Ano, váš pes skutečně vycítí, když jste stresovaní

Ano, váš pes skutečně vycítí, když jste stresovaní

Pečujeme o ně, kupujeme jim dobroty, nové hračky, chodíme s nimi ven a drbeme je na bříšku. Někdy se nám ale může zdát, že je tato náklonnost jednostranná. Jak tedy zjistíme, že nejen my, ale i pes je v tom až po uši? 🙂

Vědecké výzkumy objevily vzorce chování, kterými vám pes dává najevo, že vás má rád. Které to jsou?

① Vrtí ocasem

Pes nepoužívá ocas jen k tomu, aby ukázal, že je šťastný. To je pouze částečná pravda.

Ve skutečnosti dává ocasem najevo mnoho svých emocí – štěstí, strach, napětí a dokonce jím značí i útok. Obecně platí, že uvolněný psí ocas znamená pohodu.

Když má pes radost, začne vrtět ze strany na stranu nebo někdy i do kruhu. Blíže se psímu ocasu a jeho způsobům komunikace věnujeme v našem článku ZDE.

② Je vám v patách

Pes je společenské zvíře. Pokud si někoho oblíbí a cítí, že patří do jeho smečky, nehne se od něj. My lidé jsme také sociální bytosti.

Máme ale spíš sklon k rovnováze našeho společenského života s určitými požadavky na klid a soukromí. Můžete pozorovat, že u psa se nestává, že by chtěl být sám.

Je oddaný a to pro něj znamená, že tam kde jste vy, tam chce být také.

③ Olizuje vám tvář

Psi olizují lidem tváře z několika různých důvodů. V mnoha případech jde o znamení přátelství a náklonnosti. Štěňátka to dělají dokonce ještě více než dospělí psi. Toto chování mají geneticky zakódované.

Vlčí mláďata olizují tváře své matky, aby dala najevo, že mají hlad. Tento instinkt olizování se u psů zachoval dodnes.

Nejčastěji to znamená, že vám pes dává najevo, že je přítel a nepředstavuje hrozbu, že o vás pečuje, má k vám důvěru a upevňuje tak svou sociální vazbu.

④ Skáče na vás

Skákání je obecně považováno během psí výchovy za nežádoucí. Často ale bývá obtížné je to odnaučit a zakazovat jim to. Psi totiž dávají skákáním najevo svou lásku. Jde o instinktivní projev náklonnosti. Jako štěně pes olizoval tvář své matky. To je důvod, proč skáče a snaží se o to i u vás. Vnímá vás jako svého rodiče.

⑤ Hraje si s vámi

Hraní je nejen zdravé, ale zároveň představuje nezbytnou součást společenské interakce. Při hře se vytváří vazba mezi vámi a vaším psem. Občas to může pejskovi trochu ujet a zajde při nekontrolovatelné hře až příliš daleko. Naučte ho, že je to pořád jen hra. Žádné kousání, štípání a podobně.

Ano, váš pes skutečně vycítí, když jste stresovaní

⑥ Je vám věrný

Pokud byste se v životě měli spolehnout jen na jedno jediné, bude to váš pes. Psi patří mezi nejvěrnější tvory na Zemi. Jejich loajalita pochází už od předků a můžeme jí vidět i u vlků. Vlci cítí obrovskou zodpovědnost za své potomky a druhy, což se promítá i do psích instinktů. To je dělá tak věrnými a úžasnými domácími mazlíčky.

⑦ Spí vedle vás

Ve volné přírodě spí vlci vedle sebe. Psi dělají to samé. Jestli pro psa tedy představujete nejlepšího přítele, bude mít tendence vám skákat na postel a spát vedle vás.

⑧ Vycítí, že vám není dobře

Psi jsou společenská zvířata, která o sebe navzájem pečují. Ve volné přírodě si vlci často lížou navzájem rány. Psi si tento instinkt zachovávají také. Psi prostě dokáží vycítit, že vám není dobře. A doslovné olizování ran se často může přeměnit i na to, že na vás dohlíží a jsou tu pro vás, když se cítíte pod psa.

Ano, váš pes skutečně vycítí, když jste stresovaní

⑨ Plete se vám pod nohama

Občas vám to může být nepříjemné. Obzvláště tehdy, pokud potřebujete něco dělat a pes se tam neustále plete, tře a opírá se o vás. Pes tímto způsobem dává najevo svou lásku. Snaží se tak upoutat pozornost. Když k tomu dojde, oplaťte mu to, pohlaďte ho, vlídně na něj promluvte. Ať cítí, že je jeho přízeň opětována.

⑩ Směje se na vás

Ano, psi se opravdu umí usmívat. Pokud jste někdy zachytili na fotce psa, který vypadá, že se směje, není to náhoda. Stejně tak jako lidské úsměvy, i pes toto svou mimikou dokáže. Výzkumy ukázaly, že psi používají mnoho výrazů v obličeji podobným způsobem jako lidé.

Psi patří mezi lidské společníky už tisíce let. Historie psů je úzce spjata s naší vlastní a žádné jiné zvíře nemá tak blízký vztah s člověkem jako právě pes. Ne nadarmo se o nich říká „nejlepší přítel člověka.“

A jak je to u vás? Poznali jste se s vaším psem v dnešním článku? Jestli ano, gratulujeme. Jestli ne, nezoufejte. Chce to jen čas a péči. Přátelství už přijde samo. 🙂

sleva 20%

42% jehněčí s rýží, hypoalergenní, superprémiové, pro velká plemena štěněčího a mladého věku

12kg

1 058 Kč (88 Kč/kg)

registrovaní 1 038 Kč

sleva 20%

38% jehněčí a rýže, hypoalergenní, superprémiové, pro velká plemena dospělého věku

44% drůbeží, vepřové, hovězí, prémiové, pro dospělé psy všech plemen

15kg + pamlsek

765 Kč (51 Kč/kg)

registrovaní 725 Kč

sleva 28%

34% jehněte, superprémiové, hypoalergenní, pro velká a obří plemena dospělého věku

sleva 20%

38% jehněčí a rýže, hypoalergenní, superprémiové, pro střední plemena dospělého věku.

12kg

968 Kč (81 Kč/kg)

registrovaní 948 Kč

Opravdu psi rozumí tomu, co lidé říkají?

Počátkem letošního roku se studie publikovaná v časopise British Royal Society Biology Letters dostala do novinových titulků díky zjištění, že psi jsou schopni vnímat a chápat lidské emoce.

Studie provedená společným úsilím výzkumných pracovníků z University of Lincoln ve Spojeném království a univerzity v Sao Paulu v Brazílii zjistila, že si psi tvoří abstraktní mentální reprezentace pozitivních a negativních emocionálních stavů.

V rámci studie byly psům ukazovány snímky jak lidí, tak jiných psů, kteří se tvářili buďto šťastně, nebo vztekle. Obrázky byly doprovázeny vokalizačními zvuky, které byly rovněž šťastné nebo rozzlobené až agresivní. Když vokalizace odpovídala emoci na obrázku, psi strávili podstatně delší dobu zkoumáním výrazu obličeje.

Podle Dr. Kena Guoa z fakulty psychologie University of Lincoln, jednoho z výzkumníků studie, „Předchozí studie ukázaly, že psi mohou rozlišovat mezi lidskými emocemi na základě náznaků, jako je výraz obličeje, ale to není totéž jako emocionální rozpoznávání,“ uvádí ScienceDaily.

Spojením dvou různých zdrojů smyslového vstupu však tito vědci prokázali, že psi mají kognitivní schopnost rozpoznávat a chápat emoce u lidí.

Proč nás psi mohou chápat?

Důvod, proč jsou psi schopni nás tak dobře pochopit, zůstává záhadou. Většina výzkumníků to ale považuje za výsledek evoluce a nezbytnosti. Psi a lidé žijí v těsné blízkosti tisíce let a v současnosti je tělesná a duševní pohoda psů natolik závislá na člověku jako u žádného jiného druhu.

Je možné, že roli sehrál i selektivní chov, protože psi byli vybráni k chovu na základě určitých zjevných kognitivních schopností. V každém případě to dává smysl, že u druhu, který žije tak těsně při nás a je na nás tak závislý, se časem vyvinula schopnost porozumět nám a komunikovat s námi.

Co to tedy znamená pro vás a vašeho čtyřnohého kamaráda, když už lépe rozumíte schopnostem vašeho psa pochopit nejen vaše slova a příkazy, ale i emoční náznaky?

Za prvé si můžete být jisti, že vaše štěně se dokáže naučit více než jen sedni, zůstaň a dej pac.

Psi mají úžasnou schopnost zachytit na stovky slov jako například výše zmíněný Rico nebo z poslední doby Chaser – fena, která se naučila více než 1000 slov. Její schopnost rychle mapovat je neuvěřitelná; dokáže si vybrat hračku na základě kontextu.

Pokud je požádána, aby z hromady svých běžných hraček našla hračku, kterou nezná jménem, pochopí, že ta jediná hračka, kterou nezná, musí odpovídat názvu, který nezná. Tato schopnost dokazuje, jak inteligentní jsou naši psi.

Druhým aspektem chápání kognitivních schopností psů je jejich schopnost vnímat sociální náznaky.

Všimli jste si někdy, že když máte náročný den, tak se vaše štěně drží blízko vás a snaží se k vám více přitulit? Je to jeho způsob, jak vyjádřit: „Vím, že máš náročný den, jsem tady pro tebe.

“ Když to o svém psovi budete vědět, může to posílit váš vzájemný vztah, protože se naučíte reagovat na emocionální stav toho druhého a budete tak moci sdílet šťastné i krušné chvíle společně jako opravdová rodina.

Mohou nám tedy psi rozumět?

Ano, v mnoha směrech opravdu mohou. Takže až se příště přistihnete, že mluvíte se svým psem a bude se vám zdát, že vás skutečně poslouchá, buďte si jisti, že to není jen ve vaší fantazii.

Váš pes možná nechápe každé slovo nebo jeho přesný význam, ale možná vám rozumí lépe, než byste si mysleli.

Budete mít zájem:  Kokosový olej jako lubrikant – dá se použít?

Ještě důležitější je, že vaše štěně je schopno pochopit, že ho milujete, takže se nemusíte cítit hloupě, když mu to říkáte.

Ano, váš pes skutečně vycítí, když jste stresovaní

Jean Marie Bauhausová

Jean Marie Bauhausová je majitelka mazlíčků a bloggerka z města Tulsa v Oklahomě, kde obvykle píše pod dohledem plného klínu chlupatých kamarádů.

Věřte psímu instinktu. Váš mazlíček pozná, kdo je špatný člověk

Pes pozná, jestli jsme dobrý člověk. Pokud jste majitelem domácího mazlíčka, konkrétně jakéhokoliv psího plemene, pravděpodobně jste vypozorovali, že váš chlupatý přítel je docela bystrý a někdy si nesedne s konkrétní osobou. Výzkum zveřejněný tento týden ukázal, že psi jsou schopni rozeznat, zda je někdo špatný člověk a jestli představuje hrozbu pro svého pána. Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

To, že psi dokážou projevit city, dobře víme, ale stále jsme moc netušili, jak vnímají lidské povahy, naše nálady a lidské jednání. Umíme rozpoznat, zda je někdo jejich přítel, či naopak, ale proč člověka označí za nedůvěryhodného, jsme nevěděli. Nedávný výzkum potvrdil, že psi vnímají mnohem víc, než jsme si doteď mysleli.

Pes si všímá všemožných detailů. Neunikne mu ani vaše konverzace s další osobou.

Psi negativně hodnotí lidi, kteří odmítají pomáhat jejich majitelům

Vědci vybrali majitele psů jako dobrovolníky, aby předstírali, že jim nejde otevřít kontejner na odpadky. Požádali tedy dva vědce o pomoc. V prvním scénáři jim výzkumník ochotně pomohl, v tom opačném případě tam druhý člověk jen pasivně stál a prosbu ignoroval.

Poté projevili oba vědci zájem se se psem pomazlit. Zatímco v prvním případě k výzkumníkovi pes ochotně přišel, ve druhém případě pes osobu ignoroval.

Miska s jídlem jen od hodného člověka

Vědce dále velmi překvapilo, jak pes dokáže rozeznat vztah svého pána s ostatními lidmi. Při podobném pokusu přišel do místnosti cizí člověk, který vedl v jednom případě milý rozhovor s majitelem psa a ve druhém byl na něj hrubý. Velkým překvapením bylo, když si pes vzal misku s jídlem jen v první variantě, tedy od člověka, co se k pánovi choval hezky.

Umí projevit i svůj nesouhlas.

Důvěřujme tedy svým domácím mazlíčkům, vždy to s námi myslí dobře a mají potřebu nás ochránit za každou cenu.

Další články:

Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

7 překvapivých věcí, které o vás ví váš pes

Foto: yamel photography, Shutterstock.com

Přestože je jeho tvář němá, ví toho o vás víc než řada známých a přátel. A možná víc než vy sami. Váš psí parťák dokáže rozpoznat, jak se cítíte, co se vám (ne)líbí, a dokonce může poznat, že jste onemocněli.

Jste psí člověk? Pak určitě víte, že vaši čtyřnozí chlupatí přátelé toho dovedou opravdu hodně. Genialita jim kouká z očí… Na téma psích instinktů byly na světových univerzitách provedeny stovky různorodých vědeckých studií, které přinesly možná pro někoho překvapivé výsledky. Tak schválně, tušili jste, že psí mazlíčci vědí…

Když potkáte sousedku, která vám moc nesedí, přestože se spolu normálně bavíte, váš nejlepší chlupatý přítel hned pozná, že ji nemáte rádi. Zpozoruje, jak se – byť nepatrně – zrychlil váš dech, tělo ztuhlo a začalo vylučovat feromony, které značí negativní pocity. Zkrátka mu je hned jasné, že tohle není váš člověk.

Pes má neporovnatelně vyvinutější čich než drtivá většina ostatních savců – oproti člověku cítí pachy až 40krát lépe. Navíc disponuje takzvanou čichovou pamětí. Pokud jste tedy přišli z práce, ze supermarketu nebo z rande, už dávno má pachy odtud pocházející zařazené ve svých „pachových kategoriích“ – a jasně odvodí, kde jste doopravdy byli.

Foto: Smit, Shutterstock.com

Pes na vás nejen věrně čeká, ale také pozná, odkud jste přišli, s kým jste se setkali a v jaké jste náladě

Vy o tom ještě ani nemáte tušení, zato váš pes ano. Jeho dvě stě milionů čichových buněk dokáže už v samých počátcích těhotenství zjistit, že v těle jeho paničky dochází k zásadním hormonálním změnám.

Některé majitelky psů určitě zažily následující situaci: když se jejich porod už opravdu blížil, jejich chlupatý mazlíček se od nich nechtěl hnout. Zaregistroval totiž další významnou hormonální změnu, která je spouštěčem porodu. Jeho přirozený instinkt mu pak velí, aby byl paničce bezprostředně nablízku – má totiž potřebu ji chránit.

Foto: ArtLineStock, Shutterstock.com

Své těhotné paničky pejskové ochraňují a poté bývají citlivými chůvami i novorozencům

Psí mazlíci zcela neomylně vycítí, že se něčeho bojíte. Strach je v podstatě stres, během něhož mozek vysílá signál k produkci adrenalinu. Jedná se o obranný mechanismus pro případ, že byste se museli dát na útěk nebo jinak bojovat o život. Adrenalin pes velmi dobře rozpozná, avšak na rozdíl od vlka ho nehodlá zneužít k útoku, naopak se vás svým chováním bude snažit uklidnit.

Se stejnou jistotou jako strach dokáže pes rozeznat i smutek. Každý pejskař asi ve chvílích stesku zažil, že jeho chlupatý parťák přišel, položil mu hlavu na klín a dělal mu láskyplnou společnost.

Foto: Look Studio, Shutterstock.com

Chlupatý kamarád je nejlepší antidepresivum

Lidé, kteří trpí epilepsií, vážnou cukrovkou nebo jinou život ohrožující chorobou, si často pořizují speciálně vycvičené psy – dokážou upozornit na blížící se záchvat. Chemickou změnu v organismu totiž vycítí dřív, než k problému dojde, a majitele včas upozorní.

Poslední výzkumy se zabývají tím, že psi mohou detekovat nemoci, jež v těle už propukly, ale navenek se zatím nijak neprojevují – konkrétně by se mělo jednat o různé druhy rakoviny. Studium této oblasti je však zatím stále v plenkách.

Máte psa? Kdy se zachoval naprosto geniálně?

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

ČKS – ZKO Lety 573

Na cvičáku se setkávám dost často s bezradnými majiteli, kterým jejich pes přerostl přes hlavu. Rádi by situaci zlepšili, ale nevědí, jak na to. Inspirovalo mě to k tomu, abych se začetla do odborné literatury o chování psů. Z té spousty odborných rad jsem udělala malé povídání. Doufám, že to těm, kteří mají zájem soužití se svým psem zlepšit, alespoň trochu pomůže.

  V dnešní době je slovo dominance dost často skloňované. Čtěte tedy a přemýšlejte, jaký je váš pes, jestli jste někde udělali nebo stále děláte chyby ve výchově, jaké je vaše hierarchické postavení ve vaší smíšené smečce – rodině. Třeba přijdete na něco, co jde změnit, zlepšit, aby se vám i vašemu psovi lépe a příjemněji žilo.

Pokud přijdete na něco, co v mém článku chybí, dejte mi vědět, ráda to napravím.

Alena Vanžurová

Jak na to, abychom byli vůdci smečky aneb máme doma dominantního psa?

Psi jsou společenská stvoření a jejich chování je určováno sociální hierarchií. Sociálním systémem psa je jeho smečka s jasně stanovenou hierarchií. Vůdce smečky je alfa pes. Má od všeho to nejlepší – nejlepší jídlo, nejpohodlnější místo na spaní, nejlepší hračky atd.

Vůdce je také ve všem první – první dostává jíst, první odchází, je první ve středu pozornosti. Všichni ostatní psi ve smečce respektují přání alfa psa. Každému psu, který by nerespektoval jeho autoritu se dostane rychlého fyzického připomenutí jeho místa ve smečce.

Rodina, ve které pes žije, je pro něj jeho smečka. Mnoho psů nemá problémy se svým zařazením do této smečky, respektuje nadřazenost lidí a nejsou s nimi problémy. Dělají, co jim přikážeme a nesnaží se převzít naši autoritu. Někteří psi se ovšem tak snadno nezařadí.

Někteří psi jsou rození alfa psi a budou vždy testovat pevnost našeho nadřazeného postavení. Jiní psi (tzv. oportunisté) bývají stále ve střehu a jakmile se naskytne možnost posunout se v sociální hierarchii výše, využijí toho.

Alfa psi a psi oportunisté mohou působit problémy majitelům, kteří neznají přirozené instinktivní chování psů ve smečce. Někteří majitelé povzbuzují své psy k tomu, aby převzali vedoucí postavení ve smečce, aniž by si to uvědomovali. Považují své psy za rovnocenné, ne za podřízené.

Těmto psům se dostává zvláštních privilegií, majitelé od nich nevyžadují plnění téměř žádných povelů, snaží se přizpůsobit svému psu a tolerují jeho chování, aniž by si uvědomili, jaké mohou vzniknout problémy. Ve smečce se tohoto přístupu dostává jen alfa (vůdce) psům. Alfa ovšem nemá nic společného s velikostí.

I malá čivava může být tyranem celé rodiny. Ve skutečnosti většinou platí, že čím je pes menší, tím víc privilegií se mu od nás dostává, a tím více se upevňuje jeho dominantní postavení.

Alfa psi jsou většinou dobrými psi. Jsou sebevědomí, chytřejší než ostatní a velmi citliví. Mohou se chovat dobře až do doby, kdy se stane něco, co se jim nelíbí. Když po nich chceme něco, na co nemají náladu nebo pokud si dovolíme jim něco zakázat. Pak se najednou tento báječný pes změní, začne vrčet nebo dokonce kousne a nikdo nechápe proč.

Ve smečce se alfa pes nemusí nikomu zodpovídat, nikdo mu nic nenařizuje ani mu neříká, jak se má chovat. Ostatní psi ve smečce respektují jeho postavení.

Pokud je nějaký pes tak lehkomyslný, že se mu pokusí narušit jeho práva (například zabrat jeho místo na spaní), alfa pes ho okamžitě a velmi nevybíravým způsobem odkáže do patřičných mezí. Pokud to nepomůže, alfa pes použije k obhájení svého postavení zuby.

Toto je přirozené chování ve světě psů. V lidské rodině je však toto chování neakceptovatelné a hlavně může být nebezpečné.

Budete mít zájem:  Zrcadlová terapie – co je to, jak funguje a kdy pomáhá?

Pes potřebuje a chce mít vůdce. Má instinktivní potřebu patřit do smečky, chce mít jistotu a vědět kam patří a co se od něj očekává. Většina psů se nechce stát vůdci, chtějí aby jim někdo jiný dával příkazy a dělal rozhodnutí.

Pokud člověk tuto úlohu neplní, pes se jí ujme sám. Pokud jsme tedy svému psovi dovolili získat vedoucí postavení, pes předpokládá, že ho budeme poslouchat. On se může k nám chovat buď benevolentně anebo může být naším  tyranem.

Pokud máme pocit, že náš pes je vůdcem v naší rodině, tak tomu tak pravděpodobně je. Jestliže pes respektuje pouze jednoho nebo dva členy domácnosti a dominuje ostatním, tak máme také problém. Pes musí zaujímat poslední místo v hierarchii rodiny, ne první, ale ani někde mezi.

Abychom v naší smečce (rodině) zavedli správnou hierarchii a ujali se vedoucího postavení, musíme psa naučit jak být podřízeným, ne rovnocenným. Ukážeme mu, co to znamená být psem.

Jeho matka mu už ve velmi ranném věku ukázala, že ona je alfa, a že on jí musí respektovat. Když byl štěně, měl jistotu, měl své místo mezi sourozenci a díky této jistotě neměl jiné starosti než růst, učit se, hrát si, milovat, prostě být psem.

Náš pes v podstatě nechce mít zodpovědnost alfa psa, nechce se rozhodovat, nechce bojovat o uchování své pozice.

Náš pes nás neustále pozoruje a vnímá naši řeč těla. Pozná, když jsme nejistí, nespokojení s rolí vůdce, a když nejsme schopni vynutit si splnění příkazu. Naše chování ho zneklidňuje a stává tak nejistým. Pokud je to rozený alfa pes nebo oportunista, tak ho tyto projevy motivují k převzetí vedoucího postavení ve smečce.

Být ‚alfa‘ je otázkou přístupu. Je zapotřebí sebevědomí, důstojnost, inteligence a autorita. Pes to okamžitě vycítí – takhle se k němu chovala jeho matka. Pozorujme, jak se chová zkušený pejskař.

Stojí vzpřímeně, používá intonaci hlasu, výraz očí k tomu, aby pes pochopil, že dosáhne toho, co chce. Je klidný a jemný, ale důsledný, milující, ale přísný, a to všechno najednou.

Všichni psi se k takovému člověku okamžitě chovají submisivně, protože všichni instinktivně respektují alfu, když se s ním setkají.

Naučme se být alfa. Postavme se vzpřímeně. Choďme rovně, naučme se používat různých intonací hlasu a zvlášť tu, která je hluboká a silná. Nařizujme psovi, aby splnil naše povely, neprosme ho.

Je v tom rozdíl a on ho moc dobře zná. Uvědomme si, že jako alfa máme právo určovat pravidla a dávat povely. Náš pes to instinktivně chápe.

U většiny psů stačí tato malá změna a spolu se základním kurzem poslušnosti radikálně změní situaci.

Pokud pes již převzal vedoucí postavení a vynucuje si jej vrčením nebo dokonce zuby, budeme potřebovat víc, než se jen rozhodnout, že budeme alfa. A náš pes bude potřebovat změnu přístupu.

Alfa psi a oportunisté se nebudou chtít vzdát své pozice příliš snadno. Náhlá změna v našem chování je bude šokovat a oni se pak možná budou chovat ještě agresivněji. Alfa pes bude instinktivně reagovat na někoho, kdo ohrozí jeho vůdčí postavení. Je jen přirozené, že se nebudou chtít hned podvolit a ustoupit.

Jak tedy dál? Musíme se snažit získat nazpět vedoucí postavení ve smečce, které jsme nevědomky ztratili. Alfa pes ví moc dobře, že má fyzickou převahu. Dokud tedy nezískáme vedoucí postavení nazpět, musíme být opatrní, aby nás náš pes nezranil.

Je více než pravděpodobné, že se mu totiž nebude líbit, že ho chceme podřídit, a že mu začneme nařizovat povely a trvat na jejich provedení, že mu budeme zakazovat nežádouci činnosti, které jsme doposud bez povšimnutí přecházeli a psa omlouvali. Musíme využít toho, že jsme chytřejší než on.

Budeme muset být vytrvalejší, důslednější a odsunout psa na nejnižší příčku v naší smečce – rodině, kam patří a kde potřebuje být. Aby toto fungovalo, musí se zapojit celá rodina.

Je to velmi vážná věc. Náš pes by mohl být nebezpečný bez ohledu na to, jak moc jej milujeme. Musíme si uvědomit, že žádná společnost netoleruje nebezpečné psy, a tak se musíme naučit s naším psem zacházet ne jako s rovnocenným, ale jako s podřízeným. Následky jeho chování by nás totiž mohly přijít velmi draho, pokud pes někoho zranil.

V případě, že by se jednalo o psa velkého plemene, mohlo by dojít i k vážnému zranění nebo by mohlo jít dokonce o život. Pokud tedy zaujme náš pes ve smečce takové místo, jaké mu patří, bude náš život s ním mnohem snazší a příjemnější.

Polidšťování psů je první velkou chybou. Musíme si uvědomit, že náš pes je pes a ne malý človíček. Jeho matka už ho jednou naučila, co to obnáší být psem a jak přijímat povely. Jenže on to mezitím, kvůli naší nedostatečné výchově, zapomněl. S naší pomocí si musí vzpomenout, kam patří a co se od něj očekává.

Psi jsou dávnými společníky lidí. Dostávají od nich jídlo a lásku, ale také příkazy. Alfa pes nepožádá o to, co chce, ale vynutí si to.

Nevybíravým způsobem nám dá najevo, že chce večeři, že chce jít ven, že si chce hrát, že chce hladit, a že to všechno chce hned! Nejdříve ho tedy musíme naučit, že všechno, co chce, si musí zasloužit.

Nejdřív to pro něj bude šok, ale měl by to rychle pochopit. Většinou se nám bude chtít zavděčit.

Naučme našeho psa nějaký povel. Za provedení povelu psa pochvalme a odměňme. Jakmile bude povel umět, budeme ho na něm vyžadovat, když bude něco chtít. Když povel vykoná, pochvalíme ho a dostane to, co chtěl. Když si například odmítne sednout, odejdeme a budeme ho ignorovat. Nesedneš si, nebude odměna. Pokud povel nechce provést, i když jsme si jisti, že ho už umí a pochopil ho, ignorujeme ho a v žádném případě mu NEDÁVÁME to, co chtěl a ani ho neodměňujte.

Splnění povelu vyžadujeme například než dostane jídlo, než půjdeme na procházku, než se s ním pomazlíme, než mu dáme jeho hračku. Pes by neměl mít celodenní přístup k misce s jídlem. Krmení je u dospělého psa maximálně dvakrát denně, a to v době, kdy se rozhodneme, že dostane najíst.

Pokud námi vydaný povel splní, dostane svojí porci. Pokud neposlechne povel, jídlo nedostane. Odejdeme a ignorujeme ho. Později situaci opakujeme, a dokud povel neprovede, jídlo nedostane. Jestliže pes zná povel, nikdy jej neopakujeme! Určitě nás slyšel hned napoprvé.

Při povelu stojíme vzpřímeně a mluvíme rozhodným, ale klidným hlasem. Pokud pes respektuje jen některé členy naší domácnosti, necháme ty, které nerespektuje, ať ho krmí. I oni však musí dávat psovi povel, než jej nakrmí a pokud povel neuposlechne, chovají se stejně, jako my, tedy odejdou a ignorují jej.

Je velmi důležité, aby se do výchovy zapojili všichni členové domácnosti.

Psi jsou jako děti, když nedostanou něco od mámy, řeknou si tátovi. Jestliže pes zjistí, že některým členům může dominovat, bude to dělat. Pes se ale musí naučit poslouchat všechny členy, protože jeho místo je na konci hierarchie smečky – rodiny.

My známe chování našeho psa, a proto musíme být vždy krok před ním. Jestliže vybíhá pes ze dveří jako první při odchodu na procházku či při návratu, dáme si ho na vodítko, abychom mu mohli vysvětlit správně situaci u dveří.

Posaďíme ho a necháme ho čekat, až vyjdeme ven a pak mu dovolíme vyjít taky. Nesmí vyběhnout první.

Jestliže náš alfa pes neposlouchá přivolání, a většina alfa psů neposlouchá, nepouštíme ho zpočátku navolno, protože bychom ho neměli pod kontrolou a nemohli tak usměrňovat jeho chování.

Alfa psi jsou zvyklí, že jim podřízení neustále věnují pozornost, podřízení psi ve smečce se jich neustále dotýkají, olizují je a okusují. Je to projev respektu a podřízenosti. Pokud se tedy chování psa nezmění, omezíme pozornost, kterou psu věnujeme mimo procházku a cvičení.

Pokud si vynucuje naši pozornost, dáme mu povel ‚sedni‘, pak ho pochválíme a pomazlíme se s ním. Pak se vraťíme k tomu, co jsme dělali a psa ignorujeme. Pokud na nás doráží, psa okřikneme povelem ‚Fuj‘ nebo ‚Nesmíš‘ přísným hlubokým hlasem a dále ho ignorujeme. Iniciativu k mazlení a ke hrám dáváme my a ne pes.

Dáváme také pozor na svoje chování, aby některé projevy nepovažoval z naší strany jako projevy submise – podřízení. To znamená, že bychom měli být vždy výš, než on, například na schodišti ho nenecháváme předběhnout, ke psovi si neklekáme nebo nehrajeme si s ním vleže.

Chvalíme ho a hladíme z pozice, která je vyšší než on, abychom mu ukázali, že jsme v hierarchii nad ním.

Zásadně si se psem nehraje nikdo z rodiny na na přetlačování, přetahování, povalování a podobně, protože to jsou tzv. silové hry, kdy si pes posiluje sebevědomí, umožňují mu získat dominantní postavení fyzickou převahou nebo za použití zubů. Ve smečce tyto hry nejsou totiž jen zábava, ale slouží k uspořádání hierarchie uvnitř smečky na základě fyzické síly.

A náš pes je momentálně pravděpodobně silnější a rychlejší než my. Fyzické hry by ho v tom mohly utvrdit, a to je to poslední, co potřebujeme. Můžeme hrát jiné hry, například se můžeme psovi schovávat nebo mu házet aport. Hru vždycky zahajujeme a ukončujeme my.

Je potřeba přestat se hrou dřív, než psa přestane bavit, aby pochopil, že my jako vůdci jsme rozhodli, že hra končí.

Další důležitou věcí je, kde pes spí. Rozhodně by to nemělo být v naší ložnici, a v žádném případě v naší posteli. Naše ložnice je naše místo, pro psa je tabu. Alfa pes si myslí že tam může spát, protože se považuje za rovnocenného.

Budete mít zájem:  Koriandrový olej a jeho účinky na zdraví – silný antioxidant a co dál?

Pokud jsme už psa nechávali spát v posteli, může se stát, že ji odmítne opustit, když mu to poručíme nebo na nás dokonce může začít vrčet. Dokud se nám nepodaří dostat dominantní chování našeho psa pod kontrolu, ložnice pro něj bude zapovězená. To samé platí i o ostatním nábytku.

Pokud ho nemůžeme dostat bez problémů z gauče, zakažeme mu vstup do místnosti, dokud se jeho chování nezlepší.

Vyhrazené místo, které má pes pro sebe, můžeme také využít při práci na nápravě dominantního psa. Je to místo kde náš pes v noci spí a kam ho odkládáme, abychom mu připoměli, že je pes. Toto místo je jeho útočiště a budeme ho tam také krmit. Pokud na nás pes doráží a vyžaduje pozornost, jídlo, procházku nebo cokoli jiného, pošleme ho na jeho místo a necháme ho tam nějakou dobu ležet.

Při dodržování uvedených postupů a rad jsme určitě udělali první krok k urovnání hierarchického pořádku v naší rodině – smečce. Získali jsme zatím základní respekt našeho psa, který měl doposud v naší rodině hlavní slovo. Zatím jsme však nevyřešili všechny problémy, které bychom mohli s naším psem mít.

To, jak dlouho bude trvat náprava našeho psa záleží na tom, jaký je náš pes a jestli jsme byli dostatečně důslední a rázní. U některých psů je vidět zlepšení okamžitě, některým to trvá mnohem déle, než pochopí, kde je jejich místo.

Pro některé psy se budou muset tato pravidla stát součástí jejich každodenního soužití s rodinou. Některým psům bude nutné čas od času připomínat, jaká pravidla jsme stanovili.

U velmi dominantních psů si budeme muset dávat pozor, abychom nedělali nevědomky chyby, protože bychom byli brzy ve stejné situaci jako na začátku práce s nápravou našeho psa, ne-li horší.

Snažte se svého psa pozorovat, vyhodnocovat jeho chování, abychom mohli být stále alespoň o ten jeden krok napřed. Svoje vůdčí postavení posílíme cvičením poslušnostních cviků. Každý pes potřebuje základní výcvik poslušnosti a pro alfa psa toto platí dvojnásob. Nemusíte čekat než začne respektovat všechny členy domácnosti, stačí když respektuje jednoho a od něj přijímá příkazy.

Na výcviku se mohou podílet všichni členové domácnosti. Cvičení poslušnosti vlastně trvá celý život. To, že se nám podaří situaci ve smečce srovnat neznamená, že máme dobře vychovaného psa a že máme situaci v kapse. Povely musíme pořád opakovat a poslušnost a respekt se musí stát součástí našeho života se psem. Ve smečce také alfa pes čas od času připomíná ostatním, kdo je tu šéfem.

Dobře vychovaný pes je šťastný a život s ním je potěšení. Aby mohl být spokojený, je potřeba mu najít nějaké zaměstnání, nějaké aktivity, aby se fyzicky i psychicky vybil. Výcvik spojuje obojí, navíc utužuje vztah mezi námi a naším psem.

Časem se z nás a psa stane sehraná dvojice. Správně a dobře vychovanému psovi můžeme dát více svobody, volnosti, protože nás respektuje a poslouchá, Můžeme s ním kamkoli jít, s kýmkoli se setkat, protože ho máme pod kontrolou.

Náš pes bude sebejistější, protože ví, co se od něj očekává. Ví, že my, jako jeho vůdci, ho ochráníme a vyřešíme jeho případné problémy, dáme mu najíst a máme ho rádi, a on je spokojený a sebevědomý. Ví, kde jsou nastavené mantinely.

Nemusí se zatěžovat odpovědností za smečku, kterou máme my. A my si pak užíváme přítomnost našeho psího kamaráda, který je nám oddaný.

Čerpáno z odborné literatury

Tajemství zvířecí duše: jaké jsou psí city

Představte si, že se ocitnete na psí planetě. Asi vás psi budou považovat za dost hloupé, protože neucítíte, že za rohem leží šunka, když oni to vědí naprosto přesně. Třeba by z toho usoudili, že jste méněcenní a že pravděpodobně nemáte ani žádné emoce, natož myšlenky.

Tak nějak to mají psi ve světě lidí. Jenom proto, že fungují jinak, různí vědci považovali za nutné zkoumat to, co každý pejskař bezpečně ví: jestli psi vůbec něco cítí nebo jestli myslí. A nebo jestli všechno, co udělají, je jen pudová záležitost. S pudy to samozřejmě souvisí, nicméně podle etologů mají zvířata podobné emoce jako lidé.

Když se stydí

Radost nebo strach asi psovi nikdo upírat nebude, ale psi cítí třeba i stud a také poznají, když se jim někdo vysmívá. Sice patrně nerozumí tomu proč, ale výsměšný tón rozeznají a stresuje je to.

„Stud vidíme zcela běžně, když zvíře vykonává potřebu často hlavně citlivější jedinci hledají samotu a když se na ně koukáte i z dálky, potřebu neudělají, dokud se neotočíte zády,‘ říká MVDr. Alexandr Skácel, který patří k jedněm z velmi mála psích psychologů v Česku.

Psi jsou schopni dokonce altruismu, tedy něčeho, co si mnohdy přivlastňují lidé. „Altruismus lze pozorovat často například v případech, kdy je majitel nemocný, má infarkt či mu teprve hrozí. Pes si mu sedne na hrudník a zahřívá jej. Také se stává, že například vzbudí pána v domě, ve kterém začalo hořet, přestože ho to může stát jeho vlastní život,‘ uvádí několik příkladů Alexandr Skácel.

Podle něho se pes také umí krásně zamilovat a nejen to. Umí prý žít i v milostném trojúhelníku. „O tom by se dala napsat celá kniha,‘ říká veterinář a psí psycholog.

Smysl pro humor

Pes prý není ochuzen ani o další vlastnost, kterou si pro sebe mnohdy uzurpují lidé, a to je smysl pro humor. Tato skvělá vlastnost, kterou na lidech tolik oceňujeme, není cizí ani psům.

„Smysl pro humor psíci určitě mají, kolikrát vymyslí něco tak důmyslně žertovného, že se zastavíte a trvá to pár vteřin, než se začnete hurónsky smát a v duchu si říkáte, toto já bych nevymyslel,‘ uvádí Alexandr Skácel.

Samozřejmě, tak jako ne každý člověk má smysl pro humor, nemá ho ani každý pes. I jedinci téhož plemene se od sebe pochopitelně povahově liší.

Smutek a zapomnění

Obecně se ale dá říci, že psi potřebují být součástí smečky (tedy rodiny, ve které žijí). Samozřejmě respektují (nebo by měli) její hierarchii, ale potřebují se cítit její součástí a strádají, pokud jsou odsunuti někam na okraj.

Jestliže vás zajímá, jestli po vás bude pes truchlit, když ho opustíte, vězte, že pravděpodobně ano. Jak dlouho je ale individuální. „Známe případy, kdy pes chodil na hrob svého pána několik let. Ale je to skutečně různé. Průměrně trvá tři měsíce, než pes svého pána vytěsní z hlavy,‘ uvádí Alexandr Skácel.

Pro psa je ale to, že přijde o „svou smečku‘ většinou velkým zklamáním a nevyrovnává se s tím snadno.

V dětské říši

Zcela zvláštní kapitolou je vztah psa a dítěte. Média každou chvíli přinesou tragické příběhy dětí pokousaných psem. Je ale na vině opravdu pes? MVDr. Skácel k tomuto problému říká: „Pes většinou nenapadne dítě, protože jasně cítí dětskou energii bezelstnosti.

Když bude dítě tahat psa za ocas, pes se líně otočí, aby na něj viděl, ale nechá si to většinou líbit nebo odejde. U dospělého v tahání za ocas cítí skrytou agresi, která je tam obsažena skoro vždycky. A tak zavrčí, ožene se a řečí těla dá najevo, že mu to vadí.

„Když to tedy shrnu, pes umí rozlišit a vnímat lidskou bezelstnou energii a energii se záměrem a skrytou agresí. A podle toho reaguje.

Přibližně 90 až 95 procent napadení dospělého jedince psem je způsobeno člověkem, zbytek pak nádorem mozku, hladem, pachem krve a podobně. Agresívní pes z podstaty je mimořádnou okolností, kdy se sejde více faktorů současně.

Například stres z malého prostoru, z dlouhodobého uvázání, z horka, nenadálého hlasitého zvuku a tak dále.‘

Co vydrží

Každý majitel psa musí mít své zvíře vždy pod dozorem. Rodiče by také své dítě se psem neměli nikdy nechávat o samotě. Děti přirozeně všechno zkouší, a tak mohou testovat, i co pes vydrží.

To by žádný rodič neměl dopustit, a pokud ano, nese vinu za to, co se případně stane, jen on, nikoli pes. Dříví štípat na sobě přece nikdo nenechá a nemůžete to chtít ani po psovi.

Jsou to živé bytosti a jako takové si zaslouží respekt.

Není potřeba dělat ze psa člověka, kupovat mu speciální psí wellness masáže nebo značkové obojky to je extrém, který psovi nic pozitivního nepřinese. Pro psa bude nejlepším wellnessem pořádná procházka s páníčkem a podrbání za uchem. A to by mu každý dobrý majitel měl dopřát.

DENISA HAVELDOVÁ

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *