Bezdomovec místo profesionálního průvodce

  • Ahoj, Pavle můžeš se nám na začátek představit?
  • Ahoj Matouši, říkám si dobrodružný kočovník, šarmantní pankáč a profesionální bezdomovec.
  • Měl si dobře placenou práci, co tě přimělo tuhle práci opustit a vydat se na cestu takzvané nejistoty?

Do 28 let jsem následoval standardní sociální program. Pilně jsem studoval a tvrdě pracoval.

Měl jsme tehdy krásný plat, super bydlení v centru Brna, přítelkyni a vlastně všechno, co by člověk v mém věku potřeboval ke štěstí. Něco mému srdíčku přece jenom chybělo a proto jsem opustil zlatou klec a vyrazil mou největší pouť života.

Bezdomovec místo profesionálního průvodce

Mnoho lidí si nedokáže představit udělat tenhle krok a vydat se na cestu nejistoty. Jaké to pro tebe bylo v začátcích, než se tvůj projekt nějak rozjel a nemusel si žít z úspor?

Zkoušel jsem už podnikat před tím a ledasco se naučil. Každý projekt ve svých začátcích je rizikový a to nebylo ani pro mně vyjímkou. Nad vodou mně držela víra v sebe sama a obrovská pracovitost mně posouvala vpřed.

Teď si absolvovat cestu do Afriky, na kolik tě taková cesta vyjde a z čeho ji převážně financuješ?

Poslední rok před cestou jsem si odkládal polovinu mé výplaty na spořící účet, vybral stavebko a rovněž udělal sbírku na hithitu. Během cesty mně lidé rovněž podpořili nějakou tou korunou. Celkově celý 30 měsíční projekt stál čtvrt melounu. Z toho však pouhých 100 tisíc stála cesta samotná a zbývající větší část byla investice do techniky, tak aby byl projekt co nejvíce vidět.

Bezdomovec místo profesionálního průvodce

Procestoval si tisíce kilometrů, je nějaká země, kde si se necítil bezpečně?

Spíše než země to byli místa či konkrétní situace s konkrétními lidmi. Například když jsem přijel do Gruzie tak první noc jsem spal u pekaře v pekárně ve městě Batumi. Jeho mladší kamarád, který s námi večeřel šašlik nás později v noci vzbudil s tím, že tam nemůžu spát, protože pekař je na kluky.

Hádali se tam aniž měl v té chvíli sebemenší tušení, co se děje. Nakonec jsem se ocitnul v noci na ulici a rozhozený z celé situace jsem se motal po městě měl strach. Nakonec jsem zapadl do hostelu a po dvou týdnech strávených v Batumi při čekání na íránské vízum, už mi město tak nebezpečné nepřišlo.

Máš i nějakou vtipnou historku z cest, na kterou rád vzpomínáš?

Těch bylo mnoho. Vtipné bylo, když jsem poprvé jedl velbloudí játru v Egyptě. Jakmile se jídlo vstřebalo, tak mi začalo celé tělo vibrovat asi tak jako když si člověk přilehne ruku a má neokysličenou krev v ní. Myslel jsem si tehdy, že umřu ale druhý den jsem byl naštěstí v pohodě.

Poznal si mnoho kultur a zemí, je nějaké země a kultura, která si tě získala?

Už když jsem navštívil Maroko v roce 2011, tak mně zaujala arabská kultura. Tzn. architektura, tradice, tance anebo jídlo. Proto jsem největší část cesty strávil na blízkém východě. Když to zjednoduším tak všude, kde měli datle tak mi bylo dobře.

Podle čeho si vybíráš místo, kam se zrovna vydáš?

Chtěl bych jednou procestovat a poznat celý svět ale aktuální místa vybírám podle toho kam mně moje srdce zrovna nejvíce táhne.  Například na začátku jsem cestoval hodně do západní Evropy, později mně přestala bavit a začal jsem více objevovat Evropu východní či balkánský poloostrov.

Bezdomovec místo profesionálního průvodce

Jelikož si procestoval velkou škálu zemí, jaké nejexotičtější jídlo si na cestách jedl?

Na Bali jsem zkoušel živého cvrčka, což byl spíše hec, protože to byla potrava pro sovu v záchytné stanici. Chutnal jako smažené čipsy. V Albánii jsem vyzkoušel ovčí hlavu anebo již zmiňovanou velbloudí jártu, či velbloudí maso samotné, které mi připomínalo hovězí.

Tvoji vrstevníci už mají rodiny nebo se snaží usadit. Nebojíš se toho, že si jednou řekneš, že už si dávno mohl být usazený a žít poklidný život? A teď musíš všechno „dohánět“ ?

Na začátku to byla pro mne velká výzva pozorovat na fejsbuku jak se mí kamarádi žení a pořizují si děti. Rozhodně to na mně tlačilo a musel jsem se s tím nějak popasovat.

Nakonec jsem tomu tlaku nepodlehl a šel si za tím, co jsme cítil v srdci. Myslím si, že všechno v mém životě má své načasování až se budu jednou usadit tak to udělám.

Litovat určitě nikdy ničeho nebudu, protože už dávno žiji můj vysněný život a to je pro mne nejvíc.

Děkujeme ti moc za rozhovor, přejeme ti jen to nejlepší na cesty a hlavně nespočet příjemných zážitků. Chtěl by si něco vzkázat čtenářům našeho webu?

Děkuji za nabídku rozhovoru. Chtěl bych všem čtenářům popřát hodně odvahy nejen na cestách ale i v běžné životě.

 Oficiální web – www.paveladventurer.com

Nové termíny pro kurz Průvodce cestovního ruchu

Získejte Národní průkaz průvodce cestovního ruchu II. stupně ! Naučíme vás všechno, co průvodce potřebuje jak při cestách s našimi turisty do zahraničí, tak i se zahraničními turisty v České republice. Kurz je zakončen státní zkouškou profesní kvalifikace. Osvědčení má dovětek EU, který usnadňuje mobilitu průvodce v zahraničí. Cena kurzu 5 500 Kč.

Zkouška po kurzu opravňuje k získání Národního průkazu průvodce cestovního ruchu II. stupně 

Telefonujte na +420 602 204 123, pište na e-mail: [email protected]

Naučíme Vás:

  • práci profesionálního průvodce,
  • připravit si poutavý výklad o navštívených místech,
  • převzít zájezd od cestovní kanceláře,
  • jak realizovat vlastní zájezd,
  • jak si najít práci jako průvodce

Výhody práce průvodce:

  • cestujete po celém světě i po České republice,
  • zúčastníte se mnoha zajímavých akcí,
  • každý den Vám přináší nové zážitky a nové informace,
  • získáváte informace z mnoha vědních oborů,
  • aktivně využíváte Vaše jazykové znalosti,
  • poznáte mnoho nových přátel

Prostě a jednoduše Vás naučíme vše, co musí správný průvodce umět, vědět a znát.

Rozsah oprávnění:

Zkouška Průvodce cestovního ruchu PK 65-021-N platí pro všechny cestovní kanceláře v oblastech domácího cestovního ruchu (doprovod našich turistů u nás) a zahraničního cestovního ruchu. To znamená, že můžete doprovázet naše turisty do zahraničí a zahraniční turisty na území ČR .

  • Tento kurz je vhodný i pro mimopražské účastníky a budoucí průvodce, kteří nemají zájem provádět na území hl. města Prahy (např. chcete doprovázet naše turisty pouze do zahraničí).

Zkouškou Profesní kvalifikace Průvodce cestovního ruchu prokazujete cestovní kanceláři i turistům Vaši vysokou kvalifikaci průvodce. Jedná se o nejvyšší typ zkoušky průvodce v rámci systému celoživotního vzdělávání.

Výhody zkoušky státní zkoušky profesní kvalifikace:

  • po úspěšném složení státní zkoušky obdžíte osvědčení, které je veřejnou listinou a má platnost jako kterékoliv jiné školní osvědčení (např. maturitní)
  • má kvalifikační dovětek EU – tzv. tzv. European Qualification Framework EQF, který je velmi důležitý a usnadňuje mobilitu průvodce do zahraničí

Kurz směřuje ke zkoušce Průvodce cestovního ruchu PK 65-021-N

Aktuálně vypsané termíny kurzu:

 Podrobný popis je uveden u každého kurzu.

Rezervujte si místo včas! Malé skupiny studentů – počet míst je omezen!

Bezdomovec místo profesionálního průvodceBezdomovec místo profesionálního průvodce

Místo v kurzu si můžete předběžně rezervovat již nyní. Kurzovné se platí cca 10 dnů před zahájením kurzu. V případě potřeby Vám předběžnou přihlášku zrušíme nebo přesuneme na jiný termín.

Pragulic – očima lidí bez domova

Zážitkové dárky jsou různé – masáže, večeře na Vltavě, let balonem, surfing, jízda na terénní čtyřkolce, výcvik jednotky rychlého nasazení, tandemový paragliding v Beskydech, paintball, snowkiting, střelba na střelnici, jízda v nadupaných fárech, landkiting a další. Především jde o adrenalinové nebo romantické akce, proto možná někoho překvapí zážitkový dárek, poznej Prahu očima lidí bez domova. Vyzkoušet si na vlastní kůži, jak žijí v naší metropoli bezdomovci, může být poučné – začnete si více vážit svého domova.

Bezdomovec místo profesionálního průvodce

Pro zajímavost!

Odhaduje se, že v Česku žije cca 60 tisíc bezdomovců.  Čtvrtinu tvoří ženy, dvanáct procent mladí do 18 let a deset procent senioři nad 65 let. Nejvíce bezdomovců je podle výzkumu v Moravskoslezském kraji (13,8 tisíc) a v Praze (9,5 tisíc). Nejméně lidí bez domova žije v Královéhradeckém (1,6 tisíce), Karlovarském a Pardubickém kraji (shodně 2,1 tisíce).

Život bezdomovce je plný strachu a chudoby

Neustále musí hledat místo k přespání a jídlo, snaží se vyhnout zlým lidem; nikdy nemůžete být jisti, že jste v bezpečí – obavy mají i z policie. Úplná svoboda je sice příjemná, ovšem když žijete bez přístřeší a nepatříte k nikomu, jako byste nežil. Prostředí přežití v Praze: území poblíž metra a nákupních center, městských parků, kulturních center a centrálních ulic.

Budete mít zájem:  Proti geneticky modifikovaným potravinám

Chcete si i vy vyzkoušet pár hodin, jaké je to býti bezdomovcem v naší matičce Praze?

Směle do toho!

Bezdomovec místo profesionálního průvodce

V tomto případě jde skutečně o originální dárek.  Průvodce (bezdomovec) vám bude vyprávět o svém útrpném životě bez domova.  Projde s vámi místa, kde se kolikrát hraje o holý život.

Maso mnozí nejedli řadu let, kousek chleba a laciné víno – to je denní strava. Případně si mohou zajít do azylového domu sv.

Terezie v Praze, kde jim dovolí se osprchovat a koupit si za 5 Kč polévku, pečivo, šálek kávy a čaj mají zdarma.

Poznejte své město z bezdomovecké perspektivy

Jdete po městě, spěcháte z nádraží do školy, z práce na poštu, domů ze sámošky.

Hledáte nejrychlejší trasu do cílové destinace, prodíráte se prostorem a zřídka kdy se zastavíte a uhnete z předem plánované trajektorie.

Třeba Vrchlického sady, takzvaný Sherwood, je jedním z míst, která jako by byla určena jen k průchodu. A právě tam také začínala netradiční prohlídka po Praze s bezdomovcem Honzou H.

Poznej Prahu jinak! Takové je heslo občanského sdružení Pragulic, které vzniklo v létě minulého roku a poskytuje prohlídky vedené lidmi se zkušeností života bez domova, tedy bývalými či stávajícími bezdomovci.

Prezentuje se jako sociální firma, totiž firma prospěšná společnosti, ale zároveň soběstačná, a právě to ji odlišuje od neziskovek. 50 % výdělku je určeno průvodcům, 50 % na rozvoj projektu.

Prohlídky podle Pragulic jsou zvláštní nejen svými průvodci, ale i cílovou skupinou. Jsou totiž určené především lidem, kteří už Prahu znají a chtějí ji poznat z jiné perspektivy.

Předešlá znalost města samozřejmě není podmínkou, v naší četné skupině byly i dvě turistky, kterým celé vyprávění Honzy H. bylo tlumočeno. Bezpochyby však získáte osobitější zážitek, pokud budete mít informace z první ruky.

Bezdomovec místo profesionálního průvodcePraha autentická – hlad a chlad
Ke specifickému zážitku přispívá i relativní svoboda průvodců. Honza H. si svou trasu sestavoval sám podle toho, která místa jsou mu blízká a o kterých chce mluvit. Začínala v parku u Hlavního nádraží a končila u kyvadla na Letné. Pro mě to byla místa otřelá, kolem kterých už jsem prošla stokrát, ale díky jeho vyprávění jsem si je tentokrát byla schopna promítnout v jiném světle. Honza otevřeně mluvil o tom, jak se dostal na ulici, o svém životě jako bezdomovec a upřímně sděloval vše, co nás zajímalo. Ke konci prohlídky jsem měla pocit, že se vlastně docela dobře známe. Také jsem měla výrazný pocit hladu a chladu, neb jsme často někde postávali, celá prohlídka trvala 3 hodiny a byl únor. Na Honzovi bylo vidět, že je na dlouhé chození a zimu zvyklý a ani nás nijak nešetřil.

Vlídné slovo a ponožky k tomu
Pragulic je, coby projekt zaměřený na prohlídky vedené bezdomovci, v Čechách ojedinělý a novátorský. Za prohlídku zaplatíte jakožto student 130 Kč a 200 Kč jako ne-student.

Vyrazit můžete každý den kromě úterý a neděle. Konkrétní časy najdete na webovkách, stejně tak jako informaci, kudy trasa povede. Vybrat si můžete celkem ze šesti průvodců a garancí je, že budete pokaždé mít s konkrétním člověkem zcela jinou zkušenost.

Proto se to dá i opakovat.

Podobné prohlídky za cílem poznat město z bezdomovecké perspektivy se již rozmohly i v jiných metropolích. Většinou jsou určeny hlavně domácím, díky médiím už ale i přibývajícímu množství dalších lidí, kteří touží poznat dané město jinak než průměrný turista.

Dám tři příklady: V Londýně funguje sdružení SocMob – jejich misí bylo původně rozdávání teplých ponožek pod záminkou s bezdomovci navázat kontakt. V poslední době začali organizovat i prohlídky podobné Pragulic. Na stránkách SocMobu je pozorovatelný dobrý rozjezd, můžete se přesně podívat, kudy trasa povede a kdo vás provede.

Prohlídky se konají celý víkend a zaplatíte za ně 7 nebo 10 liber.
I hamburští bezdomovci provádějí, informuje o tom hamburská varianta Nového Prostoru – Hinz & Kunzt. Profesionální průvodce společně se dvěma bezdomovci vás bude zhruba dvě hodiny provádět centrem města.

Zatím organizují přibližně jednu prohlídku za měsíc, ale fanděme jim. Jejich prohlídka „Nebenschauplätze“ vás bude stát 5 nebo 10 euro. A konečně San Francisco: „Homeless­ness Walking Tours“ tam fungují přes webovky pro cestovatele Vayable. Přátelsky působící bezdomovec Michael V.

vás provede typickými místy, kde se bezdomovci sdružují, a pomůže vám lépe se do bezdomovců vžít. Za dvouhodinovou prohlídku zaplatíte 20 dolarů a výtěžek putuje na podporu bezdomoveckého centra.

Mimořádný meziprostor
Stop po podobných aktivitách na internetu najdete víc.

A pokud se někam vypravíte jako turista, určitě něco takového stojí za zvážení, obzvlášť pokud v daném městě nikoho neznáte, stojíte o trochu jinou perspektivu a chcete uplatnit své sociální cítění. V Praze je naopak radno občas odbočit z tradiční trajektorie a udělat něco neobvyklého.

Trochu si zpestřit zevšednělé prostory, zastavit se tam, kde normálně nestojíte, ozvláštnit si meziprostor. Tak běžte třeba na procházku s bezdomovcem. A klidně do lesa. Sherwood je hned za rohem.

autor: Nora Kořánová

Rakovan: Bezdomovec, který krade v supermarketu? Ne, profesionální řidič pod vlivem drog!

Musím se v duchu omluvit bezdomovcům za to, že jsem je v duchu obvinil z krádeže.

Tedy, ehm, nemusím, protože bezdomovci v supermarketu kradou, čímž nechci říct všichni bezdomovci (nedovolil bych si paušalizovat a házet do jednoho pytle zloděje s lidmi, kteří jsou poctiví, ale osud je odsoudil k životu bez domova) a v každém supermarketu.

Mluvím o obchodě u nás v ulici a bezdomovcích, kteří žijí v nedalekém parku ve staré boudě. Vím to, pamatuji si je, viz třeba můj nedávný blog o mé paměti na obličeje. A to, že kradou vím, protože jsem se nechtěně nachomýtl k tomu, jak to s nimi řešila ostraha zmiňovaného obchodu. O tom ale mluvit nechci.

Jde mi o to, že jsem po nákupu na parkovišti a vracení nákupního vozíku do stojanu potkal člověka, kterého jsem podle toho, jak vypadal, za bezdomovce považoval.

Vím, že člověka definují jeho vlastnosti a ne to, jak vypadá, nicméně stará pravda říká, že šaty dělají člověka a šaty chlapíka, se kterým jsem se potkal, říkaly, že asi spal řadu nocí někde pod mostem a že se dlouho nemyl. Navíc byla jeho „aura“ umocněna vůní marihuany.

Dovolím si tvrdit, že šlo o marihuanu, jelikož, a nejsem na to hrdý, mám zkušenosti, díky kterým řadu tzv. měkkých drog poznám a to bezpečně.

Chlapík byli nejenom cítit „trávou“ na pět metrů, ale – pokud bych náhodou necítil typický nasládlý odér, byl nepřehlédnutelný joint v jeho ruce.

Chlapík nacpal plastové kolečko do zámku, nechal vypadnout řetízek a s prázdným vozíkem nezamířil na nákup do obchodu, ale přes parkoviště pryč směrem na ulici.

Ještě jsem zaslechl „kam s tím jede?“ st zděšením a nepochopením v hlase zaměstnance supermarketu, který tlačil shodou okolností do stojanu řadu nových vozíků a manévr nevábně vypadajícího a páchnoucího člověka zaregistroval. A obrázek jsem měl jasný – „smažka“ si vzala vozík a jede s ním do jejich boudy, těžko říct na co ho bude potřebovat, ale na nákup evidentně nejde.

Jasný obrázek jsem tedy měl, ale mylný. Chlapík nejel směrem k boudě, ale na ulici za parkovištěm dojel k dodávce, otevřel zadní dveře a … Další, co mne napadlo, že vozík chce ukrást, ale jinak. Že ho popadne, hodí dozadu na korbu a zmizí. Ale i to nebyla pravda. Když jsem přišel blíž, vše se vyjasnilo. Pán začal do vozíku z auta nakládat krabice a mně to došlo.

To nebyl zloděj, ale řidič dodávky kurýrní služby, který přivezl zboží a aby nemusel nosit krabičky v ruce, půjčil si vozík v supermarketu. Dobrá, nic se tedy neděje? Ale děje, a proto také o tom píšu na webu, který se věnuje automobilům.

Zarazilo mne, jak „zhulenej“ řidič byl a šokovalo mne, že tohle je profesionální řidič, který tráví většinu svého dne za volantem dodávky, člověk, se kterým se mohu nejenom potkat „blatník proti blatníku,“ ale řidič, který by měl včas zaregistrovat (mé, vaše) dítě, rodiče, známé na přechodu pro chodce. Strašné.

Chápu, že na rozdíl od jiných regionů v Praze je spíše poptávka po pracovní síle, než že by byl stav opačný a možná je zapotřebí „brát každého,“ ale za takovou cenu? Od té doby chodím po chodnících či jezdím autem s obavou a děsím se každé dodávky společnosti In Time, protože za volantem může sedět řidič, který si krátí pracovní dobu mezi vykládkami „hulením.“ Řidič, který zvládne za den víc pávů než ošetřovatel v ornitologické zahradě. Řidič, který jezdí tak na pohodu, že možná chvílemi zapomíná, že jede v dodávce a ne na obláčku z duhové beránčí kůže či koberci od Aladina.

Řidič, který si nevšimne, anebo všimne, ale pozdě s reflexy staletím unavené želvy, člověka na přechodu, auta na hlavní, děcka nesvědomitě vybíhajícího mezi zaparkovanými vozy,… Pokud jsem v článku zmínil termín „profesionální řidič,“ tak jen optikou toho, že se takový člověk řízením auta živí. Profesionální přistup to totiž rozhodně není.

Budete mít zájem:  Je kokosový olej opravdu nebezpečný? jak je to doopravdy?

PS: To vložené video zde není pro pobavení… Teď a tady opravdu ne.

Zemřel básník Honza Badalec, bezdomovec a průvodce ve společnosti Pragulic

V úterý 29. března zemřel den před svými 56. narozeninami v nemocnici Na Pleši Honza Badalec, průvodce a básník, který posledních dvanáct let svého života strávil na ulici. Někdejší kreativní ředitel několika reklamních agentur a nadějný básník se ocitl na ulici poté, co ho postihla rodinná krize. Spával ve sklepě domu, kde dřív bydlel, v tramvajích i v noclehárnách pro bezdomovce. Poslední tři roky působil jako průvodce v sociálním podniku Pragulic. Podle vlastních slov byl „profesionálním člověkem bez domova“. Sám o sobě říkal, že je se všemi svými problémy nezaměstnatelný, dokázal si však najít „náhražku pracovního poměru“. Turistům a zájemcům o literaturu předváděl to, co pro něj bylo obživou – zachraňoval knížky z kontejnerů a prodával je do antikvariátů. Účastníci prohlídek tak poznávali nejenom svět pražských antikvariátů, ale i každodenní existenci bezdomovce. Recitoval jim ale i verše, třeba své oblíbence Holana a Ortena. Kromě antikvariátů poskytoval materiál dílně Skoba, která knihy předělávala na originální diáře. Rozhovor s ním natočil Český rozhlas i DVTV.

Spustit audio

  • Před 31 lety došlo v bostonském Isabella Stewart Gardner Museum ke zřejmě největší loupeži uměleckých děl v historii. Doposud nevyřešené krádeži a událostem s ní spojeným se věnuje nová čtyřdílná dokumentární série na streamovací platformě Netflix.
    Lidé v americkém Bostonu právě slavili Den svatého Patrika, dva muži přestrojení za policisty té noci pronikli do místního muzea a za 81 minut ukradli 13 uměleckých kusů včetně děl od Rembrandta nebo Moneta v hodnotě 500 milionů dolarů. Muzeum doteď nabízí odměnu 10 milionů dolarů za informace, které by vedly k navrácení vzácných děl. Bez úspěchu. Tak ji představuje web stanice CNN.Všem souvislostem událostí z roku 1990 se nově věnuje čtyřdílný dokument This is a Robbery: The World’s Biggest Art Heist (Tohle je přepadení: Krádež umění, jakou svět neviděl) režiséra Colina Barnicla. Ten se před několika lety spolu se svým bratrem Nickem sám pustil do neoficiálního vyšetřování loupeže. Dokument bude na Netflixu k dispozici od 7. dubna.

  • Umělá inteligence složila „nové“ písně od Nirvany nebo Amy Winehouse. Za projektem, který si klade za cíl otevřít debatu o duševním zdraví, stojí kanadská organizace Over The Bridge.
    Na albu Lost Tapes Of The 27 Club se vystřídají počítačem vytvořené skladby od umělců, kteří vlivem různých psychických problémů zemřeli ve 27 letech. Písně jsou volně dostupné k poslechu na YouTube. Informuje o tom britský server The Independent.Organizace Over The Bridge se zabývá osvětou a pomocí v oblasti psychického zdraví v hudebním průmyslu. „Co kdyby námi milovaní muzikanti měli dostatečnou podporu z hlediska jejich duševního zdraví?“ řekl serveru Rolling Stone jeden z čelných představitelů organizace Sean O’Connor. „Deprese je v hudebním průmyslu určitým způsobem normalizována a romantizována,“ dodává.Rozhodl se tak se svým týmem pomocí programu Magenta napodobit hudební složku písní zesnulých hudebníků. Texty vytvářel software za využití takzvaných neuronových sítí. Počítač potom na základě analýzy 20 až 30 skladeb složil čtyři písně. O’Connor ale přiznává, že velká část z toho, s čím umělá inteligence přišla, byla neposlouchatelná: „Musíte se tak zaposlouchat a vybírat ty zajímavé pasáže.“Výsledným písním ale propůjčili hlas jiní interpreti. V případě Nirvany skladbu Drowned in the Sun nazpíval Eric Hogan, který je frontmanem revivalové kapely z americké Atlanty. Sám Hogan se nechal slyšet, že v počítačem vytvořené skladbě skutečně poznával styl Kurta Cobaina.Software kromě Nirvany složil také písně od Amy Winehouse a dalších členů uskupení 27 Club Jimiho Hendrixe nebo Jima Morrisona. O’Connor se svými spolupracovníky strávil přibližně rok přípravami. Samotné nahrávání zabralo dalšího půl roku. K procesu přizvali také fanoušky interpretů, aby jim pomohli s výslednou podobou skladeb a předešli možnému plagiátorství. Video of The Roads Are Alive – Lost Tapes of the 27 Club

  • Ve Velké Británii v průběhu pandemie a lockdownu významně přibylo případů moderního otroctví. Aktuální data kromě toho ukazují, že v uplynulém roce byl takto zneužíván větší počet dětí.
    Podle dat telefonní linky pro oběti moderního otroctví vzrostlo sexuální vykořisťování v roce 2020 o čtvrtinu. Jde například o případy nucené prostituce nebo zajetí v nevěstincích. Každý čtvrtý případ se přitom týkal nezletilých. Právě mladí lidé se často využívají taky při přepravě drog. Trestní vykořisťování, které zahrnuje nucené krádeže nebo žebrání, se v celkových číslech zvýšilo o 42 procent. Alarmující čísla z ostrovního království rozebírá britský Guardian.Na linku, kterou provozuje charitativní organizace Unseen, se v loňském roce obrátilo celkem 8 tisíc lidí. Její pracovníci mezi těmito hovory rozpoznali asi tři a půl tisíce potenciálních obětí moderního otroctví. V deseti procentech šlo o děti, v roce 2019 to bylo procent sedm. „Rok od prvního lockdownu je počet případů sexuálního a kriminálního vykořisťování doopravdy alarmující. Zejména pokud jde o ty, které se týkají dětí,“ říká výkonná ředitelka Unseen Justine Currell. A dodala, že moderní otroctví by se jen ve Velké Británii mohlo týkat až 100 tisíc lidí.Největší skupina obětí podle statistik organizace Unseen pochází z Rumunska, následuje Čína, Albánie a Anglie. Linka funguje od roku 2016, od té doby už se díky ní podařilo odhalit více než 20 tisíc potenciálních obětí vykořisťování.

  • Vydavatelství turistických příruček Lonely Planet zveřejnilo seznam dvaceti nejlepších evropských pláží. První místo obsadila norská Haukland Beach nacházející se v ostrovní obci Vestvågøy ležící v souostroví Lofoty. Vybojovala ho v těžké konkurenci italských či řeckých pláží. Informuje o tom server The Local.
    Prvenství získala Haukland Beach i přesto, že na ní nepanují zrovna typické plážové podmínky jako v Řecku nebo v Itálii – v létě se tam drží teploty jen kolem patnácti stupňů a voda má obdobnou teplotu. Podle Lonely Planet vám to ale stejně nedá a do vody skočíte.Toto ocenění není první, kterým se může pláž pyšnit. Už dříve byla vyhlášená za nejlepší pláž Norska a také nejkrásnější na světě. Podle zástupkyně starosty ostrovní obce Vestvågøy Anne Sand nejde o žádné překvapení: „Je to o kontrastu přírody, vysokých horských vrcholů a zároveň jejich zelených ploch. A mezi tím vším máte krásnou pláž. To už nemůže být hezčí.“ Dodává, že její jedinečnost tkví také v její poloze – nachází se totiž na polárním kruhu.

  • Správci waleského ostrova Skokholm Richard Brown a Giselle Eagle našli na jeho území nástroje na výrobu oděvů a člunů z tulení kůže pocházející z doby kamenné. Na stejném místě našli také kousek keramiky z doby bronzové. Všechny tyto artefakty se původně nacházely hluboko v zemi a zřejmě by tam vydržely schované i doposud, nebýt králíků, kteří se rozhodli vyhrabat si na stejném místě noru. Jak hrabali, nechtěně vykopali historické předměty staré tisíce let.
    Správci ostrova se hned potom, co nalezli první dva zešikmené oblázky, rozhodli odeslat jejich fotky doktoru Tobymu Driverovi z královského výboru pro starověké a historické památky Walesu. Ten odpověděl, že oblázky pochází z pozdního mezolitu.Podle Drivera jsou nálezy takovýchto pazourků běžné na pobřežních lokalitách, které sahají od severní Francie až po severní Skotsko. Mohou se vyskytnout také na severoanglických pobřežích. Králíci kromě jiného vyhrabali úlomek keramiky. Jeho fotku tentokrát zaslali správci Jodymu Deaconovi z Národního muzea ve Walesu. Úlomek byl podle jeho analýzy součástí pohřební urny. Ostrov tak byl pravděpodobně využíván k rituálnímu pohřbívání.Podle doktora Drivera mění tento nález celou historii ostrova: „Jde o první nález úlomku z pohřební urny z doby bronzové na Pembrokeshireských ostrovech. Prehistorie ostrova Skokholm se za pouhých pár dní změnila od základů.“ Informoval o tom server Good News Network.

  • Francouzské supermarkety možná čeká velká změna. Záležet bude na tom, jestli parlamentem projde nová legislativa, která upravuje prodej výrobků v plastových obalech. Nově by obchody měly prodávat minimálně pětinu výrobků bez obalu. V těchto případech by si zákazníci přinesli vlastní nádobu, kterou by mohli naplnit nabízeným zbožím v doplňovacích stanicích.
    Už dnes je tento formát prodeje v některých obchodech běžnou praxí. Například řetězec Franprix nabízí doplňovací stanice s rýží, kávou, čočkou a dalšími produkty. Členové francouzské Občanské úmluvy pro klima navrhují, aby do roku 2030 musely supermarkety prodávat takovýmto způsobem až 50 % výrobků. Dnes platí povinnost pouze u jednoho procenta. Nová legislativa, která by se měla schvalovat v parlamentu, počítá s 20 %, tedy s pětinou výrobků.Přebytek obalů je ve Francii velký problém. Za rok 2017 vyprodukovala země 3,5 milionu tun plastového odpadu, z něhož 2,1 milionu byly právě obaly. Ne všem se ale nový návrh líbí. Obchodníci se obávají, že v jejich prodejnách způsobí chaos. Továrníci zase mají strach z oslabení svých značek. Například loga zabírají u kosmetických výrobků až 70 % celého obalu a v doplňovacích stanicích to může být mnohem méně. Firmy tak budou možná nuceny přehodnotit svůj marketing. O nové legislativě informuje deník The Times.

Bezdomovci ukazují turistům, jak se žije na ulici. Teď jim hrozí, že budou muset skončit

Projekt Pragulic umožňuje bezdomovcům přivydělávat si komentovanými prohlídkami metropole i dalších měst. Nově by měli mít odborné vzdělání, aby mohli pokračovat.

Praha – Průvodci možná budou k výkonu své práce potřebovat živnostenské oprávnění a odborné vzdělání. Předpokládá to návrh novely živnostenského zákona, který sněmovně předložilo pražské zastupitelstvo. Změna by ale měla platit i pro bezdomovce, kteří si přivydělávají jako průvodci pro projekt Pragulic. Většina z nich by nové podmínky nesplnila.

Pokud parlament novelu schválí, budou průvodci nově muset prokázat, že mají pro svou činnost potřebnou kvalifikaci. Tou má být minimálně středoškolské vzdělání v oboru cestovního ruchu nebo historie anebo složení průvodcovské zkoušky. Ta vyžaduje například znalost reálií, dějin, architektury a cizích jazyků.

„Je nepředstavitelné, aby si naši zaměstnanci, kteří si ve většině případů nejsou sami schopni ani vyřídit podporu, udělali podobné zkoušky a sami si za ně zaplatili,“ řekla zakladatelka projektu Tereza Jurečková. Podotkla ale, že někteří spolupracovníci projektu už potřebnou zkoušku mají, protože i mezi lidmi bez domova jsou bývalí průvodci.

Praha navrhuje, aby se průvodcovství zařadilo mezi vázané živnosti. Chce také také, aby průvodci museli splňovat podmínky nejen pro získání živnostenského oprávnění, ale i k výkonu samotné činnosti.

Zaměstnanci projektu Pragulic, který kromě Prahy funguje i v jiných městech, by se tak novým požadavkům nevyhnuli. Pokud bude zákon schválen, museli by se přizpůsobit do jednoho roku od jeho účinnosti.

Jurečková toto znění zákona kritizuje. „Dnes jsem se doslechla, že když jednou děláme prohlídky, tak jsme průvodci cestovního ruchu a regulace na nás platí. Že je prý jedno, jestli to jsou prohlídky s lidskými příběhy. Já si to ale nemyslím,“ uvedla. Prohlídky města jsou pro lidi bez domova formou přivýdělku v tíživé životní situaci.

Předsedkyně kontrolního výboru pražského zastupitelstva a iniciátorka návrhu Jaroslava Janderová se ale domnívá, že bezdomovci v práci průvodců nebudou muset končit. „Tematické prohlídky lidí bez domova by mohly být řešeny například ve spolupráci se sociálním odborem hlavního města Prahy,“ míní.

Jak by bylo možné prohlídky v souladu s navrhovaným zákonem uskutečňovat, ale není jasné. „Řešení nebylo v tuto chvíli ani připravováno, ani komunikováno, ani diskutováno,“ okomentovala vedoucí ekonomického a metodického oddělení sociálního odboru Hana Prokopová Nesrstová.

„Nemáme na to ani žádné podklady, na základě kterých bychom tuto situaci mohli řešit tak, abychom neporušili zákon,“ dodala.

Podle Jaroslavy Janderové by návrh měl navíc obecně dopadat i na průvodce, kteří činnost nedělají za účelem zisku. „I průvodce, který vykonává svoji činnost zájmově, by měl mít odpovídající kvalifikaci pro výkon této činnosti. Naším hlavním motivem je snaha o navrácení kvality průvodcovských služeb v Praze,“ přiblížila.

Tereza Jurečková z Pragulic ale s tímto pohledem nesouhlasí. „Je škoda, že iniciativa, jako je ta naše, a spousta dalších lidí, kteří dělají zajímavé věci ve veřejném prostoru, musí řešit podobné házení klacků pod nohy. A to místo toho, aby se soustředili na svou práci, na kterou navíc z veřejných rozpočtů nechtějí ani korunu,“ uzavřela.

Video: Drogy, prostituce i žebrání. Naši průvodci vám ukážou Prahu jiným pohledem, říká šéfka Pragulicu

22:02

Naši průvodci jsou hrozně nadšení, že lidem mohou ukázat Prahu ze svého pohledu, je to pro ně taková terapie, říká šéfka Pragulicu Tereza Jurečková. | Video:

Bezdomovci zůstanou v pražských hotelech až do příštího jara

Hlavní obsah

„Původně jsme to dělali jako krizové řešení, abychom zabránili šíření koronaviru v bezdomovecké populaci. Nyní, když se nám podařilo je takto zachytit, to vnímám jako příležitost ty lidi někam posunout a pomoct jim najít stabilní dlouhodobé řešení,“ řekl radní Adam Zábranský (Piráti).

Ubytování pro zhruba 350 lidí bez domova by mohlo stát město až 3,4 milionu korun měsíčně. Podle Zábranského se ale budou náklady postupně snižovat s tím, jak se bude pomáhajícím sociálním pracovníkům dařit zařizovat pro lidi bez domova trvalé bydlení jinde.

Za klienty dochází do hotelů pravidelně sociální pracovníci

Foto: Novinky

Pomoc byla primárně mířena ohroženým skupinám lidí dlouhodobě bez domova ve věku 60 a více či fyzicky a psychicky nemocných. „Mezi ubytovanými je ale také část lidí, kteří přišli o práci a bydlení až v důsledku koronakrize,“ vysvětluje Zábranský. Ti si podle radního postupně vlastní bydlení zase najdou, ostatním pomáhají s dlouhodobým řešením sociální pracovníci.

To je případ i Slováka Milana Frimera, který přijel do Čech už v 70. letech jako voják. Poslední roky střídal různé brigády, kvůli koronavirové situaci však dostal výpověď a v důsledku toho přišel i o ubytování. „Velmi nám tu pomohli, máme bydlení, stravu a můžeme si tu i prát. Mám tu vše, co potřebuji,“ říká vděčně Frimer, který neztrácí naději, že práci časem najde.

O práci přišel Milan Frimer kvůli koronaviru

Foto: Novinky

Podle hoteliérky, která nabídla pro ubytování lidí bez domova čtyři ubytovací zařízení, zaplatí peníze z magistrátu pouze hrubé náklady.

„Vydělat se na tom opravdu nedá, ale my jsme zaprvé rádi, že můžeme pomoct, a za druhé nám spolupráce s magistrátem pomáhá udržet hotely v provozu a nemusíme propouštět zaměstnance,“ vysvětluje výkonná ředitelka sítě Bohemian Hostels & Hotels Babeta Schneiderová.

„Hranice jsou sice od pondělí otevřené, ale turisti se k nám opravdu nehrnou a předpokládám, že do příštího roku ani nebudou. Jsme proto velmi rádi, že můžeme pokračovat ve spolupráci až do března. Pomáhá nám to přežít,“ dodává ředitelka hotelů.

Na pokoji bydlí lidé bez domova v tomto hotelu maximálně po čtyřech

Foto: Novinky

Schneiderová se neobává toho, že by aktuální obyvatelé hotelů mohli odrazovat potenciální turisty. „Naopak nám přišla spousta pozitivních ohlasů a lidé přinesli i spoustu darů.

Za ty stovky lidí bez domova, co nám hotelem prošli, jsme jen třikrát narazili na někoho, kdo neměl hygienické návyky.

Jinak jsou velmi spořádaní, stelou si postele, perou si a do pokojů si dávají i kytky,“ popisuje Schneiderová.

Pozitivní zkušenost má také další majitel hotelu, který s magistrátem spolupracuje. „Lidem bez domova jsme nabídli 105 lůžek a s klienty jsme za celou dobu neměli žádný problém, všechno probíhá až překvapivě v pořádku a klienti jsou velmi pořádní,“ říká o ubytování lidí bez domova majitel hotelu Harfa Michal Baginský.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector