Čekám dítě se svým učitelem

Čekám dítě se svým učitelem

Pocházím z učitelské rodiny – moje maminka učí anglický jazyk na základce a tatínek je učitelem matematiky a fyziky na vysoké škole. Bylo mi tak nějak předurčeno, že se i já stanu učitelkou. Roky pečlivého studia se nakonec vyplatily a já začala učit na stejné vysoké škole jako můj otec.

Šla jsem ve stopách své maminky

Vlastně bych měla říci, že jsem šla ve stopách obou rodičů, nicméně jsem se stejně jako moje maminka nechala okouzlit anglickým jazykem a ten také na místní vysoké škole vyučuji. Jsou to dva roky, co jsem nastoupila jako kolegyně svého otce. Je pravda, že zpočátku to nejen mezi učiteli, ale i samotnými studenty vyvolávalo úsměvné připomínky, ale velmi rychle si všichni zvykli.

Mezi pedagogy patřím k nejmladším

Čekám dítě se svým učitelem

Zdroj: 123RF.COM

Mezi kolegy učiteli spadám mezi ty nejmladší, většina z nich je totiž v podobném věku jako můj otec, dalším je okolo čtyřiceti.

Není se tak čemu divit, že jsem především mezi mužské studenty vnesla příjemnou změnu, která samozřejmě vyvolala vlnu příjemných ohlasů.

Nebudu lhát – jelikož jsem nebyla o moc starší než mí studenti, jejich pozornost a náklonnost mi lichotila a já se v jejich společnosti cítila velmi dobře.

Měla jsem ctít vztah učitel-student

Zvláště pozornost jednoho mého studenta Michala mi velmi imponovala. Byl to chytrý mladík, kterému ale angličtina příliš nešla, proto mě hned v prvním semestru požádal o soukromé hodiny. Zpočátku jsem v tom neshledávala nic nekalého a měla jsem za to, že mě jen student žádá o pomoc. A jelikož jsem byla odmalička vedena k tomu, že se má druhým pomáhat, na hodiny po škole jsem kývla.

Zdroj: 123RF.COM

Náš vztah se ale velmi rychle přehoupl z obyčejného student-učitel v učitel-milenec. Několik hodin strávených o samotě nad učebnicemi angličtiny nás natolik sblížilo, že jsme se začali tajně scházet u mě doma.

Cítila jsem, že je něco jinak

Půl roku po první společné hodině s Michalem jsem se ráno cítila jinak. Napětí v prsou, žaludek jako na vodě – vnitřně jsem tušila, že je zle. Těhotenský test mé obavy jen potvrdil: byla jsem těhotná! Kdo je otcem bylo velmi snadné odhadnout, s nikým jiným kromě Michala jsem se totiž nevídala.

Michalovi jsem to řekla až po několika dnech, nebyla jsem si jistá jeho reakcí. Stále mezi námi byl jistý věkový rozdíl, i když pro někoho možná nepatrný. A vždy jsme náš vztah brali jen jako povyražení. Nemohla jsem tušit, jak se k tomu postaví. Ukázalo se ale, že je to chlap s velkým CH, protože jeho reakce byla pozitivní.

Čekám dítě se svým učitelem

Zdroj: 123RF.COM

Okolí se na mě dívá skrze prsty

Zpráva o mém těhotenství se bohužel roznesla mnohem rychleji, než jsem doufala. Stačilo pár pomluv, ze kterých se vyklubala neskutečná aféra, která měla dopad nejen na mě, ale i na školu. Lidé si ukazovali prstem, a byť jsem se pohybovala mezi dospělými studenty, řadu lidí a rodičů to pohoršovalo.

Okolí se na mě začalo dívat skrze prsty a největšího zklamání jsem se dopustila u svých rodičů. Vždyť jsem přece moc dobře věděla, že učitel nesmí mít vztah se svým (byť dávno dospělým studentem!) a to byla především pro mého otce neskutečná rána.

Čekám dítě se svým učitelem

Ze školy jsem byla nucena odejít. Co mě ale mrzí, je skutečnost, že odejít musel i Michal, který nevydržel tlak okolí. Přerušil proto studium. Rodiče se mnou skoro nemluví, ve městě jsem terčem pomluv. Dítě, které ve mně roste, miluji nadevše, ale nevím, jestli se někdy dokážu smířit s tím, co všechno má nerozvážnost dopustila.

Autor: Nikol Kolomazníková

Aleš (24): Pět let po škole jsem začal žít se svou učitelkou. Čekáme teď dítě, okolí nás odsuzuje

Čekám dítě se svým učitelem

Samozřejmě jsem byl puberťák, jako každý jiný. Na své učitele a učitelky na střední škole jsem měl hloupé narážky, občas jsem se cítil ukřivděný, když jsem neudělal domácí úkol, nebo když jsem dostal špatnou známku. Abych zapadl do kolektivu, účastnil jsem se hloupých žertů, které zesměšnily nejednoho kantora.

Možná právě proto, když jsem se před rokem potkal náhodou ve vlaku se svou bývalou ruštinářkou, měl jsem si s ní o čem povídat. Jel jsem za rodiči na víkend a ona z Prahy z nákupů.

Čekala nás dvouhodinová cesta a já byl vlastně rád, že mám společnost.

Vyprávěl jsem jí, jak se mi daří na vysoké, vzpomínal na hloupé žerty, které jsme jí s nejlepším kamarádem prováděli, s odstupem času se tomu i ona zasmála.

Pozval jsem ji na kafe. Přišlo jí to nevhodné, ale souhlasila

Čekám dítě se svým učitelem

Zdroj: 123RF.COM

Helena nás učila ještě v rámci praxe na vysoké.

I když měla představovat autoritu, bylo to pro ni asi těžké, protože byla jenom o sedm let starší než my a naše vtipy často směřovaly právě k tomu, že nám vlastně nemá co přikazovat.

Zároveň ale její styl chování poměrně dost odpovídal tomu našemu. Není to žádná stará žena, která chce v hodinách ticho. Spoléhá spíše na zábavu a učení formou hry.

A taková je i mimo školu. Samý vtip, úsměv, kreativní nápad. Vlaková debata nás zavedla až do soukromí. Jakmile jsem zjistil, že bydlí sama, navrhl jsem, že bychom mohli zajít na kávu. Nejdřív sice protestovala, že je moje učitelka, nakonec ale souhlasila. Sešli jsme se v týdnu hned dvakrát, začali si tykat a náš vztah se brzy prohloubil.

Po půl roce jsem se k ní nastěhoval a vztah odmítám skrývat

Čekám dítě se svým učitelem

Zdroj: 123RF.COM

Z počátku jsem o našem vztahu řekl jenom několika kamarádům. Ti, kteří znali Helenu ještě jako její studenti a moji spolužáci, vesměs usoudili, že je „pěkný úlovek“. Nikdo z nich problém nevidí.

Helena se přesto ze začátku bála, jak bude reagovat okolí, až o nás zjistí pravdu. A její obavy byly oprávněné.

Bývalí studenti nám sice štěstí přejí, ale ostatní kantoři na škole, kde vyučuje, jsou zásadně proti.

Čekám dítě se svým učitelem

Navíc rodiče současných studentů, kteří o našem vztahu vědí, několikrát navštívili ředitele školy, aby s ním situaci probrali. Jako by se snad báli, že si s jejich dětmi Helena něco začne. Bohužel jí teď hrozí, že dostane výpověď a bude si muset hledat jinou školu. Jenomže rozejít se nechceme. Máme k sobě opravdu blízko.

Čekám s ní syna a těším se, až ho spolu budeme vychovávat. Vím, že chodit se svým studentem se učiteli nesluší, jenomže já už jsem dávno dospělý muž a kromě bývalého vztahu kantora s žákem nás dnes již ohledně školy nic nespojuje. Nemyslím si proto, že bychom dělali něco špatného.

Autor: Šárka Cvrkalová

TŘÍDNÍ SCHŮZKY X KONZULTACE

Preferuješ individuální konzultace nebo třídní schůzky? Jsi ve stresu, když se máš postavit před třídu plnou rodičů? Hledáš inspiraci, jak vše zvládnou? Pro začínající učitelé je to vždy před prvními třídními schůzkami náročné a většinou jsou nervózní. Je to bohužel jedna z věcí, kterou Tě na pedagogických fakultách nenaučí. Nemusíš se však bát, nikdo Tě neukousne a vše zvládneš.

Já ve své třídě během školního roku pořádám obojí, jak třídní schůzky, tak individuální konzultace. A jaký je rozdíl?

TŘÍDNÍ SCHŮZKY

Třídní schůzky v mém podání mají charakter informativní, organizační. Na začátku školního roku se s rodiči vždy sejdeme na třídní schůzce, kde se dozvědí, co děti čeká.

Jakými metodami se budou jejich děti vzdělávat, jaké budou mít učebnice, jaké pomůcky budeme k výuce potřebovat, jaké kurzy nás čekají (např. bruslení, plavání) apod.

Z tohoto hlediska mám třídní schůzky ráda, jelikož informace mohu najednou a jednotně sdělit všem rodičům.

Tipy, jak zvládnout třídní schůzky hravě a s úsměvem na rtech

  1. Před třídními schůzkami si můžeš připravit pro rodiče “dotazníček” s pozvánkou, který rodiče vyplní a pošlou zpět. Výhodou je, že se rodiče zamyslí nad svými pocity, otázkami, které je mohou trápit a nemusí se bát zeptat před všemi rodiči až na třídní schůzce.
  2. Můžete přiložit i seznam témat, které chcete na třídních schůzkách probírat.

  3. Buďte pozitivní. Vždy se snažím o své třídě mluvit pozitivně. Každé dítě dělá pokroky, a proto vždy třídní schůzky začínám pozitivně, pokračuji v tom, co je potřeba zlepšit a ukončuji naše setkání opět něčím pozitivním.
  4. Vytvářejte bezpečné, důvěrné, obohacující prostředí nejen pro děti, ale také pro jejich rodiče.

Během roku máme většinou dvě třídní schůzky. Druhá je v druhém pololetí před školou v přírodě. Na třídních schůzkách nikdy rodičům nesděluji známky dětí ani informace o jednotlivých dětech před všemi rodiči. Vždy se snažíme společně s dětmi rodiče příjemně překvapit, a proto připravujeme občerstvení, kreslíme obrázky např.

začarovanou rodinu, nahráváme vzkazy, píšeme dopisy, které mohou být nejen krásným překvapením, ale také vzpomínkou. Kreativitě se meze nekladou. Rodiče se často třídních schůzek obávají a tuto jejich představu chci změnit. Byla bych moc ráda, aby rodiče byli součástí naší “třídní partičky” a strávili zde příjemný čas. Zároveň, aby se podíleli na budování třídního kolektivu.

Je důležité, aby se rodiče mezi sebou poznávali, komunikovali a vytvářeli společné chvíle i v soukromém životě jejich dětí.

Třídní schůzky se na naší škole vždy pořádaly nezávisle na ostatních učitelích a každá paní učitelka si je určovala sama. Výhodou jiných termínu bylo, dostatek parkovacích míst, žádné přelidněné školní chodby a když má rodič více dětí ve škole, tak nemusí být ve stresu a přebíhat ze třídy do třídy.:)

KONZULTACE

K třídním schůzkám se v naší třídě také uskutečňují individuální konzultace.

 Co takové konzultace obnáší? Pořádáš ve své třídě také konzultace mezi šesti očima? Konzultace u nás ve třídě jsou většinou v listopadu a v březnu.

A tady se můžeš dočíst, jaký je průběh takové schůzky, která není “o nás bez nás”, ale kdy každý názor, připomínka jsou stejně důležité a nezáleží, jestli je vysloví žák, učitel nebo rodič.

Budete mít zájem:  Konopí jako kosmetický produkt? Ano!

Účastníci:    rodič, učitel, žák.

Účastníky konzultací  jsou minimálně tři osoby – žák, rodič, učitel, někdy také nazýváme povídání mezi 6 očima. Často se stává, že se konzultací účastní oba rodiče.

V tomto případě je to úplně nejlepší, jelikož děti rádi svou práci prezentují před svými nejbližšími a chtějí se pochlubit svými úspěchy. Zájem rodičů v tomto věku je nenahraditelný. S konzultacemi začínám vždy od prvního ročníku ZŠ.

Rodiče prvňáčků se mnohdy konzultací obávají, ale po prvním setkání vždy takovou schůzku kvitují, protože přestup ze školky do školy je obrovský zlom a pro děti velký posun k zodpovědnosti a povinnostem.

Snažíme se tedy společně s rodiči a dětmi, aby škola byla místem, kde se budou děti nejen vzdělávat, ale také se budou cítit bezpečně, dobře a budou motivovány k další práci. Chválíme, povzbuzujeme, radíme a snažíme se vždy dětem pomoci k jejich úspěchům – všichni společně!

Časová dotace:  15 – 30 minut.

Jelikož jsem většinou měla ve třídě okolo 30 dětí, tak jsem musela konzultace časově omezit. Zkoušela jsem 15 minut, ale v případě prvňáčků jsem zvolila delší čas.

Zápis termínu:  třídní webové stránky.

Vždy jsem pro rodiče vytvořila na webových stránkách třídy tabulku s jednotlivými termíny a jejich zapsání potvrzovala e-mailem. Tento způsob se mi osvědčil, protože obsazené termíny rodiče na stránkách viděli a mohli tedy zvolit jiný termín. Další možnost, která mě napadá je přes sdílený kalendář.

Cíl:

role učitele

  • být připravený na celou konzultaci

Pro mě znamená znát žáka, nejen výsledky testů, ale také jeho individuální vývoj, pokroky, postřehy. Důležité je také, jak se dítě ve třídě cítí, zda má kamarády a neděje se mu něco, co by mu nemuselo být příjemné.

  • navázat s rodiči bližší vazby a představit celkový prospěch a chování dítěte

S rodiči se seznamujeme na začátku školního roku a samozřejmě spolu komunikujeme celé čtvrtletí prostřednictvím e-mailů, telefonátů či individuálních schůzek na vyžádání rodiče. Ujistěte se, zda znáte správná jména i příjmení rodičů. V mnoha případech se příjmení liší od příjmení našich žáků.

  Na konzultaci mezi 6 očima disktujeme o cílech a plánech do budoucna. Konzultaci většinou zahajuje učitel, ale následuje “prezentace žáka”, kdy žák hovoří prostřednictvím svého portfolia a hodnotí své dosažené výsledky. Snaží se reflektovat svou práci a stanovuje cíl pro příští čtvrtletí.

Vždy zapojujeme dítě do diskuze. Koneckonců, jak můžeme pracovat jako tým, pokud klíčový hráč tam není či se nezapojuje? Dítě má stejný prostor pro své názory jako dospělí.

  • hledat strategie pro dosažení společných cílů

Pozitvním přístupem se snaží učitel hledat způsob, jak pomoci dítěti k dosažení stanovených cílů.

  • vytvářet individuální plány, které jsou šité na míru každému dítěti
  • diagnostika problému – následná korekce či hledání řešení

Pokud se v nějaké oblasti dítěti nedaří, je potřeba poskytnout dostatečnou podporu. Vytvoř nápady na kreativní domácí přípravu či na hry, které mohou rodiče využít k práci s dítětem. Náslouchej také rodičům, jelikož jejich sdělení může být pro nás velice přínosné.

  • vysvětlování možných postupů práce v rámci domácí přípravy
  • najít společně s rodiči možná řešení potíží (vzdělávacích či výchovných), které se mohou vyskytnout v průběhu školního roku

role rodiče

  • doplnění diskuse o vlastní postřehy
  • podílet se společně s učitelem na řešení náprav potíží

role žáka

  • prezentovat rodičům a učiteli svou školní práci

Dítě hrdě ukázuje svým rodičům, co dělá dobře. Pak společně mluvíme o oblastech, kde je potřeba se zlepšit a společně vypracujeme plán domácí školy či individuální plán.

  • sebehodnocení
  • hledání možností, jak dosáhnout svých cílů (např. děti začínají číst – způsob, jak číst plynule, každodenní čtení doma, přizpůsobení knih k nácviku apod.)
  • podepisování smlouvy o dosažení cíle.

Vždy s dětmi sepisujeme na prvních konzultacích “smlouvu o dílo” a na druhé konzultaci žáci prokazují splnění smlouvy – krátkou prezentací své práce. Jedná se o dlouhodobý projekt, v nižších ročnících v rámci domácí přípravy. Ve vyšších ročnících se jedná o práci ve dvojicích či ve skupinách. Více informaci se dočtete níže v tomto článku.

Velice mi vyhovuje, že mívám tyto individuální schůzky, jelikož se učitel na tyto schůzky musí připravovat, hodnotit, zamýšlet se nad pokroky jednotlivých dětí. S rodiči prodiskutujeme úspěchy nebo mohu poradit, jak s dítětem doma pracovat. U dětí nastává díky těmto konzultacím větší progres.

P.S. TIP NA SPOLEČNÝ ÚKOL PRO RODIČE A DĚTI PŘED KONZULTACEMI

Děti tento úkol velice bavil, protože najednou dostali úkol od paní učitelky i rodiče. Pro učitele je to forma zpětné vazby a možná příprava na individuální konzultace. Rodiče prvňáčků to může vést k zamyšlením se nad svým dítětem. Reflexe prvních dvou měsíců jejich prvňáčka. Případné navedení k dalším otázkám, které mohou položit na konzultacích a nemusí mít obavu se zeptat.

Čekám dítě se svým učitelem

SMLOUVA O DÍLO

Co to je smlouva o dílo a k čemu slouží? Smlouvu o dílo mám moc ráda, protože se jedná o jistou formu individuálního vzdělávacího plánu, kdy dochází k dohodě mezi dítětem, rodičem a učitelem. Smlouva se podepisuje na konzultacích, kdy je dítěti vysvětleno, o co se jedná.

Je to menší projekt, který můžeme volit buď na základě zájmů dětí nebo se vztahuje k řešení nějakého problému a celé dílo se vztahuje svým obsahem  k učivu. Ve smlouvě o dílo si dítě stanovuje konkrétní cíl, kterého chce dosáhnout.

U menších dětí mohou pomáhat dospělí (rodiče, učitel).

Na jaké části se celý projekt “SMLOUVY O DÍLO” rozděluje?

  1. PŘÍPRAVNÁ FÁZE (vyplnění smlouvy, která obsahuje všechny důležité náležitosti – cíl, termín splnění, podpisy všech zúčastněných)
  2. REALIZAČNÍ FÁZE (samostatná činnost žáka)
  3. HODNOTÍCÍ FÁZE (sebehodnocení dítěte – vyplnění sebehodnotící zprávy, hodnocení rodičů – hodnotící zpráva, hodnocení učitele – potvrzení splnění, komentář)

Čekám dítě se svým učitelem

Přeji Ti úžasný týden, plný nápadů a energie.

Lucka

P.S.

Sedmero tajemství učitelů

Vy zápasíte dvacet minut s vašim tříletým potomkem, abyste mu oblékli kabátek, ale jeho učitelka v mateřské škole zvládne osmnáct dětí (včetně toho vašeho) za méně než tři minuty. Jaké je její tajemství?
Samozřejmě, částečně má výhodu, že není jejich rodičem – malé děti mají větší respekt před cizími lidmi a důsledkem je, že se spíš nechají vychovávat jimi než vlastními rodiči.

Ale tajemství nespočívá pouze v tom. Učitelé se naučili i vymysleli spoustu různých triků, aby pomohli malým dětem učit se, aby udělali výchovu ve třídě efektivnější a svou práci zábavnější. Rok co rok mají nové zkušenosti a dokážou využít vrozenou soutěživost dětí v tomto věku.

Naštěstí byly čtyři námi oslovené učitelky ochotné a přímo nedočkavé, aby se s vámi (někdy frustrovanými rodiči) podělily o tajemství svého úspěchu.

Tajemství č. 1: Školkaři nesmí být ve školce pomalí

Snaží se vám každé ráno dítě překazit pokus vyjít dveřmi vašeho bytu, ale okamžitě se otočí na patě, když paní učitelka oznámí, že je čas vrátit se z hřiště zpět do školky?
“Vysvětlení je dost jednoduché,” říká Anna Vondrová, která je více než 20 let učitelkou v mateřské škole:

“Když něco řekneme, děti ví, že to tak i myslíme.”

Rodiče úplně běžně řeknou svým dětem na hřišti: “Už jdeme domů,” a potom se najednou zastaví a půl hodiny si povídají s jinými rodiči, nebo odchod na požádání svého dítěte donekonečna odkládají. Pokud se takto rodič chová, hrozí mu, že ho dítě nebude poslouchat, nebo si bude myslet, že to, co mu říká, nemyslí doslovně.

Co to znamená v praxi? Být k dítěti něžný, ale současně striktně dodržovat určitá pravidla – dejte mu pět minut před odchodem vědět a čas odchodu oznamte definitivně a objektivně. Můžete k němu přijít a vzít ho do náruče, dokud nepochopí, že to myslíte opravdu vážně.

Mladá učitelka, paní Iveta Landlová, hraje den co den na klavír pár stejných not jako signál k ukončení volné zábavy dětí.

Vy můžete jako signál použít třeba zvoneček, kuchyňskou minutku nebo blikavé světlo v dětském pokoji, aby každý věděl, že je čas oběda, nebo abyste dětem naznačili, že je čas odložit hračky.

I systém počítání (jako například: Než napočítám do třiceti, chci vidět uklizený pokoj), nutí děti rychle udělat, co je třeba.

“Často poslouchám rodiče, jak dětem slibují sladkou odměnu, když chtějí, aby něco udělaly,” říká paní Landlová. “Ale to by mělo být opravdu výjimkou – odměna ve formě osobního úspěchu znamená pro děti o mnoho víc než odměna formou materiálního stimulu.”

“Dovolte dětem mezi sebou soutěžit, pomůže to rozvoji jejich rychlosti a také poskytne velkou možnost učení,” radí ředitelka mateřské školky Darina Poliaková.

Tajemství č. 2: Děti umí a chtějí pracovat s různými předměty o moc dříve, než si myslíme

Většina rodičů, když chce děti naučit pracovat s tužkou, perem, nůžkami, dělá podle těchto učitelek chybu v tom, že jim je jednoduše dají do ruky.

Paní Poliaková učí svoje děti zvládnout základní motorické zručnosti a činnosti prostřednictvím takových aktivit, jako je sbírání oříšků a malých kostek pomocí kuchyňských kleští, navlékání korálků na šňůrku, válcování a dokonce stříhání plastelíny.

“Plastelíně je celkem jedno, jak ji děti stříhají,” dodává paní učitelka.

“Děti ji mohou stříhat libovolným způsobem a tak posilovat svaly svých rukou. A naučí se pracovat s nůžkami.”

Když se vaše dítě stane trochu zručným, dovolte mu stříhat papír – ale jen takovým způsobem, který mu zaručí úspěch.

“Pro děti v předškolním věku často představuje vystřihnutí nějakého obrázku příliš složitou úlohu – nůžky se mohou do papíru zachytit a dítě není schopné dále stříhat,” říká Anna Vondrová.

“Lepším řešením je stříhání malých tenkých proužků papíru: jedno stříhnutí – a dítě prožije pocit velkého úspěchu.”

Připravte dítěti velké množství tenkých pásků papíru různé barvy a krabici, do které může nastříhané papírky vkládat. Potom mu dovolte kousky papíru nalepit na papírovou podložku a pověsit si výtvor na stěnu. Dobrým materiálem na nácvik stříhání je rovněž klubko příze.

Budete mít zájem:  Recept na bramborový salát a cukroví podle food blogerů

Tajemství č. 3: Správný denní režim a pevný čas jsou pro přirozený odpočinek velmi důležité

Možná pokládáte za zázrak, že si vaše dítě ve školce po obědě zdřímne se skupinou jiných dětí, protože doma to ve své pohodlné posteli nedokáže.

“Předškolní zařízení mají oproti bytům výhodu,” vysvětluje paní Vondrová.

“Dítě je ve skupině jiných dětí, které vykonávají stejnou činnost, takže je to jednodušší – řídí se vůlí skupiny.”

A i když si nemůžete dennodenně dovést domů skupinu deseti tříletých dětí, aby si spolu po obědě zdřímly, existují i jiná řešení.

Paní Landlová doporučuje dát dětem předem minimálně půl hodinky na relaxaci a až potom jim umožnit, aby šly spát

Její děti si po obědě přinesou svoje polštářky do místnosti, ve které si před chvilkou hrály a lehnou si s nimi na koberec.

Až když má učitelka pocit, že se po dopolední zábavě uklidnily, přesouvají se do sousední ložnice, kde velmi rychle usnou.

“Buďte přitom opatrní a nevykonávejte s dětmi takovou relaxaci, do které by se před spánkem hodně ponořily a nechtěly ji přerušit. Mohlo by se stát, že by odmítly jít spát,” dodává paní Landlová.

Dalším krokem je vytvořit z těchto činností denní rutinu, systém odpočívání funguje na následném principu: stejný čas, stejná hudba, stejná postel a stejná očekávání – ticho a spánek.

Omezení faktorů, které dítě rozptylují, může také pomoci, vysvětluje paní Poliaková, která zapíná ventilátor, umístěný mimo dosah dětí, aby potlačila hluk venkovního prostředí.

Také doporučuje, aby si neposedné děti přikryly oči přikrývkou a nebyly tak sváděny okolím.

Čekám dítě se svým učitelemSprávný denní režim je důležitý

Tajemství č. 4: Způsob, jakým věci říkáme, je minimálně tak důležitý jako to, co říkáme

Máte problém zaujmout pozornost vašeho dítěte?

V žádném případě nezvyšujte hlas. “Dětem je jedno, jak hlasitě s nimi mluvíte,” říká paní Vondráková. “Když čtu nějaký příběh a děti mě neposlouchají, okamžitě ho začnu zpívat. V tu chvíli ztichnou a já pokračuji ve čtení.”

Samozřejmě, nemusí zabrat jenom píseň. Učitelky se pokouší střídat různé slovní taktiky, používají šepot, různé hlasy nebo ústy vyslovují slova bez zvuků, aby zaujaly pozornost dětí. Používají i vizuální pomůcky, jako je výrazná mimika – zvednutí ruky, dotknutí se prstem svého nosu, a prosí děti, aby udělaly to samé, až budou potichu.

Snažte se, aby pokyny, které dětem dáváte, byly stručné, srozumitelné a přímočaré

Tajemství č. 5: Vaše dítě se chce obléci samo

Většina malých dětí touží po pocitu nezávislosti, sebedůvěry a úspěchu, a to přichází i ve chvíli, kdy se dítě dokáže samo obléci.

“Když mu to chcete ulehčit, zamyslete se při nakupování oblečení nad tím, na jakém stupni vývoje se vaše dítě nachází,” říká paní Poliaková.

“Například tříleté dítě se určitě neobleče tak šikovně do riflí se zipem a knoflíkem jako například do tepláků. Potom vymyslete vlastní způsob, jak dítěti pomoci v samostatném oblékání.

V jedné školce jsem viděla, že mají na zemi v šatně nakreslené obrázky oblékajících se dětí.”

Dalším trikem je označení šatů, aby dítě dokázalo rozlišit, která je přední a zadní strana oblečení. Paní Poliaková navrhuje označit jednu botu hvězdičkou, tečkou nebo malou samolepkou a naučit dítě, aby si označenou botu stále obouvalo na stejnou nohu.

Anebo: zeptejte se svého dítěte, zda se jeho boty na sebe zlobí: pokud má boty obuté na správných nohách, boty si budou navzájem dávat pusu (dotýkat se jedna druhé); když jsou obuté nesprávně, boty se na sebe zlobí a odvracejí se od sebe

Abyste svoje dítě naučily zacházet se zipem a knoflíkem, nechte ho, aby si to vyzkoušelo na někom jiném – bude lépe vidět, co dělá.

“Je důležité, aby to dělalo se skutečným oblečením – dívčí šaty jsou o mnoho složitější než šaty panenky,” říká paní Landlová. “Dovolte svým dětem, aby oblékaly velké plyšové medvídky do svých šatiček.

A dejte svému dítěti možnost, aby mohlo dotáhnout zip na kabátě potom, co mu ho zapnete, dodáte mu tím pocit úspěchu.”

Tajemství č. 6: Dobré skutky a spravedlivé dělení nemusí být traumatizující

Dospělý člověk ví, že někdy jednoduše musí stát v řadě a na něco čekat. Je s tím smířený až do chvíle, dokud se před něho někdo nepostaví a nepředběhne ho.

Děti mají stejné očekávání spravedlnosti, čestnosti a poctivosti. Většina dětí se spravedlivě podělí a bude dělat dobré skutky tak dlouho, dokud je systém spravedlivý

“Když se dvě děti hádají o jednu a tu samou věc, pohoříme si s nimi o tom, že bitím problém nevyřeší. Po násilí přijde jen pláč a pocit hněvu,” říká paní Landlová.

“Nejrozčilenějšímu dítěti řeknu: ‚Dovol, abych si teď poslechla Honzíka a potom si vyslechnu tebe.‘ Ono se hned utiší, protože teď ví, že si vyslechnu obě dvě strany. Než přijde řada na něho, je klidnější.“

Učitelka se potom snaží přesvědčit děti, aby i v budoucnu o hračky pěkně požádaly anebo je nechaly jinému dítěti, když si už dohrály. Údajně v sedmi z deseti případů to děti udělají přesně tak. Když tento přístup nefunguje, pomůže vytvořený postup pro spravedlivou výměnu hraček mezi dětmi.

“Dětem, které čekají na oblíbenou hračku, stanovte přesný časový interval mezi dvěmi výměnami. Je to lepší, než říci dětem – počkej, později, nebo za chvíli na tebe přijde řada,” říká paní Poliaková.

Její metoda má u dětí úspěch, protože ke stanovení času na hraní používá malé přesýpací hodiny.

Paní Vondrová pro nejpopulárnější hračky používá psaný pořadník. “Dokonce i tříleté dítě chápe, že když je jeho jméno nejvýše, tak je řada na něm. Tak velmi dobře pochopí význam – čekat, dokud na mě nepřijde řada. A když vidí napsané svoje jméno, je to dobrý trénink probuzení zájmu o čtení.”

Tajemství č. 7: Když se chce dítě něco naučit, hraje si

“Doufám, že když přijde dítě ze školy domů, řekne, že byla velká legrace a hrál jsem si celý den,” říká paní Dušková, učitelka prvňáčků,

“protože hra je způsob, jakým se dítě učí. Všechno dělá zábavnou formou, ne mechanickým učením.”

Je jednoduché v projektech a hrách používat písmenka. “Vyfotíme a vystřihneme všechno, co začíná na určité písmeno. Nebo hledáme skupiny s jedním, dvěma nebo třemi předměty a děláme z nich knihy.”

Ale největším tajemstvím, jak se vaše dítě může uvolnit, radovat se i učit se nové věci, je v první řadě to, že má svou tajnou zbraň: vaši bezpodmínečnou lásku.

Diskuze Čekám 3.dítě s milencem

Je mi 38, Mám s partnerem 2 deti (7 a 3roky) a celkem fungujeme jako
rodina. Neni to a nikdy nebyla zadna laska ale mozna i diky tomu nemáme nejake
krize nebo vykyvy, nehadame se ale ani spolu vlstne prilis
nekomunikujeme…z me strany je to tak že kdyby přítel odešel asi by mi to
nijak nevadilo.

Spojuji nas hlavne ty deti, máme i pravidelny sex ale taky je
to po tech letech takove nic moc. Ale je to tak už par let a vicemene jsem
spokojena… jenže bohužel před pulrokem jsem se poblaznila do synova
učitele…píšeme si aasi 6× jsme měli sex. V sexu perfektni, už dlouho
jsem tak krasny sex neměla… je to takový hodny clovek.

Ale zit bych s nim
asi neuměla…stalo se, že jsem otehotnela! jsem v soku davali jsme pozor ale
na 95% je to jeho. On je ženaty manželku má rad, deti ma dospělé už, řekl
mi že ho to strasne mrzi že me ma strasne rad nechce o me prijit ale neumi si
predstavit že by se to díte narodilo…že on už deti nechce, manželku asi
nechce opustit..

Já vlastne kvuli detem taky nechci nic menit aktualne. nicit
nám zázemi, co jsme vybudovali atd.. ale je mi 38 a protože jsem da se
říci zamilovana..a myslím že je to ma posledni sance mit díte…
s přítelem bych třetí díte nechtela určite ale když se to takto vyvrbilo
tak mám chut si ho nechat. kdybych byla sama s detma necham si ho určite..

ale v soucasnem stavu jako jedina možna varianta pokud si ho chci nechat je
ta, že budu memu pritelovi tvrdit že je to jeho.. on se vyjadřil že by mu
3 dite nevadilo… ale samozřejme netuší že neni jeho… co by jste
delali???

Velikost písma:

nevim no, jestli bych mela. zaludek na to
pritelovi takhle lhat. Ale milence teda rovnou odpiskej, ten s tim nechce mit
nic spolecnyho Moc nechapu, kdyz mas s pritelem
pravidelny sex, proc jsi si jista, ze tehotna jsi s milencem? Asi kapni bozskou
a ono to nejak dopadne 

@Anonymní píše:
Je mi 38, Mám s partnerem 2 deti (7 a 3roky) a celkem fungujeme jako rodina.
Neni to a nikdy nebyla zadna laska ale mozna i diky tomu nemáme nejake krize
nebo vykyvy, nehadame se ale ani spolu vlstne prilis nekomunikujeme…z me
strany je to tak že kdyby přítel odešel asi by mi to nijak nevadilo. Spojuji
nas hlavne ty deti, máme i pravidelny sex ale taky je to po tech letech takove
nic moc. Ale je to tak už par let a vicemene jsem spokojena… jenže bohužel
před pulrokem jsem se poblaznila do synova učitele…píšeme si aasi 6× jsme
měli sex. V sexu perfektni, už dlouho jsem tak krasny sex neměla… je to
takový hodny clovek. Ale zit bych s nim asi neuměla…stalo se, že jsem
otehotnela! jsem v soku davali jsme pozor ale na 95% je to jeho. On je ženaty
manželku má rad, deti ma dospělé už, řekl mi že ho to strasne mrzi že me
ma strasne rad nechce o me prijit ale neumi si predstavit že by se to díte
narodilo…že on už deti nechce, manželku asi nechce opustit.. Já vlastne
kvuli detem taky nechci nic menit aktualne. nicit nám zázemi, co jsme
vybudovali atd.. ale je mi 38 a protože jsem da se říci zamilovana..a
myslím že je to ma posledni sance mit díte… s přítelem bych třetí
díte nechtela určite ale když se to takto vyvrbilo tak mám chut si ho
nechat. kdybych byla sama s detma necham si ho určite.. ale v soucasnem stavu
jako jedina možna varianta pokud si ho chci nechat je ta, že budu memu
pritelovi tvrdit že je to jeho.. on se vyjadřil že by mu 3 dite nevadilo…
ale samozřejme netuší že neni jeho… co by jste delali???
Říct současníkovi, že bude vychovávat kukačku. A uvidíš, jak velká
je jeho láska… 

Budete mít zájem:  Vlasové Vitamíny Pro Ženy?

Neumím si představit, že bych manželovi lhala, že je dítě jeho a celý
život se bála, že to rupne.

@M-i-ch-e-l-l-e
píše:
Neumím si představit, že bych manželovi lhala, že je dítě jeho a celý
život se bála, že to rupne.

No, já bych se bála i toho, komu bude dítě vizuálně podobné, takže
bych radila nelhat.

Chudák přítel Statisticky sice tuším každý 4tý muž
vychovává cizí dítě a ani o tom neví, no pokud bude hodně podobné
tatínkovi tak to neukecáš.. Navíc když milenec ví, že je jeho je jen
otázkou času, kdy se to provalí. Buď mu to časem nedá a bude se k němu
chtít hlásit, nebo jak to bývá ozve se někdo jiný kdo to na vás ví, nebo
alespoň má podezření, že se něco dělo a nedá si ujít příležitost si
rýpnout. Klidně může dát anonymní tip jeho ženě, i takový případ
jsem zažila v okolí. Já bych na tohle asi neměla žaludek, dlouhodobě
žít ve lži a přítelovi tvrdit, že je jeho i když není – tuplem pokud
má rád děti a viděla bych jak se k němu má. Hodně by mně trápilo
svědomí. No ale zase každý jsme jiný, že 

@Anonymní píše:
Je mi 38, Mám s partnerem 2 deti (7 a 3roky) a celkem fungujeme jako rodina.
Neni to a nikdy nebyla zadna laska ale mozna i diky tomu nemáme nejake krize
nebo vykyvy, nehadame se ale ani spolu vlstne prilis nekomunikujeme…z me
strany je to tak že kdyby přítel odešel asi by mi to nijak nevadilo. Spojuji
nas hlavne ty deti, máme i pravidelny sex ale taky je to po tech letech takove
nic moc. Ale je to tak už par let a vicemene jsem spokojena… jenže bohužel
před pulrokem jsem se poblaznila do synova učitele…píšeme si aasi 6× jsme
měli sex. V sexu perfektni, už dlouho jsem tak krasny sex neměla… je to
takový hodny clovek. Ale zit bych s nim asi neuměla…stalo se, že jsem
otehotnela! jsem v soku davali jsme pozor ale na 95% je to jeho. On je ženaty
manželku má rad, deti ma dospělé už, řekl mi že ho to strasne mrzi že me
ma strasne rad nechce o me prijit ale neumi si predstavit že by se to díte
narodilo…že on už deti nechce, manželku asi nechce opustit.. Já vlastne
kvuli detem taky nechci nic menit aktualne. nicit nám zázemi, co jsme
vybudovali atd.. ale je mi 38 a protože jsem da se říci zamilovana..a
myslím že je to ma posledni sance mit díte… s přítelem bych třetí
díte nechtela určite ale když se to takto vyvrbilo tak mám chut si ho
nechat. kdybych byla sama s detma necham si ho určite.. ale v soucasnem stavu
jako jedina možna varianta pokud si ho chci nechat je ta, že budu memu
pritelovi tvrdit že je to jeho.. on se vyjadřil že by mu 3 dite nevadilo…
ale samozřejme netuší že neni jeho… co by jste delali???

Heled já Ti rozumím. Na potrat bych nesla a dítě si nechala. Manželovi
nic neříkej… jemu se akorát pritizi, zničis život svým dětem a
i manželovi. To si nezaslouží. Navíc budeš žít s pocitem, ze jsi zabila
dítě??
Nerozbijela bych rodinu ani sobě ani učiteli. Holt to poneses na svých
bedrech. Nechej sk to pro sebe.

Prosím ponechat anonym, chodí sem rodina.

Ja bych si to dítě nechala. Nebudu vas nabádat, abyste byla upřímná.
Myslete na to, co je nejlepší pro vase stávající děti i to
nenarozené.

@Anonymní píše:
Heled já Ti rozumím. Na potrat bych nesla a dítě si nechala. Manželovi nic
neříkej… jemu se akorát pritizi, zničis život svým dětem a
i manželovi. To si nezaslouží. Navíc budeš žít s pocitem, ze jsi zabila
dítě??
Nerozbijela bych rodinu ani sobě ani učiteli. Holt to poneses na svých
bedrech. Nechej sk to pro sebe.

Prosím ponechat anonym, chodí sem rodina.

Taky se může stát, že dítě mu nebude vůbec podobné a pojme
podezření. Může se stát, že povede dítko do školy a sejde se jeho
pravým otcem.

@Russet píše:
Taky se může stát, že dítě mu nebude vůbec podobné a pojme podezření.
Může se stát, že povede dítko do školy a sejde se jeho pravým
otcem.

Muže ale nemusí.

Jdi normálně na potrat a je to vyřešené. Ty tmářské řeči
o zabíjení děti ani neposlouchej.

Jsem zoufalá! Dcera čeká dítě se svým profesorem! | Žena.cz

„Mojí holčičce ještě jí není ani dvacet, a už otěhotněla. A otec? Její profesor francouzštiny ze střední školy! Jsem z toho nešťastná. Co mám dělat? Poraďte mi!“

Takový dopis nám přišel od čtenářky Miroslavy z Litoměřic. Láska kvete v každém věku a v každé profesi. A vztah učitel – žákyně může skrývat velký půvab. Zamilovaná slečna vidí ve zralém muži vzácnou přirozenou autoritu a spolehlivé zázemí, která podvědomě potřebuje každá žena. Kam se hrabou její ještě pubertální spolužáci! Jenže…

Nakolik vztah vyvolalo kouzlo osobnosti samotného kantora, a nakolik jeho „nadřazená“ pozice daná výkonem povolání? A nejde náhodou o zneužití této pozice? Učitel by měl přece být vzorem, spravedlivým ke všem žákům, což milostný vztah poněkud nabourává.

Jen si to představte – jak má třeba svou vyvolenou zkoušet z gramatiky, když se mu ještě v čerstvé paměti vybavují intimní scény s tou samou slečnou z předchozí noci? Kdo koho vlastně zneužívá víc – on jejího mládí a nezkušenosti? Nebo těží ona ze své protekce.

..

Když se Anetka zamilovala…

Devatenáctiletá Aneta, dcera čtenářky Miroslavy, byla pěkné číslo už na ekonomce. Do pana T. se zamilovala už v šestnácti. V sedmnácti ho sama svedla. A nebyla to její první zkušenost s mužem… „Jenže šlo o kluky přiměření jejímu věku, a ne o deset let starší!“ lamentuje maminka.

„Holka byla vždycky moc divoká. S panem profesorem se uklidnila, pravda, a taky se začala učit. Z francouzštiny měla jedničku, nechtěla si před ním uříznout ostudu. Nejdřív jí jen půjčoval knížky, to bylo fajn. Jenže pak se začalo šuškat, že si pro ně dcera chodí k němu domů. Zkoušela jsem jí domluvit, ale marně.

A on? Místo, aby se jí radši začal vyhýbat, zval ji do divadla, dal jí své číslo na mobil a dokonce jí posílal milostné básničky! Hned jsem si stěžovala u ředitele školy, ale nebylo to nic platné. Neděláme nic nezákonného! tvrdili oba. Máme společnou lásku – francouzštinu. A při ničem jiném se nedali přistihnout.

Pak Aňa odmaturovala a já doufala, že ji zamilovanost časem přejde. Chvíli bylo ticho po pěšině – dojížděla na univerzitu do Ústí na Labem. A najednou – bác! Je teprve ve druháku, a už čeká dítě. A ještě navíc se svým učitelem. Prý se ani nechtějí brát, jen spolu žít…

Jenže – co tomu řeknou lidi? Víte, co už jsem si kvůli tomu vyslechla?

Pomluvy, drby, podpásovky..

Možná vám paní Miroslava přijde jako až příliš starostlivá máti. Jenže na vztah učitele a žákyně se opravdu kouká skrz prsty. „Jsem bývalý učitel (odešel jsem dobrovolně) a má žena je bývalá studentka střední školy, kde jsem dříve učil.

A nezávidím vaší dceři ani jejímu učiteli,“ napsal pan Richard Kříž na webu relax.lidovky.cz v reakci na příspěvek maminky, která také řešila klíčící náklonnost mezi svou dcerou a jejím učitelem. „Co pomluv, drbů a podpásovek jsme si prožili od kolegů, spolužáků i rodičů…

Ale nás to vždy jen posílilo. Je-li vaší dceři sedmnáct, tak je v mnoha směrech dospělá. V citové oblasti je autonomní a jakýmkoliv zásahem ji budete ztrácet. Je pravda, že jde o vztah poněkud netradiční, ale je-li silný, tak mu nezabráníte.

Spíše byste měla s oběma komunikovat, abyste viděla, je-li vaše dcera šťastná.“

Francouzština jako afrodiziakum?

Snad za to může samotná erotická francouzština… Vztah svého syna s profesorkou tohoto zpěvného románského jazyka totiž řešila i Martina z Brna. Ovšem s daleko větším nadhledem.

„Já už se nemůžu dočkat, až odmaturuje a vypadne ze školy, to si oddechnu! Je toho snad celé Brno!“ svěřila se své kamarádce, redaktorce Ženy.cz. „Je to fajn holka, mohla by být moje kámoška…

Ale ty řeči! A ještě si navíc kluk samozřejmě vzal jako maturitní předmět francouzštinu – aby ne, když je z ní nejlepší na škole! Jenže to nic neznamená, stejně budeme zase poslouchat, jakou měl protekci, a co že se to vlastně od paní profesorky učí…“

  Video Mohlo by Vás také zajímat: K testování školáků nemáme žádné informace, velmi se toho obáváme, říká Jirásko | Video: Michael Rozsypal

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector