkovaný pod svěřenský fond AB Trust I., v něm má 65procentní podíl.

„Vzhledem k povaze aktivity společnosti není tato přímo zasažena opatřeními vlády v souvislosti s pandemií covid-19, respektive pro rok 2020 se neočekává propad hospodářského výsledku společnosti,“ zmiňuje vývoj roku 2020 vloni vydaný průvodní text k účetní uzávěrce za rok 2019. 

V roce 2019 skončila firma v zisku 45,9 milionu po zdanění.

V samotné výroční zprávě už ale zástupci společnosti konstatují, že „omezení podnikatelského prostředí negativně zasahují do hospodaření a ziskovosti společnosti v roce 2020“ a „očekávají propad ziskovosti pro rok 2020 ve srovnání s předcházejícím obdobím“. Omezení mobility osob samozřejmě má vliv i na návštěvnost květinářství, na druhé straně výše zmíněných „pietních účelů“ je rozhodně abnormální množství.

Hlavně ať jede průmysl

Do holdingu Agrofert patří více než 200 firem se zhruba 33 tisíci zaměstnanci a nelze samozřejmě tvrdit, že Babišovy firmy profitují z vládních rozhodnutí všude a za všech okolností.

Na druhé straně holdingu hraje do karet třeba fakt, že se Babišova vláda neodhodlala k tomu, aby v rámci „tvrdého lockdownu“, jak současná opatření spojená s omezením pohybu osob nazývá, uzavřela dočasně i výrobní a průmyslové podniky.

Podívali jsme se pro ilustraci na to, jaký je průměrný počet nakažených v přepočtu na 100 tisíc obyvatel v městech, kde sídlí významné firmy z holdingu Agrofert. Údaje jsou k 27. únoru, kdy byl český průměr nakažených zhruba 1300 nakažených na 100 tisíc obyvatel.

  • Hustopeče (Agrotec a.s.) 1422
  • Lovosice (Lovochemie a Preol) 1369
  • Lišany (Animo Žatec) 1353
  • Kostelec (Kostelecké uzeniny) 991
  • Vodňany (Vodňanská drůbež) 754
  • Napajedla (Fatra a.s.) 753
  • Valašské Meziříčí (Deza) 587

Z dat plyne, že v některých oblastech byl a je počet nakažených v místech sídel podniků z holdingu nadprůměrný (jinde ale naopak podprůměrný).

Podle dostupných studií jsou to každopádně právě továrny či velké sklady, kde se covid-19 mezi lidmi snadno a rychle šíří. „Skladník má jednu z nejvyšších pravděpodobností nakažení.

V průmyslové výrobě/dělníků se zas nakazilo absolutně nejvíce (60 tisíc). S velkou pravděpodobností na pracovišti,“ říká sociolog Daniel Prokop.

Nucené zastavení výroby, byť třeba jen na týden, by ale mělo tvrdý finanční dopad i na Babišovy firmy.

Toto není premiérova firma

Nutno dodat, že i když premiér Andrej Babiš dříve otevřeně připouštěl, že je jako politik i podnikatel setrvale ve střetu zájmů, a hlasování vlády, kde se cítil být podnikatelsky zainteresován, prý opouštěl, nyní už o Agrofertu i investičním fondu Hartenberg setrvale mluví jako o svých bývalých firmách.

Převedl je kvůli požadavkům zákona o střetu zájmů pod svěřenské fondy, stále je ale jejich zřizovatelem a uživatelem konečných výhod a má i plnou kontrolu nad tím, kdo stojí v čele jeho fondů. K podobnému závěru došla i Evropská komise při svém auditním šetření v Česku.

Budete mít zájem:  Řecký versus obyčejný jogurt: v čem se liší a který je vhodný pro vás?

Sám Agrofert se ale ohrazuje i vůči svému spojování s Babišem a označení „premiérova firma“. Podle mluvčího Hanzelky premiér společnost neřídí ani neovládá a akcie holdingových firem jsou v souladu se zákonem ve svěřenských fondech a k žádnému střetu zájmů nedochází.

České zemědělství je pr*ser, tvrdí Babišův muž

„Jsme apolitická soukromá společnost. Naše dceřiné společnosti jsou samostatně hospodařícími subjekty,“ říká mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.

Jak úzký je vztah Andreje Babiše a Agrofertu, by se mimochodem mělo ukázat už za necelý rok. Babiš vlastní korunové dluhopisy své společnosti Agrofert v celkové výši 1,5 miliardy korun a jejich splatnost je k 1. lednu 2022. Dalo by se čekat, že investor, který nemá s firmou nic společného, bude na vyplacení peněz trvat.

„Ve věci korunových dluhopisů jsme postupovali přesně podle zákona, což na základě svého prověřování potvrdila i Policie ČR. A i nadále podle zákona postupovat budeme.

Jsme soukromá společnost, jde o naši interní záležitost, kterou považujeme za uzavřenou a nemáme potřebu ji více komentovat,“ reagoval už dříve mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka na dotazy na to, zda firma počítá s tím, že bude muset Babišovi onu miliardu a půl vyplatit.

Na Agrofert jako na Babišův pohlíží například i časopis Forbes. Ten Babiše ve svém loňském žebříčku miliardářů zařadil na čtvrté místo s majetkem v celkové hodnotě 74 miliard korun a meziročním nárůstem ve výši čtyř miliard.

„Český premiér patří k vítězům koronavirové krize. Zemědělství, potravinářství a hnojiva se pochopitelně řadí mezi nejméně ovlivněné obory.

Široký záběr jeho podnikatelských zájmů sice letos vyvolal značné kolísání, ve výsledku je na tom ale Andrej Babiš stále lépe,“ napsal Forbes.

Politická rozhodnutí Babišovy vlády Agrofertu skutečně v mnohém vyhovují.

Například loňské nepromyšlené náhlé snížení zdanění fyzických osob: firmy díky tomu nemusí čelit takovému tlaku na zvyšování mezd, protože na výplatních páskách lidé uvidí díky státu vyšší sumu než vloni, aniž to firmy cokoli stojí. Podle odborového předáka Josefa Středuly firmy k tomu, aby se „zahojily na zaměstnancích“, navedl sám Andrej Babiš.

Peníze plynou, peníze se nevymáhají

A pak je tu jeden velký obor – zemědělství. To, že má Andrej Babiš „zjevný prospěch z politických rozhodnutí ze své vlády při získávání zemědělských dotací“, popsala nedávná studie o rozdělování evropských peněz ve státech střední a východní Evropy frakce Greens/EFA Evropského parlamentu.

Podle ní jde Česká republika dlouhodobě na ruku velkým zemědělcům, zatímco ignoruje účinné nástroje na podporu těch malých. Agrofert jen v Česku ovládá 115 000 hektarů půdy. Jak uvádí studie, jeho holding Agrofert získal jen v roce 2019 provozní dotace ve výši 63 milionů eur.

Faktem je, že Babiš za Česko jedná v Bruselu o dotacích i celkovém unijním rozpočtu a Česko při jednáních bylo tvrdě proti záměru Evropské komise omezit platby pro velké agrární podniky ve prospěch menších zemědělců. A úspěšně, protože politici se shodli, že zastropování dotací musí být pro země dobrovolné.

Navzdory auditům Evropské komise a potvrzenému střetu zájmů svého beneficienta Agrofert zemědělské dotace stále čerpá, prý ale jen ty, u kterých „není riziko možného střetu zájmů“.

Český Státní zemědělský a intervenční fond navíc uvolnil i peníze na starší projekty firem z holdingu Agrofert. Prý na základě právní analýzy, podle níž je blokace peněz v rozporu se zákonem.

Dokument ovšem odmítl zveřejnit, jak popsal server iRozhlas.

Mezi dopady současného politického vlivu Andreje Babiše lze počítat i fakt, že i když Evropská komise s konečnou platností rozhodla, že neproplatí dotaci 100 milionů korun na linku na výrobu toastového chleba společnosti Penam (prezentovanou v žádosti o dotaci jako inovativní), Česko již vyplacené peníze po firmě zpět nijak nevymáhá.

Andreji Babišovi a jeho zájmům vyhovuje i činnost, respektive nečinnost dalších úřadů. Veřejnost by například ráda po více než pěti měsících věděla, kdo otrávil řeku Bečvu a zda v tom nějak figurovala či naopak nefigurovala holdingová chemička Deza.

Již čtvrtým rokem se pak táhne vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, v níž je premiér Babiš obviněn z dotačního podvodu. Koncem února policie znovu požádala o prodloužení lhůty pro vyšetřování. Dost možná se celá věc dotáhne v této podobě i do podzimních parlamentních voleb.

Babiš by se tak mohl stát historicky prvním politikem, o jehož vydání k trestnímu stíhání bude ve stejné věci hlasovat již třetí Poslanecká sněmovna.

Tento redakční text serveru HlídacíPes.org vyšel v rámci spolupráce i v aktuální tištěné verzi ekonomického týdeníku Hrot.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu…Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

Andrej Babiš se může radovat: EU podpořila další ničení půdy a i biodiverzity, dotace pro agrokoncerny poběží dál

Při pohledu na politický marasmus Česka cítí řada z nás k Evropské unii vděk.

U nás vládne prezident, který prosazuje plavební kanál přes půl kontinentu, premiér vlastní největší tuzemský agrokoncern, ministr životního prostředí působí spíš jako ministr průmyslu a uhelné elektrárny – určené k odstavení – si od státu skupují uhlobaroni na další provoz. Zelená dohoda pro Evropu, klimatický zákon nebo uhlíková neutralita – i to je výčet politik, které by Češi a Češky bez unijní autority nikdy neviděli ani z rychlíku. O to větší šok přijde, když ani tato naše záchranná brzda nezafunguje. Zvykli jsme si, že alespoň co se životního prostředí týče, z Evropy skoro vždy přicházejí kroky, které jsou ve srovnání s těmi českými velmi progresivní. Tím spíš v kontextu aktuálních snah o zelenou transformaci EU.

Za znepokojivými výsledky hlasování stála mocná agrární lobby a četné střety zájmů – o evropské dotační politice totiž rozhodují i ti, kteří jsou zároveň jejími beneficienty.

Tento týden však dostaly evropské ekologické ambice od Evropského parlamentu i Evropské rady tvrdou ránu. Destruktivní praxe evropského industriálního agrokomplexu dostala zelenou.

Jak píše Hnutí DUHA, velký agrobyznys bude bohužel minimálně po dalších sedm let pobírat zemědělské dotace za to, že ničí krajinu a svou konkurencí ruinuje malé a střední zemědělské podniky nebo ty, které farmaří ekologicky a udržitelně.

Ochrana klimatu souvisí i s péčí o krajinu a biodiverzitu 

Přestože v posledních letech získává v souvislosti s ochranou životního prostředí mnohem více pozornosti evropské úsilí o snižování emisí a dosažení klimatické neutrality do roku 2050, k němuž se v prosinci 2019 nečekaně zavázalo i Česko, klíčovou roli v Zelené dohodě pro Evropu měla hrát také reforma Společné zemědělské politiky. Je to oblast, do níž ročně putuje celá třetina evropského rozpočtu.

Právě v rámci této politiky se peníze evropských daňových poplatníků dostávají především k takovým subjektům, jako je třeba Agrofert Andreje Babiše, na jehož žlutou řepku olejku si už zvykla nadávat dokonce i proti ekologii vysazená Občanská demokratická strana.

Jedná se přitom o astronomické částky.

Celá řada pozměňovacích návrhů mohla tuto dosavadní praxi změnit a v evropském zemědělství nastartovat tolik potřebný ekologický obrat, který by dotačně zvýhodňoval šetrný způsob zacházení s krajinou i hospodářskými zvířaty a znamenal by i zvrat v úsilí o ochranu biodiverzity.

Změny zemědělské politiky EU by přitom měly význam i pro ochranu klimatu, neboť zdravá a industriálními zemědělskými postupy nezdevastovaná půda je nejen zárukou dlouhodobé úrodnosti, ale funguje také jako tzv. propad – ekosystém schopný v sobě vázat oxid uhličitý.

O tom, jak moc je pro stabilní klima důležitá právě biodiverzita, se přitom v poslední době mluví v souvislosti s novým filmem Davida Attenborougha Život na naší planetě, kde slavný britský dokumentarista velmi sugestivně líčí, že si lidstvo pod sebou velmi rychle podřezává větev.

Dle jeho slov nepotřebujeme zachraňovat planetu, ale především sami sebe – před sebou. Myslí tím i záchranu před takovými podniky, jako jsou Agrofert, Monsanto-Bayer nebo Nestlé.

Vytěžit půdu až na dřeň

Jak se však zdá, dokumentární film, který nenechá oko suché, zjevně neviděly minimálně dvě třetiny europoslanců. V úterý večer jim totiž přišlo lepší podpořit velké zemědělské koncerny než chránit naši planetu.

Učinili tak odhlasováním zásadních pozměňovacích návrhů, které vzešly z iniciativy frakcí lidovecké EPP, socialistické SD a liberální RENEW a které podle slov některých europoslanců představují „nejlepší možnou dohodu pro farmáře, klima a životní prostředí“.

 Podle evropských environmentálních organizací a vědců se naopak jedná o kompromisy, které jsou v přímém rozporu s cíli Zelené dohody pro Evropu.

Kdo se nyní může radovat, je Andrej Babiš. K velkým agrárním koncernům – jako je Agrofert – poputuje v rámci nově nastavených dotačních pravidel přibližně deset bilionů korun. Dotace se navíc budou i nadále vyplácet v návaznosti na hektar, což je devastující pro ty zemědělce, kteří neobhospodařují tak velké plochy jako firmy využívající průmyslové metody.

Nebyl naopak podpořen návrh na snížení emisí skleníkových plynů v zemědělství, snížení užívání a rizik pesticidů, významné navýšení ekologicky obhospodařovaných zemědělských ploch ani jiné změny vedoucí ke zdravější a odolnější krajině.

Ačkoli jedním z argumentů pro kompromisní návrhy byly i obavy o zajištění potravinové bezpečnosti v Evropě, jisté je, že z hlediska návaznosti zemědělské produkce na funkční ekosystémy a stabilní klima jim chybí perspektiva dlouhodobé udržitelnosti.

Jinými slovy – teď se ještě možná pár let budeme cpát levnými průmyslově vyrobenými potravinami, ale dřív nebo později zbudou velkým zemědělským korporacím jen oči pro pláč. Je možné, že základní potraviny pak budou schopné vyprodukovat jen malé ostrůvky biofarmářů a provozovatelů permakultury uprostřed zdevastované zemědělské krajiny.

Jde s tím ještě něco dělat? 

Někteří z nás si kladou otázku, jak je možné, že ten stejný Evropský parlament, který před dvěma týdny hlasoval pro zvýšení redukce emisí EU z čtyřiceti na šedesát procent do roku 2030 oproti roku 1990, tedy zdaleka nejambicióznější návrh v rámci unijních institucí, může nyní hlasovat způsobem, který je s  klimatickými ambicemi EU v rozporu? Jak píše Radek Kubala, za znepokojivými výsledky hlasování stála mocná agrární lobby a četné střety zájmů – o evropské dotační politice totiž rozhodují i ti, kteří jsou zároveň jejími beneficienty. Jedním ze strůjců zákeřného tahu proti ekologizaci Společné zemědělské politiky byl i europoslanec za ANO Martin Hlaváček, který je zkušeným korporátním lobbistou. Kromě něj a dalších příslušníků ANO však poněkud překvapivě kompromisní návrhy schválili i europoslanci za KDU-ČSL, která si v Česku buduje obraz strany usilující o ochranu venkova a zemědělské půdy. Zvláštní je také podpora KSČM, která by ze své podstaty měla být proti vysávání veřejných financí korporátními monopoly. Zástupci ODS, TOP 09 a SPD pak hlasovali nejednotně. Proti negativním kompromisům se postavili europoslanci za Piráty a STAN, kteří ostatně také před čtrnácti dny podpořili vyšší klimatické cíle EU.

Budete mít zájem:  Chyby, které kazí správnou chůzi s trekingovými hůlkami

Rozhodování o Společné zemědělské politice zatím není u konce. Hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích stále probíhá a konečné rozhodnutí o podobě nové Společné zemědělské politiky má padnout dnes.

Nadále je tak možné české europoslance oslovovat cestou digitálního aktivismu a tlačit na ně, aby svými hlasy dali šanci udržitelnému zemědělství a budoucnosti mladé generace.

Jednou z možností je podepsat petici a poslat vlastní či naformulovaný dopis českým europoslancům nebo se zapojit do hashtagové kampaně Hnutí DUHA #votethiscapdown. Jak se zdá, bez tlaku aktivní občanské společnosti se nejspíš pozitivních změn nedočkáme ani na půdě Evropské unie.

Autorka je sociální geografka.

Babiš balancuje na hraně zákonů, dotace Agrofertu se měly stopnout dřív, míní Jurečka

Aktuální auditní zpráva mapující investiční dotace v zemědělství se vztahuje i k Marianu Jurečkovi. Jako ministr zemědělství seděl v minulém volebním období ve vládě, v níž byl jeho kolegou ministr financí Andrej Babiš.

Agrofert už tehdy dávno čerpal zemědělské subvence. Jurečka v rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že chyby v administraci dotací se dějí běžně.

Současně ale podotýká, že Babiš si měl nejpozději loni v létě vybrat mezi politikou nebo Agrofertem.

Předpokládám, že jste sledoval brífink ministerstva zemědělství k evropskému auditu investičních dotací v resortu. Jaké je z toho pro vás hlavní sdělení?

Popravdě vlastně nic mimořádného a nic překvapujícího.

Skutečně? Auditní zpráva říká, že kvůli střetu zájmů Andreje Babiše neměl „jeho“ holding Agrofert inkasovat ve 12 projektech 63 milionů korun. A že v jiných projektech za zhruba 170 milionů korun byly chyby v jejich administraci. To není mimořádné?

Polemika o tom, jestli je pan premiér od února 2017 (tehdy vešla v platnost novela zákona o střetu zájmů, pozn. aut.) ve střetu zájmů, se tu vedla. Už loni Evropská komise avizovala, že se tím bude zabývat. Když jsem viděl minulý týden první audit (podle něj neměl v jiných dotačních programech Agrofert nárok na 451 milionů korun, pozn. aut.

), říkal jsem si, nakolik bude tvrdý tento druhý. A jeho zjištění podle mého nejsou natolik zásadní. Komise nevyjmenovala konkrétní projekty a přesné částky, které se budou krátit. Byť čísla na tiskové konferenci ministra zemědělství padla, ale neřeklo se, kolik se bude krátit.

Evropská komise jen řekla, že podle ní je určitá částka v ohrožení a na České republice je, ať to vyvrátí.

Takže se tedy nic neděje, všechno je v pořádku?

Jako ministr zemědělství jsem zažil audity, které mluvily o větších částkách. Má zkušenost je, že velkou část výtek, které nám chodily za mého působení jako ministra zemědělství, se nám v rámci naší obrany vůči návrhu auditní zprávy podařilo vysvětlit.

V několika případech jsme je dokázali vysvětlit i poté, co byl audit uzavřen, povedlo se nám to v uvozovkách v odvolání. A někdy Česká republika vyhrála až u Evropského soudního dvora, kdy se nám peníze připsaly a posílaly zpět i po několika letech.

Nicméně bavíme se tu o situaci, kdy je premiér Andrej Babiš podle Evropské komise ve střetu zájmů, protože dál ovládá holding Agrofert. To je přece závažné, ne?

My jsme se tím jako vláda od února 2017 zabývali také. Pan premiér Sobotka chtěl mít právní stanovisko, které se k tomu vypracovalo. Z něho vyplývalo, že když Andrej Babiš převedl svůj majetek do svěřenských fondů, neměl by být ve střetu zájmů.

Ale pro mě je překvapující informace, kterou jsem tehdy nevěděl a zjistil jsem ji až minulý týden (z prvního auditu, pozn. aut.), že podle podmínek svěřenského fondu může Andrej Babiš ty lidi odvolat a za určitých okolností má i hlasovací právo.

To jsem nevěděl.

Jak je možné, že jste to nevěděl a že tuto věc musí České republice sdělit až Evropská komise?

Nejsem vám schopen dnes říct, i proto, že to je dva roky zpátky, zda to v tom vládním materiálu nebylo. Ale teď si to z hlavy nevybavuji.

Stanovisko na to tehdy dělalo ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti ministerstvo financí, první je garantem ve vykládání legislativy v této oblasti a druhé je auditní orgán.

Každopádně mě ta informace teď překvapila. Je zásadní pro to, jak se střet zájmů bude posuzovat.

2:14

Já tu zprávu celou nečtu, mám informace od oborných pracovníků, Evropská komise se tam odkazuje na články, které vůbec v legislativě neexistují | Video: DVTV

Aktuální audit se vztahuje i k období, kdy jste byl ministrem zemědělství vy. Jste v rámci sebereflexe schopný určit, co všechno z uvedených zjištění v auditní zprávě jde za vámi?

Když se na to dívám zpětně, tak si říkám, že jsme vše dělali v souladu se zákony a také jsme to na základě dostupných informací prověřovali. Zabývala se tím i vláda, takže si nemyslím, že bychom vědomě pochybili. Nelze ale vyloučit dílčí pochybení.

Já jsem třeba jako ministr zemědělství řešil (týkalo se to tedy období těsně předtím, než jsem nastoupil) auditní zprávu, která mluvila o pochybení za dvě miliardy korun. Šlo o případ označování skotu. Částku se podařilo výrazně snížit.

Takže tohle není poprvé, takové věci se zkrátka stávají.

Nicméně v tomto případě Státní zemědělský intervenční fond zakročil, pozastavil proplácení dotací z českých zdrojů pro Agrofert od února 2017. Je to správné rozhodnutí?

Myslím si, že to je správné rozhodnutí. A podle mého názoru mělo přijít ještě dřív. Mělo přijít v okamžiku, kdy Evropská komise loni poprvé řekla, že se na to bude dotazovat. A já jsem to tehdy i říkal, že je třeba tento předběžný krok udělat. A je naprosto správné, aby to udělaly všechny ostatní platební agentury u ostatních operačních programů.

Když je to správné rozhodnutí, proč ho fond neudělal už v době, kdy jste byl ministrem vy? Po věcné stránce se situace přece nezměnila.

Tehdy si vláda nechala dělat právní rozbor, jestli po 7. únoru 2017 je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Vyplývalo z něho, že v tom, jak se chová, není. Navíc 24. května 2017 ukončil své angažmá ve vládě.

To je otázka etiky každého z nás

Co pro vás tedy bylo jako pro ministra hlavním argumentem, že Andrej Babiš není ve střetu zájmů a Agrofert může čerpat štědrou finanční podporu?

Vliv ministra financí se může projevit v okamžiku, kdy jako člen vlády hlasuje a ovlivňuje vládní nařízení o nastavení části společné zemědělské politiky.

A tady mohu říci, což je doložitelné, aniž bych chtěl panu Babišovi dělat ombudsmana, že z jednání vlády o takových bodech odcházel. Nechával tam svého náměstka, který nemá hlasovací právo.

Případně nahlásil střet zájmů a pak nehlasoval. Nejsem si vědom, že ze své pozice toto ovlivňoval. Neměl k tomu nástroj.

Když necháme stranou právní analýzy, co jste si o tom myslel vy?

To je otázka etiky každého z nás. Já jsem to nikdy nedělal. Měl jsme malinkatou farmu, 25 hektarů, což je neporovnatelné, ale princip je stejný.

Od roku 2010, kdy jsem byl v politice, i když jsme tehdy jako lidovci byli několik let i mimo Poslaneckou sněmovnu, jsem nežádal o investiční dotace. Nežádal jsem o ně tedy už dříve, od roku 2002, kdy jsem byl soukromý zemědělec. Pak jsem to převedl na manželku.

Přičemž bych nebyl ve střetu zájmů ani v takovém případě, podle legislativy bych v pohodě prošel, ale kvůli etickému rozměru jsem to prostě nedělal.

Jak jste tedy vnímal situaci, že váš vládní kolega, navíc šéf státní kasy, inkasuje stamiliony, ne-li miliardy korun na dotacích od státu i Evropské unie?

Mně to nepřijde ideální. Na druhou stranu Andrej Babiš to dělal na hranici toho, co zákony umožňovaly. Ale na rovinu, myslím si, že je neoddiskutovatelně ve střetu zájmů od 2.

srpna 2018 (tehdy vešla v platnost přísnější regule Evropské komise o střetu zájmů, pozn. aut.). Kdybych já byl po tomto datu ministrem zemědělství, musel bych se rozhodnout.

Buď zůstanu na ministerstvu zemědělství a manželka nepodá žádost ani o nárokovou platbu, nebo nebudu dělat ministra.

Státní zemědělský intervenční fond pozastavil platby z národních zdrojů i pro firmu Agrotrade, v níž drží většinový podíl otec ministra zemědělství Miroslava Tomana. On podle vás není ve střetu zájmů?

Pokud teď či v minulosti neměl k té firmě žádný vlastnický vztah a nebyl tam sám angažován, pak si myslím, že těžko můžeme někomu říkat, aby nebyl v politice, protože jeho sourozenci, děti nebo jiný příbuzní podnikají. Řeknu vám příklad. Bratr evropského komisaře pro zemědělství Phila Hogana je soukromý zemědělec. Takže nevím, jestli bychom měli řešit, že v rodině podniká někdo ve stejném oboru.

Když se na to podíváme, velká zemědělská firma inkasuje velké peníze od státu v resortu, který řídí otec jejího většinového majitele. Tohle je tedy podle vás čisté?

To jsem neřekl, to mě teď parafrázujete a dostáváte to někam úplně jinam. Já to řeknu takto. Klíčové je, aby tyto věci byly pod drobnohledem.

Český auditní orgán i DG (příslušné ředitelství při Evropské komisi, pozn. aut.

) musí ohlídat, aby bylo dohledatelné, zda například rozhodnutí o nastavení kritérií nemohlo být ve prospěch firmy, kterou vlastní ten rodinný příslušník. Podle mého názoru to je objektivně hlídatelné.

Ačkoliv reakce ministra Tomana na aktuální auditní zprávu nebyla tak ostrá jako reakce premiéra Babiše na první audit, také si neodpustil říct, že to je útok na české zemědělce. Vnímáte to stejně?

Ze strany pana ministra byla reakce poměrně věcná, i když se týkala jeho rodiny. Jeho prohlášení v závěru ale bylo úplně zbytečné. Kdyby to byl útok, tak by to musel být výjimečný audit, který by přišel jak blesk z čistého nebe. Ale takových auditů je běžně pět až sedm na různé části operačních programů celé zemědělské politiky.

Je naprosto běžné, že DG Agri dělá audity na kontrolování legislativních podmínek i pravidel nastavených uvnitř operačních programů. Proto mi přijde zbytečné osočovat Evropskou komisi a očerňovat ji před veřejností. V tom případě ať si to pan premiér Babiš vyříká s paní eurokomisařkou Jourovou.

Mě docela mrzí, že paní komisařka k tomu mlčí.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *