Jeden z hlavních požadavků, kterému čelí i produkce prasat, je snížení celkové spotřeby antibiotik u hospodářských zvířat.
Požadavkem naší společnosti je, aby námi konzumované živočišné produkty pocházely z prasat chovaných po celý jejich život v optimálních podmínkách. V soušasnosti zlepšení kvality života těchto zvířat představuje rovněž snížení používání antibiotik.
S ohledem na nárůst rezistencí při použití antibiotik je toto jeden z hlavních globálních problémů zdraví společnosti. Některé evropské země, jako Nizozemí nebo Dánsko,začaly s programy redukce používání antibiotik již v minulosti. Tento trend dal podobu poslednímu zákonu přijatému EU ohledně veterinárních léčiv (Regulation EU no.
2019/6 of the European Parliament and of the Council, of 11 December 2018), který vstoupí v platnost pro všechny unijní země 28.ledna 2022.
Celý tento proces se odrazil ve zvýšeném zájmu používat vakcíny s cílem eliminovat používání antibiotik při ochraně zdraví zvířat a použití antibiotik cílit pouze na případy, kde není možnost vakcinační prevence.
Vakcinace pomáhá splnit potřebu zákazníka s garancí, že prasata zůstanou zdráva a výroba je stále zisková.Toto je udržitelné řešení prevence a kontroly onemocnění digestivního aparátu, jako je také ileitida.
Hlavním úkolem v boji proti této infekci je docílit imunitu zvířat dříve, než se objeví onemocnění samo, zejména pokud selhávají obvyklá zoohygienická opatření zavedená v boji proti infekci a preventivní použití antibiotik nebude v souladu s přicházejícími vládními nařízeními.
Ileitida- vakcinace versus antibiotika
Ileitida je infekční onemocnění střev vyvoláno intracelulární baktérií Lawsonia intracellularis. Je to jedno z celosvětově nejfrekventnějších onemocnění prasat, které je přítomno dokonce na farmách s nejvyšší úrovní zdravotního stavu zvířat, prestože jsou prosté dalších závažných infekčních onemocnění.
Antibiotická léčba onemocnění způsobené Lawsonia intracelllularis může mít rovněž negativní dopad na digestivní onemocnění celkově.
Nicméně, vakcinace proti ileitidě napomáhá v mnoha případech snižovat celosvětově použití antibiotik a dokonce zlepšit produkční patrametry i samotné zdraví zvířat.
Průzkum provedený mezi profesionály chovu prasat
Abychom poznali názor evropských farmářů ohledně ileitidy, v souvislosti s vakcinací proti infekci a snížením spotřeby antibiotik, provedli jsme průzkum, jehož výsledek je vidět na dalších grafech.
Na naše otázky odpovědělo 522 evropských profesionálů tohoto sektoru (347 veterinářů a 175 farmářů) . Níže najdete shrnutí nejzajímavějších odpovědí a reakcí:
- Pokud respondenti potřebují informace, 80% z nich osloví své kolegy, 55.87% se spoléhnou na literaturu a speciální časopisy a 48.86% respondentů otevře internetové stránky s tématikou/ specializací prasat.
- 48% z nich se zajímá o získání informací ohledně prevence onemocnění, zato 44% respondentů je přesvědčeno, že informace ohledně ekonomického dopadu infekce je pro ně mnohem důležitější.74.84% respondentů se domnívá, že spotřeba antibiotik se bude snižovat, pouze 7% je přesvědčeno, že se naopak jejich spotřeba zvýší.
- Důvody, kvůli kterým dotázaní věřili trendu snížení antibiotické spotřeby byly neustále sílící požadavky na welfare zvířat, bezpečnost potravin, vládní nařízení (nyní v Evropě jako jeden z hlavních diskutovaných bodů) a trendy ve spotřebě masa.
- 90% dotázaných si myslí, že snížení používaní antibiotik změní model produkce vepřového masa , zvýší konečnou cenu výroby a bude mít následně ekonomický dopad.
- Respondenti průzkumu si myslí, že snížení antibiotické spotřeby bude mít tentýž dopad na ostatní nemoci jako ileitida, meningitida… (v obojím-ve zdravotním i ekonomickém aspektu).
- 45% účastníků průzkumu je přesvědčeno, že prevalence ileitidy na farmách v jejich zemi překročila 90%.
- I přes Evropskou regulaci o použití veterinárních léčiv více než 35% respondentů léčí ileitidu antibiotiky s s kombinací nastavených pravidel biosecurity farem. Pouze 19% z nich používá vakcinaci jako prevenci onemocnění.
- 45% respondentů průzkumu není úplně spokojeno s výsledky terapie antibiotiky s kombinací dodržování pravidel biosecurity.
- Je zajímavé podtrhnout, že 72% z nich by se raději snažilo proti ileitidě vakcinovat.
CZ-POR-200900002
Antibiotika – na co si dát pozor?
Když roku 1928 objevil sir Alexander Fleming penicilin, jistě netušil, jak významný objev to pro lidstvo bude a kolik životů tím zachrání. V počtu zachráněných lidí bude objev penicilinu a rozvoj antibiotik na předních místech světových statistik.
Lidé se ovšem k objevům a výdobytkům civilizace často chovají velice macešsky. Jistě nelze srovnávat objev penicilinu s dynamitem nebo dalšími objevy, které mysleli vědci „dobře a jen se to zvrhlo“.
Ale i antibiotika jsou v dnešní době na seznamu toho, co místo aby život chránilo, jej mnohdy bere.
Trocha historie na začátek…
Objev penicilinu odstartoval érů úspěšného boje proti bakteriálním nákazám. Než se ovšem jako lék dostal k obyčejnému pacientovi, ještě to chvíli trvalo. V roce 1945 byla za objev penicilinu a jeho použití v oblasti léčby infekčních chorob udělena Nobelova cena, o kterou se Fleming dělil s dalšími dvěma vědci, sirem Howardem W. Floreyem a sirem Ernstem B. Chainem.
První úspěchy získal penicilin již během 2. světové války, kdy lékaři dostali konečně silnou zbraň proti bakteriím. Chemici a farmaceuti se od té doby věnují vývoji nových antibiotik a portfolio látek řazených mezi antibiotika se stále rozrůstá a zdokonaluje.
Až potud by bylo vše v pořádku. Jenže jakýkoliv dobrý objev, jakýkoliv dobrý plán či koncepce nesmí opominout důležitý a mnohdy všeurčující „lidský faktor“. Antibiotika se ve 20. století stala synonymem „nemocnosti“.
Co si pod tímto pojmem představit? Pokud pacient navštívil lékaře s onemocněním nejčastěji horních cest dýchacích, očekával léčbu. A bohužel léčbou byla myšlena preskripce antibiotika. „Kvůli paralenu nestrávím dvě hodiny v čekárně.“ Takové reakce nebyly a bohužel stále nejsou ojedinělé. Antibiotika se stala také jistou formou „omluvenky“.
Pracovník, chtěl-li zůstat doma na neschopence, preskripce antibiotika byla jakýmsi potvrzením, že je opravdu nemocen.
Tato předem neodhadnutelná situace vedla k jedinému, antibiotika na vše, bez dostačujícího vyšetření, po telefonu, od dveří ordinace. Širokospektrá antibiotika, „třídenní antibiotika“ – ta se stala oblíbená také z důvodu tlaku na zaměstnance a jejich absenci v práci. Souhrnně by se tento stav dal označit jako velmi nezodpovědný.
Nadužívání antibiotik a vedlejší projevy
Nesprávný přístup k antibiotikům s sebou přináší různá rizika, která vychází z několika zásadních chyb:
- nedoužívání celé předepsané dávky
- preskripce antibiotika na virová onemocnění
- přehnaná četnost preskripce širokospektrých antibiotik
Nedůslednost v užívání léků usnadňuje vznik rezistence bakteriálních kmenů a snižuje tak účinek léčby nejen pacientovi samotnému, ale lidské populaci obecně. Dalším problémem je preskripce antibiotik na virová onemocnění jako je například chřipka…
Problém nadužívání antibiotik může vést k sérii nežádoucích projevů, které mohou končit až smrtí pacienta. Antibiotika v lidském organizmu cíleně ničí bakteriální populaci.
To s sebou přináší jistý diskomfort, vzhledem k tomu, že součástí lidského těla jsou také „přátelské“ střevní bakterie, které se podílí na některých funkcích organizmu.
Nadužívání antibiotik s absencí ochrany organizmu vede k výskytu průjmů, vaginálních infekcí, případně i narušení rovnováhy imunitního systému.
Clostridium difficile
Největším rizikem postantibiotických průjmů je výskyt bakterie Clostridium difficile. Jak ukazuje graf, tato bakterie je zodpovědná až za pětinu všech postantibiotických průjmů.
Clostridium difficile je grampozitivní anaerobní bakterie tyčkového tvaru, nacházející se v půdě, prachu, nebo na rostlinách. Vyskytuje se buď ve vegetativní formě, nebo v klidové formě spor. Tato bakterie je také přirozenou součástí střevní mikroflory asi u 5-10 % populace. Pokud dojde ve střevech k jejímu přemnožení, může to pro pacienta znamenat až smrt.
Klostridie nejsou bakterie neznámé, některé jiné druhy jsou odpovědné například za tetanus nebo botulizmus. Ani Clostridium difficile není novou bakterií. Objevena byla v roce 1935 a již v roce 1978 označena za jednoho z původců CDAD (Clostridium difficile associated diarrhea) – postantibiotického průjmu, ale také mnohem závažnějšího onemocnění – pseudomembranózní kolitidy.
Z hlediska rizikovosti a výskytu CDAD jsou ATB rozdělena do tří kategorií, častý, občasný a ojedinělý výskyt CDAD. Na konci 20. století byly nejrizikovější klindamycin a cefalosporiny.
Dnes patří prvenství klostridiových průjmů fluorochinolonům a kombinacím širokospektrých ATB.
K léčbě pseudomembranózní kolitidy se pak využívají právě látky ze skupiny s ojedinělým výskytem CDAD – metronidazol a vankomycin.
Na konci 20. století byly definovány toxiny, které C.
difficile produkuje a které jsou zodpovědné za patologické projevy onemocnění – hypersekrece tekutin a hemoragicko-zánětlivý proces na sliznici napadeného střeva, také ovlivňují aktinový cytoskelet buňky a vyvolávají apoptózu.
Prvními projevy jsou průjem a velká ztráta tekutin. Později se přidává porušení sliznice střeva, riziko krvácení, riziko protržení střeva a zánětu pobřišnice. Dále vznikají vředy, může docházet až k paralýze střeva a celkové intoxikaci organizmu.
Klostridiová kolitida není v ČR z hlediska četnosti běžné onemocnění.
Faktory zvyšující rizika výskytu jsou onkologická onemocnění, ulcerózní kolitida, pacienti na hemodialýze, útlum střevní motility, snížená kyselost žaludečního sekretu.
Mimo riziková antibiotika je také věk poměrně důležitým faktorem. Onemocnění má u geriatrických pacientů těžší průběh a také jsou to právě geriatričtí pacienti, kteří na klostridiovou kolitidu nejčastěji umírají.
S postupujícím vývojem antibiotik a vznikající rezistencí se začaly objevovat hypervirulentní kmeny. Od roku 2002 se Severní Amerika, ale i Evropa a Asie potýkají s hypervirulentním kmenem NAP1/027. Tento kmen je vysoce epidemický a schopný hypersporulace.
V nemocničním prostředí přežívá až 5 měsíců a díky odolnosti vůči běžným alkoholovým dezinfekčním prostředkům může být příčinou nozokomiální nákazy. K dezinfekci povrchů jsou proto účinnější sporicidní přípravky na bázi chloru. Tento kmen se nezaměřuje pouze na rizikové skupiny (viz. výše) a není tolik vázán na užívání antibiotik.
Průběh onemocnění je výrazně horší, také doba hospitalizace pacienta je delší.
U geriatrických pacientů je C. difficile opravdu životohrožující. Statistické údaje vztahující k počtu úmrtí v Anglii ukazují, že riziko úmrtí není zanedbatelné. Graf zobrazuje úmrtí p
acientů na C. difficile v průběhu 5 let v Anglii a Walesu.
Klostridiová kolitida je rizikovou i pro mladší populaci. Navíc je u tohoto onemocnění je vysoké riziko, že se vrátí. Pokud k tomu dojde, je jeho průběh horší, léčba náročnější (u opakovaných CDAD se volí silnější léčba než u prvního ataku). Pokud člověk onemocnění prodělal, je doživotně rizikovým pacientem. Znamená to několik bezpečnostních opatření:
- preskripce antibiotika jen ve výjimečných případech
- vyloučení antacid z medikace
- vyloučení potravin obsahující kapsaicin a potravin vyvolávající nadýmání
- probiotika, vláknina, deflatulencia
Zamyšlení nakonec
Antibiotika byla vyvinuta proto, aby chránila zdraví a životy lidí. Pokud se nezmění přístup k jejich užívání, povede to k snižování účinnosti, multirezistentním kmenům bakterií a tisícům zbytečných úmrtí.
Autor: RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.
Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.
Hana Roháčová – Jsou horší infekce než covid-19 | Pražská teplárenská a.s
Primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí v Nemocnici Na Bulovce MUDr. Hana Roháčová, Ph.D., stojí v první linii v boji s covidem-19. Prozradila nám, proč se virus tak rychle rozšířil po světě, ale proč bychom se ho neměli tolik bát, i to, jaké lahůdky chystá ve svém volném čase pro svoje nejbližší.
Pandemii, která zasáhne všechny kontinenty, jste předvídala. Představovala jste si ji tak, jak probíhala a ještě probíhá nyní? Určitě jsem si nepředstavovala koronavirovou pandemii, tu nemohl předvídat nikdo. A ani v takovém rozsahu. Očekávali jsme spíše pandemii chřipky.
Chřipka je virus, který je tu staletí, a každoročně se mění jeho antigenní složení. Lidstvo na něj má protilátky, takže nemoc neprobíhá tak dramaticky, a očkovací látka je připravena vždy z předešlého roku.
Někdy se ale stane, že se změní celý velký virový antigen a na něj lidstvo protilátky nemá. To vyvolá dramatickou pandemii chřipky, jakou byla ta španělská v letech 1918–1920. Případů je pak hodně a probíhají u mnoha osob těžce. Že přijde úplně nová infekční nemoc, samozřejmě vyloučené není.
Čas od času se nějaká epidemie objeví, například ebola, která má úmrtnost až 70 procent.
Ebola se nerozšířila po celém světě tak rychle jako covid-19… Ebola se šířila hlavně v Africe a byl to skutečně velký problém. Přenáší se ale jinak, a abyste se ihned nakazili, musíte se s ní dostat do přímého kontaktu. Covidu-19 „pomohlo“, že je svět dnes úzce propojený.
Dříve někde vypukla infekce, lidé se promořili a buď přežili, nebo umřeli. Nyní se hodně cestuje a obchoduje. Jeden den je nemoc v Číně a druhý den v Kanadě. Další věcí je rychlost ohlášení infekční nemoci. Tak rychlý nástup covidu-19 se nečekal v Evropě, USA ani v samotné Číně.
Z mého pohledu je virus natolik infekční, že by se jeho šíření nepodařilo zpomalit ani v případě brzkých vládních reakcí. Navíc vykazuje mnoho asymptomatických průběhů. Průběhů, které na sobě člověk ani nezaregistruje nebo má jen drobnou potíž, se kterou hned neběží k doktorovi.
Teprve až když si lékaři začali všímat zvláštních zápalů plic a nebyla to chřipka, kterou každý v tomto období hlavně očekával, daly se věci do pohybu.
Jak pandemie covidu-19 zasáhla vás osobně? Bála jste se o sebe a o svoje blízké či spolupracovníky?
Určité obavy byly a jsou samozřejmě namístě, a to jak o moje blízké okolí, tak o personál. U personálu jsme museli počítat s krizovými scénáři: Co když onemocní třetina personálu, kdo se bude starat o pacienty? Takže jsme si jak doma, tak v práci připravili celou řadu scénářů možného vývoje. Samotný covid-19 mne příliš nevystrašil, je to v podstatě moje pracovní náplň, s infekcemi žiju desítky let. Mám před nimi ale samozřejmě respekt. Víme, jak se přenáší třeba HIV, tuberkulóza, malárie… covid-19 je však nová věc. Nevíme o něm všechno, každý den přináší novou informaci, která je zase další den zpochybněna nebo vyloučena. Ani nevíme, zda bude nějakým způsobem jeho aktivita polevovat či se bude chovat jako jiné běžné respirační viry. Jiných koronavirů totiž máme v lidské populaci hodně a chovají se naprosto krotce. Teprve další měsíce nám řeknou, jestli naše názory byly správné.
Nepropadala jste tedy panice? Doktor, který propadne panice, není podle mého názoru úplně na svém místě. Někdo se o pacienty postarat musí. Samozřejmě že se nakazili kolegové a sestřičky a asi se nakazí ještě i další, ale u nás to naštěstí probíhalo všechno dobře. Moje představa je, že se populace bude promořovat, protože virus sám od sebe nezmizí.
Je možné, že se z něj stane ten krotký koronavirus, na který jsme zvyklí třeba u virů způsobujících rýmu. I covid-19 tohle dělá asi u 80 procent lidí, zbylých 20 procent nemocných ale vyžaduje zvýšenou pozornost. Mám však velký strach z toho, že lidé budou mít obecně obavu z infekcí. Přitom ony s námi byly, jsou a budou.
Člověk je běžně osídlen celou řadou bakterií, ale i virů, které potřebuje, aby ho neosídlily ty škodlivé a aby si vytvářel imunitu na přirozené prostředí. Takže představa, že je správné, když jsme prosti všech mikroorganismů, je špatná představa. Lidé jsou nyní vystresovaní stovkami informací, které se na ně valí.
Ani lékaři kolikrát nevědí úplně všechno, co tedy ten chudák člověk, který o tom nemá vůbec žádnou povědomost?
Kdybyste měla poslat čtenářům jednoduchou zprávu o covidu-19, jaká bude? Chovejme se rozumně. Tak, abychom si pokud možno příliš nezasáhli do našich běžných životních rytmů. Nemůžeme být přece celý život v izolaci a bát se jeden druhého. Žijme naše běžné životy.
Někteří lidé se bojí, že se nakazí v obchodě či na ulici od kolemjdoucích. Takhle nemůžeme fungovat. Naše imunitní výbava je vynikající a chrání nás proti všemu. Že máme antibiotika a další léky, je pravda, ale kdybychom neměli vlastní imunitu, zabije nás cokoli. I virus, který udělá slabou rýmu či opar.
Dodržujme proto rozumnou životosprávu a uvědomme si, že drtivá většina pacientů prodělá toto onemocnění jako lehké. Jsou samozřejmě skupiny, pro které je to riziková záležitost, ale pro ně jsou rizikem i jiné infekce.
Současná opatření mají bránit rychlému šíření viru, postupnému promořování však nezabrání. S tím se smiřme.
Které infekční choroby jsou tedy nebezpečnější než covid-19? Takových je spousta. Hemoragické (krvácivé) horečky, které se ale tak rychle nešíří, dále zmíněná ebola nebo tuberkulóza.
Ta u nás není nijak dramatická, ale spousta jiných zemí má hodně nakažených a už na ně nefungují antituberkulotika. Nebo i HIV. Když tato nemoc vypukla v 80. letech, byl to velký problém, zdravotníci se báli, že se nakazí při odběrech.
Podobných nemocí, jejichž výhled je vysoce nepříznivý, je zkrátka dost. Tím nemyslím HIV, na něj už jsou léky, a když nakažený člověk spolupracuje, může žít desítky let.
Už pro vás začalo období nemocí z klíšťat, především klíšťová encefalitida? My jsme s klíšťovou encefalitidou bohužel v Evropě na čelním místě. Je to i tím, že u nás je proočkovanost relativně nízká, dosahuje asi 25 procent. Pro srovnání v Rakousku je téměř 90procentní.
Zánětů mozku klíšťového původu je každoročně v tuzemsku několik stovek, za rok se to blíží k tisícovce. U nás jich máme celou řadu jak u dětí, tak u dospělých. Jsou to jedny z našich hlavních infekčních diagnóz hlavně začátkem teplých měsíců.
Už nyní je počasí pro klíšťata vyhovující a takhle to bude až do podzimu.
Proč u nás není proočkovanost tak vysoká jako ve zmíněném Rakousku? Obecně je u nás strašně nízká pro-očkovanost proti všemu. Důvodů je celá spousta.
Existují rodiny, které se nechtějí nechat očkovat, ale když někdo z nich třeba onemocní právě na klíšťovou encefalitidu a vidí, co se pak s nemocným děje, že může skončit i na invalidním vozíku, najednou se nechají všichni očkovat. Myslím si, že důvodem nejsou peníze, ale obecná nechuť k očkování. Antivakcinační aktivity bohužel nabírají na síle, a to i směrem k malým dětem.
A v tomto případě bych vůbec nebyla benevolentní. Nemyslím teď očkování, která jsou dobrovolná. Ale pokud matka nenechá dítě očkovat a ohrožuje ho tím přímo na životě, je to opravdu alarmující záležitost.
Dalším důvodem nechuti k očkování je, že v České republice existuje ohromná dostupnost zdravotní péče. Lidé vědí, že když se něco stane, jdou k praktickému lékaři, do nemocnice, nikdo je nikde neodmítne a nikde si v podstatě nemusí nic platit. Sociální síť je tak hustá, že lidé čerpají hlavně péči, ale prevenci často ignorují.
S jakou nejzajímavější tropickou či infekční nemocí nebo parazitem jste se za svou kariéru osobně setkala? Třeba s leishmaniózou (černou horečkou), kterou způsobují paraziti vyskytující se po světě v teplejších krajích. Vniknou do těla přes kůži prostřednictvím krev sajícího hmyzu.
Mohou se objevit nehojící se vředy nebo i postižení vnitřních orgánů, což je většinou smrtelné. Naštěstí se nešíří z člověka na člověka. Čas od času také míváme infekce způsobené některými amébami, které způsobují těžké krvavé průjmy nebo abscesy v játrech.
Často jsou u nás malárie, horečka dengue a z parazitů echinokokózy (larvy tasemnice), které způsobují cysty v játrech či mozku.
A co třeba černý kašel? Bakterie, která ho způsobuje, se v naší populaci vyskytuje, ale lidé neonemocní, protože máme vysokou kolektivní imunitu. Právě tak jako spalničky, to je také těžká nemoc se spoustou komplikací.
Proti spalničkám se očkuje, takže děti neonemocní, ale musíme mít v populaci asi 95 procent očkovaných. Máme-li jich 80 procent, je to strašně špatně.
Očkované děti sice neonemocní, neočkované onemocnět mohou, ale bohužel spalničky dostanou rovněž dospělí lidé, kteří byli očkovaní dávno nebo dostali jen jednu dávku očkovací látky. Imunita z nich vyvane a jsou pro nemoc náhle takzvaně naivní.
Za jak dlouho očkování vyvane? Když jsou děti očkovány v mladém věku, zhruba po 35. až 40. roce svého života už na očkování z dětství spoléhat nemohou. U vyšších věkových skupin se proto doporučuje přeočkování. Třeba u zdravotníků. Když začala epidemie spalniček, všichni jsme si nabírali protilátky. Pokud je někdo již neměl, doporučuje se přeočkovat.
Pojďme už pryč od nemocí. Jste prý vášnivá zahradnice. Měla jste čas si letos na jaře odpočinout mezi svými květinami? Zatím jsem měla strašně málo času.
Už se na to těším, ale nevím, kdy se mi to povede. Obecně mám ráda květiny, pěstuji třeba orchideje. Několik let mám zimní zahradu, tam si to užívám.
Na zahradě jsem toho dříve pěstovala mnohem více, i zeleninu, ale už mne to přešlo, nemám na to čas.
Co vaříte pro sebe či rodinu? Dlouho jsem si myslela (a asi si to pořád myslím), že jsem dobrá kuchařka. Tvrdí to i můj muž a je to na něm trochu vidět (smích). Mám dospělou dceru a ta je vynikající kuchařka. Dnešní kuchyně je trochu jiná, modernější, ale česká klasika je klasika.
Skutečně ráda vařím, docela si u toho odpočinu. Jsme masožravci, jíme však i zeleninu na teplo, či studeno. Jedno z mých rodinou favorizovaných jídel je roláda z kachny plněná kuřecím masem a dvěma nádivkami. Také dělám ráda šneky, ale teď, jak je sucho, jich máme na zahradě málo.
Šneci s rozmarýnovým máslíčkem jsou skutečná pochoutka.
Kdy jste naposledy stála u malířského stojanu? Naposledy asi kolem Vánoc, od té doby jsou na stojanu pořád dva obrázky (směje se). V mých obrázcích se hlavně objevuje příroda, krajina a květiny. Portréty obecně vůbec nemusím, portrétní malba ve mně budí neklid. I na výstavách se mi líbí klidné věci a mám ráda abstrakci.
A otázka na závěr: máte domácího mazlíčka? Odjakživa máme vlčáky. Jako dítě jsem vyrůstala na vesnici a tam byl vždycky nějaký pes. Bydleli jsme s tetou a ta měla vlčáka. Nedovedla jsem si představit, že bych měla jiného psa.
Když byla naše první „vlčice“ už starší, bála jsem se, že budeme bez psa, proto jsme si k ní pořídili druhého. Nakonec jsme skončili u dvou německých ovčáků a dcera má třetího.
Když jsme všichni na chalupě a po zahradě pobíhají tři obranáři, bez dovolení k nám jen tak někdo nevleze… (směje se)
Bolest zad
„Nejúspěšnější cestou k zabránění vzniku bolesti zad je být aktivní“, radí Helga Freyer, rehabilitační sestra z Wittelsbergu. „Více se pohybovat v běžném všedním dni není tak těžké. Musí se to jen udělat.“ Jako strategii doporučuje fyzioterapeutka prověřit celodenní maraton v sezení, abychom zjistili, kdy se vyhýbáme pohybu z důvodu pohodlnosti.
Ten, kdo nebyl dlouho aktivní, musí se sportovními aktivitami zajisté začít rozumně. U mnoha lidí zaniklo v průběhu let vnímání tělesných pocitů a často se řídí špatnými pohybovými vzory“. Z tohoto důvodu musí být pohybový a svalový trénink zpočátku veden odborně vyškolenými lidmi. Vaše záda vám za to budou děkovat.
- Dbejte při sedavých činnostech na to, aby vaše židle, na které sedíte, měla správnou výšku. Nohy mají být pevně na podlaze a kotníky stát v pravém úhlu.
- Přímé držení těla při sezení, chůzi a stání snižuje tlakové zatížení páteře.
- Také ve spánku se musí o páteř dobře pečovat. Pevná podložka s poddajnou matrací pomáhá předejít bolestem zad.
- U zvedání těžkých břemen jít do kolen a z kolen zvedat nahoru. Nezvedat tak, že při tom ohýbáte záda!
- Pravidelné cvičení zad trénuje vaše svalstvo a odlehčuje páteři. Navíc sport pomáhá odstranit napětí a stres.
- Pomocí koupelí a mastí, které působí tak, že prohřívají, upravují krevní oběh a tiší bolest, můžete zase rychle uvolnit napjaté zádové svalstvo. Krátkodobě mohou být také nasazeny prostředky tlumící lehké bolesti a záněty. Tyto prostředky pomáhají zejména uvolnit křeče a napětí svalů.
Člověk není stvořen k sezení
To, co kdysi bylo privilegiem králů a knížat, to se vyvinulo v nemoc lidu dnešních dnů: sezení. Člověk není stvořen k sezení. Podle své vývojové historie je vlastně čtyřnožec.
Jediný, kdo se časem vývoje narovnal a svou páteř drží spíše špatně než správně v rovnováze. Tím to nekončí. Čím méně se člověk pohybuje, tím slabší je svalstvo trupu, které záda drží.
Místo toho se při sezení napíná svalstvo permanentně chybným způsobem.
„Nejhloupějším vynálezem naší západní kultury je židle“, říká Dr. Günter Vogel, antropolog a odborník na chování při sezení.
Přesto má každý západoevropan, z hlediska statistiky, k dispozici ne méně než 50 příležitosti k sezení – včetně parkové lavičky, židlí na úřadě, v kostele, divadle a vězení. A tyto jsou využívány pilně.
Průměrně 14 hodin denně stráví člověk sezením. Sezení se mezi tím stalo dle názoru lékařů kolektivním trestem civilizovaného lidstva.
Následky? Až 80% z nás bude někdy trpět bolestmi zad.
To všechno by nemuselo být, kdyby se lidé více pohybovali a naučili se správně sedět. Neboť sezení je podle nejnovějších poznatků věda sama o sobě. “Již od dětského věku se mnohé dělá špatně“, vysvětluje prof. Eduard Schmitt, primář ortopedie univerzitní kliniky Homburg/Saar.
„Jen malé procento školáků sedí správně a na vhodném školním nábytku.“ Také vývoj dětské páteře se často narušuje nedostatečným množstvím pohybu a přílišným sezením. „Místo aby si ve volném čase hrály a řádily, sedí často kromě vyučování ještě 4 až 5 hodin u počítače nebo u televize“, říká prof. Schmitt.
„To je osudové pro pohybový aparát.“
Pohybem proti bolestem zad
Ale pomoc existuje. U dětí to znamená zásadu: Děti musí dovádět, houpat se na židli a moci se uvolnit a uskutečnit jejich touhu po pohybu. Dospělí v sedavých zaměstnáních si mají, dle názoru lékařů, zvyknout na „dynamické“ nebo „pohybové sezení“.
To znamená stálou změnu mezi prací v sedě, ve stoje a dokonce i při chůzi. Hlavní věc: Nezůstávat sedět dlouhé hodiny ve stejné pozici. Meziobratlová ploténka, tedy náš tlumič nárazů mezi obratli páteře, se může stát rosolovitou vycpávkou.
Také svaly podpůrného a přidržovacího aparátu, které se při pohybu používají, se uvolňují a vyživují prostřednictvím pohyblivého sezení.
Důležité je také ještě mimo to vyvíjet sportovní aktivity ve volném čase, které by měly obsahovat vytrvalostní sporty, jako jsou chůze, jogging, tenis nebo plavání, stejně jako posilování ve fitness studiu, aerobik nebo gymnastika.
Lidé, kteří trpí bolestmi zad, mohou něco pro svá záda udělat a tím výrazně zlepšit kvalitu svého života.
Málokdo si uvědomuje, že většina všech bolestí zad jsou neškodné a po několika dnech sama ustoupí. S pomocí nebo bez pomoci lékaře. Krátkodobě se vyskytující bolesti můžeme často velmi rychle utlumit vlastní iniciativou. Pro zklidnění náhlé akutní bolesti je obvykle nejúčinnější klid a vhodná poloha na lůžku spojená s aplikací suchého tepla.
Jako podpůrný prostředek se místně aplikují speciální gely či masti, které prokrvují tkáň popř. obsahují i utišující složky (Diclofenac emulgel Galmed, Voltaren Emulgel). Lze použít látky, které podporují prokrvení a uvolňují bolestivé křeče svalů“, říká lékárník Dr. Peter Stein z Kolína.
Rostlinné účinné látky jako Capsaicin nebo výtažky z vrbové kůry zmenšují potíže a lékárníci je doporučují (náplasti Capsicolle, masážní hřejivé krémy a gely). Masáže a koupele nabízejí příjemné a blahodárně působící vnitřní a tělesné uvolnění.
Podporují prokrvení svalstva a uvolňují tím stávající napětí.
Nezlepšují-li se bolesti zad po několika dnech, cítíte-li se dokonce hůře nebo se přidá teplota, neotálejte s návštěvou lékaře.
„Kdo dlouho čeká a ignoruje varovné signály, riskuje poškození zdraví“, dává na zváženou Dr. Jan-Peter Jansen z Centra bolesti v Berlíně. Varovnými signály jsou např.
příznaky ochrnutí na močovém měchýři, konečníku nebo nohách. Pak musí dle názoru mnoha ortopedů nastoupit operace.
Operace nebo rehabilitační cvičení proti bolestem zad
„Díky vývoji minimálně invazivní techniky není již v dnešní době operace příliš nebezpečný zásah. Přesto operace zůstává operací a její nutnost má být dobře zvážena“, říká Dr. Mathias Psczolla, odborný ředitel klinik Loreley v St. Goaru. I přes „techniku klíčové dírky“ vznikají v místě operace jizvy.
Ty mohou být okolní tkání zalepeny a způsobovat tlak nebo tah na nervy. To může konečně vést i k obnovení bolestí. Z toho důvodu musí být vždy nejprve využity všechny možnosti konzervativní terapie, požaduje ortoped. V popředí při tom stojí léčebný tělocvik. Fyzioterapie se pokouší zlepšit pohyblivost, zpevnit svalstvo těla a stabilizovat páteř.
Použití konkrétních technik se řídí danými symptomy a přesnou diagnózou.
Skončením bolestí ztrácí, až do příštích problémů, pro většinu lidí smysl dále o záda pečovat. Pomocí cíleného, pravidelně prováděného cvičení byste však mohli mnoho udělat a minimálně podstatně prodloužit dobu do nástupu příštích bolestí zad.
Předpokladem pro aktivní pohybovou terapii či spíše denní aktivity je efektivní ošetření bolesti. „Kdo má bolesti zad, nepohybuje se rád“, tvrdí Dr. Dietmar Krause z DGK. Mnoho lidí s akutními bolestmi má strach z každého pohybu a zkouší se vyvarovat bolestí tělesnou strnulostí. Tímto chováním ale právě začíná začarovaný kruh:
- Strach z pohybu může vést k nesprávným polohám.
- Svalstvo je oslabeno a funkčnost pohybového aparátu se zmenšuje. Následují další bolesti.
- Zatížení postižených se zvyšuje.
Důležité proto je, prostřednictvím ošetření bolesti včas mírnit potíže. Kdo je bez bolesti, nemusí mít strach z pohybu. Cíleným pohybovým programem může posílit svalstvo zad a stabilizovat páteř.
Dlouhodobé užívání léků proti bolesti, ale není možné doporučit. Léčba bolesti neřeší podstatu onemocnění a každé užívání léků je spojeno s možným výskytem nežádoucích účinků. Ošetření má redukovat potíže na akceptovatelnou míru.
Proto se musí nasazení léků řídit podle intenzity bolesti, tvrdí Krause.
Dobrým základem pro to jsou doporučení světové zdravotnické organizace (WHO). Podle nich mají být lehké potíže ošetřovány nesteroidními antirevmatiky (účinná látka diclofenac nebo ibuprofen), které jsou dostány i jako volně prodejné preparáty v lékárně (např. Ibuprofen Galmed 400mg, Diclofenac AL 25mg).
V případě, že vyhledáte lékařské ošetření, může být léčba různá. Někdy lékař aplikuje tzv. obstřik (injekci v blízkosti postiženého místa) nebo předepíše léky, které uvolňují svaly. Z léků proti bolesti Vám může lékař předepsat již zmiňovaný diclofenac a ibuprofen (ve vyšší dávce) a třeba i opiáty, podle intenzity bolesti a důvodu onemocnění.
Po zlepšení stavu je vhodná rehabilitace, kde dojde k dokončení ozdravného procesu. Může jít o masáže, nahřívání (parafínem, bahnem či umělým sluncem), cvičení, koupání ve speciálních vanách nebo bazéncích, elektro či magneto léčbu.
Uvolněním proti bolestem zad
Při chronických bolestech zad se doporučuje cílené a pravidelné cvičení (např. jóga, strečink). Naučit se techniku uvolnění pomáhá postiženému poznat včas vnitřní napětí a pomocí cíleného cvičení stav řešit. S pomocí stres-management-tréninku se mohou postižení naučit, se svým stresem žít tak, aby tělesné i duševní následky mohli udržet na minimu.
Související články a odkazy:
- Moje lékárna pečuje o seniory
- Informační leták pro seniory o problematice zdravého životního stylu (PDF soubor, 94 kB)
- Informační leták o nebezpečí pádů ve stáří a bezpečí domova seniora (PDF soubor, 87 kB)
Chlamydiová infekce: příznaky, léčba (chlamydie)
Chlamydie jsou malé organismy, které máme všichni
spojené s pohlavně přenosnou nemocí. Mají však i svojí plicní formu,
kterou přenáší chlamydia pneumoniae. Chlamydia psittaci
naopak způsobuje nemoc psitakózu.
Jen chlamydia trachomatis je příčinou sexuálně
přenosných onemocnění. Objevuje se též ve formě, jež způsobuje
záněty spojivek a ve vzácných případech vede
k oslepnutí.
Lékaři často o pohlavní formě nemoci mluví jako o civilizační
hrozbě, protože postihuje přibližně 15% žen v sexuálně aktivním věku.
Bakterie se často chovají tak nenápadně, že člověk ani nemusí zjistit,
že onemocněl a nákaza sama od sebe odezní. Nebezpečí však tkví
v následcích především u žen.
Může negativně ovlivnit
plodnost a u těhotných žen způsobit
potrat.
Příčina a rizikové faktory chlamydiové infekce
Chlamydie jsou nejčastěji přenášeny vaginálně,
análně a orálně nakaženým partnerem.
Chlamydie však můžete chytit i přímým kontaktem s kontaminovaným
ručníkem, povlečením, na toaletě, v bazéně, sprše nebo sauně.
Onemocnění je také přenosné z matky na dítě během těhotenství.
Hlavním rizikovým faktorem je nedodržování zásad bezpečného
sexu. Nevhodné je mít pohlavní styk s několika partnery najednou
nebo naopak ho mít s někým, kdo má víc než jednoho sexuálního
partnera.
Přenosnost z osoby na osobu je opravdu velmi vysoká. Tudíž je nevhodné
používat například cizí ručníky.
Příznaky a projevy chlamydiové infekce
Zákeřnost chlamydií spočívá v tom, že u 75% žen a 50% mužů se
typické příznaky vůbec neprojeví. O to horší komplikace později může
infekce způsobit. Inkubační doba je uváděna asi 1- 3 týdny.
U žen se mohou objevit nepříjemné pocity v pochvě jako
svědění a bolest, často se zhoršující
pohlavním stykem. Dále pálení při močení (může to
však být „jen“ močová infekce) a bolesti břicha nebo
podbřišku. Někdy ženy mohou krvácet mezi periodami či po
pohlavním styku.
Prvním vodítkem může být také citlivý vřídek na
genitálu. V některých případech zduří mízní uzliny v tříslech
spojené s horečkou a zimnicí.
U mužů se mohou objevovat neobvyklé pocity okolo močové trubice jako
bolest a svědění. Během močení mohou cítit pálení. Varlata
bývají nateklé a bolestivé na omak. Občas se může objevit
i bolestivost kloubů.
Při nechráněném análním styku může infekce vyvolat zánět
konečníku nebo vzácně předstojné žlázy.
Léčba chlamydiové infekce
Už při malém podezření na infekci chlamydiemi je nutné zajít
k lékaři. Lze ji však odhalit až po 7 dnech po infikování.
Rozhodně však nevyhledávejte babské rady a svěřte se do rukou
odborníků!
Při preventivní gynekologické prohlídce se odhalí málokdy, protože
test na chlamydie není její součástí. Proto je nutné si toto vyšetření
vyžádat a nečekat na preventivní prohlídku kvůli ostychu.
Lékař vám pravděpodobně jako první provede výtěr
děložního krčku/ močové trubice.
U chronických infekcí může správnou diagnózu usnadnit
sérologické vyšetření specifických protilátek.
Při potvrzení infekce chlamydiemi je nutné okamžitě nasadit
antibiotika. Samotná antibiotika infekci úplně nevymítí, ale
zničí a utlumí většinu zárodků a usnadní tak organismu boj s nimi. Je
důležité brát antibiotika správně a hlavně je celé dobrat.
Nejpoužívanějšími antibiotiky jsou jednorázový
azitromycin a doxycyklinu pro sedmidenní
kúru. Používá se též Summamed, Erytromycin a Roxithromycin. Během léčby
antibiotiky byste se měli chránit před sluncem, abyste zbytečně nevyvolali
alergickou reakci.
Dodržte doporučený zákaz pohlavního styku až do úplného vyléčení
potíží, minimálně týden po dokončené léčbě.
U 95% případů dochází k úspěšnému vyléčení chlamydií.
U neúspěšných, nedostatečně léčených nebo vracejících se infekcí je
léčba dlouhodobá a únavná.
Po léčbě by se mělo provést kontrolní vyšetření po 1-2 týdnech od
vyléčení infekce.
Velmi důležitým krokem je vyšetřit a vyléčit vašeho sexuálního
partnera, pokud jich je více, tak určitě všechny! Může dojít
k ping-pong reakci mezi stálými partnery a k šíření
infekce na jiné osoby partnerem náhodným.
Prevence chlamydiové infekce
Jedině dodržování zásad bezpečného sexu vás spolehlivě ochrání.
Při náhodném pohlavní sexu vždy používejte latexové
kondomy. Jeden věrný sexuální partner je zárukou, že nedonesete
žádnou pohlavně přenosnou nemoc od někoho jiného.
Dále by se mělo dbát na intimní hygienu a používat
jen vlastní ručníky, aby se zamezilo přímému kontaktu
s infekcí.
Jak si mohu pomoci sám
Mnoho žen si myslí, že pomohou výplachy pochvy. Omyl!
Naopak si můžete přivodit další infekci pohlavního ústrojí což může
vést až k neplodnosti.
Nejlépe uděláte, pokud budete správně užívat předepsaná antibiotika
a celé je doberete.
Podobné příznaky jako chlamydiová infekce může mít
Kapavka
Močová infekce (pálení při močení)
Komplikace chlamydiové infekce
U žen hrozí vážné nebezpečí neplodnosti.
V případě, že není onemocnění chlamydií léčeno, šíří se dál a
může vážně poškodit pohlavní ústrojí. Způsobuje slepení vejcovodů,
kde dochází ke splynutí vajíčka a spermie, což může způsobit
mimoděložní těhotenství.
Rozšířená infekce do pánevní oblasti také může
způsobit záněty vaječníků, vejcovodů a dělohy. Tyto záněty poznáme
podle bolesti v křížové části zad a v břiše, horečky, bolesti při
pohlavním styku a krvácení mezi menstruacemi.
Infekce může způsobit potrat nebo vyvolat
předčasný porod.
Chlamydie přenesené na dítě se nejčastěji projeví jako zánět
rohovky nebo plic. Je nutná okamžitá léčba.
U mužů chlamydie narušují DNA spermií a tím způsobují jejich
sterilitu.
Neléčené chlamydie také usnadňují přenos HIV, příčinu
nemoci AIDS.
DISKUSE
- Test na
chlamýdie - Chlamydie
a jejich léčba - Chlamydie
a pokusy otěhotnět
Další názvy: chlamydie, chlamydióza, chlamydophila, chlamydia, chlamydia trachomatis