Máte revma? Tak to vás bolí asi všechny kosti v těle. Pod laickým pojmem „revma“ si totiž můžeme představit opravdu nejrůznější revmatické neduhy. Častá jsou degenerativní onemocnění pohybového aparátu, která jsou vázána na věk, a nikoho z nás neminou, pokud budeme žít déle. Mezi ně patří artróza, tedy správně osteoartróza, a u ní možná nějaké to Švejkovo mazání pomůže.
Za revma se ale hlavně označuje revmatoidní artritida. Pokud býváte ráno hodně ztuhlí, už dlouho vás bolí klouby a otékají vám, vaše prsty rukou jsou hůře ohebné a máte mírně zvýšenou teplotu,měli byste vyhledat revmatologa. „Revmatoidní artritida je neinfekční, autoimunitní zánět kloubů, přesněji kloubní výstelky.
Může postihovat řadu kloubů, ale typické je symetrické postižení drobných kloubů rukou, zápěstí, nohou, kolen… Klouby jsou bolestivé a oteklé, bolí i v klidu a jsou hodně ztuhlé, zejména ráno. Onemocnění je doprovázeno i celkovými příznaky, jako je únava a mírně zvýšená teplota.
Laboratorně zjistíme některé typické nálezy, například známky zánětu,“ vysvětluje lékařka Dana Tegzová z pražského Revmatologického ústavu.
Nemoc má podle ní tendenci trvale se zhoršovat a deformuje bohužel i klouby, což výrazně omezuje pohyb nemocného. Pokud se včas a správně neléčí, je její prognóza nepříznivá.
Od kojenců po seniory
Revmatologie se tedy věnuje zánětlivým revmatickým chorobám, které mají autoimunitní podklad. Jejich příčinou je porucha imunitního systému, kdy vytvořené protilátky napadají vlastní tkáně, tedy vlastní tělo.
U revmatických pacientů jsou namířeny zejména proti pojivové tkáni, která je v pohybovém aparátu. Tyto nemoci mohou postihovat lidi v jakémkoli věku, od kojenců až po seniory.
Nejčastější revmatickou chorobou je zmíněná revmatoidní artritida, která postihuje asi jedno procento populace.
Další typickou revmatickou chorobou je Bechtěrevova nemoc. Při ní musí lékaři léčit revmatický zánět v páteři.
„Existují i takzvané systémové nemoci pojiva, které mimo pohybový aparát napadají i řadu jiných orgánů – systémů. Je to například kůže, svaly, někdy i krvetvorba a i vnitřní orgány jako ledviny, srdce, plíce a nervový systém včetně mozku. To jsou sice velice vzácné, ale dosti závažné nemoci. Ale i ty umíme velmi efektivně léčit,“ říká Dana Tegzová.
Důležitý čas
V současné době mají revmatologové díky modernímu výzkumu k dispozici řadu opravdu výborných, efektivních léků, které dokážou nemoc zbrzdit, nebo dokonce zastavit. Ale musí být včas zjištěna a dlouhodobě léčena. „Pacient i jeho lékař musí být trpěliví a počítat s tím, že je to nemoc celoživotní, která má tendenci k opakovaným vzplanutím, tedy zhoršení,“ upozorňuje doktorka Tegzová.
Léčbu nelze podle jejích slov omezit na braní léků. Ani sebelepší medikamenty totiž nenahradí rehabilitaci, pohybovou aktivitu a systematické rehabilitační cvičení. To vše musí pacienti dělat sami a vysoce důležitá je pravidelnost rehabilitačního cvičení. Nemocný by totiž měl cvičit doma denně. Je to prostě běh na dlouhou trať, jako u všech chronických chorob.
Neoslabujte svou imunitu
Může se člověk proti revmatismu nějak aktivně bránit? Podle Dany Tegzové spíš ne. Zánětlivé revmatické nemoci totiž nemají jednu jednoznačnou a známou příčinu, takže se proti nim lze bránit jen těžko.
„Obecně je v rámci prevence revmatických nemocí vhodné dodržovat správný životní styl s vyváženou, rozumnou stravou, vyvarovat se stresů, neměli bychom přecházet jiné nemoci, například infekce.
To vše totiž oslabuje imunitní systém, tedy naši nejpřirozenější obranu před nemocemi,“ radí doktorka Tegzová.
Dalšími doporučeními jsou rozumný životní styl, psychická vyváženost a dle možností přiměřená fyzická aktivita.
Běžné bolesti pohybového aparátu mohou potkat každého člověka a nemusí nic vážného znamenat. Zejména ve vyšším věku je to podle pražské revmatoložky zcela běžné, vlastně normální.
Signál závažnějšího problému bychom měli registrovat, pokud na naše obtíže nebudou účinné standardní léky, například proti bolesti.
Kdyby se i po jejich užití obtíže dále zhoršovaly, začaly se objevovat otoky kloubů a ztuhlost, bude třeba vždy pomyslet na možnost revmatismu.
Pomáhá pohyb, vede k dobrému stavu svalů
„Stárnutí se nevyhneme. Ale degenerativní nemoci kloubního aparátu, tedy artrózu, můžeme částečně ovlivnit nebo zpomalit. Například tak, že své klouby nebudeme dlouhodobě přetěžovat hlavně nadváhou, nadměrnou fyzickou zátěží a sedavým způsobem života s nedostatkem pohybu,“ radí doktorka Tegzová.
Životospráva, vhodná váha a přiměřená pohybová aktivita vedou k dobrému stavu svalstva, což může při artróze hrát velmi pozitivní, ochrannou roli.
Naopak užívání jakýchsi preventivních potravinových doplňků, které mají údajně léčit chrupavku, nemá žádné odborné opodstatnění. „Je to jen obchod.
Řada lidí se ale k této jednoduché cestě uchyluje, protože je pro ně jednodušší brát nějaké medikamenty než začít zdravě žít, hubnout a cvičit,“ upozorňuje Dana Tegzová.
Uznává však, že existuje také „placebový“ efekt této léčby, který je u řady podobných přípravků úspěšně využíván. „Proti tomu jistě nemůžeme jako lékaři nic namítnout, ale rozhodně nelze hovořit o opravdové léčbě podložené fakty,“ uzavírá pražská revmatoložka.
Bechtěrevova nemoc u mužů i žen – příznaky a stádia
Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění projevující se kostnatěním pružných tkání, což pacientům v konečném stádiu znemožňuje pohyb. Na nemoc neexistuje žádný lék, léčba tedy spočívá jen v tlumení příznaků. Včasná diagnóza je proto podstatná. Rozpoznat nemoc včas se však dlouhodobě nedaří. Průměrně to lékařům trvá devět let.
Choroba pojmenovaná po ruském neurologovi Vladimiru Bechtěrevovi se řadí mezi chronická zánětlivá onemocnění revmatického tipu. Pacienty postihuje nejčastěji mezi 15. a 40. rokem života, muži jsou ohroženi dvakrát až třikrát častěji.
Nemoc je autoimunitní, to znamená, že buňky v těle nemocného napadají vlastní tkáně – těmi jsou v tomto případě vaziva a chrupavky, které vlivem procesu kostnatí.
Páteř v konečném stádiu ztrácí obratnost a nabírá vlastnosti neohebné kovové tyče. Nemocní pak chodí v typické póze sběračů brambor.
Přibližně u jedné třetiny pacientů jsou kromě páteře postiženy také kyčle, ramenní klouby, kolena a kotníky.Příznaky Bechtěrevovy nemoci
Prvním příznakem nemoci bývá chronická bolest a ztuhlost v dolní části páteře – často u křížovo-kyčelního kloubu.
Bolest je nejintenzivnější, pokud nemocný zůstává v klidu, při fyzické námaze se naopak zmenšuje. Nejedná se o nijak specifické příznaky, jsou proto často opomíjeny nebo chybně diagnostikovány.
U většiny pacientů Bechtěrevovy choroby se však vyskytují alespoň čtyři z následujících příznaků:
- Bolest začínající před 35. rokem života
- Strnulost páteře – hlavně po ránu
- Při pohybu bolest mizí
- Pozvolně se rozvíjející příznaky
- Symptomy trvají déle než tři měsíce
Stupně a stádia Bechtěrevovy choroby
Nemoc se začíná projevovat v noci, kdy mají pacienti problémy se spánkem. V druhé polovině noci je totiž často budí pocit bolestivé ztuhlosti, kterou zprvu snadno rozcvičí.
Bolest se projevuje v oblasti kříže a může vystřelovat do stehen. Mnoho pacientů v počátečním stádiu trápí také bolesti šíje, kloubů a pat.
Často si stěžují na ranní ztuhlost kloubů a na svíravý pocit v oblasti hrudníku.
Zřídka bývá u nemocných zprvu pozorováno postižení vnitřních orgánů – konkrétně srdce, plic, ledvin a jater. Vyskytnout se však může, stejně jako zánětlivé střevní onemocnění nebo lupenka. Více častý bývá výskyt zánětu oční duhovky.
Nemoc je velmi individuální a u každého jedince probíhá trochu jinak. Pozdější fáze je pak doprovázena silnými bolestmi, pocity rozlámanosti, ztrátou váhy a příležitostně také horečkou. Zánět se spolu s bolestí může šířit po celém těle a nakonec postihnout velké klouby – koleno, kyčle, páteř, ale i menší klouby, jakými jsou třeba články v prstech.
Často také dochází k tuhnutí chrupavkových spojů mezi žebry, což nemocným znemožňuje hluboké dýchání. Bolest na hrudi navíc vede k mylné diagnóze poruch plic či srdce.
Bechtěrevova nemoc u žen i mužů
U žen se Bechtěrevova choroba vyskytuje zhruba dvakrát až třikrát méně než u mužů a v jejím průběhu jsou patrné rozdíly:
- Kromě častějšího nástupu nemoci u mužů dochází také k dřívější diagnóze. Jako jeden z důvodů se uvádí, že se lékaři snaží nesnímkovat pánev a bederní oblast žen, které jsou v produktivním věku.
- Rozdíly jsou také v klinickém průběhu nemoci. Zatímco ženy častěji trpí na bolesti páteře a periferních kloubů, muže častěji trápí bolest kyčelních kloubů.
- Laboratorní hodnoty zánětů bývají častější u mužů.
- Nemoc se rychleji rozvíjí u mužů než u žen.
- Ženy často prožívají při stejném stupni onemocnění více bolesti a funkčních omezení než muži. Celkový dopad na kvalitu života je však výraznější u mužů.
Příčiny nemoci
Příčiny Bechtěrevovy nemoci zatím nejsou známy. Debatuje se o možných vlivech virů a bakterií, ale také o poruchách látkové výměny. Roli by mohly hrát i autoimunitní pochody, kdy imunitní systém bojuje proti vlastním tělním strukturám a vyvolává tak nepřetržitý zánět.
Jako další možnost se uvádí přítomnost takzvaného faktoru HLA-B27. Všichni jeho nosiči však neonemocní, je tedy pravděpodobné, že aby nemoc propukla, musí se projevit další faktory – například infekce.
Léčba nemoci
Lék na Bechtěrevovu chorobu zatím neexistuje. Léčba proto spočívá jen v tlumení příznaků, jakými jsou bolest a zánět. Kromě medikamentů pomáhá také pravidelná rehabilitace, která může značně zpomalit hrozící tuhnutí páteře. Obecně se doporučuje:
- Odborné vyšetření revmatologem
- Rehabilitační péče
- Zdravotní gymnastika
- Nepřetržitá pohybová terapie – včetně plavání
- Koupele, zábaly
- V případě těžkého zkřivení těla se doporučuje operace
- Podpora držení těla pomocí speciální matrace, podhlavníků, židlí…
Revmatická onemocnění
Revmatická onemocnění
jsou onemocnění pohybového aparátu
, kloubů
, páteře, šlach
, svalů a vazů
. Na rozdíl od tzv. degenerativních
onemocnění, které přicházejí s věkem a opotřebováním pohybového aparátu (tzv. artróza), jsou revmatická onemocnění zánětlivého
rázu a podstatně rychleji směřují k poruchám hybnosti a viditelným změnám na kloubech a páteři.
Mezi nejvýznamnější revmatická onemocnění
patří revmatoidní artritida a Bechtěrevova nemoc
.
Revmatoidní artritida
Revmatoidní artritida je chronické, progresivní
a invalidizující onemocnění, které je provázeno bolestí. Člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity, které potřebuje k samostatnému a nezávislému životu.
Z kloubů nejčastěji postihuje zápěstí a drobné klouby na rukou a na nohou, ale může zasáhnout i vnitřní orgány
. Onemocnění souvisí s poruchou imunity
. Typickými příznaky jsou bolest drobných kloubů, ranní ztuhlost a omezení pohyblivosti a hladká a lesklá kůže nad klouby.
Kloubní příznaky provází příznaky celkové, jako únava a hubnutí, častá je chudokrevnost
a oční záněty.
Diagnóza se stanoví podle typického nálezu na kloubech, podle vyšetření krve a nálezu na RTG
. Nemocného předává praktický lékař
do specializované péče, která dnes disponuje moderními léky, jenž mohou nemoc ovlivnit. Léčba dále zahrnuje rehabilitaci a lázeňskou léčbu, případně chirurgické korekce kloubů.
Bechtěrevova nemoc
Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé
onemocnění, které se obvykle diagnostikuje mezi 18. a 30. rokem života, častěji u mužů. Projevuje se typicky ranní ztuhlostí a bolestí v dolní části páteře a v místě skloubení křížové kosti s pánví.
Bolest je největší v klidu, zmírňuje se při pohybu. Ohebnost páteře se postupně zhoršuje a předklon se omezuje. Pacienti trpí těžkou únavou. Mohou mít záněty kloubů
, záněty oční duhovky
a mohou mít potíže s dýcháním. Výskyt nemoci v rodině zvyšuje riziko u potomků.
Pacienta s podezřením na základě příznaků, objektivního vyšetření, vyšetření krve nebo RTG nálezu odesílá praktický lékař na specializované revmatologické
pracoviště.
Moderní farmakoterapie
nabízí možnosti, které mohou onemocnění zmírnit, jeho vývoj zpomalit, nikoli však vyléčit. Mimořádně důležitá je rehabilitační léčba, ke které patří i pravidelná léčba lázeňská.
Důležitá jsou také režimová opatření, jako je správné držení těla a poloha ve spánku.
Lupénka
Lupénka je především kožní onemocnění, ale přibližně u pětiny pacientů se rozvíjí i postižení jednoho nebo více kloubů, které má podobnou charakteristiku jako revmatoidní artritida.
Může vést k deformitě
kloubu
a ztrátě jeho funkce. Příčina choroby není přesně známa; roli však hraje dědičnost, autoimunita
a některé vlivy zevního prostředí, jako je např. stres, infekce
a některé léky.
V léčbě kloubních projevů se uplatňují podobná režimová opatření a léky jako u revmatoidní artritidy
, např. léky užívané v protinádorové léčbě a tzv. biologická léčba.
Bechtěrevova nemoc: příznaky, léčba (ankylozující spondylitida)
Bechtěrevova nemoc je chronické kloubní zánětlivé
onemocnění postihující ve větší míře muže
než ženy. Nejčastěji onemocnění začíná mezi 15. a 30. rokem.
Avšak
vzhledem k pomalu se rozvíjejícím příznakům bývá mnohdy
diagnostikováno později.
Přitom včasná diagnostika (stejně jako
u většiny ostatních nemocí) pomáhá snižovat následky a zlepšovat
průběh choroby.
V zásadě se nemoc projevuje tuhnutím kloubů,
v kterých dochází k nahrazování měkkých a pružných tkání (vazivo,
chrupavka) tkání tuhou – kostní.
Rizikové faktory Bechtěrevovy nemoci
Příčina rozvoje onemocnění není dosud zcela známá. Jistý podíl na
rozvoji nemoci má dědičnost. (90% nemocných má své buňky
označené antigenem HLA-B27).
Avšak tento „nápis“ na buňce
imunitní systém může číst jako „tělu vlastní buňka –
neútočit!“, důkazem jsou situace, kdy člověk má na buňkách antigen
HLA-B27, a Bechtěrevovou chorobou neonemocní.
Musí tedy existovat nějaký
spouštěcí mechanismus pro to, aby imunitní systém začal nápis na buňce
HLA-B27 brát jako výzvu ke zničení buňky. Tím je nejspíš
napadení organismu bakterií, která nese na
povrchu antigen podobný HLA-B27.
Proti takové bakterii imunitní systém
správně zaútočí. A při tomto útoku začne „z nepozornosti“ ničit
i vlastní buňky. Přestane číst nápis HLA-B27 jako „tělu vlastní“,
nýbrž jako „bakterii podobný, raději zničit!“
Rizikovými faktory pro nemoc je tedy dědičnost ve spojení s vnějšími
faktory (nejspíš infekcí).
Prevence Bechtěrevovy nemoci
Bechtěrevově nemoci prozatím nelze předcházet. Lze ji však včas
diagnostikovat a zmírňovat nevratná poškození kloubů, která
způsobuje.
Příznaky a projevy Bechtěrevovy nemoci
Prvními příznaky bývá nejčastěji bolest v oblasti
křížovo-kyčelního kloubu (oblast pod bedry, spojení
páteře s pletencem pánevním). Pacienti se budí (mnohdy
už v druhé polovině noci) s pocitem bolestivé ztuhlosti.
Tuto ztuhlost obvykle rozcvičí. Stupňující se bolestivé příznaky
bývají v horizontu týdnů, měsíců vystřídány úlevou – ale jen
dočasnou. Tento průběh počátku nemoci v čase (střídání bolestivých a
nebolestivých období) také přispívá k tomu, že pacient s potížemi
lékaře navštíví později.
Jelikož je Bechtěrevova nemoc ve své podstatě zánět, projevuje se
i celkovými projevy zánětu, podobnými např. chřipce
(únava, teplota, bolesti..)
Zánět se spolu s bolestí může šířit po celém těle. A tak nakonec
může postihovat velké klouby (koleno, kyčel), páteř,
malé periferní klouby (klouby prstů), často dochází k tuhnutí původně
chrupavčitého připojení žeber k hrudní kosti, což znemožňuje hluboké
dýchání (bolest na hrudi při dýchání často vede k nesprávné
diagnóze – porucha plic či srdce).
Nejpozorovanějším postižením však bývá tuhnutí
páteře, které vede většinou k jejímu ohnutí a pacienti pak
chodí shrbeni a předkloněni.
Léčba Bechtěrevovy nemoci
Nemoc v současné době není zcela léčitelná. Změny způsobené
nemocí jsou nevratné, avšak další degenerativní změny lze alespoň
zpomalit, v lepším případě jim zabránit.
Hlavní náplní léčby je pravidelné rehabilitační
cvičení, které je zaměřené především na posílení břišních
a zádových svalů (které mají zásadní vliv na držení páteře),
rozvíjení pohyblivosti páteře a nácvik správného
dýchání.
Léčba Bechtěrevovy choroby se také zaměřuje na zmírňování
bolesti, kterou pacienti ve velké míře trpí, a působení proti
zánětlivému procesu. Většinou se podávají nesteroidní
antirevmatika (Ibuprofen). Při periferní formě nemoci (postižení
drobných kloubů) se podává např. methotrexát k potlačení
nepřiměřené imunitní odpovědi organismu.
Z moderní léčby se na Bechtěrevovu chorobu aplikuje tzv.
biologická léčba, což je terapie, která cíleně ovlivňuje
imunitní odpověď organismu (která je v případě Bechtěrevovy choroby
nepřiměřená a chybná). Biologická léčba tlumí tuto zánětem
formulovanou odpověď organismu. U nás jsou v současnosti dva typy
preparátů (založené na účinné látce etanercept a
infliximab).
Biologická léčba má mnoho výhod – působí rychle (během několika
dní), zásah je cílený, účinek prokázaný (zastavuje postup
onemocnění) – ale velkou nevýhodu, kterou je omezená dostupnost.
V České republice existuje databáze pacientů žádajících
o biologickou léčbu.
K další moderní (avšak dostupnější) léčbě patří
kryoterapie, neboli léčba chladem. Léčebná kúra
spočívá v několika návštěvách mrazicí komory (s teplotou
kolem –60 až -180°C).
Tato terapie má mnoho pozitivních účinků na
organismus pacienta – mezi nejdůležitější patří snížení
bolestivosti, potlačení zánětlivé reakce, dochází k zvýšení
pohyblivosti postižených kloubů, po „mrazovém šoku“ se uvolní
stažené cévy, dojde k relaxaci svalů, zvýší se celková výkonnost.
Také se při Bechtěrevově chorobě doporučuje léčba tzv.
rázovou vlnou. Na postižené místo se přiloží speciální hlavice
generátoru vysokotlakých (5 – 6 barů) impulzů.
Tyto impulzy (krátké a
intenzivní) rozrušují a rozpouští vápenaté usazeniny v měkkých
tkáních (které způsobují jejich degenerativní tuhost). Výsledkem je
snížené napětí a zlepšené prokrvení postižených oblastí.
A také
důležité zmírnění bolesti.
Jak si mohu pomoci sám
Je důležité, aby pacient – Bechtěrevik – zodpovědně dodržoval
předepsaná cvičení.
Prospěšný je také pohyb ve vodě, různé masáže. Pacient
musí být poučen, jaké léky jsou na bolest vhodné, jakou kombinaci léků
naopak neužívat.
Pro zvýšení pohodlí běžného života je dobré, aby si pacient vybral
kvalitní matraci, na které se co nejlépe vyspí. Dále při
pokročilejším zkostnatění páteře, kdy pohyb usednutí a zvednutí ze sedu
do stoje bývá ztížen, pacient ocení zvýšenou židli, nástavec na
WC mísu..
A v neposlední řadě by se měl pacient vyhýbat sedavému zaměstnání,
jelikož dlouhodobé sezení bez pohybu logicky přispívá k tuhnutí těla a
zhoršování projevů Bechtěrevovy nemoci.
Komplikace Bechtěrevovy nemoci
Mezi hlavní komplikace nemoci patří rozšíření
zánětu do různých orgánů (časté je přidružené postižení
srdce, plic, ledvin, očních spojivek, šlach..).
Dále jsou pacienti ohroženi úrazy, ke kterým je
nepružná páteř mnohem více náchylná. A úrazy páteře mohou končit
ochrnutím či dokonce smrtí.
Méně nebezpečnou, ale častou komplikací jsou vedlejší účinky
léků na bolest (jejich projevy může být např. vznik
žaludečního či dvanáctníkového vředu)
Nemocní Bechtěrevovou chorobou mají v ČR svůj spolek – Klub
bechtěreviků, který vydává svůj časopis – Bechtěrevik. I z něj je
patrno, že nemocní po navyknutí na režim pacienta – Bechtěrevika –
mohou žít kvalitní plnohodnotný život.
Diskuse
Další názvy: ankylozující spondylitida, Bechtěrev, Bechtěrevova choroba, ankylozující spondylartritida, morbus Bechtěrev
Bechtěrevova nemoc? Bolest, která neustává
Bolest zad, která nikdy nekončí – to je Bechtěrevova nemoc.
Foto: Profimedia.cz
Bechtěrevova choroba se zprvu projevuje únavou, zvýšenou teplotou nebo nočním pocením. Pak se přidá bolest zad v okolí páteře. Tento typ bolesti se na rozdíl od jiných projevuje v klidu, zejména v noci. Mnohdy stačí, aby se uprostřed noci dotyčný procvičil, a je mu hned lépe.
Páteř se postupně stává méně ohebnou, časem se pacient nemůže vůbec předklonit. V konečném stadiu choroby dochází k úplnému ztuhnutí páteře a k nehybnosti hrudníku. K tomuto stadiu ale nemusí vůbec dojít. Díky včasné diagnóze a moderní biologické léčbě totiž lze nemoc zastavit.
Bohužel nemoc je u mnohých jedinců stále diagnostikována s velkým zpožděním.
„Podle některých odhadů a průzkumů se tak v praxi děje až po deseti letech od objevení prvních příznaků.
Proto je důležité, aby praktičtí lékaři u nemocných mladších 45 let s chronickou bolestí zad využili všech dostupných ukazatelů k odhalení nemoci.
Kromě bolesti zad, rodinné anamnézy a mimokloubních projevů je také důležité vyšetření na přítomnost antigenu HLA-B27,“ upozorňuje revmatolog profesor Pavel Horák z III. interní kliniky fakultní nemocnice Olomouc.
Lékaři mají k dispozici široké spektrum léků. Na bolest, zmírnění zánětu a otoky, na potlačení reakce imunitního aparátu apod. Nejúčinnější, i když finančně nejnáročnější jsou biologické léky.
Terapie pomocí těchto léků se nasazuje podle jasně daných kritérií. Všichni pacienti ale v prvním kroku dostávají standardní konvenční léčbu v podobě nesteroidních antirevmatik či opichů kloubů.
Až když tato terapie selže, může přijít na řadu biologická léčba. Lékaři používají takovou, která vede k dosažení remise nebo nízké aktivity nemoci.
Revmatolog profesor Pavel Horák
Foto: archív Pavla Horáka
Výhodou biologické léčby je, že se nemocní jedinci vracejí velmi záhy do plnohodnotného života, mohou pracovat a nejsou závislí na nemocenských dávkách nebo na invalidním důchodu.
Zpomalit rozvoj nemoci ale částečně dokážou i nemocní samotní. Stačí k tomu dvakrát denně cvičit speciální rehabilitační cvičení. Součástí rehabilitace by měla být i dechová cvičení. Důležitý je nácvik správného držení těla a udržování jeho pružnosti.
Důležitá je i poloha ve spánku. Bolesti může zmírnit cvičení ve vodě, kde je zmenšena zátěž na přetížené obratle a klouby, snižuje se v ní napětí svalů.
S Bechtěrevovou nemocí má své zkušenosti i paní Nina (32 let), která od dětství velmi sportovala. První bolesti zad začala pociťovat již někdy kolem puberty, ale valnou pozornost jim nevěnovala, protože „každého sportovce přece občas někde něco bolí“.
S nástupem na vysokou školu ale přestala dělat sport závodně a její bolesti zad se výrazně zhoršily. Na neurologii to přičítali následkům předchozí sportovní zátěže, se kterou náhle skončila, doporučili rozcvičování a posilování.
Když bylo Nině 25 let, šly její bolesti zad najednou úplně stranou. Ne že by ustaly, naopak, ale přehlušily je prudké křeče v břiše, urputné průjmy, hubnutí a totální úbytek energie. Na gastroenterologii jí diagnostikovali nespecifický střevní zánět (IBD) – mimochodem dodnes není definitivně potvrzeno, zda se jedná o Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu.
Tři roky trvalo, než se její stav podařilo upravit, a to se podepsalo i na stále se zhoršující bolesti zad, proti které už ani pravidelné rozcvičování moc nepomáhalo.
Jednou, když si na sestřinu promoci vzala šaty s holými zády, si její maminka všimla, že je dcera „nějak divně nahrbená“.
Na její popud Nina navštívila ortopedku, která na první pohled pojala podezření na ankylozující spondylitidu.
A když vyšel pozitivně test na přítomnost antigenu HLA-B27, byla diagnóza jasná a Nina putovala do péče revmatoložky brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny Leony Procházkové.
Paní Nina se svou ošetřující lékařkou revmatoložkou Leonou Procházkovou
Foto: archív paní Niny
„Protože jsem kvůli svému střevnímu zánětu nemohla užívat nesteroidní antirevmatika, dostala jsem se hned na svou první biologickou léčbu,“ vzpomíná paní Nina.
„A stalo se něco překvapivého – skvěle mi zabrala na můj střevní zánět, na který bych ji tak brzy nedostala, zato účinek na Bechtěrevovu nemoc nebyl prakticky žádný. Bolest se mnou byla pořád a neustávala.
Kdo to nezažil, neumí si to představit. Vůbec si neodpočinete. Vstáváte několikrát za noc a snažíte si cvičením alespoň na chvíli ulevit – a ráno musíte začít nanovo, protože se nemůžete hýbat…
“ Úlevy se paní Nina dočkala, když ji její lékařka převedla na jiný biologický lék.
Tou dobou už žila se svým budoucím manželem a začali uvažovat o rodině. Dítě ale museli řádně naplánovat. Se samotným početím například museli počkat, až paní Nině klesnou hodnoty ukazatelů zánětu, takže zatímco jiné páry počítají plodné a neplodné dny, oni museli počítat koncentraci C-reaktivního proteinu, tzv. CRP.
Po otěhotnění pak přišlo na řadu vysazení biologické léčby. Na konci třetího měsíce těhotenství se i kvůli tomu paní Nině vrátily velmi silné bolesti, kvůli nimž přestávala i chodit. Proto museli léčbu opět nasadit. Vše nakonec dopadlo dobře a manželům se narodila zdravá holčička.
- Věk pacienta bývá nižší než 40 let.
- Potíže mají pozvolný začátek.
- Problémy se mírně zlepší poté, co pacient začne cvičit.
- Naopak v klidu se bolesti stupňují.
- Bolest se často objevuje v noci a nemocného budí.
Porod sice paní Nina neměla vůbec snadný a už vůbec ne bezbolestný, ale jak sama říká, porodní bolesti dříve či později skončí, ale bolesti, které mívala před zahájením léčby, byly nekonečné.