Autoimunitní onemocnění – když je tělo nepřítelem

(* 1979) Magisterský titul v oboru všeobecného lékařství získala v roce 2003 na 2. lékařské fakultě UK v Praze, doktorský titul v oboru imunologie obhájila o pět let později. V roce 2009 získala specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství a v roce 2011 v oboru dětské neurologie. V letech 2003 až 2006 pracovala na Pediatrické klinice 2. LF UK a FN Motol, od října 2006 pracuje na Klinice dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol. Zabývá se neuroimunologii – záněty v nervovém systému a autoimunitním postižením centrálního nervového systému a jejich léčbou u dětí.

Zdaleka nejdůležitější soukromý fond na podporu české vědy, Neuron, na konci minulého týdne předával ceny pro odborníky v několika oborech.

 Fond, který založil Karel Janeček, dnes má celkem pět mecenášů, kteří věnují každý stejným dílem, peníze na jeho provoz.

Ocenění se dočkali uznávané vědecké kapacity, i mladí vědci, ale největší objem finanční prostředků směřoval na podporu nových vědeckých projektů v rámci tzv. Neuron Impulzů.

Jejich cílem je podpořit projekty převážně základního vědeckého výzkumu v oborech fyzika, matematika, medicína, chemie a společenské vědy. Každý z oceněných obdržel necelý milion korun a jeden vědecký projekt. Fond cílí na mladé vědce působící v České republice a úspěšné české vědce, kteří se rozhodnou pro návrat ze zahraničí, aby v České republice realizovali svůj výzkum.

V následujících dnech přineseme krátké rozhovory se všemi pěti nositeli Neuron Impulzů za rok 2014 a nahlédneme do toho, jaké problémy jejich obory v současné době řeší. Protože dámy mají přednost, první na řadě bude jediná žena mezi vybranými, lékařka Zuzana Libá.

Když tělo útočí samo na sebe

Roztroušená skleróza, cukrovka 1. typu, Bechtěrevova choroba, lupénka… To jsou jen některé z nemocí vyvolané chybnou funkcí našeho imunitního systému. Bílé krvinky a ostatní složky obranného systému nás chrání před bakteriemi, viry a dalšími vetřelci, ale občas, z dosud neznámých příčin, napadnou naši ochránci vlastní tkáň, včetně mozku a míchy.

Autoimunitních nemocí v civilizované společnosti přibývá. „Rozpoznat je a co nejdříve cíleně léčit je často velmi složité, proto chci přispět k přesnější diagnostice a k poznání příčin zánětu v mozku nebo v míše,“ říká Zuzana Libá.

Jaké jsou příznaky autoimunitních nemocí mozku nebo míchy?

Není jediný určující příznak, jde o široké spektrum projevů. Může to být únava, porucha chůze, porucha rovnováhy, ztráta orientace v prostoru, epileptický záchvat. Znám i případ, kdy se pacient ráno probudil a neviděl.

Autoimunitní zánět v mozku a míše tvoří podskupinu onemocnění, které jsou potenciálně léčitelné, ale musíme je dobře diagnostikovat a pochopit. Rozpoznat podstatu onemocnění je často obtížné.

Popisujeme příznaky, hledáme souvislosti, snažíme se najít příčinu a léčit.

• Nemůže při diagnostice pomoci magnetická rezonance, která zobrazuje aktivitu nervových buněk?
• Magnetická rezonance ukáže destrukci nervové tkáně až ve chvíli, kdy nabude velkého rozsahu, ale nedokáže rozpoznat, jestli zánět způsobuje například poruchu v přenosu informací na úrovni buněk.
• Jaké jsou možnosti léčby?

Někdy se uzdravení rovná skoro zázraku. Například pacientovi, který oslepl, se po včasném podání léků zrak opět vrátil. Jindy odezní příznaky samy. Často však léčíme na hranici dostupných možností a přesto k uzdravení nedojde. Jako lék první volby se podávají především kortikoidy.

Potlačují zánět v nervovém systému, ale mají spoustu nežádoucích účinků. Užíváme je, dokud se nepodaří určit diagnózu a rozhodnout, zda a jaký z několika málo dalších preparátů, které máme k dispozici, bude nejlépe působit. Zcela jiná je situace u lidí s roztroušenou sklerózou.

Touto nemocí trpí hodně lidí a farmaceutické firmy nabízejí nové a nové léky.

Kde v našem těle sídlí imunitní systém?

Buňky imunitního systému se vytvářejí v kostní dřeni, v brzlíku a ve slezině. Po svém vzniku se rozmísťují po celém těle a sledují signály nebezpečí.

Část imunitních buněk zůstává v mízních uzlinách, které jsou například na krku, v podpaží, v tříslech, ale i v jiných místech, kde je nemůžeme nahmatat. Mízní uzliny jsou pro imunitní systém důležité, je to místo setkávání se a místo, kde se rozbíhá zánětlivá, ochranná odpověď.

Do mízních uzlin přinášejí buňky z terénu signály nebezpečí, na které je třeba reagovat. Imunitní reakce nepodléhá kontrole mozku.

Jaký je princip autoimunitního onemocnění?Buňky imunitního systému dostávají mylnou informaci, že je nezbytné zasáhnout v těle, i když to nutné není, anebo pokračují v započatém boji s vetřelci, i když už byli nepřátelé zlikvidováni.

Nadační fond Neuron na podporu vědyNadační fond Neuron na podporu vědy je nezisková organizace založená na rozvíjení mecenášství v oblasti vědy a výzkumu v České republice. Z prostředků mecenášů fond uděluje Neuron Impulsy v hodnotě 5 × 1 000 000 Kč na výzkumné projekty v oborech fyzika, chemie, matematika, medicína a společenské vědy. Ve stejných oborech pak špičkovým vědcům uděluje Cenu Neuron za přínos světové vědě a nadějným vědcům Cenu Neuron pro mladé vědce, která je spojena s odměnou 5 × 250 000 Kč. Novým projektem, který naváže na slavnou éru výprav českých vědců, je Expedice Neuron. Ta povede k Hranické propasti, která je možná vůbec nejhlubší zatopenou propastí na světě.

Kdo přenáší informace mezi buňkami?

Cytokiny, jde o bílkoviny vylučované imunitními buňkami. Podle hladiny cytokinů můžeme zjistit aktuální nastavení v imunitním systému.

Můžete vysvětlit podstatu a přínos vašeho projektu?

Chci sledovat hladiny cytokinů u pacientů s prokazatelným autoimunitním onemocněním mozku anebo míchy a porovnat s nálezy u zdravých lidí. Předpokládám, že vystopujeme nějaké zákonitosti.

Zároveň můžeme lépe kontrolovat efekt zvolené léčby. Často totiž pacienti mají příznaky autoimunitního onemocnění, ale vyšetření neukazují žádné odchylky od normálu. Léčíme tedy „jen“ podle zkušeností.

Cílem mého projektu je přispět k rozpoznání autoimunitního zánětu v mozku a míše.

Souvisí autoimunitní onemocnění s věkem?

Onemocnět může každý a v jakémkoli věku, ale existují určité vrcholy, kdy bývá nervová tkáň napadena častěji. Obecně se zdá, že autoimunitní choroby více postihují ženy, patrně v souvislosti s hormonálním cyklem. Není příliš informací o tom, jak těmito nemocemi trpí děti, proto chci ve svém projektu rovněž zmapovat a lépe definovat výskyt nemocí u této skupiny pacientů.

Poznámka: Rozhovor vznikl pro nadační fond Neuron.

Jak se starat o imunitu

V tomto roce se otázce lidské obranyschopnosti dostala nebývalá pozornost. Rozhodli jsme se proto shrnout nejdůležitější informace a praktické tipy do krátkého článku. Ten může posloužit sportovcům v přípravě, rodičům malých dětí nebo komukoliv dalšímu, kdo chce být méně nemocný.

Funkce imunitního systému je najít a zničit cokoliv, co by nám mohlo ublížit. Může se jednat o bakterie, viry, parazity, ale i rakovinné či jinak poškozené potenciálně nebezpečné buňky.

Pro tyto účely jsme vyzbrojeni bílými krvinkami (B a T lymfocyty), které jako policie hlídkují v našem těle a v případě, že odhalí zločince (antigeny) okamžitě spouští koordinovaný zásah.

Imunitní buňky tyto antigeny nejen pohlcují a rozpouštějí, ale také produkují protilátky, které dokážou antigen rozeznat a obrannou reakci ihned znovu spustit v případě opakované nákazy. Akceschopnost imunitního systému je ovšem ovlivněna mnoha faktory a může se měnit v rámci dní nebo dokonce i hodin.

Nyní si vysvětlíme, jak držet imunitní systém aktivní připravený k zásahu proti infekcím a zároveň zdravý, aby dokázal rozpoznat nepřítele a nenapadal naše vlastní tělo (autoimunitní onemocnění). Imunita je velice mocná zbraň, kterou při špatném zacházení můžete bohužel otočit proti sobě.

Interakce s prostředím

Základním kamenem obranyschopnosti je vrozená imunita. Jakmile si přestaneme propůjčovat protilátky z mateřského mléka začíná se vyvíjet tzv. získaná imunita tím, že jako děti všude lezeme, strkáme si prsty do pusy a kde co olizujeme. Tím získáváme informace o tom, jaké antigeny se nachází v našem prostředí.

Imunitní systém pak vytváří různé protilátky a trénuje svoji akceschopnost. I když jsou tyto procesy nejvíce patrné u dětí probíhají i v dospělosti. Je tedy velice důležité pohybovat se v různorodém prostředí. Dokonce je dobré mít zvíře, které chodí ven, rýpat se v zemi a nebýt posedlí mytím rukou. Mýdlo je na místě hlavně po manipulaci s chemikáliemi.

Dezinfekce zase, když je naše imunitní funkce snížená nebo hrozí nákaza nebezpečnou nemocí. Možná si říkáte, že špinavé ruce si před jídlem přece musíte omýt. To nás učili už od mala. V té době se ale nevědělo, že mikrobi kolonizují náš trávicí trakt už od narození, a že naše zdraví je na této symbióze naprosto závislé.

Měli bychom se tedy chránit spíše před chemikáliemi, které mikrobi ničí než před nimi samotnými.

Dieta

Většina těchto přátelských bakterií sídlí ve střevech. Pokud chceme naši střevní mikrobiotu podpořit ze všeho nejdůležitější je to, čím ji krmíme. Přátelské kmeny bakterií podporující imunitní systém žijí na vláknině z ovoce, zeleniny, cereálií a luštěnin.

Druhy, které přitahuje cukr či průmyslově zpracované jídlo způsobují zánět a imunitní systém spíše poškozují. Ten pak někdy nedokáže dobře rozeznat nepřátelské viry a bakterie od vlastních buněk a může je napadnout.

Takto vznikají autoimunitní choroby jako například Cronova choroba, cukrovka prvního typu, alergie, astma, revmatoidní artritida, lupénka a mnoho dalších. 

Pokud bude vaše dieta přátelská k dobrým bakteriím, bude jistě i plná vitamínu a minerálů, které také nepochybně potřebujeme, abychom dokázali čelit různým nákazám.

Naneštěstí pro nás zemědělská půda už není na živiny tak bohatá jak bývala. A tak i plodiny, které z ní vzejdou nejsou natolik výživné (1).

Způsoby pěstování, hnojení a skladování pak obsah vitamínů a minerálů ještě dále snižují. 

Suplementace se tak pomalu stává nutností. Pokud se chcete zaměřit na imunitu, zde je několik látek, kterým byste měli věnovat pozornost:

Vitamín D

Jedná se v podstatě o hormon nikoliv vitamín, který v obranyschopnosti hraje významnou roli (2). Jeho hladina může ovlivnit kolikrát za sezónu onemocníme i jaký bude průběh nemoci.

Hlavním zdrojem vitamínu D je přímý dopad slunečního záření na pokožku (přes sklo ne). V zimních měsících tak hladina v populaci výrazně klesá a dávka 2000 IU denně se u dospělých bere jako udržovací.

Dobrým zdrojem je olej z tresčích jater, který severské národy považují za elixír života.

• Zinek a selen
• Zinek a selen jsou prvky důležité v boji proti běžným virovým infekcím, protože brání množení virů na sliznicích dýchacích cest a jejich mutacím (3, 4, 5).
• Energie v organismu 

Stejně jako ostatní systémy spotřebovává i ten imunitní značné množství energie. V případě snížení energetického příjmu tělo omezuje výdaje energie, které nejsou nezbytně nutné a konzervuje ji pro funkce akutně nutné k přežití. První obvykle omezí výdej tepla, pak reprodukční systém (chuť na sex) a pak imunitu. Jestli budete mít týden chřipku holt není otázka okamžitého přežití. 

Hořčík a vitamín B6

Vitamín B6 (6) i magnesium napomáhají organismu v produkci energie a podporují tak imunitní systém. Hořčík také pomáhá efektivně odpočívat a zbavuje tělo stresu, čímž reguluje zánět. (7)

Tip: B•Side obsahuje vitamín B6 P5P neboli bioaktivní formu klasického vitamínu B6. Na rozdíl od klasického vitamínu B6 (pyridoxin) jeho výjimečnost spočívá v okamžité využitelnosti pro tělo. Podporuje funkci imunitního systému a pomáhá redukovat systémový zánět.

Vitamín C 

Céčko sice většina lidí považuje za vitamín číslo jedna pro imunitu, ale bohužel většina informací o něm pochází spíše z reklamy než z výzkumu. Jako efektivní pomocník v prevenci nachlazení a chřipek se nikdy pořádně neprokázalo, avšak existují důkazy, že může snížit trvání infekce průměrně o 1 den.

Cvičení

Že tělesná aktivita posiluje naše zdraví, kondici a obranyschopnost je všeobecně známá věc. O čem se ale tolik neví je, že intenzivní cvičení s delší dobou trvání imunitní funkci výrazně snižuje. Je to opět otázka energie v organismu.

Samotný trénink spotřebuje energie spoustu stejně jako zotavení. Tím se právě dostáváme krátkodobě do energetického deficitu a jsme mnohem více náchylní k onemocnění.

Vytrvalostní sportovci, kteří vydají v závodě obrovské množství energie po něm bývají velmi často nemocní (např. maratonci).

Spánek

Zaprvé spánková deprivace vede k poklesu aktivity bílých krvinek, které vyhledávají a ničí patogeny a špatně fungující buňky (i rakovinné).

Šance, že neodhalí nebo nezničí nějakou potenciální hrozbu tak výrazně stoupá. Zadruhé při nedostatku spánku se v našich tělech objevují projevy chronického zánětu. Zatřetí náš střevní mikrobiom má stejně jako my svůj biorytmus.

Imunitní systém je tedy na zdravém spánkovém režimu poměrně závislý (8). 

Když se jednu, dvě noci hůř vyspíte, zase tolik se toho neděje. Problém ale je pokud chodíte pravidelně spát příliš pozdě na to, abyste měli na 8 hodin spánku příležitost. A jestli pracujete v noci nebo na směny, přemýšlejte o změně. Vždyť práce na směny je už na oficiálním seznamu karcinogenů (9).

Praxe

Jak už to obvykle děláme, dáme vám i v tomto článku několik praktických rad a doporučení. Sportovcům, kteří imunitu řeší z hlediska dlouhodobě udržitelné výkonnosti opět doporučíme knihu Jakuba Kaluse – Cesta na vrchol, která o tomto tématu pojednává. Dále vám doporučíme doplňky stravy, s nimiž máme dobrou zkušenost a o nichž víme, že jsou založeny na vědě a ne jen na marketingu.

• Nebuďte zbytečně moc doma, buďte na slunci.
• Nesnažte se žít v dezinfikovaném prostředí.
• Přírodní špína je v pohodě, chemie je škodlivá.
• Jezte přírodní potraviny bohaté na vlákninu, vyhýbejte se cukru.
• Nesnažte se zhubnout moc rychle, abyste nebyli ve velkém kalorickém deficitu.
• Cvičte pravidelně ve střední až vysoké intenzitě.
• Pokud cvičíte intenzivně a dlouho, vyhněte se možnosti nákazy a prochladnutí.
• Dopřejte si denně 8 hodin kvalitního spánku.

Doplňky stravy

• 1x za 2-3 dny kapsle multivitamínu Nexgen (Reflex nutrition)
• 2000 IU liposomálního vitaminu D3+K2 (Ekolife)
• 300mg bisglycinátu hořčíku s bioaktivním B6 (B•Side)
• 2 kaplse Zinc Matrix (Reflex nutrition)
• 1g kvalitních omega 3 tuků 
• 1x denně 2 kapsle doplňku Penoxal

Když už jste onemocněli nebo na vás něco leze, zvyšte dávky D3 až na 10.000 IU denně, multivitamín berte 2x denně. Můžete přidat vitamín C (500mg až 6x denně). Penoxal navyšte na 3 kapsle 2x denně. Hodně spěte a hlavně se nesnažte nemoc vypotit při cvičení. Krátká procházka vám může pomoci pokud jste zvyklí na pohyb a není vám příliš zle (10).

Reference:

https://permakultura2.webnode.cz/puda/obsah-zivin-v-pude/?fbclid=IwAR2Aan6JTwwrWjYlZEzrWjIVD4wfCBLMCAMWuTMvKdktjJdwZz836sHPPeE

Sassi, F., Tamone, C., & D'Amelio, P. (2018). Vitamin D: Nutrient, Hormone, and Immunomodulator. Nutrients, 10(11), 1656. https://doi.org/10.3390/nu10111656

Wessels, I., Maywald, M., & Rink, L. (2017). Zinc as a Gatekeeper of Immune Function. Nutrients, 9(12), 1286. https://doi.org/10.3390/nu9121286

Coronavirus: To zinc or not to zinc?

GILL, H. and WALKER, G. (2008), Selenium, immune function and resistance to viral infections. Nutrition & Dietetics, 65: S41-S47. https://doi.org/10.1111/j.1747-0080.2008.00260.x

Parra, M., Stahl, S., & Hellmann, H. (2018). Vitamin B₆ and Its Role in Cell Metabolism and Physiology. Cells, 7(7), 84. https://doi.org/10.3390/cells7070084

Cuciureanu MD, Vink R. Magnesium and stress. In: Vink R, Nechifor M, editors. Magnesium in the Central Nervous System [Internet]. Adelaide (AU): University of Adelaide Press; 2011. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK507250/

Besedovsky, L., Lange, T., & Born, J. (2012). Sleep and immune function. Pflugers Archiv : European journal of physiology, 463(1), 121–137.

Atlanta, GA: U.S. Department of Health and Human Services, Public Health Service, Centers for Disease Control and Prevention, National Institute for Occupational Safety and Health, R01-OH-003954, 2009 Aug; :1-37 https://www.cdc.gov/niosh/nioshtic-2/20045415.html

https://www.precisionnutrition.com/working-out-when-sick

Imunitní systém – pár zajímavých faktů

Imunita chrání organismus před nemocemi, infekcemi a pomáhá mu zotavit se po zranění.

Imunitní systém funguje v našem těle jako armáda. Vojáci složili přísahu, že budou naše těla za každou cenu bránit proti všemu, co jej bude ohrožovat, ať už se jedná o nepřátele z vnějšku či uvnitř systému.

• Obsah článku:
• Krev a lymfa – efektivní transport
• Bílé krvinky – stateční vojáci
• Horečka a zánět není nepřítel
• Alou do postele!
• Blahodárný vliv slunce
• Stres imunitě neprospívá
• Smích a dobrá nálada léčí
• Pozor na přílišnou čistotu
• Alergie
• Autoimunitní onemocnění
• Jak si udržet silnou imunitu?

Krev a lymfa – efektivní transport

Imunitní systém je komplexní soustava, která je v těle poháněna krví a lymfou. Lymfa je čirá bezbarvá tekutina, která dokáže pronikat všemi tkáněmi a buňkami v těle, které omývá a zbavuje škodlivin.

Díky těmto dvěma tekutinám se mohou všechny složky imunitního systému transportovat kamkoli, kde je jich v těle potřeba.

Bílé krvinky – stateční vojáci

V přední linii armády se staví bílé krvinky, které se připravují do boje při jakémkoli náznaku potíží. Zde jsou důležité dva typy bílých krvinek, fagocyty a lymfocyty.

Fagocyty se pohybují v krevních cévách a tkáních a vetřelce zabíjejí tak, že je pozřou či vstřebají. Fagocyty se zaměřují na organismy, které způsobují onemocnění (patogeny) a toxiny. Toxiny jsou jedy biologického původu, které některé organismy produkují za účelem ochrany. Někdy, když fagocyt absorbuje patogen, vyšle informaci, která lymfocytům pomáhá s identifikací daného patogenu.

Každý patogen nese specifický typ antigenu a každý lymfocyt v našem těle nese protilátky určené k boji proti antigenům neseným patogeny. Lymfocyty můžeme ještě dále rozdělit na tři hlavní typy: T-lymfocyty, B-lymfocyty a NK-buňky („natural killer“ –  přirozený zabíječ).

B-lymfocyty vytvářejí protilátky, které napadají bakterie, viry a toxiny vstupující do našeho těla. T-lymfocyty ničí buňky v těle, které byly zdolány viry, nebo se staly rakovinovými. Stejně jako T-lymfocyty zabíjejí infikované či rakovinové buňky i NK-buňky. Jen namísto toho, aby produkovaly protilátky, vytvářejí speciální enzym, který tyto buňky zabíjí.

Naše tělo vytváří nové protilátky vždy když je nakaženo novým antigenem. Pokud nás stejný antigen nakazí podruhé, naše tělo už dokáže rychle vytvořit kopie odpovídající protilátky a zničit jej.

Bílé krvinky, stateční vojáci se dožívají jen maximálně několika týdnů, je tedy dobře, že jich máme velké množství – jedna kapka prve může obsahovat až 25 000 bílých krvinek.

Horečka a zánět není nepřítel

Horečka a zánět není sice nic příjemného, ale na druhou stranu je to známka toho, že naše tělo odvádí svou práci velmi dobře. Horečka uvolňuje bílé krvinky, zvyšuje metabolismus a brání množení určitých organismů.

Zánět vzniká, když každá poškozená buňka uvolní histamin, který způsobuje zvětšení buněčných stěn. Tak při zánětu dochází k zarudnutí, bolesti a otoku. Zánět tímto omezuje vliv dráždivé látky.

Alou do postele!

Neustále se za něčím honíte, nedokážete se zastavit a najednou jste nemocní? Tímto způsobem se vás snaží imunitní systém varovat, že je třeba si odpočinout.

Pokud v noci nespíte víc než 5 hodin, váš imunitní systém bude stejně skleslý a bez energie jako vy. A když je stráž vašeho těla oslabená, je pro nepřátelské viry a bakterie daleko snazší je přemoci.

Blahodárný vliv slunce

Na slunečním světle naše tělo přirozeně produkuje vitamín D, který bojuje proti mnohým neduhům. Pomáhá zahnat depresi, snižuje riziko vzniku srdečních chorob, a dokonce i některých druhů rakoviny. Sluneční paprsky také pomáhají osobám s autoimunitním onemocněním.

Lidem se světlou pletí stačí pouhých 10 minut strávených na slunci k tomu, aby získali potřebnou dávku vitamínu D.

Je však třeba nic nepřehánět, jelikož přílišné vystavování se slunci může mít opačné účinky – může dojít k dočasnému poškození imunitního systému, které může nakonec vést až k rakovině kůže.

Pamatujte tedy, že trocha slunce bohatě stačí, ale pokud plánujete pobýt venku delší dobu, je třeba si kůži chránit.

Odborníci v péči o pleť doporučují používat voděodolný opalovací krém s širokospektrální ochranou proti UVA a UVB záření s ochranným slunečním faktorem (SPF) 30 i vyšším.

V době, kdy je intenzita UV záření nejvyšší, tj.

v rozmezí 10 – 14 hodin, je dobré pobývat raději ve stínu, případně mít na sobě vhodné oblečení, jako triko s dlouhými rukávy, dlouhé kalhoty, klobouk se širokým lemováním a samozřejmě sluneční brýle.

Stres imunitě neprospívá

Stres má na náš imunitní systém podstatný vliv. Při stresu se z nadledvinek uvolňuje kortizol, adrenalin a další stresové hormony. Společně pomáhají tělu vyrovnat se se stresem. Kortizol je obyčejně užitečný, protože v těle tlumí zánět, který je výsledkem imunitní reakce způsobené stresem.

Pokud však člověk trpí chronickým stresem, stresové hormony mohou po čase ovlivnit to, jak tělo funguje. S chronickým stresem se zvyšuje riziko zdravotních problémů, mezi které patří například:

• úzkost
• deprese
• zažívací potíže
• srdeční choroby
• poruchy spánku
• nárůst hmotnosti
• problémy s pamětí a soustředěním.

Je důležité najít si ten správný způsob, jak se s každodenním stresem vypořádat, jelikož se tak sníží riziko dlouhodobého, chronického stresu a zdravotních komplikací, které s sebou přináší. Mezi skvělé způsoby, jak snížit hladinu stresu patří například:

• meditace
• jóga
• akupunktura
• arteterapie
• cvičení
• zdravé stravování

Smích a dobrá nálada léčí

Říká se, že smích je nejlepší lék. A je na tom velký kus pravdy. Smích spouští v mozku chemickou reakci, při které se uvolňují hormony štěstí jako jsou dopamin a serotonin, které dokážou snížit hladinu stresu.

Bohužel vám nezaručíme, že když se budete 20 minut denně smát, všechny nemoci se vám obloukem vyhnou, ale stoprocentně tím posílíte svůj imunitní systém.

Pozor na přílišnou čistotu

Uvnitř střev se nachází až neuvěřitelný počet bakterií a dalších mikroorganismů, které nám pomáhají nejen při trávení potravy, ale i regulují imunitní systém.

Bakterie, které se nachází vně našeho těla, ale naopak vnímáme negativně a s odporem.

Ač se nám to nemusí dvakrát líbit, nejrůznější mikroorganismy žijí všude kolem nás a neměli bychom se snažit se jim zcela vyhýbat, pokud chceme udržet naši imunitu zdravou.

Náš imunitní systém se dokáže prostředí přizpůsobit. Jakmile naše tělo přijde do styku s cizí bakterií, virem či jinou látkou, napadne ji a zapamatuje si ji. Pokud s ní přijdeme do kontaktu podruhé, naše tělo už bude vědět, co dělat.

Alergie

Každý, kdo trpí zvířecími, sezónními alergiemi nebo sennou rýmou, pravděpodobně proklíná každou molekulu pylu, každý malý zvířecí chloupek a jiné alergeny. Tyto mikroskopické částice u alergiků způsobují uvolňování histaminu, který je odpovědný za některé nepříjemné příznaky alergií.

Alergie nepostihují každého. Vznikají v těle, když tělo špatně a přehnaně zareaguje na běžné látky, které jsou pro zdravého člověka neškodné (například pyl, různé druhy jídla apod.). Imunita se k těmto látkám chová jako ke škodlivým organismům, patogenům a vyvolává imunitní reakci, která způsobuje symptomy alergie.

Autoimunitní onemocnění

1. Imunitní systém se celý život vyvíjí a mění, nejintenzivnější práci vykonává v době vývoje plodu ještě před narozením, kdy si zvyká na svůj vlastní organismus a organismus matky a pár let po narození, kdy je imunita vystavena mnoha různým látkám a rozlišuje neškodné látky od potencionálně škodlivých.

2. Někdy se ale stane, že imunitní systém zaútočí na zdravé tkáně ve svém těle a způsobuje tak různá onemocnění, tomuto stavu se říká autoimunita.
3. K nejčastějším autoimunitním nemocem patří například:

• roztroušená skleróza
• lupus
• revmatoidní artritida
• psoriáza (lupénka) aj.

Pacientům s autoimunitním onemocněním bývají podávány léky, které potlačují imunitu (imunosupresiva) či protizánětlivé léky.

Jak si udržet silnou imunitu?

Náš imunitní systém pracuje nepřetržitě, aby nás každý den chránil. Existují ale věci, které pro něj na oplátku můžeme udělat my a tím mu značně pomoci:

•  Dopřejte si dostatek kvalitního spánku. Vaše tělo nemůže správně fungovat, pokud dobře nespíte.
• Dodržujte správnou hygienu. Pravidelné mytí rukou může infekcím zabránit.
• Jezte vyváženou stravu a mějte dostatek pohybu. Jídelníček plný důležitých živin a fyzická aktivita pomůže imunitě infekce účinně zahnat.

Zdroj: https://www.healthline.com/health/cold-flu/fun-facts

Co je roztroušená skleróza

1. Průvodce pacienta
2. Diagnózy
3. Roztroušená skleróza
4. Co je roztroušená skleróza

Podívejte se na animovaný seriál o roztroušené skleróze. Dozvíte se o tom, jak spolu neurony v lidském těle komunikují, co se děje s imunitním systémem člověka, který onemocní roztroušenou sklerózou a jak se dá progresi onemocnění zabránit.

Problémy se sociální sítí

Neurony v mozku a míše spolu vytvářejí spojení a navzájem komunikují. Společně s nervy v očích vytvářejí centrální nervový systém – řídicí centrum těla.

Podobně jako na sociálních sítích, centrální nervová soustava neustále chatuje sama se sebou a s vaším tělem, abyste mohli přemýšlet, dýchat, cítit, vidět a orientovat se ve světě, kromě mnoha dalších věcí.

Ale co když spolu neurony nemluví obvyklým způsobem a sociální síť je na některých místech narušena?

Bitva pod povrchem

B lymfocyty jsou důležitými obrannými buňkami v imunitním systému. Jakmile se dostanou do oběhu, jsou neustále ve střehu a číhají na nepřátele v organismu. Když už B lymfocyty dokonale ovládají potřebné manévry, některé z nich jsou povýšeny na plazmatické buňky.

Plazmatické buňky si – podobně jako nindžové – vytvářejí a používají zbraně k boji. Zbraně, které používají, se nazývají protilátky a vždy zasáhnou vytyčený cíl.

U roztroušené sklerózy se stanou dvě věci, které ovlivní to, jak B lymfocyty normálně fungují a chrání tělo před útokem nepřítele. 

Ochrana elektrického vedení

Naše tělo je jako dům a centrální nervový systém se podobá elektrickému vedení v domě. Pokud je vedení poškozené delší dobu, může se přehřívat a začne se z něj kouřit. Někdy to lze poznat navenek – třeba podle poblikávajících světel.

Jindy to nemusí být vůbec vidět. Někdy je ale poškození tak rozsáhlé, že je jasně viditelné, podobně jako příznaky, které se objeví u osob s roztroušenou sklerózou během relapsu.

Co pomáhá zachránit tělo před poškozením podobně jako požárníci chrání dům před vyhořením? 

Jak zpomalit progresi nemoci

Protože je roztroušená skleróza nemoc centrálního nervového systému, může se projevit téměř v jakékoliv části těla a může vést k obtížím při provádění každodenních činností.

Zánět je hlavní složkou aktivity onemocnění u RS. Existují dva typy zánětů: chronický a akutní.

Podívejte se na to, co se děje v těle člověka s roztroušenou sklerózou a jakou roli hraje léčba při zpomalení progrese nemoci.

Proč je důležité mluvit s lékařem o progresi onemocnění?

Progrese onemocnění začíná už od úplného počátku roztroušené sklerózy. Často ještě před stanovením diagnózy a dochází k ní u všech forem RS, bez ohledu na to, jaká forma byla člověku diagnostikována.

V počátcích nemoci ale může být složité odhalit progresi, protože centrální nervový systém dokáže kompenzovat ztrátu nervových buněk a drah.

Podívejte se na video a zjistěte víc o tom, jak to funguje a co se stane, když už CNS poškození kompenzovat nedokáže.

Když imunitní systém útočí do vlastních řad – Biologická léčba

Každé zdravé tělo reaguje na jakoukoli invazi či poškozenou tkáň rozvojem zánětu. Cíl této akce je jednoduchý: ohraničení napadené tkáně, zničení nepřítele, nasazení specifických zbraní a nakonec obnova poničené oblasti. Někdy si však naše imunita postaví hlavu…

Boj zblízka 

Tělo disponuje armádou bílých krvinek, jejichž úkolem je mnohem více než jen pomáhat a chránit. Lidské tělo je systém, který je chráněn „nespecifickými zbraněmi“.

Kdykoli se objeví nějaký vnější nepřítel, okamžitě se „střílí“. Kromě toho máme také zbraně specifické, které umožňují i lokalizaci a pronásledování.

Těmi nepřáteli mohou být nejen bakterie a viry, ale jakékoli látky zvenčí, ať už mikroskopické, nebo i větší, třeba tříska. 

Onemocnění zvaná autoimunitní 

Naneštěstí se někdy stane, že tento jinak vysoce účinný imunitní systém selže. Podobně jako když se generál rozhodne vyhlásit válku bez udání důvodu. V takovém případě náš imunitní systém začne střílet do vlastních řad.

Spustí se tak zánětlivá odpověď vedoucí k poškození tkání, které jsou jinak zdravé. Všechna takováto onemocnění se označují jako autoimunitní – tedy že tělo reaguje na vlastní tkáně, jako by byly cizí či poškozené.

Do této zvláštní skupiny nemocí patří též revmatoidní artritida. 

Viník zánětlivého procesu

Jakmile se kdekoli v těle objeví zánět, začnou bílé krvinky produkovat do krve látky vedoucí k jeho rozvoji. Tyto podivuhodné chemikálie spustí celou řadu mechanismů, v případě revmatoidní artritidy například toto:

• v místě zánětu zrychlí průtok krve, což vede ke zteplání a zarudnutí kloubu;
• bílé krvinky mohou také za únik tekutiny do tkání způsobující otok;
• tento proces může též stimulovat kolem probíhající nervy a způsobit tak pocity bolesti;
• v případě kloubů vede zvyšující se počet buněk a zánětlivých látek k dráždění a otoku;
• postupně se opotřebovávají chrupavky na povrchu styčných ploch a spolu s tím se omezuje pohyblivost kloubu.

Tak působí autoimunitní proces na klouby.

Zaměření léčby revmatoidní artritidy

• Vyhnout se činnostem, které zhoršují bolest nebo tyto činnosti jinak upravit.
• Ulevit potížím užitím léčiv proti zánětům a bolesti.
• Skrze fyzioterapii udržet pohyblivost v kloubu a svalovou sílu.
• Díky zvláštním pomůckám snížit zatíženost kloubů.
• Zpomalování zánětlivého procesu. 

(dak)

Zdroj: arthritis.webmd.com

Líbí se vám článek?

Počet hlasů: 0

Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem

Svět zahalila epidemie lidí s nadledvinovou únavou, hormonální nerovnováhou, autoimunitními nemocemi a chronickými zánětlivými problémy. Takovou nerovnováhou imunitního systému trpí více než 250 milionů lidí po celém světě a mnoho dalších trpí širokou paletou chronických zánětlivých stavů. Autoimunitní onemocnění jsou onemocnění imunitního systému.

Autoimunitní choroby vznikají proto, že imunitní systém nedokáže rozlišit cizí a vlastní a nesprávně identifikuje nebezpečí – dochází k situaci, kdy systém považuje vlastní tkáně a orgány za vetřelce. V důsledku toho je napadá, což vede ke vzniku nejrůznějších chorob.

V závislosti na typu konkrétní nemoci mohou protilátky napadnout spojivové tkáně, jako je kůže nebo kloubní chrupavka, nervový systém nebo žlázy.

V současné době je těchto chorob 80-100 a 40 dalších nemocí má autoimunitní základ. Každá z těchto nemocí má své specifické symptomy.

Mezi společné příznaky většiny těchto onemocnění patří únava, bolesti svalů, otoky, zarudnutí, nízká horečka, necitlivost a brnění v rukou a nohou, ztráta vlasů nebo kožní vyrážky.

Nejznámější autoimunitní onemocnění – roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie, Sjögrenův syndrom, Crohnova choroba, diabetes mellitus, Alzheimerova choroba, fibromyalgie, zánětlivé onemocnění střev, roztroušená skléroza, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, myasthenia gravis, psoriáza, systémový lupus, vitiligo, polymyalgie…

Imunita se dělí na protilátkovou imunitu a buněčnou imunitu. Buněčná imunita je představována zejména Lymfocyty T. Důležitou funkcí Lymfocytů T je rozpoznat a zlikvidovat viry nebo nádorové buňky. Pokud je schopnost imunitního systému narušena, může se stát, že Lymfocyty T viry nebo nádorové buňky neidentifikují jako škodlivé, a ty pak mohou dál růst.

Protilátkovou imunitu tvoří Lymfocyty B a jejich protilátky. Zjednodušeně lze říct, že lymfocyty B rozeznávají bakteriální infekci. Zbraní lymfocytů B jsou protilátky nazývané imunoglobuliny.

V případě poruchy imunitního systému, která vede ke vzniku autoimunitního onemocnění, se mohou uplatňovat obě složky imunity. V případě poruchy buněčné imunity lymfocyty T napadají vlastní buňky, jakoby byly infikovány viry a ničí je.

Příkladem takového onemocnění je autoimunitní diabetes mellitus nebo revmatoidní artritida. V případě protilátkové imunity lymfocyty B produkují protilátky zamířené proti vlastním tkáním. Příkladem takové choroby je idiopatická trombocytopenická purpura.

Faktorů, které se podílí na vzniku onemocnění, je více. Sklon k autoimunitním chorobám je v některých rodinách větší, což svědčí pro genetickou složku. Neznamená to ale, že když má autoimunitní chorobu matka, musí ji mít nutně i její dítě.

Pro vznik autoimunitních onemocnění je nutná přítomnost rizikových faktorů, které působí u jednotlivce současně – genetické, imunitní (defekt IgA nebo komplementu), hormony (estrogeny) a faktory u vnějšího prostředí.

Lékaři se shodují, že kromě toho, že je člověk geneticky náchylný k autoimunitním onemocněním, často existuje nějaký spouštěč, který onemocnění vyvolá.

Může to být infekce, určité potraviny (například lepek), chemická expozice, léky, extrémní fyzický stres nebo fyzické trauma.

Přestože genetické faktory upozorňují na riziko vzniku autoimunitní choroby v rodině, rozdíly v hladině hormonů a vnější faktory vyprovokují u jednotlivých členů rodiny různou autoimunitní chorobu. I když mají lidé genetický předpoklad, onemocnět vůbec nemusí, protože v sobě mohou mít další genetické faktory, které je chrání proti autoimunitě.

Autoimunitní choroby mohou postihovat jen jeden orgán nebo systémově více orgánů. Obě kategorie mají tendenci se kombinovat u jednoho jedince. Většina chorob postihujících jeden orgán jsou onemocnění, která se vyvíjí v důsledku působení buněčných mechanismů imunity, zatímco u systémových jde o působení autoprotilátek. Další podezřelým spouštěčem je „západní“ strava. Jídlo s vysokým obsahem tuku, cukru a vysoce zpracovaných potravin je spojeno se zánětem, který by mohl zapříčinit imunitní odpověď. Tato hypotéza však nebyla prokázána. Další teorií je hygienická hypotéza. Vzhledem k vakcínám a antiseptikům nejsou dnešní děti vystaveny tolika bakteriím, jako byly v minulosti. Nedostatek expozice by mohl způsobit, že jejich imunitní systém bude nadměrně reagovat i na neškodné látky. Jinou skupinou faktorů, které přispívají k autoimunitním chorobám, jsou poruchy v imunitním systému samotném. Existují různé druhy protilátek (imunoglobuliny) První protilátka, která vzniká po setkání s infekcí, se nazývá IgM. IgM je přední linie ochrany při infekci a má malé rozlišovací schopnosti. V druhé linii se objevují protilátky IgG, které infekci zasahují cíleněji. Třetí typ protilátky je IgA, je v krvi a chrání sliznice a povrchy. Protilátka je důležitá při obraně proti zevním útokům na obrovské ploše. Přibližně jeden člověk ze 600 má deficit IgA. Obvykle se jedná o zdravé jedince, ale tyto osoby mohou mít vyšší sklon ke čtyřem typům onemocnění – alergiím, častým infekcím, autoimunitním a nádorovým chorobám. Proč právě sklon k alergiím? IgA zabraňuje pronikání různých alergenů a cizorodých látek do organismu. V případě deficitu IgA se alergeny snáze dostávají do organismu a mohou způsobit nežádoucí imunitní reakci. Děti s deficitem IgA mají častější infekce dýchacích cest. Deficit IgA je častější u pacientů s různými druhy nádorových chorob. Vysvětlením může být fakt, že kvůli nepřítomnosti IgA se dostává dýchacím a zažívacím systémem více karcinogenních látek do organismu.

Poslední skupinou chorob vyskytujících se ve zvýšené frekvenci u osob s deficitem IgA jsou právě autoimunitní choroby. I v tomto případě se předpokládá, že IgA zabraňuje průniku různých substancí, které mohou aktivovat imunitní systém. Jevu se říká molekulární mimikry.

Je to jeden z mechanizmů, které mohou aktivovat imunitní systém. Do organismu pronikne látka, která má podobnou strukturu jako nějaká vlastní tkáň. Vzhledem k tomu, že se jedná o cizí látku, vyvine proti ní imunitní systém reakci.

Taková imunitní reakce ale může reagovat i se strukturálně podobnými vlastními tkáněmi, což vede k jejich poškození.

Deficit IgA je klasickým příkladem, který způsobuje, že imunitní systém poškozuje vlastní buňky a tkáně.

V oběhu máme malé množství fyziologických autoprotilátek, jejichž funkcí je očišťovat organismus od zbytku mrtvých buněk. Naše tělo kromě toho obsahuje ještě regulační protilátky, které přirozené autoprotilátky udržují v rovnováze.

Z ne zcela známých důvodů mají pacienti s autoimunitním onemocněním defekt právě v těchto regulačních autoprotilátkách, což vede k vzestupu koncentrace nebezpečných autoprotilátek a poškození tkání. Jednoznačná příčina této nerovnováhy není známá.

Křehká nerovnováha se může narušit bakteriální nebo virovou infekcí, léky nebo také stresem.

Většina autoimunitních onemocnění postihuje častěji ženy než muže a často v reprodukčním věku (12-45 let). Patří mezi ně lupus, biliární cirhóza, poruchy štítné žlázy a Sjogrenův syndrom. Onemocnění postihují ženy v reprodukčním věku, což ukazuje na důležitost hormonálního vlivu na funkci imunitního systému a také to, že ženské hormony autoimunitu podporují.

Účinky estrogenu na ženský organismus jsou kompletní. V důsledku toho je ženský imunitní systém efektivnější než mužský. Ženy jsou odolnější vůči infekcím a jejich imunitní systém je robustnější. I proto jsou náchylnější k autoimunitním onemocněním, protože pokud výkonnější imunitní systém omylem zasáhne vlastní organismus, je destrukce účinnější.

Další hypotézou je, že za autoimunitními onemocněními je syndrom zvýšené propustnosti střev. S tímto onemocněním se potýká milion lidí, a to bez toho, že by znali příčinu.

Střeva jsou velmi důležitým orgánem našeho těla. Jsou polopropustná a dochází zde k trávení potravy. Když pracují v pořádku, jsou prospěšné vitaminy a minerály, které přijmeme ze stravy, transportovány do krevního oběhu. Naopak toxiny a nestrávené jídlo do tohoto procesu zařazeny nejsou.

Jak ale název vypovídá, syndrom zvýšené propustnosti střev znamená, že střeva propouští i látky, které by neměla. Pokud tímto syndromem trpíte, znamená to, že se mezi jednotlivými buňkami střevní sliznice vytvořily velké prostory – větší než u zdravého jedince. Pronikat do krevního oběhu tak mohou toxiny, bakterie a nestrávené části potravin. Pro naše tělo to samozřejmě není přirozené a brání se, což vyčerpává náš imunitní systém.

Poznat syndrom propustnosti střev není vůbec jednoduché. Může způsobovat symptomy, jako je nadýmání a bolest kloubů, potravinové alergie, únavu a různé potíže s pokožkou (nejčastěji akné a ekzém).

Léčba autoimunitních nemocí většinou nezasahuje podstavu problému, jen tlumí zánět. Pomocí nesteroidních antirevmatik, kortikosteroidů nebo imunosupresiv lze však projevy nemocí potlačit. Průlomem je použití cílené biologické léčby, u které se experti setkávají se skvělými výsledky – například u pacientů s Crohnovou chorobou. Jediné autoimunitní onemocnění, u kterého s jistotou známe vyvolávající faktor a které jeho odstraněním umíme také dobře léčit, je celiakie. Vyvolávajícím faktorem je tu lepek, což je bílkovinná složka pšeničné mouky. Lepek u dědičně náchylných pacientů spustí autoimunitní reakci proti buňkám vlastního tenkého střeva. Po jeho vysazení ze stravy je ale reakce zastavena a střevní sliznice se upraví k normálu.

Takovéto štěstí bohužel ostatní pacienti s autoimunitními chorobami nemají, a musejí tak být léčeni léky s často velmi závažnými vedlejšími účinky.

Většina nemocí postihuje více orgánů v těle, protože je napadána jejich společná stavební jednotka, například cévy nebo pojivová tkáň. Nazýváme je systémová onemocnění pojiva nebo také kolagenózy a vaskulitidy.

U nich bývají současně postiženy například ledviny, plíce, kůže a podobně.

Dále existují i autoimunitní onemocnění více zacílená na jednotlivé orgány, například na klouby, játra, ledviny, plíce, štítnou žlázu nebo beta buňky slinivky břišní. Patří sem revmatoidní artritida, autoimunitní hepatitida, glomerulonefritida, intersticiální plicní nemoci, dětská cukrovka (inzulindependentní diabetes mellitus), zánět štítné žlázy ( autoimunitní tyreoiditida ) a další.

Léčba všech těchto nemocí je složitá, dlouhodobá, většinou celoživotní, obvykle s výraznými vedlejšími účinky. Základem takové léčby je potlačení nadměrné imunitní reakce.

Nezřídka však i při léčbě dojde ke zničení postiženého orgánu a k selhání jeho funkce.

Potom je jedinou možností doživotní náhrada funkce, jako je tomu například u dětské cukrovky, kdy jsou autoimunitním zánětem zničeny buňky tvořící inzulin, nebo u selhání ledvin, kdy je řešením dialýza. Další možností je transplantace orgánu – ledviny, jater, plic.

Moderní medicína a imunologie však činí stále větší pokroky a léčba autoimunit se tak dostává stále blíže k jejich podstatě, prognóza pacientů se stále zlepšuje a vedlejší účinky moderních léčebných postupů jsou menší a menší. Diagnóza autoimunitního onemocnění tedy nemusí vždy znamenat tragédii, vyhlídky pacientů jsou v současnosti velmi optimistické a kvalita jejich života je většinou také velmi dobrá.

Jak přirozeně léčit autoimunitní onemocnění? Autor: Jana Divinová

Autoimunitní onemocnění aneb sám sobě nepřítelem. Tyto nemoci se nemusí projevit dlouhé roky. Imunitní systém napadá vlastní tkáně a buňkyZdravá výživa