Alkohol – lék či jed?

Spotřebitel

Pití alkoholu je u nás hodně oblíbené. Až natolik, že jsme v jeho spotřebě s Francouzi druzí v Evropě, více se pije jen v Litvě. Pětině z nás navíc hrozí závislost.

Alkohol je u nás dostupný, čehož i často využívají děti, i ty školou povinné. Rodiče se pak diví, že vidí i opilé školáky. Jenže děti jen napodobují, co vidí doma.

A tam na nějaké oslavě alkohol nikdy nechybí.

Alkohol je tedy považován za zlo, ale je to tolerovaná špatnost, Bývaly však doby, kdy byly alkoholické nápoje považovány za lék, za středověku ho v ředěné formě popíjely i děti.

Pivo – každodenní chleba českého národa

Zdroj: Shutterstock

Jed

V první části jsme zmínili počátky konzumace alkoholu. Dostali jsme se až do středověku, kdy se začaly šířit destiláty. Jejich popíjení už ale mělo na zdraví uživatelů znatelný vliv. Ukázalo se, že destilovaný alkohol může vést při nadměrném pití k zdravotním problémům. A nejen to, opilecké chování začíná být považováno za nevhodné, vadící.

Na začátku 19. století byl objeven čistý etanol.

Začalo být jasné, že všechny nápoje, ze kterých mají konzumenti nejprve opojnou náladu, kterou však při pokračujícím pití může vystřídat útlum i ohrožení života, mají společného jmenovatele – alkohol.

A všichni se tedy začínali ptát, zdali je alkohol neškodný, případně jak velikou je hrozbou. Vědci mu přiznali toxicitu a možnost hrozící závislosti. Z alkoholu se stal problém, z pomocníka se stal nepřítel.

Pomocníkem zůstal jako desinfekční prostředek či rozpouštědlo.

Vysuší škodliviny?

Byl to zlomový okamžik. Do té doby byl totiž dokonce alkohol doporučován lékaři jako lék. Podle přednosty Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK docenta Karla Černého je například sousloví suché víno právě dědictvím této doby.

Tehdy bylo totiž rozšířeno mínění, že dobře prokvašené víno umí vysušit škodlivosti z lidského organizmu. Také nejrůznější destiláty se míchaly s kořením a bylinami a staly se tak oblíbeným prostředkem například k nápravě trávení.

Dodnes některé z nich dobře známe – fernet, becherovka nebo jakamarus, u našich západních sousedů třeba Underberg.

• Čtěte také:
• Kdo vlastní české pivovary?
• Rekord Budvaru: loni poprvé vyvezl přes milion hektolitrů piva
• Spotřební daň u vína – ano, či ne?

Způsobuje rozvrat

Když si přečteme, jaká nebezpečí nám při kamarádství s alkoholem hrozí, měli bychom se ho logicky vzdát. Už proto, že zde hrozí nebezpečí závislosti.

Dlouhodobé pití alkoholu má podle odborníků vliv hlavně na lidskou psychiku. Ten vliv je komplexní a nedobrý.

Nejvíce škodí poznávacím funkcím – zhoršuje se schopnost abstraktního myšlení, alkoholici se špatně učí novým věcem, mají horší úsudek. Kromě těchto funkcí alkohol také ovlivňuje citovou sféru a sociální chování.

I když existují zlehčující názory na vliv alkoholu, jasné je, že v malých dávkách sice způsobuje euforii, tu ale záhy vystřídá deprese. Alkoholici také často přeceňují vlastní schopnosti, bývají agresívní. Na konci přátelství s alkoholem bývá závislost – alkoholik pak ničí své pracovní a rodinné vztahy, nakonec zcela rozvrátí svou osobnost fyzicky i psychicky.

Na nabídku piva, vína nebo destilátu narazí na prahu dospělosti, a někdy i dřív, téměř každý. Měl by na to být připraven. Zde sehrává důležitý vliv rodina. V úvodu jsme zmínili, že oslava se dnes bez alkoholu zpravidla neobejde, patří k naší sociální normě. Ta se pomalu mění.

Když opomineme, že si tak lidé ničí dobrovolně sami život, společnost stojí léčba alkoholiků a jejich dalších nemocí spojených s konzumací alkoholu nemalé peníze. Proto vyspělé společnosti přijímají určité regulace spojené s konzumací alkoholu, jako je například nulová tolerance při řízení motorových vozidel.

Proto umírá na silnicích méně lidí než dříve, i když zaznamenáváme nárůst automobilové dopravy.

U těch nejmladších, generace Z není zaznamenán tak vysoký sklon k alkoholu a ke kouření, jako u předchozích generací. Raději totiž sedí u PC nebo telefonu a hrají hry. Zatím je to hodnoceno spíš kladně, nebezpečí, že byla jedna závislost nahrazena druhou, zde ale hrozí.

Alkohol: Lék a prevence, nebo jed a karcinogen?

Zasloužilý kardiolog profesor Milan Šamánek tvrdí, že víno je prevence a máme ho pít pokud možno denně, a to v množství u žen od 1 až 3 deci, u mužů od 2 až třeba do 5.

Senioři by podle něj měli pít více než pijí, a i naše děti bychom měli naučit kdy a jak začít pít. Mnozí lékaři i vědci jsou ze slov svého uznávaného kolegy mírně zděšeni, ale otevřeně ho příliš nekritizují. Kde je pravda?

„Je jasně prokázáno, že alkohol v malých dávkách je zdraví prospěšný,“ uvedl v pořadu Pro a proti profesor Milan Šamánek.

Podle něj víno v dávce 20 g denně nikomu nemůže uškodit. Kromě srdce prospívá přiměřená konzumace alkoholu i játrům, tvrdí kardiolog.

„Je jednoznačné, že abstinenti proti pijákům mají steatózu jater jen ve 28 %, zatímco pijáci ve 40 %,“ dodal lékař.

Námitky oponentů zpochybňující jeho tvrzení považuje Šamánek za „anekdotální výroky.“

Šamánek: „Celý život se bojíme ztvrdnutí jater jako následek pití velkého množství alkoholu. Před osmi lety se objevila první zpráva o tom, že malé množství alkoholu zlepšuje steatózu, tedy ztučnění jater. Vědci zjistili, že když se pije víc, prospěšných enzymů přibývá, než když se pije málo nebo vůbec.“

• Biochemik alkoholu a rektor Karlovy Univerzity profesor Tomáš Zima odmítl, že by byla prospěšnost malých dávek alkoholu tak „jasně prokázána.“
• Zima: „Řada prací ať z Itálie, Spojených států nebo z Asie říká, že pokud konzumujete více než 80 g alkoholu denně, což je 4 až 5 deci vína, tak máte sedminásobně zvýšené riziko cirhózy, jiná práce říká čtyřnásobně.“
• „Výsledky analýz a studií, o které se kolega Šamánek opírá, byly podrobeny kontrole a zjistilo se, že efekt na kardiovaskulární systém platí jen pro určité velmi definované skupiny,“ připomněl vědec.
• Navíc, alkohol nemá vztah jen ke kardiovaskulárnímu systému, ale také vyvolává rakovinu.
• „Dávka, kterou označuje Světová zdravotnická organizace za zvyšující riziko rakoviny se pohybuje kolem 20g alkoholu denně, což je zhruba ta jedna sklenička,“ dodal biochemik.
• Ten zmínil, že je „jednoznačné, že kolem 60 % nádorů v oblasti dutiny ústní, horních cest dýchacích a trávící soustavy je právě vyvoláno alkoholem a kouřením nebo jednou z těchto látek.“
• „Publikují se různé práce, svět je zaplaven různými články, řada z nich vzniká i podvodně, a to může klamat i odbornou veřejnost, včetně některých kolegů,“ upozornil Tomáš Zima.

Související příspěvky

Téměř všichni patnáctiletí mají zkušenost s alkoholem, policie zvýší počet kontrol

Je Česko nejdekadentnější zemí světa?

Roste počet žen závislých na alkoholu. A může za to emancipace, tvrdí odborník

Děti holdují alkoholu. Důvody? Tolerantní společnost i levné pití, tvrdí primář

Alkohol je přece lék!

– Než se dostaneme k vlivu alkoholu na dospělý organismus – co říkáte jako dětský kardiolog průzkumům, které říkají, že české děti jsou evropská špička v pití alkoholu?

Pro děti platí přísný zákaz alkoholu, to je bez debat. Stejně jako pro těhotné a kojící ženy. Důvod je jednoduchý, ale o to závažnější – poškození mozku. Mozek se vyvíjí až do sedmadvaceti let.

Každý gram alkoholu jej v tomto období poškodí. Samozřejmě, čím mladší mozek, tím větší poškození.

Bohužel u nás je běžné, že otec pije pivo a klidně dává napít svému malému synkovi a všichni ho plácají po zádech, že je pašák, že už pije. To je špatně.

– Ale jak chcete dětem zakázat pít, když vidí, že my pijeme?

Nesmíte jim nic zakazovat. Je třeba s nimi o alkoholu mluvit. Ale ne, až jsou v pubertě. To je pozdě. Co nejdřív, klidně jakmile budou takzvaně brát rozum, ve čtyřech v pěti letech, a uvidí vás s pivem nebo vínem.

Musíte dítěti vysvětlit, že alkohol je dobrý, proto ho pijete, a že ho také budou moct pít. A že když ho budou pít střídmě, mohou ho konzumovat celý život. Ale začít s ním mohou, až jejich mozek bude vyvinutý, jinak je nečeká v budoucnosti nic hezkého.

Klidně jim dejte líznout, ale doprovoďte to slovy: Beztak ti to ani nechutná, protože tvůj mozek to nechce, ví, že teď je to pro něj jed.

– To zní dost idealisticky.

I mně to zprvu znělo jako pohádka, ale je dokázáno, že právě tento přístup funguje. Čísla ze Spojených států hovoří jasně, za deset let se snížila zkušenost nezletilých s alkoholem o šest procent a významně ubylo opilých mladých osob, zatímco s marihuanou a drogami ne.

Podmínkou ovšem je, že to dítěti vysvětlíte – ne zakážete – opravdu dřív, než s alkoholem začne. Ve Spojených státech mají také atraktivní počítačové hry pro děti o alkoholu. Také je nezbytné, aby společnost netolerovala opilé děti a aby z toho byly tresty a ostuda i pro rodiče.

Jde o to, naučit děti nepít alkohol, aby, až vyrostou, mohly začít pít správně.

– Vy říkáte, že pití alkoholu je pro dospělé prospěšné. Když je alkohol dobrý, proč se tedy veřejně odsuzuje?

Tomu taky nerozumím. Přitom pokud jde o prospěšnost alkoholu pro lidský organismus, nejde opravdu o nic nového. Když pominu, že alkohol používali ve své praxi lékaři už před tisícovkami let, jak je dobře známo. Nová éra začala v roce sedmdesát devět.

Tehdy jeden student dostal za úkol jako svou doktorandskou práci zjistit, jak je to na světě s úmrtností na alkohol. Objevil, že tam, kde se pije tvrdý alkohol, je úmrtnost podstatně větší než tam, kde se pije víno.

Tato práce vzbudila velkou pozornost a na studium účinků alkoholu se najednou dalo mnohem víc lékařů a vědců. A postupně se začínalo zjišťovat, že malé množství alkoholu snižuje úmrtnost na infarkt myokardu. Že navíc hned poté, co jste infarkt prodělal, byste měl začít alkohol pít.

Když budete hned po infarktu pokračovat v pravidelném pití malého množství alkoholu, máte dva- až třikrát menší pravděpodobnost, že se vám infarkt vrátí.

– To je pravý opak toho, co mnoho lékařů svým pacientům říká.

No ano, v mnoha nemocnicích můžete slyšet, jak lékař přikazuje po infarktu přísnou dietu a naprostou abstinenci. Je to nesmysl. Totéž platí i o hypertenzi, tedy vysokém tlaku.

– Na vysoký krevní tlak přece nesmíte pít alkohol, jinak se dorazíte.

To není pravda. U vysokého krevního tlaku malé množství alkoholu snižuje úmrtnost. Jednoznačně.

– Mluvíte vážně?

Naprosto. Z lékařského hlediska je nejvýznamnější kladný dopad alkoholu na dvě nejčastější příčiny úmrtí u nás a těmi jsou srdeční infarkt a mozková mrtvice. Tam je díky pravidelné konzumaci malého množství alkoholu snížení úmrtnosti o třicet až padesát procent.

Dále střídmá konzumace alkoholu zpožďuje výrazně nástup cukrovky a zlehčuje její průběh. Alkohol nám prodlužuje život, když to tak mám říct. My lidé nejsme projektováni na tak dlouhý život, naše tělo nepočítá s tak vysokým stářím, jehož se dožíváme.

Konzumace malého množství alkoholu nám s tím dokáže pomoct.

– Takže alkohol je prospěšný i pro ty, jimž nehrozí infarkt nebo mrtvice?

Samozřejmě. Je prokázáno, že pravidelné a dlouhodobé pití malého množství alkoholu prodlužuje život a jste ve stáří čilejší, bystřejší, celkově v lepší kondici. Mozkově i fyzicky.

Dokonce britská psychiatrická společnost vydala takzvané guidelines, tedy závazná doporučení, že lidé nad pětašedesát by měli každý den konzumovat zvýšené množství alkoholu, než je ono takzvané malé, jež se obecně doporučuje.

A když už takové doporučení vydají angličtí psychiatři, mezi kterými sedí mnoho abstinentů…

– Vy jste jen nezkoumal cizí práce o účincích alkoholu na lidské zdraví. Sám jste také provedl pokus.

Náhodou jsem se setkal s inženýrem Vajčnerem ze Znovína, a tak jsem se ho zeptal, jestli by nám nedal víno, abychom mohli i my reálně otestovat závěry těch všech prací našich kolegů.

Souhlasil, a tak jsme se rozhodli pro krátkodobý vědecký pokus, jehož výsledky jsou koneckonců k dispozici. Vyšlo to jednoznačně pozitivně.

Že malé množství alkoholu konzumované pravidelně snižuje všechny ukazatele, jež signalizují přicházející infarkt nebo nástup aterosklerózy a mnohé další nemoci.

– To se pak ale nesmíte divit, že vás někteří označují za propagátora pití alkoholu.

Přitom já jen říkám, co všechno alkohol umí, co je prokázáno. Na celém světě se ví, že malé množství alkoholu snižuje úmrtnost – teď bych mohl dlouho vyjmenovávat na co všechno, není toho málo – a prodlužuje život. A že velké množství alkoholu, obzvlášť konzumovaného najednou, úmrtnost naopak zvyšuje. Tato křivka je prostě jasná. Ví se to už dlouho.

– Co si mám představit pod pojmem malé množství alkoholu? Je stejné pro ženy i pro muže? Říká se, že ženy mají pít méně. Jak máme správně pít? Jak často je často?

Dávky pro ženy jsou skutečně nižší, neboť ženy mají sníženou aktivitu enzymu alkohol-dehydrogenázy, který rozkládá alkohol.

Množství alkoholu, o němž mluvíme jako o zdraví prospěšném, je dvacet až čtyřicet gramů čistého alkoholu na den pro muže a deset až třicet pro ženu. Nejlepší dopad na zdraví má dlouhodobé pití alkoholu pravidelně pět až sedm dní v týdnu.

V podstatě se dá doporučit, aby navečer k jídlu vypili muž se ženou společně láhev vína. Důležité jsou i rituály s pitím spojené, žádný spěch, vypjaté situace, ale klid, pohoda.

– Mluvíme vlastně jen o víně. Jenže alkohol zdaleka není pouze víno.

Stejné účinky jako víno má i tvrdý alkohol, ale toho můžete samozřejmě vypít podstatně menší množství, neboť obsahuje vysoké procento alkoholu.

Pivo pak bývá z hlediska dopadů konzumace alkoholu na zdraví hodnoceno nejméně kladně. Když to zjednoduším – má příliš málo alkoholu a příliš mnoho balastních látek. Avšak z hlediska zdraví jde o alkohol. To on je prospěšný.

Říká se, že víno je lepší kvůli dalším látkám, jež obsahuje. To se však neprokázalo.

– To je onen známý francouzský paradox, kdy se lidé, co jedí tučné, ale pijí víno, dožívají delšího věku?

Ano, tady se ovšem zaměnily pojmy. Je pravda, že pravidelné popíjení vína spolu s takzvanou středomořskou dietou má příznivý dopad na zdraví. Ale znovu opakuji, že za to může alkohol ve víně, a ne víno samo o sobě.

Samozřejmě výrazně k dobrému výsledku přispívají rituály, jež při pití v zemích kolem Středozemního moře dodržují. Nespěchají s jídlem ani pitím, často si víno ředí vodou. Dodržují siestu.

To všechno jsou z hlediska životosprávy důležité, prospěšné věci.

– Když jsme u Středozemního moře, nemohu si nevzpomenout na otázku: je červené víno opravdu zdravější než bílé?

Tak do této nekonečné debaty bych se pouštěl jen nerad. Zjednoduším to – i na to existují výzkumy a ty prokázaly, že z hlediska dopadů na zdraví je mírně, opakuji mírně prospěšnější víno bílé. Ale jinak vám můžu říct, že v tom není příliš rozdíl. Pijte, co vám chutná — bílé nebo červené víno.

– Co na to játra? Nepropiju se ve jménu oddálení infarktu k cirhóze jater?

To je další mýtus, jenž platí pouze o velkých dávkách alkoholu. Při střídmém pití je to právě naopak. Malé množství alkoholu játra chrání. Dá se říct, že pravidelné pití malých dávek alkoholu je prevencí před ztučněním jater a cirhózou.

– Takže střídmě jíst, hýbat se a pít sklenku až dvě vína každý den – je tohle recept na zdravý život?

Jednoznačně. Člověk má jíst všechno, ale v malém množství. Žádné šílené jednostranné diety. Pak je třeba se hýbat. Stačí trochu, ovšem každý den. A stejně tak pít trochu, ale každý den.

– Jak se vůbec dětský kardiolog dostane ke zjištění, že alkohol je lék?

Musím přiznat, že mne velmi irituje, když o mně lidé říkají, že propaguji alkohol, protože pocházím z Moravy. Jsem ze Zborovic od Kroměříže, to není vinařský kraj. U nás byly švestky, pálila se slivovice, ale v naší rodině jsme nebyli zvyklí pít. Já jsem se k vínu dostal mnohem později.

Když jsem po studiích dostal umístěnku do Uherského Hradiště, tak mi pacienti občas nosili ochutnat své víno. To se před šedesáti lety slušelo, přinést své nejlepší víno jako poděkování za vyléčení. Někdy vybírali i dva týdny, co mi mají přinést, aby mě uctili, a mně to vůbec nic neříkalo.

Já jsem v podstatě nepil a neměl jsem k pití žádný vztah.

– Ještě řekněte, že jste patřil k těm, co považovali alkohol za metlu lidstva.

Víte, že ano? Je to vskutku paradox. Do vína, jeho výroby i konzumace mě nakonec zasvětil pan primář Váňa, který měl nádherný vinohrad. Tehdy jsem se vlastně naučil trochu rozumět vínu. Ale i poté, co jsem už leccos o víně věděl, jsem nadále žil u vědomí právě onoho známého, že alkohol je metla lidstva, zkrátka že je třeba si na něj dávat pozor.

– Tak proč jste názor změnil?

Rád bych upozornil, že jsem jej ani moc nezměnil. Ony jsou totiž dva druhy konzumace alkoholu. Jeden je ten, o němž se bavíme my, což znamená pít malé množství a často. Pak je druhá kategorie konzumentů alkoholu, ti končí u kolegů, jako je Karel Nešpor, kteří se zabývají alkoholiky, již jsou ubozí stejně jako narkomani. Ovšem jejich pití nemá s tím, o kterém mluvím já, nic společného.

– Podle Národního protidrogového koordinátora jsou vlastně závislé dva milióny Čechů a Češek, již pijí alkohol pravidelně každý den.

To je nesmysl. Každodenní střídmé pití neznamená alkoholismus. Naopak může být zdraví přínosné. Je hloupost míchat do tohoto typu konzumace alkoholu problematiku alkoholiků. Nechápu, proč to někteří lidé dělají a proč se snaží alkohol tak démonizovat.

Už se přece ví, že sklon k alkoholismu je dán z velké části geneticky. Rodiče alkoholici bohužel mají velmi často děti alkoholiky. Potvrdily to studie, kdy děti alkoholiků vychovávali rodiče abstinenti, ale děti stejně nakonec jako alkoholici skončily.

– Jak jste se dostal od dětské kardiologie k alkoholu? Přes dětské závislosti?

Vůbec ne. Byla to čistá náhoda. Dělám dětskou kardiologii šedesát let. Na začátku mé praxe profesor Jonáš psal ve své knize, vyšla, tuším, kolem roku padesát sedm, že vrozené srdeční vady patří patologickým anatomům, že se jimi my, kliničtí kardiologové, nemáme zabývat.

A dnes je situace taková, že ze všech dětí, co mají vrozenou srdeční vadu, umírá méně než jedno procento.

Víte, co to je pro mě za štěstí, že jsem se ve svém krátkém životě dožil tak obrovského medicínského skoku z absolutní beznaděje na téměř sto procent úspěšnosti? Podle auditu, jejž dělala mezinárodní komise kardiochirurgů, jsme v Česku jedni z nejlepších na světě. To je můj životní úspěch. Dětská kardiologie.

A přitom před pár lety jsme dostali s kolegyní Urbanovou první cenu Mezinárodní organizace pro révu a víno (OIV) za knihu o víně. Tomu říkám paradox. Protože když to trochu nadnesu, k alkoholu mě dostala nuda, která začala narůstat v dětské kardiologii.

– Nevypadáte zrovna na člověka, jenž nemá co dělat a který se nudí.

Dětskou kardiologii miluju, je to mé životní poslání, ale nastala situace, kdy všechny zásadní věci byly vyřešeny, vyzkoušeny a zavedeny do praxe a běželo to samo. Podařilo se nám zavést u nás prenatální diagnostiku. My už víme před narozením, s jakou vadou se dítě narodí. To jsou celosvětově úžasné věci, kdysi nemyslitelné.

Takže když tohle všechno už bylo, jaksi jsem před sebou najednou neviděl žádnou velkou výzvu. Tak jsme si řekli, že nastal čas, abychom se my pediatři začali zabývat vznikem aterosklerotických změn a infarktů myokardu už v dětství.

Do té doby se uvažovalo, že jde o nemoci dospělých, ovšem my předpokládali, že je na ně zaděláno právě již v dětství. Začali jsme problematiku studovat a při tom se nám opakovaně objevovalo, že alkohol působí příznivě na infarkty a všechny možné nemoci s tím spojené.

Já jsem si říkal: Ježišmarjá, to musí být omyl, to přece nejde, vždyť o alkoholu všichni víme, že je to metla lidstva, buněčný jed, že se na něj umírá.

– Vy jste si to myslel také?

No jistě, tak se to učilo i na školách, to byl před desítkami let ofi -ciální postoj. A bohužel je mnohde dodnes. Ovšem mě to tak zarazilo, že jsem začal problematiku alkoholu studovat. Zjistil jsem, že, jak už jsem řekl, požívání alkoholu je dvojí.

Jedno, to správné a zdraví jednoznačně prospívající, což dokazovaly vědecké studie a práce, tedy pití malého množství alkoholu každý den a dlouhodobě. A druhé, kdy se konzumuje velké množství alkoholu najednou, což je pro zdraví devastující, jak bylo dobře vidět na severských zemích.

Bylo nezpochybnitelné, že alkohol v malých dávkách lidskému tělu vyloženě prospívá, takže jsem to prostě musel publikovat. Myslím, že poprvé v roce dva tisíce.

– Tušil jste, jakou tím vyvoláte u mnohých svých kolegů nevoli?

Ale když jsme o tom byli přesvědčeni, bylo vědecky, lékařsky i lidsky správné tyto závěry zveřejnit. Většina z vás nemá způsob, jak se k těmto datům a výzkumům dostat, přitom jsou to důležité informace. Proto považuji za svou povinnost takové zásadní zjištění sdělit. Říct nahlas: Je to tak, alkohol není jen škodlivý, právě naopak. Vy jste to nezkoumali, já ano, a proto říkám: Je to tak.

PROFESOR MUDr. MILAN ŠAMÁNEK, DrSC., FESC se narodil v roce 1931 ve Zborovicích u Kroměříže. V roce 1977 založil dětské kardiocentrum v motolské nemocnici a stal se jeho přednostou. Byl mnohaletým členem evropských i světových výborů dětské kardiologie.

Poté, co dostal českou dětskou kardiologii mezi světovou špičku, zaměřil se na prevenci aterosklerózy a ischemické choroby srdeční.

Při tom náhodou narazil na mnohé výzkumy, jež prokazují nezpochybnitelné pozitivní a léčivé účinky pravidelného a střídmého pití alkoholu nejen na tyto nemoci, ale celkově na lidské zdraví.

Za knihu Víno na zdraví získali s docentkou Urbanovou v Paříži první cenu Mezinárodní organizace pro révu a víno (Organisation Internationale de la Vigne). V roce 2010 mu bylo prezidentem republiky uděleno státní vyznamenání: Medaile za zásluhy I. stupně.

Celní a devizové předpisy

Pro vstup a pobyt na území cizího státu musejí občané ČR splňovat podmínky stanovené jeho zákony. Ke sdělování aktuálních podmínek vstupu a pobytu na území cizího státu je příslušný zastupitelský úřad daného státu.

Následující informace jsou určeny k základní orientaci.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR proto doporučuje českým občanům, aby si před cestou ověřili u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda se podmínky pro vstup a pobyt nezměnily

Norsko má velmi přísné předpisy pro dovoz a vývoz některých druhů zboží; je možno do nich nahlédnout na webové stránce http://www.toll.no V hotovosti lze bez omezení dovézt nebo vyvézt bankovky a mince v hodnotě max. 25.000 NOK. Vyšší částku je nutné přihlásit a zapsat do předepsaného formuláře; najde-li kontrola vyšší nepřiznanou částku, zabaví ji a uloží pokutu.

Zákaz dovozu nápojů s vyšším než 60 % obsahem alkoholu, narkotik, jedů a léků (léky dovoleny pouze v menším množství pro osobní potřebu, doporučuje se mít potvrzení lékaře, nejlépe v angličtině), dále zbraní, střeliva a zábavné pyrotechniky (bez speciálního povolení), ptáků a exotických zvířat.

Bezcelně je možno dovézt zboží v hodnotě do 6.000 NOK (při návštěvě mimo Norsko do 24 hod. do 3.000 NOK), tato částka zahrnuje též alkohol a tabák.

Množství alkoholu a tabáku, které lze do Norska bezcelně dovézt: 1 litr lihovin a 1,5 litru vína a 2 litry piva a 200 ks cigaret nebo 250g tabáku a 200 ks tabákového papíru.

Kvóta lihovin může být vyměněna za 1,5 litru vína nebo piva, zatímco kvótu na víno lze vyměnit za stejné množství piva. Kvóta na tabák může být vyměněna za 1,5 litru vína nebo piva.

Alkohol mohou dovážet pouze osoby starší 18 let, alkohol s obsahem 22% a více pouze osoby starší 20 let. Masa a mléčných výrobků lze do Norska ze zemí EHP bezcelně dovézt celkem max. 10 kg.

Pro osobní spotřebu je možné dále bez dalšího povolení dovézt do 10 kg ovoce a zeleniny, do 25 ks řezaných květin, do 3 kg cibulí či hlíz květin, do 5ks pokojových rostlin z evropských zemí a do 50 balení semen.

Bez speciálního povolení není možné dovézt brambory v jakémkoliv množství.

Informace o předpisech pro dovoz psů a koček lze získat na http://www.mattilsynet.no a v zásadě znamenají, že takové zvíře musí mít identifikační čip, musí být vybaveno pasem EU (EU Passport) a doklady o provedeném očkování proti vzteklině a dalších prohlídkách. Viz též informace Státní veterinární správy na http://www.svscr.cz

Otrava – Wikipedie

Průběh otravy u skotu

Otrava je chorobný stav vyvolaný přítomností jedu v organismu. Jako na otravu lze též pohlížet na chorobu, jejíž hlavní negativní účinek pochází z jedů produkovaných patogeny (platí např. pro tetanus).

Příčiny otrav

Droga jako možná příčina otravy

Úmyslná otrava

• Sebevražedný úmysl, velmi často pouze demonstračního charakteru, tvoří naprostou většinu otrav (až 90 %), průměrný věk otrávených činí 25 let. Nejčastějšími prostředky jsou běžné léky (zvláště na spaní) velmi často v kombinaci s alkoholem.
• Pokus o vraždu.

Nenáhodná otrava

• Užívání drog.

Náhodná otrava

• Děti ve věku 1–5 let (léky, kosmetické přípravky a jiné chemikálie).
• Dospělí při výkonu povolání (např. při práci v prostředí s vyšší koncentrací toxických plynů či par, v zemědělství či v průmyslu).
• Náhodná záměna – trvalým zdrojem otrav je nalévání jedovatých látek do lahví od nápojů.
• Otravy zplodinami při hoření, nejčastější je otrava oxidem uhelnatým, která má též nejvíce smrtelných následků. Moderní materiály uvolňují například i chlór, fosgen a kyanovodík.
• Otrava jídlem či pitím – zejména jedovatými houbami nebo nevhodně skladovaným jídlem, často s výrazně překročenou dobou minimální trvanlivosti. Fugu, maso čtverzubců rodu Takifugu – může vést při špatné přípravě ke smrtelným nehodám. Příčinou je jed tetrodotoxin, který se především vyskytuje ve vnitřnostech ryb
• Otrava vodou je termín používaný pro naředění vnitřního prostředí organismu způsobeného příjmem čisté vody.
• Infekce ze znečištěné vody je častá zejména v tropických oblastech, v našich podmínkách je spíše výjimečná, např. u nevhodně udržovaných studní.
• Uštknutí hadem, kousnutí jedovatým živočichem či podráždění jedovatou rostlinou (např. bolševník velkolepý)

Rychlost vzniku otravy

Rozlišujeme akutní otravy (vzniklé následkem jednorázového přijetí velkého množství jedu, například konzumací muchomůrky zelené či uštknutím taipana) a chronické otravy (vzniklé následkem dlouhodobého přijímání nízkých dávek kumulativního jedu, např. většina otrav těžkými kovy).

První pomoc při otravě

• Pokud lze, přerušit působení jedu. Především se jedná o přivedení čerstvého vzduchu při otravě plynem. Zvracení má vysoká rizika a je lépe jej nevyvolávat. U kontaktních jedů je žádoucí odstranění oděvu a omytí kůže nebo sliznic (výplach oka).
• Zjistit příčinu a zajistit vzorek (obal, zbytky smaženice …)
• Obrátit se na odborníka (155 nebo toxikologické středisko 224915402 – nonstop konzultace)

Lékařskou pomoc poskytovanou v případě otravy lze rozdělit zhruba do tří oblastí:

1. Odstranění jedu z organismu a zamezení jeho dalšího přijímání. Jedná se především o výplach žaludku, zřídka vyvolávání zvracení v případě požití. Některé jedy kolující v krvi lze odstranit dialýzou (umělou ledvinou).
2. Zásahy proti účinkům jedu a jejich tlumení použitím léků, umělou plicní ventilací apod.). Účinných protijedů je bohužel velmi málo, většina otrav je však léčitelná jen podporou životních funkcí.
3. Podání séra proti patřičnému jedu (např. antitoxin proti tetanu, sérum proti kobřímu jedu) je spojeno s výrazným rizikem anafylaktického šoku.

Příklady otrav

Hlavní příznaky otravy mědí.

Otrava leptavými látkami

Pojmem leptavá látka se myslí kyselina nebo zásada, nejčastější otravou je požití, při kterém dochází k poleptání. Základní první pomoc spočívá ve zředění obsahu žaludku čistou vodou (popř. mlékem) a rychlém transportu k ošetření.

Otrava oxidem uhelnatým (CO)

Oxid uhelnatý je plyn bez barvy a zápachu, vzniká nejčastěji při nedokonalém spalování. Po proniknutí do organizmu se váže na hemoglobin, tato vazba je zhruba 200 – 300x pevnější než vazba kyslíku.

Příznaky otravy jsou zčervenání (cihlově červený obličej), bolesti hlavy, zvracení, závratě, poruchy zraku, zrychlení dechu a tepu a poruchy vědomí až bezvědomí. První pomocí je zajištění přísunu čerstvého vzduchu, popř.

umělé dýchání, lékařská první pomoc spočívá v podávání kyslíku.

Otrava alkoholy

Nejčastěji jde o otravu metylalkoholem a etylenglykolem a zejména otrava lihem (etanolem). Alkoholy samy o sobě nejsou příliš toxické, toxické jsou jejich metabolity.

První pomoc při otravě metylalkoholem a etylenglykolem (např. Fridex) spočívá v útlumu metabolizace, tedy v podání většího množství etanolu (např. vodky).

Postižený musí být urychleně hospitalizován, hrozí rozvrat metabolizmu a poškození orgánů.

Otrava houbami

Podrobnější informace naleznete v článku Otrava houbami.

Houby jakožto tradiční doplněk jídelníčku patří k běžným zdrojům otrav. Otravy houbami lze rozdělit na:

• Otravy resorpční z hub obsahujících jedovaté látky (např. otrava muchomůrkou zelenou)
• Obtíže po syrových houbách (např. otrava hřibem satanem)
• Obtíže po houbách tuhých a těžko stravitelných
• Obtíže po houbách s alergeny, hemolyzíny a antibiotiky
• Obtíže po houbách druhotně změněných (např. otrava hnojníkem inkoustovým, obtíže o zkažených houbách atp.)

Otrava léky

Otrava léky.

Odkazy

Literatura

• ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, 2005. 248 s. ISBN 80-247-0931-7. Kapitola Poškození chemickými látkami – otravy, s. 91–117. 

Související články

• jed
• otrava cykasy
• otrava houbami
• otravy z jídla
• Antidota
• toxicita
• známé oběti otrav

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu otrava na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo otrava ve Wikislovníku

Autoritní data

BNF: cb121538326 (data) GND: 4062838-3

Portály: Medicína

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otrava&oldid=20193579“

Alkohol je nejužívanější droga v současnosti i v předešlé historii lidstva. Již od prvopočátku se člověk potkává s alkoholem, protože ke kvašení cukernatých plodů dochází v přírodě samovolně.

Známý je příklad z přírody, kdy sloni jsou přímo posedlí nakvašeným ovocem zvaným marula a potom opilí tančí na jedné noze, obdobně, jak to dělají někteří lidé.

Ale pojďme zpět k chemickému procesu, kterým vzniká alkohol.

Alkohol vzniká kvašením cukrů, tento proces zprostředkovávají kvasinky, nejlépe, když jsou to ty ušlechtilé z rodu Saccharomyces (vini nebo oviformis) – samotným kvašením může vzniknout alkohol maximálně o koncentraci do 15-ti %, protože pak již vzniklý alkohol zastaví samotný proces kvašení, jinými slovy: kvasinky odumřou ve vlastním produktu. Zde příroda končí a nastupují laboratorní metody. Pokud totiž chceme získat mok s vyšším procentem alkoholu, musíme destilovat. Destilace znamená separaci alkoholu od vody a dalších látek a využívá se fyzikální povahy etanolu (alkoholu v konzumentském slova smyslu), jehož bod varu je 78´C, na rozdíl od vody, která vaří při 100´C.

Proč je alkohol tak vyhledáván?

Alkohol je vyhledáván pro své centrálně psychotropní účinky, trankvilizující (tj. účinky zlepšující náladu), nicméně při větší dávce začnou převládat účinky hypno-sedativní (uspávající). Alkohol je nejužívanější droga proto, že se dá dobře dávkovat a dá se předjímat její účinek. Navíc nástup je pomalý, takže nedochází k snadnému předávkování.

Alkohol se po požití začíná vstřebávat již v ústech, potom se ho 20% vstřebá v žaludku. Kysličník uhličitý (například v sektu) pak toto vstřebávání významně urychluje, což již poznali někteří silvestrovští „badatelé“.

Náplň žaludku jídlem naopak resorpci alkoholu zpomaluje, což zase vědí zkušení pijáci, kteří si však raději dávají nálepky gurmán a podobně.

Může být alkohol opravdu jedem? (a zároveň lékem?)

Určitě ano, zvláště je-li ho mnoho. Existuje předávkování alkoholem končící kómatem, udušením ve zvratcích, umrznutím spáče v zimě, nehodou za volantem – to jsou jedny z mnoha podob rychlé smrti díky alkoholu. Prostě všeho moc škodí, i med může být jed.

Smrtelné koncentrace alkoholu v krvi jsou nad 5 promile, ale přežili i rekordmani mající v krvi 7 promile a více. Pak už je otázka, je-li v krvi alkohol, nebo krev v alkoholu.

Také jsou velmi nebezpeční různí příbuzní alkoholu (etanolu) jako etylenglykol (příměs do nemrznoucích směsí a italských vín 🙂 nebo metanol (neprofesionální destilace a jiné experimenty se zrakem). Metanol je vysoce toxický a v dávce nad 20g může být smrtelný.

Krom nutné hospitalizace je hlavním lékem právě etanol, který vytěsňuje metanol z metabolické dráhy a zpomaluje tak jeho zničující odbourávání. Zde se setkáváme s prvním momentem, kdy alkohol, tedy etanol, je nepochybným lékem, někdy i život zachraňujícím.

Na tomto místě vždy s dojetím vzpomenu na jednoho alkoholika, který se snad záměrně trávil metanolem, protože věděl, že v nemocnici vždycky dostane jako protijed alkohol. A jelikož byl sponzorem vždy některý z mých kolegů, tak věřte, že to byl často alkohol velmi kvalitní, ke kterému by se jinak v životě nedobral…

V čem je nebezpečný alkohol?

Existují dva protipóly alkoholového nebezpečí, které se však často překrývají. Na jednom pólu leží nebezpečí závislosti na alkoholu, kterážto nemoc patří spíše do rukou psychiatrů. Na druhém pólu je pak alkoholové poškození jater, případně slinivky břišní.

Poškození jater se postupně vyvíjí od ztučnění (steatózy), které postupně přejde přes fibrózu (vazivovatění) do cirhózy, což je přestavba jaterní tkáně s tvorbou uzlů. Tento proces je již bohužel nevratný, kdo se jednou dopracuje do stadia cirhózy, má ji již do smrti.

Terapie spočívá spíše v tom, aby se fibrotizující proces pokud možno zbrzdil a omezily se komplikace, které jsou dány změnou krvotoku v břišních útrobách (portální hypertenzí).

Jaká je léčba při alkoholovém postižení jater?

Myslíme-li samotné postižení jater, pak jediná principiální léčba je totální abstinence. Zde se člověk musí přestat obelhávat tím, že jedno pivínko mu přece neuškodí. Pouze úplnou abstinencí se může zbavit nižších stádií alkoholového poškození jater. Dospěje-li do cirhózy, pak jedinou alternativou je transplantace, ale ta se může uskutečnit jen za přísně specifikovaných podmínek.

Kdy ještě může být alkohol lékem?

Druhým léčebným aspektem alkoholu je jeho roborující nebo otužující vliv při malých dávkách. Přirovnal bych to ke studené sprše nebo sportu. Nicméně denní dávka musí být malá.

Kardiologové doporučují v kardiovaskulární prevenci buď jedno pivo denně, nebo místo piva 2 deci vína nebo 0,5 deci destilátu. Tyto dávky jsou bezpečné i pro ženy. Obecně ale mají ženy třetinovou toleranci alkoholu.

Lze také říci, že je horší každodenní pití alkoholu zvláště hraničních dávek než občasná „výraznější veselost“. Nejméně dva dny v týdnu by člověk neměl pít alkohol vůbec. Taktéž nutno zbořit další dogma, že záleží na druhu alkoholu.

Nikoliv – fajnový koňáček je stejně nebezpečný jako lidový kalvádos, pokud na obou stranách rovnice je stejné množství alkoholu vyjádřené v gramech. A tak ať si nevysvětlíte tento odstavec ve smyslu padoucha z Limonádového Joe: „Alkohol v malém množství neškodí v jakýchkoliv dávkách!“

Jaká je nebezpečná dávka alkoholu?

U každého člověka je to individuální, přitěžující faktor je dennodenní konzum. Určitě nebezpečná dávka je více než 80g alkoholu. Pro představu: v litru čistého lihu je necelých 800g alkoholu. Chceme-li nějaké ekvivalenty, pak doporučená denní dávka alkoholu 20g je v 60ml whisky, nebo ve 200ml vína nebo v půl litru piva, vždy samozřejmě záleží na „alkoholičnosti“ daného nápoje.

Má alkoholu výživnou hodnotu?

Ano i ne, jak by řekl právník. 1g alkoholu obsahuje 7cal = cca 29kJ, alkoholici jsou alkoholem doslova živeni. Nicméně se jedná o prázdnou energii, která nikterak nepřispívá k výživě, takže alkoholici fakticky chřadnou, typicky se jim vytrácí svalstvo.

Jak poznáme, že se z nás stává alkoholik?

Máme na to dotazník POVR (v angl.

terminologii CAGE): 1)Cítil/a jste potřebu přestat pít? 2)Obtěžovaly vás narážky na problémy s pitím? 3)Pociťoval/a jste vinu, že příliš pijete? 4)Pijete ráno po probuzení? Za každou kladně zodpovězenou otázku máte 1 bod. Výsledek 2 a více bodů ukazuje na problémy s pitím alkoholu. Tak co, jak naložíte se svým večerem, nebo ještě hůře ránem?

Jak se pozná člověk, který má problém s alkoholem, „podle krve“?

Určitě víte, že se dá změřit hladina alkoholu v krvi nebo moči, nicméně alkohol přetrvává v krvi pouze krátkou dobu – řádově v hodinách. Dlouhodobější ukazatelem alkoholického poškozování jater je zvýšený enzym GMT a také podle velikosti červených krvinek – makrocytózy větší než 95 femtolitrů.

Kombinace těchto parametrů se zjistí u 90% na alkoholu závislých pacientů. V řádech měsíců můžeme dokázat alkohol i pomocí CDT (karbohydrát-deficientní transferin) a tak pacient dnes prakticky neobalamutí lékaře, že neužívá alkohol. Zde člověk vždy obelhává sám sebe, pokud ze zdravotních důvodů nemohu pít alkohol, prostě musím abstinovat.

A alkoholem je i pivo, ta tekutá mana mých mnoha přátel…

Jak je to s řízením a alkoholem?

Rčení, že alkohol za volant nepatří, je jednoznačně pravdivé. Alkohol snižuje pozornost, soustředění a navíc nutí člověka riskovat. Velmi nebezpečná je takzvaná zbytková hladina alkoholu, většinou při jízdě ráno do zaměstnání.

Alkohol se odbourává zhruba rychlostí 0,15 promile za hodinu, takže například po požití 1 litru vína, což je asi 100g alkoholu, dosáhne hladina alkoholu v krvi u průměrného člověka asi 2 promile a k jeho úplnému zmetabolizování je třeba asi 13 hodin, takže při vypití takového enormního množství vína byste měli přestat pít nejpozději v 18:00 předešlého večera. Když si dáte půllitr piva, pak je to odhadem až 3 hodiny, co byste neměli usednout za volant.

Jak vypočtu hladinu alkoholu v krvi?

Výsledná hladina alkoholu v krvi je závislá na mnoha faktorech: především je to požité množství, potom na rychlosti vstřebávání ze zažívacího traktu (záleží na náplni žaludku apod.) a tělesné hmotnosti, s kterou je nedílně spojen distribuční objem alkoholu.

Také záleží na rychlosti odbourávání enzymatickými systémy, přičemž některé z nich, jako mikrosomální etanolový oxidační systém (MEOS), mohou být „vytrénovatelné“. Avšak při normálním konzumentství alkoholu MEOS odbourává jen 10% vstřebané dávky.

Zjednodušený výpočtový vzorec alkoholu v krvi je pak:

Požitý alkohol v gramech ———————————— = promile alkoholu v krvi                                                tělesná hmotnost muže x 0,68 (nebo tělesná hmotnost ženy x 0,55)

A v čase to může vypadat následovně: Zdravá játra odbourají 0,1 g etanolu/kg/h – tzn. 60 kg člověk odbourá 6 g alkoholu/ h = 0,17 promile. Z tohoto vidíte, že výše uvedený příklad odbourávání 1 litru vína je spojen asi se 77 kg hmotnícím individuem. Dále se alkohol v minimální míře likviduje vydechováním a částečně se vylučuje i močí.

Co je to endogenní alkohol?

Etanol se může vyskytnout v lidském těle i bez jeho zevního přísunu, pak se jedná o tzv. endogenní alkohol (vzniká v těle vlastními metabolickými pochody). Jeho hodnoty mohou dosáhnout do 0,05promile.

Další hranice (a ta je zajímavá především pro řidiče) je 0,2 promile, zde se připouští teoretická možnost dodatečného vzniku etanolu po přísunu sladkých (zřejmě nakvašených) ovocných šťáv. Nicméně nelze spoléhat na benevolenci dopravních orgánů, u nás je jasně daný alkohol v krvi na hladině 0 promile.

Nad 0,3 promile je již naprosto jisté užití alkoholu před jízdou. Obecně vyšší hladinu endogenního alkoholu mívají abstinenti, naopak chroničtí pijáci s vytrénovanými enzymy (MEOS) mívají hladinu endogenního alkoholu nižší.

Avšak nutno říci, že stejně striktně jako za volantem, tak i na pracovišti, je tolerance jakéhokoliv alkoholu v krvi nulová, a nevymluvíte se na zkvašené ovoce, ani kdyby za rohem byla kompotárna. Přestože socialismus již dávno dřímá na stránkách dějepisných knih, stále znám „kolektivy“, kde „výroba bowlí“ je snad hlavní náplní práce. Za práci ještě výkonnější!

Prognóza:

Pacientů s potvrzeným těžším alkoholovým postižením jater přežívá 5 let pouze 50%. Nicméně ti, kteří hned na začátku, po stanovení diagnózy, přestanou pít, přežívají 2/3, zatímco z těch, kteří nepřestanou, přežívá pouze 1/3.

Záleží tedy na schopnosti abstinovat, která je zase závislá na podpoře rodiny, finančních prostředcích a společensko-ekonomickém postavení. Ženy s alkoholickou cirhózou přežívají kratší dobu než muži.

Jaterní biopsie je nejlepším indikátorem prognózy.

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá?

Ano, proč končit pesimisticky, když svět je tak krásný a chce být klamán (z latinského Mundus vult decipo…). Málokdo však ví, že toto přísloví pokračuje: ergo decipiatur – tedy jej klamejme.

A tak mohu vyzdvihnout třetí pozitivní aspekt alkoholu: Je jím takové to psychické uvolnění, kdy padají ztuhlé společenské konvence a zábrany (neměly by však padat příliš aneb všeho s mírou), kdy se člověk uvolní, může diskutovat a rozvíjet ty nejhlubší myšlenky, který by nikdy ze dna oceánu nevyplavaly. Je to čas, kdy se zasměje i svému vlastnímu nosu, na který si často nevidí. Dokonce i fyzicky se člověk uvolní. Z praxe jsou známy hrůzostrašné pády, které opilí lidé zázračně přežívají s minimálními škrábanci, a to právě díky uvolněnosti a flexibilitě, s kterou se řítí do hlubin a neznáma stejně jako kočka nebo lžíce potápějící se do medu.

Závěr aneb jak praví perské přísloví: Nepijeme proto, abychom upadli, ale proto, abychom se povznesli!

A tak přátelé, chcete-li nadále experimentovat s touto drogou, dělejte to opatrně a lítejte spíše nad zemí, neboť po každém letu může následovat pád a bohužel tyto pády nás většinou nezanechávají moudřejšími!

MUDr. Ladislav LANGNER