Být zdravý jako trpaslík

Čest svému jménu: Pomeranian vypadá se svojí výškou v kohoutku 18 až 22 cm opravdu jako špic v miniaturní podobě. Váží přitom max. 3,5 kg a je tak lehčí než většina koček. Zdání větší velikosti mu dodává hustá, dlouhá srst s hustou podsadou. Může mít bílé, pískové, krémové nebo smíšené zbarvení. Límec připomínající lví hřívu rámuje pozorný obličej s bystrýma očima a liščím čenichem.

Přesně vzato, pomeranian není samostatné plemeno, ale představuje mini-variantu německého špice. Špic jako takový patří k velmi starým plemenům, ale chov pomeraniana se rozvinul až v posledních desetiletích.

Vzhledem k tomu, že první malý špic spatřil světlo světa v německé provincii Pomořansko (Pommern) před 200 lety, zní jeho název v angličtině pomeranian a ve francouzštině loulou de poméranie.

Poté, co se chovatelé ve Velké Británii dlouhou dobu zaměřovali na chov mini-špice, rozvinul se jeho chov i v zemi jeho původu – v Německu. Ale chov těchto roztomilých zvířat vyvolával také kritické hlasy kvůli náchylnosti k některým chorobám.

Pomeranian je oblíbený zejména v USA a Velké Británii a známý pod názvem „Král hraček (King of Toys)“, v němčině pak jako „Král psíčků (König der Schoßhunde) „.  V zemi původu však mělo toto plemeno obtížnou pozici. V dnešní době má však stále více milovníků psů v Německu zájem o tato malá sebevědomá stvoření.

Být zdravý jako trpaslík

Pomeranian je malý, ale nedává to na sobě znát. Vyzařuje velké sebevědomí a často až aroganci – velmi často vůči očividně větším psům.  Je bdělý, ale ne agresivní, je přátelský k lidem a ostatním zvířatům.

Lze chovat i několik jedinců pohromadě, ale pomeranian má vždy velmi úzký vztah ke svému majiteli a provází ho na každém kroku. Šíří dobrou náladu a je vždy připraven si hrát. Jako hlídací pes štěká, i přes svůj malý vzrůst, velmi hlasitě, pokud uslyší cizí osobu blízko svého území.

Také radost nebo pozdravy může vyjadřovat štěkáním – neohrožuje tím však ani majitele ani sousedy. Lovecký instinkt u něho vyvinut není.

Doporučujeme začít s výcvikem co nejdříve, protože jednou nastane chvíle, kdy Váš pejsek zůstane doma několik hodin sám. Vychovávat dospělého psa je mnohem obtížnější. Občas ale Váš čtyřnohý společník musí zůstat doma sám, například pokud musíte k lékaři nebo si hodláte zpříjemnit vánoční čas návštěvou vánočních trhů.

Pes však tyto chvíle nemá rád. Navykněte ho již v raném věku na ostatní domácí mazlíčky a psy – v ideálním případě navštěvujte hodiny v psí školce ve Vašem okolí. Včasnou socializací a důslednou kontrolou zabráníte, aby pomeranian vykazoval přílišné sebevědomí vůči ostatním psům. Ostatně pomeranian se učí rychle a rád.

I přes malý vzrůst není pomeranian žádná padavka a užívá si i dlouhé výlety v přiměřeném tempu. Ve špatném počasí se spokojí i s kratšími procházkami. Velkou výhodou je, že ho do schodů nebo ve vlaku můžete snadno vzít do náruče a přenést. Pomeranian miluje učení nových kousků a rád je za to odměňován a chválen. Výcvik pomocí

Trpaslík (TV seriál) (2017)

  • Trochu mi to celé připomíná vtip o té rodince jak hluboko v lese na paloučku najde trpajzlíka a on jim každému slíbí splnit jedno přání… Snad to nebude tak laciné aby to bylo podle podobného schématu. Na stranu druhou ten vtip je dobrej, což se o pilotu zatím říci zcela nedá. Ale jak známo, někdy je to s piloty těžké. Jedny jsou super a pak už nic a jiní mají pomalý rozjezd, ale seroš má pak správné grády… —– No, tak po pár dílech – ne. Nelíbí se mi to. * *(3.1.2017)
  • Na další KoPr jsem se pochopitelně těšil a jediné, čeho jsem se bál, byl Suchánek místo Vetchého. Nakonec jsem rád, že tam ten Vetchý není. Základní plán (včetně dílčích motivů) dobrý, scénář i jeho režijní zpracování tragické.Trpaslík sice představuje nejvěrohodnější spikleneckou teorii dějin lidstva, s jakou jsem se dosud setkal, splněná přání a jejich následky její předpoklady potvrzují a už proto by mě po dvou viděných dílech (2+3) opravdu zajímalo, jak se to vyvine dál, jenže bych musel přečkat dalších nestravitelně trapných 3×40 minut slabomyslné nesatiry a to po mně nikdo nemůže chtít. Do zjištění, že posledním známým držitelem trpaslíka byl dr. Edv. Beneš, jsem vkládal jisté naděje, rozuzlení tohoto motivu však jen potvrdilo celkovou bezradnost a školáckost.(18.1.2017)
  • Na české poměry opravdu originální počin. Ani by mě nenapadlo, že se tu dá natočit kvalitní fantasy seriál. Dvojice Prušinovský Kolečko si začíná získávat mé sympatie. Poprvé mě oslovili v Mostu a toto není o nic slabší. Rozhodně musím pochválit skvělé obsazení a herecké výkony. Dost se to všechno zamotá, jak už jsme tak nějak zvyklí. Nakonec těch 6 dílů bohatě stačí. Dost se mi líbila celá mytologie kolem trpaslíka a jeho využití. Občas docházelo k dost vtipným situacím. Nakonec ale zvítězil zdravý rozum. Konec je trochu otevřený, jen tak dál. 🙂 „Chceš moje číslo? Mám dvaačtyřicítku.“ :D(8.2.2019)
  • A mě to teda bavilo. Gagů je tady hromada, většina je povedená a když zrovna nějakej ne, tak prostě během chvilky přijde další. Super je, kolik je tady skvělých herců i ve vedlejších rolí – Abrhám jako polodementní děda, Nárožný jako bojovník s hovny pan Kutlák a takhle by se dalo pokračovat docela dlouho. První díl, kde se kluk promění na černocha, až tak silnej není, ale třeba přání s nosem je naprosto geniální. Tím, že to má jenom šest dílů, to neztrácí tempo a údernost. Celkově výbornej seriálovej počin.(16.2.2019)
  • Šestý díl to je scenáristická bezradnost, jak z několik slušných nápadů vybruslit a ukončit celé veledílo. Protože se v průběhu týdne tvůrci nebáli jít párkrát hodně do extrému, o to víc překvapí, že sobotním završením jenom všechno požehlí a zamávají z titulků. Zklamání, že to neskončilo nějak drasticky. Pořád platí, že nejlepším byl Hofmann, a díky bože za toho černocha, protože ten druhej typ byl nesnesitelnej (a to byl vidět všehovšudy pár minut). Ještě bych to vysílal až po desátý a Elizaveta Maximová mohla ukázat všechno.(8.2.2017)
  • Je to ptákovina bez větších ambicí. Co chtěli autoři říct? Že jsou lidi, zde na maloměstě, rasisti, hajzlové, podvodníci a lháři, a že jediným čistým tvorem je ještě nevinné dítě? OK, a co dál? Použít pohádkový atribut zázračného trpaslíka přímo vybízí k totální ujetině, jenomže kromě zmizelého domova důchodců a jednoho kokotí.o nosu, je všechno naruby obrácená moralita, kdy se lidé nepolepší, ale naopak zůstanou stejní, jako byli. Tedy příšerní. Otravný seriál s protivnými postavami. Ale aspoň je hrají neokoukaní herci, byť někteří mají dost co dělat, aby se jejich výkon hraní aspoň trošku podobal.(7.7.2017)
  • „Dávaj si pozor na to čo si želáš. Môže sa ti to splniť.“ Hovorí sa to často a tento seriál to tak nádherne potvrdzuje. Osobne som nemal žiadne očakávania, no musím povedať, že som nakoniec ostal zo seriálu „Trpaslík“ celkom nadšený. Občas sú diely trošku slabšie a niečo im chýba, no celkovo môžem povedať, že väčšina fórov funguje a plus je to výnimočný projekt, kde môžeme mať pokope veľa nesympatických postáv a funguje to. Lenže dôvod je ten, že nakoniec ostanú aj potrestaní a máme hrdinku, ktorá chce urobiť niečo dobré. Koniec koncov, naše najhoršie vlastnosti z nás často dokážu dostať niečo, čo by sme možno normálne nechceli ani tak spraviť. A najčastejšie tak víťazí sebectvo, lakomstvo alebo pýcha. A film to ukazuje absolútne skvele. Humor je pre mňa trošku mix. Sú tu fantastické fóry, na ktorých som sa rehotal a potom sú tu také, kde som trošku prevracal oči. Ale nič, čo by vyslovene štvalo, alebo niečo podobné. Takže celkovo dobrý humor. Okrem toho poviem, že záverečný zvrat ma celkom príjemne prekvapil a funguje skvele. Pretože to dobre funguje v rámci myšlienky, ktorá sa tu hovorí. Nebudem to prezrádzať, no neodhadol som to, dáva to zmysel a robí to všetko ešte lepšie, ako keby si vzali riešenie, ktoré som si myslel ja. Takže v tomto seriál urobil celkom príjemné prekvapenie. Som celkom prekvapený, že na tom pracoval Petr Kolečko, ktorého komédia ma posledné roky vedela hlavne neskutočne otravovať, no tentokrát tu máme skutočne dobre napísaný a fungujúci scenár, ktorý to vie posúvať do dobrej komédie. Osobne hovorím, že si seriál čeknite. Hoci niektoré scénky sú divné a niektoré epizódy by potrebovali dopilovať, tak je to asi najlepší projekt našich susedov z komédie, ktorý som videl. Hodnotenie: A-(18.11.2018)
  • V dnešní hyperkorektní době je Trpaslík skoro jako zjevení. A kdo tu nadsázku nepochopil, nech si ráčí vytáhnout z prdele pravítko a přestane se brát tak děsně vážně.(9.3.2018)
  • Po Okresním přeboru, Čtvrté hvězdě a Mostě hodně slabý odvar. Zasmál jsem se celkem jedenkrát.(26.7.2019)
  • odpad! Od komediálního seriálu očekávám, že se budu bavit… Počet zasmání: Pilot = 0, Úterý = 0,5 (jedno pousmání za Suchánkovu můru)… Škoda, na papíře to vypadalo slibně, ale bohužel se z toho vyklubala taková nuda, že by se dala krájet…(28.12.2016)
  • Inu, ČT slovy svého ředitele Petra Dvořáka láká mladé lidi k obrazovkám. Bylo to tuším v Událostech. Pan ředitel a jeho podřízení mají asi pocit, že mladí by měli opustit hostinské lokály a feťácké diskotéky, přestat mluvit sprostě a přilepit své frňáky k obrazovkám. Je to krásná myšlenka, ale utopistická. Především proto, že teenageři mají své PC se sociálními sítěmi a na telku svého fotra budou kašlat vždycky, i když tam pracovníci ČT nacpou tu slovy a dialogy vulgární komedii, jako je TRPASLÍK. Jo, je to sice plytká hovadina s diváckým nadhledem zábavná, ale i když je především o teenagerech, neměla by být pro ně. Byla zařazena v časovém rozvrhu na 21. hodinu, což je čas, kdy tato ještě duševně nezralá populace člověka nespí ve svých peleších a pokud se na TRPASLÍKA dívá, nasává vulgární slova za přítomnosti svých rodičů a světe div se, dokonce legálně z televizní obrazovky. Proto ODSUZUJI VEDENÍ ČT za nezodpovědný přístup ke své tvorbě. FUJ PANE DVOŘÁKU. Národ se stává bezohledným a vulgárním i přičiněním ČT.(7.2.2017)
  • Komediální seriál se svézázným humorem, který nesedne každému. Někdy vtipné, jindy mi připadal humor podbízivě nízký.(6.2.2017)
  • Asi nejzábavnější podání konspirativní teorie dějin se skvostným Martinem Hofmannem a spoustou originálních nápadů.(3.4.2020)
  • Opravdu jsem se těšil – Jakkoli název maličko mate, když jednomu slibuje dokument o Michalu Suchánkovi..;) – a doufal, že se kluci vrátí v plný síle.. Ale tady je vidět, že právě absence jakýchkoli tvůrčích mantinelů, může být, a ve většině tuzemských případů taky je, jen na škodu.. Takhle to vypadá, že Prušiňák přijel zase bohužel na Kolečkovém invalidním vozíku, se zábavou sice zhusta nekorektní – Sama osoba Michala Suchánka už dost naznačovala předem.. – zato však silně jaksi nekonkrétní, bez síly Kober a užovek, neživou a dost povrchní.. Slaboučká satira a bizarní hybrid žánrů i poetik.. Byť tedy nezřídka na samé hraně korektnost.. Jakkoli často znovu hlavně zdánlivě.. Suchánek ovšem výtečný, zvlášť když se nedrží scénáře.. Stejně jako třeba nevyužitý Nárožný či už léta svůj potenciál skrývající Martin Hoffman..(2.1.2017)
  • Občas trochu zdlouhavé, občas hodně vtipné a že mi tenhle humor většinou fakt seděl. Škoda hodně nevyrovnaných hereckých výkonů a ne vždy úplně zvládnutého timingu. Osobně bych některé scény pro údernost střihnul dřív, ale to je obecně problém některých českých komedií. Jinak je to ale dost zábavné, vtipy jsou často gradované i napříč epizodami. Klidně se ještě mohlo místy přitlačit na pilu, potenciál to úplně nevytěžilo a hluchých míst tam málo taky nebylo.(25.4.2019)
  • Vyšlete mezi lidi sádrového trpaslíčka plnícího přání a začnou se dít podivné věci, zpočátku nehumorné, leč s přibývajícím časem stále vtipnější. Celkově je to poměrně slušný úlet, který je tvořen pestrou změtí originálních nápadů, i když s trochu proměnlivou úrovní, těží z velice zajímavé myšlenky, je kvalitně zahraný a má docela překvapivou pointu. 65 %(9.2.2017)
  • Seriál Trpaslík měl skutečně našlápnuto k tomu, aby se stal velmi kvalitním na naše poměry – ovšem nakonec zůstalo jen u průměru, který měl skvělý potenciál, ovšem poněkud zabrzděné tvůrce. Tuna vulgarismu, rasistické narážky – to vše pobavilo jen zpočátku. Postupem se z toho však jen už poněkud vyčpělý stereotyp, který naštěstí kořenily jednotlivé postavy se svými přáními a následnými trampotami. Nejlepší byl asi strejda s pérem místo frňáku a Suchánek a stará Šulcová s jezevčíkem. Malá holka – encyklopedie na všechno a její černý brácha a „sexbomba“ matka postupem času ztratili dost na „kráse“ – jejich alkoholická teta alespoň ukázala kozy a Abrahám mi taky moc nesedl – jeho role. Pobavili někteří důchodci, sexy dceruška ředitele a chlupatá učitelka (lesba) tělocviku – tak ta byla na ránu. Všechny díly se pohybovali na hranici průměru – některé trošku lepší průměr – takže já zůstávám u třech hvězd…(5.2.2019)
  • Trpaslík rozhodně není tak dobrý jako Čtvrtá hvězda. Místy moc tlačí na pilu, místy je zbytečně vulgární. Ale maloměstský humor je skvělý a vlastně všechna ta přání – a zejména pak jejich provedení – se mi velmi líbilo. Ano, moje zlomyslné já plesalo při konci každého dílu. Hvězda navíc za poslední díl se Stáňou v chatě.(9.2.2017)
  • Zvláštní věc, tenhle Trpaslík. Od téhle dvojice scénáristů jsem, koukám, viděl Čtvrtou hvězdu a Kdyby byly ryby a od Prušinovského ještě něco málo k tomu, a všechno to nestálo za moc, někdy dokonce i podstatně za méně. Tenhle nápad a jeho zpracování bylo ale natolik trhlé, v tom dobrém smyslu, že mě to až překvapilo, a to dokonce i, na Českou televizi, určitou mírou nekorektnosti. Suchánek, Procházková, Hofman, Taliánová, Nárožný… se do svých rolí hodili a jejich etudy prostě stálo za to sledovat. Prostě to bylo fajn. Asi ne úplně celé díly, mělo to svoje slabší i silnější chvilky, ale celkově je to pro mě překvapením, jaké jsem z české televize i České televize skutečně nečekal.(11.2.2017)
  • odpad! ubohý a primitivní…. tomu říkáte zajímavý příběh? nuda(29.11.2019)
Budete mít zájem:  Jakou vhodnou obuv zvolit na vysokohorskou turistiku?

Obřímu trpaslíkovi u Hořic chybí ještě kus těla a čepice

Hlídky na silnicích, kolabující nemocnice. Dozvíte se s námi více! Iva Kovářová

/FOTO/ Unikátní objekt vzniká už tři roky podle návrhu sochaře Kurta Gebauera na okraji Hořic na Jičínsku. Letos by měl Obří trpaslík dostat konečnou podobu.

Snímek Obřího trpaslíka z archivu Okrašlovacího spolku Rašín. | Foto: archiv spolku

Když 13. října 1995 ve 13.13 hodin občanské sdružení, které se záhy přejmenovalo na Okrašlovací spolek Rašín, zahájilo s recesí sobě vlastní slavnostním výkopem stavbu Obřího trpaslíka, nikdo netušil, zda vůbec dílo podle návrhu Kurta Gebauera spatří světlo světa.

„Tenkrát jsme začali věřit, že my, ve světě trpaslíci, se neztratíme, když budeme obří. A tato nadsázka inspirovaná trpaslíky Kurta Gebauera se nám zdá být nejen aktuální, ale s přiměřenou nadsázkou i věčná,“ uvedl k neobvyklému projektu pantáta spolku František Kozel.

Díky nezlomné snaze nadšenců a především dobré vůle mecenášů byla v roce 2017, tedy po dvaadvaceti letech, stavba zahájena položením základního kamene. Ten byl úspěšně vylomen, opracován, dopraven a instalován na místě trvalého pobytu Obřího trpaslíka, tedy na vyvýšenině při příjezdu do Hořic.

Pomáhají mecenáši

O rok později se stavba monumentu dostala do fáze, kdy byly osazeny ty největší bloky o váze více než 12 tun. V roce 2019 přibyly díky přízni mecenášů další pískovcové kvádry a s nimi v pořadí i osmý, který spojil obě nohy trpaslíka, který tak dorostl do výšky téměř pěti metrů.

Přečíst článek ›

Loni poznamenala začátek stavby čínská chřipka. I přesto dílo rostlo a na místě jsou všechny největší bloky. Chybí jen část těla a čepice. Tak oslavil Obří trpaslík Silvestra.

Na vlastní nebezpečí

„V novém roce počítáme s dokončením trupu a zpřístupnění trpaslíka veřejnosti, kdy by mohli zájemci na vlastní nebezpečí vystoupit po žebříku na kamenný monument,“ usmívá se František Kozel. „Taky jsem tam vylezl i já,“ dodává.

Budete mít zájem:  Kvalita Života A Zdraví Payne?

Přečíst článek ›

Tělu tak ještě chybí tři vrstvy kamene, závěrečnou tečkou pak bude čepice. Kdy bude dílo dokončeno, o tom nechce spolek v tuto chvíli spekulovat.

Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu

17 DENÍK PRO DOBROU NÁLADU
8 DENÍK PRO DOBROU NÁLADU

První díl seriálu Trpaslík od Jana Prušinovského a Petra Kolečka je online

„Příště chci navázat na Macourka,“ říkal režisér Jan Prušinovský v rozhovoru na Radiu Wave, když za Kobry a užovky posbíral šest Českých lvů. „Scénář jsme psali s Petrem Kolečkem asi šest let a naše prvotní ambice byly navázat na komedii macourkovského typu, takže se to odehrává v realitě, ale lehce pokroucené něčím fantaskním. Je to o sádrovým trpaslíkovi, který plní lidem přání. Má takový čudlík, a když ho člověk stiskne, tak trpaslík řekne: Máte jedno přání. Odehrává se to v městečku, kde se trpaslík zjeví, putuje z ruky do ruky a lidi si něco přejí.“ Podle Prušinovského, který s Petrem Kolečkem natočil a napsal seriály Okresní přebor nebo Čtvrtá hvězda, se dnes už vytrácí hravost seriálů a filmů, jako byla Arabela nebo Jak utopit doktora Mráčka. „Občas to někdo zkusí, ale nemá tu lehkost. Ona by byla chyba vycházet z Macourka moc přesně, dělal filmy v 70. nebo 80. letech, kdy byl cool Fantomas. Dneska pro děti není cool Fantomas, ale třeba Deadpool. Takže kulisy se musí změnit. Je to velký riziko, sám jsem zvědavý, jestli mně to nezláme vaz. Třeba to bude fakt průšvih.“ První díl seriálu můžete od 28. do 30. prosince sledovat v online premiéře v iVysílání České televize a na chytrých televizorech s podporou HbbTV. Oficiálně seriál začíná 1. ledna.

Spustit audio

  • Šestnáctiletá Nizozemka Maya Weug se stala vůbec první ženou, která se probojovala do Akademie řidičů Ferrari (Ferrari Driver Academy). Prestižní tréninková akademie připravuje mladé talenty na účast v nejvyšších soutěžích motosportu. Do Formule 1 se za jedenáct let fungování Akademie dostali čtyři závodníci, a Weug by se tak do nejznámější soutěže mohla z přípravky probojovat jako vůbec první žena.
    „Na tenhle den nikdy nezapomenu! Jsem tak šťastná, že se ženská závodnice dostala do Akademie řidičů Ferrari,“ říká mladá pilotka poté, co vyhrála poslední kolo soutěže Holky na dráze (Girls on Tracks). Soutěž o zapojení do slavné závodní přípravky organizovala společnost Ferrari a sportovní sekce Mezinárodní automobilové federace FIA, která tak usiluje o větší genderovou rozmanitost v motoristickém sportu. Informuje o tom server CNN. Weug svoji kariéru začala v sedmi letech jako závodnice na motokárách. Nyní se přesune do sídla závodního týmu Ferrari ve městě Maranello, aby se začala připravovat na svoji první sezonu, při které bude soutěžit i v šampionátu Formule 4. Velkých cen Formule 1 se v historii zúčastnily pouze dvě ženy, Maria Teresa de Filippis v roce 1958 a Lella Lombardi v roce 1975. Maya Weug by v budoucnosti jejich řady mohla rozšířit.Poslechněte si taky Lewis Hamilton – legenda, chcípák, nebo chladný pionýr nové éry Formule 1?

Deník Miloše Čermáka: Tečka na konec nepatří, ale může tam být trpaslík

Jestli chcete, někdy vám ho půjčím.

Vědci zjistili, že ptáci zpívají ze stejných důvodů jako my. A že Robinsonům na pustých ostrovech rostou vousy čím dál tím rychleji.

Poměrně překvapivou informaci vnesl do veřejného prostoru (rozuměj na sociální média) článek v britském tisku z minulého týdne.

Podle něj dnes příslušníci tzv. generace Z (narození mezi roky 1996 a 2015) nepoužívají v textových zprávách tečku na konci věty. A když zprávu s tečkou za větou sami dostanou, vnímají to jako nezdvořilé a arogantní.

Tečka pomyslně UKONČUJE konverzaci, a podle dnešních teenagerů by se to nemělo dít tímto způsobem.

Trochu jsem googloval a dohledal i další pravidla, doufám, že je budete považovat za užitečná.

.. neboli dvě tečky jsou naopak velmi empatické, protože vyjadřují ochotu v konverzaci aktivně pokračovat. Říkají: „hele, já se nad tím ještě zamyslím, a ty udělej to samé, a brzo si napíšeme, co jsme vymysleli“. Tedy, nevím, jestli jsem se nenechal příliš unést … ale plus mínus to znamená tohle.

… ovšem pozor, tři tečky jsou zase spíš negativní, lépe řečeno signalizují rozpaky a nejistotu, a pokud se takto označenému tématu budeme nadále věnovat, tak s nejvyšší opatrností.

Anebo nic! Ano, žádná interpunkce je možná řešením pro dnešní dobu a pro zmatené lidi středního věku, kteří by si rádi psali se svými dětmi.

Když napíšete textovou zprávu bez teček a čárek, znamená to, že jste naprosto v pohodě a vyklidnění („cool“, jak by řekly vaše děti) a že z obsahu dotyčné zprávy neděláte žádnou vědu.

Rada: pokud chcete sdělit dětem něco opravdu důležitého, pište normálně s čárkami a s tečkou na konci. Předejdete jejich dodatečným výmluvám, že jste to nemysleli tak úplně vážně.

Nepoužívat interpunkci je mimochodem dobré i proto, že nenasekáte do zprávy zbytečné chyby. Lingvisté říkají, že v evropských jazycích existují v podstatě dva zavedené systémy, jak dělat čárky ve větách.

Budete mít zájem:  Mozkem proti žaludku. Soutěže jedlíků vyhrávají hubeňouři

Jeden je v angličtině či francouzštině a spočívá v tom, že v podstatě děláte čárky tam, kde na to máte náladu. Druhý systém je mimo jiné v češtině, němčině nebo ruštině, a tam – jak ze zmíněných dvou jazyků vedle češtiny asi vyplývá – panuje přísnost.

Oddělují se věty vedlejší, a to zásadně, a neexistuje, abyste měli ve větě dvě slovesa, která nejsou v infinitivu, a nebyla oddělená čárkou nebo spojkou. To si říkáte o problémy.

Ale zpátky k novým poznatkům. Je jich víc. A jakkoli není jasné, nakolik jsou opravdu univerzální, a do jaké míry jsou produktem pobaveného úžasu nás starších, měli bychom jim věnovat pozornost. Nestojím o to, abych po vydání tohoto textu dostával zprávy, ve kterých budou ,, (dvě čárky) nebo dokonce ,,, (tři čárky!). Ty totiž dávají najevo nepohodlí a rozladěnost.

Vím, je to složité, a taky se mi stýská po dávných dobách, kdy nejkontroverznější interpunkcí byl středník. Neměl jsem ho nikdy moc rád, asi i proto, že na české klávesnici je špatně přístupný a dělá se obtížně.

Na druhou stranu se mi líbilo to, že tok psaní vytrhává z běžného rytmu a upozorňuje čtenáře na to, že by se měl aspoň na milisekundu zarazit a zbystřit. V tomto kontextu jsem ho v češtině nahrazoval dvojtečkou.

Mé rozpaky ovšem nejsou nic proti nenávisti slavného amerického spisovatele Kurta Vonneguta, který o střednících napsal: „Jsou hermafroditními transvestity, kteří neznamenají vůbec nic. Jediné, co říkají, je to, že jste chodili na vysokou školu.“

Končím tuto část textu smířlivě, bez teatrálního gesta, a tudíž bez tečky na konci věty (čímž na to upozorňuju zejména editora v redakci Seznam Zpráv, aby mi svým zásahem nepokazil pointu), rozumíte

Končím, tečka!

Celkem revoluční objev učinila bioložka Lauren Ritersová z americké Univerzity Madison-Wisconsin. Zjistila, že ptáci mohou zpívat pro radost.

Až dosud se vědci domnívali, že si tak vymezují území, nebo hledají sexuálního partnera, případně varují ostatní před nebezpečím. Zkrátka že si nikdy nezpívají JEN TAK. Ovšem chyba lávky!

Studie provedená na evropských špačcích ukázala, že někdy zpívají prostě proto, že se cítí dobře a že si příjemný pocit chtějí udržet. Tedy skoro jako lidé, byť ti nejčastěji zpívají cestou domů, tedy mezi stavem, kdy jim bylo hodně dobře, a stavem, kdy jim bude naopak špatně. Ale to nechme být.

Pro radost zpívají špačci a zřejmě i ostatní zpěvní ptáci společně. A jak poznáte, až vás ráno vzbudí na větvi před otevřeným oknem, že jsou v dobré náladě, a nejde jim o sex?

I na to má Ritterová odpověď: v takovém případě je zpěv ptáků melodický, ale zároveň neuspořádaný a hravý. Jinak řečeno, zní jako moderní jazz.

Evropští špačci zpívají ze samé radosti.

Mám rád přírodovědce, zvlášť ty, kteří se i v dnešní nervózní době zabývají něčím poetickým a zdánlivě nedůležitým. Nadchla mě historka v nekrologu nedávno zesnulého britského endokrinologa Geralda Lincolna.

Ten mimo jiné přišel na to, že když muži myslí na sex, stačí to k tomu, aby se v jejich těle zvýšila hladina testosteronu. A přišel na to legračním způsobem: jako doktorand pozoroval v šedesátých letech páření jelenů na ostrově Rùm na skotských Hebridách.

Byl tam sám, a jak si asi dovedete představit, kromě jelenů tam nebylo moc jiné zábavy. Takže Lincoln žil poměrně nudným, nevzrušivým způsobem života. A všiml si zajímavé věci: čím delší čas uplynul od jeho setkání s přítelkyní, tím měl pocit, že mu rychleji rostou vousy.

A protože by přírodovědec, šel na to naprosto vědecky. Pravidelně se holil a vousy vážil na přesných vahách. Hypotéza se potvrdila. Čím delší doba uplynula od posledního pohlavního styku, a čím intenzivněji tím pádem na sex myslel, tím vousy rostly rychleji!

Důležitý objev se tak nakonec netýkal jelenů, ale jeho samotného. Byl tak důležitý, že článek o tom přijal renomovaný časopis Nature. Což mělo ještě jednu vtipnou dohru. Proti všem akademickým zvyklostem byl otištěn anonymně, samozřejmě s patřičným vysvětlením.

A důvod? Lincoln nechtěl rozčílit svou matku informací, že má se svou přítelkyní sex už před svatbou. Inu, krásná doba generace tzv. babyboomers!

Jelen významně přispěl k lidskému poznání.

Řekl jsem: „A pak mě napadlo, že …“

Přerušil mě: „Ne, to nechceš.“

Povzdychl jsem si a zmlknul. Chvíli jsem ještě o své myšlence přemýšlel.

„Víš, já si opravdu myslím, že by to mohlo být fakt vtipné. A taky …“

Na planetách u chladného červeného trpaslíka může být víc kapalné vody než na Zemi

Hlavní obsahAstronomové objevili ve vesmíru planety s podobnými podmínkami jako na Zemi
Foto: NASA

Systém nazvaný podle teleskopu The Transiting Planets and Planetesimals Small Telescope (TRAPPIST) v Chile vědci objevili v roce 2016, když kolem tamní hvězdy identifikovali tři planety v potenciálně obyvatelné zóně. O rok později se zjistilo, že kolem TRAPPIST-1, nacházející se přibližně 40 světelných let od Slunce, obíhá planet sedm. [celá zpráva]

Tato soustava se nachází v souhvězdí Vodnáře a jeho mateřskou hvězdou je mimořádně chladný červený trpaslík. TRAPPIST-1 je drobnou hvězdou, má asi jen osm procent hmotnosti Slunce. Nejméně šest z objevených planet je podle vědců velikostí i teplotami na povrchu srovnatelných se Zemí.

Astronomové objevili ve vesmíru planety s podobnými podmínkami jako na Zemi

Video: NASA

Nový výzkum vedený skupinou odborníků, k nimž patří Grimm, nyní určil mnohem přesněji hmotnost těchto těles. Zjistil přitom, že až pět procent hmotnosti některých z planet by mohla tvořit voda v kapalném stavu, což je až 250krát více, než je tomu u oceánů na Zemi.

„Všechny planety TRAPPIST-1 jsou velmi podobné Zemi. Mají pevné jádro a jsou obklopené atmosférou,” tvrdí Grimm.

Vědecký tým podle něj kromě toho, že upřesnil možné složení těchto exoplanet, také zjistil, že jedna z nich by mohla mít charakteristiky naší „modré planety”.

„TRAPPIST-1e je exoplaneta, která se nejvíce podobá Zemi, pokud jde o hmotnost, poloměr a energii, kterou dostává od své hvězdy,” uvedl vědec.

Planety obíhají v blízkosti červeného trpaslíka, a proto by na nich mohla být voda a život.

Foto: ESO

Nemalým problémem červených trpaslíků nicméně je, že mohou vyzařovat intenzivní rentgenové a ultrafialové záření. To představuje jednu z možných překážek pro případnou přítomnost života na planetách, které kolem nich obíhají.

Pojmenování červeného trpaslíka zkratkou TRAPPIST vyvolalo loni v Belgii vlnu vtípků. Jak je totiž známo, jedním z proslulých symbolů belgické pivní kultury zapsané na seznam nehmotného dědictví UNESCO jsou právě speciální piva, vařená v klášterech pod dohledem trapistických mnichů.

A tak Belgičané na sociálních sítích začali vtipkovat, že díky mocné síle tohoto zlatavého moku vidí hvězdy a že ne ve víně, ale v pivu pravdu najdeš. Třeba o tom, zda jsme v celičkém vesmíru sami. „Sedm planet podobných Zemi kolem hvězdy Trappist-1. I já jsem po sedmi trapistech viděl hvězdy,“ svěřil se loni s osobní zkušeností jeden diskutující. [celá zpráva]

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector