Achondroplázie – porucha růstu kostí – příznaky, příčiny a léčba

Achondroplázie – porucha růstu kostí – příznaky, příčiny a léčba

Achondroplázie je porucha růstu kostí, která způsobuje disproporcionální nanismus (malý vzrůst). Pojmem nanismus neboli trpaslictví označujeme malou tělesnou výšku v dospělosti. Lidé s achondroplázií jsou velmi malého vzrůstu, přičemž mají krátké končetiny, ale normální velikost trupu.

  • Achondroplázie je nejčastější typ disproporcionálního nanismu.
  • Podle univerzitní nemocnice CUMC postihne toto onemocnění zhruba 1 dítě na každých 25 tisíc živě narozených dětí (1).
  • Achondroplázie se stejně často vyskytuje u mužů i žen.

Jaké jsou příčiny achondroplázie?

V průběhu raného vývoje plodu je většina kostry tvořena chrupavkou. Za normálních okolností se většina chrupavky časem přemění na kost. U lidí s achondroplázií ale dochází k tomu, že se kvůli mutaci v genu FGFR3 podstatná část chrupavčité kostry nepřemění na kost.

Gen FGFR3 (receptor pro fibroblastový růstový faktor 3) dává tělu signál k výrobě proteinu (bílkoviny) nezbytné pro růst a udržování kostí. V případě mutace v genu FGFR3 pak dochází k nadměrné aktivitě tohoto proteinu, což naruší normální vývoj kostry.

Je achondroplázie dědičná?

Podle Národního institutu pro výzkum lidského genomu (NHGRI – National Human Genome Research Institute) není achondroplázie ve více než 80% vrozená, ale je způsobena spontánní (náhodnou) mutací v genu FGFR3 (2).

Zhruba ve 20% případů je achondroplázie vrozená, přičemž mutace v genu FGFR3 se dědí autozomálně dominantním způsobem. To znamená, že k tomu, aby se achondroplázie u dítěte projevila, stačí, aby vadný gen FGFR3 zdědilo od jednoho z rodičů.

Pokud má jeden z rodičů achondroplázii, je pravděpodobnost, že bude mít dítě se stejným postižením 50%.

Pokud mají achondroplázii oba rodiče, je pravděpodobnost přenosu na děti následující:

  • 25% pravděpodobnost, že dítě bude normálního vzrůstu
  • 50% pravděpodobnost, že dítě zdědí jeden vadný gen, který způsobuje achondroplázii
  • 25% pravděpodobnost, že dítě zdědí dva vadné geny, což může vést k fatální (smrtelné) formě achondroplázie, kterou označujeme jako homozygotní achondroplázie.

Děti, které mají homozygotní formu achondroplázie se rodí buď již mrtvé nebo umírají do několika měsíců po narození.

Pokud se achondroplázie ve vaší rodině vyskytuje, je vhodné nechat si před otěhotněním provést genetické testy, které vám pomohou zjistit skutečnou míru rizika pro vaše budoucí potomky.

Jaké jsou příznaky achondroplázie?

Lidé s achondroplázií většinou mají normální inteligenci. Příznaky achondroplázie postihují tělo a nejedná se o mentální retardaci ani duševní poruchu.

Mezi příznaky achondroplázie, které může postižené dítě mít bezprostředně po narození, patří:

  • malý vzrůst (nanismus): dítě je podstatně menšího vzrůstu než je průměrná výška pro daný věk a pohlaví
  • krátké ruce a nohy: nejvíce se zkrácení projevuje na pažní a stehenní kosti
  • krátké prsty, přičemž u některých dětí mohou prostředník a prsteník směřovat od sebe (do tvaru písmene V)
  • disproporčně (nápadně) velká hlava, ve srovnání s tělem
  • abnormálně široké, vystouplé čelo
  • nedostatečněvyvinutá část obličeje mezi čelem a horní čelistí

Mezi zdravotní potíže, které se u osob postižených achondroplázií rozvíjí v batolecím věku, mimo jiné patří:

  • snížený svalový tonus, což může způsobit zpomalení při učení chůze a dalších motorických dovedností
  • apnoe, což je označení pro krátkodobé nekontrolovatelné zadržení dechu (apnoická pauza) a postižený člověk tak na několik sekund přestane dýchat, což zhoršuje zásobení tkání kyslíkem
  • hydrocefalus neboli „voda na mozku“
  • spinální stenóza, což je odborné označení pro zúžení páteřního kanálu. To může vést k útlaku míchy a z toho vyplývajícím potížím (například brnění končetin, bolesti, problémy s chůzí nebo kontinencí, apod.).

U dětí i dospělých s achondroplázií se navíc často vyskytují tyto příznaky:

  • potíže s ohýbáním horních končetin v lokti
  • obezita
  • časté záněty středouší v důsledku zúžení sluchových cest
  • nohy do O
  • abnormální zakřivení páteře (hyperkyfóza nebo hyperlordóza)
  • spinální stenóza (zúžení páteřního kanálu) nebo její zhoršení

Do jaké výšky dítě s achondroplázií doroste?

Podle Dětské nemocnice ve Filadelfii (CHOP – The Children's Hospital of Philadelphia) je průměrná výška dospělých osob s achonrdoplázií zhruba 130 cm pro muže a 124 cm pro ženy (3).

Lidé s achondroplázií jen vzácně dosahují výšky nad 150 cm.

Diagnostika achondroplázie?

Achondroplázii lze diagnostikovat již v průběhu těhotenství (u plodu) nebo po narození dítěte.

Prenatální diagnostika

Některé signály, že by plod mohl mít achondroplázii lze zjistit při ultrazvukových vyšetřeních v průběhu těhotenství (odborně prenatálně). Patří sem zejména hydrocefalus nebo abnormálně velká hlava. Pokud lékař vysloví podezření na achondroplázii, doporučí vám genetické vyšetření plodové vody (tekutina, která omývá plod v děloze) a vyšetří se na přítomnost vadného genu FGFR3.

Diagnostika po narození dítěte

Lékař může vyslovit podezření na achondroplázii jednak při běžné fyzikální prohlídce (podle trpasličího vzrůstu a typických rysů) a pomoci mu může i rentgenový snímek kostry, na kterém se změří délka kostí. Na potvrzení diagnózy je nutný odběr krve a její vyšetření na přítomnost vadného genu FGFR3 gene.

Léčba

Bohužel neexistuje žádná léčba, která by dokázala achondroplázii vyléčit. Pokud dojde ke vzniku komplikací, lékaři se je budou snažit řešit. Například v případě zánětů středního ucha vám lékař může předepsat antibiotika a u stenózy (zúžení) páteřního kanálu je někdy nutná operace.

Některé lékaři pacientům doporučují užívat růstové hormony na urychlení růstu kostí u dětí. Nicméně dlouhodobá účinnost růstových hormonů nebyla dostatečně prokázána a řada odborníků považuje účinnost této léčby za spornou a v nejlepším případě za minimální.

Dlouhodobá prognóza

Podle Národního institutu pro výzkum lidského genomu mají lidé s achondroplázií stejnou průměrnou délku dožití jako zdraví jedinci, ale o něco vyšší riziko úmrtí v prvním roce života. Kromě toho mají lidé s achondroplázií o něco vyšší riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění.

Pokud máte achondroplázii je nutné přijmout určitá opatření a upravit svůj životní styl tak, abyste zabránili riziku zranění a poškození skeletu. Například je vhodné vyhnout se kontaktním sportům, při kterých může dojít k poranění páteře.

Nicméně s achondroplázií se i přes určitá omezení dá žít plnohodnotný život. 

Achondroplazie

Achondroplázie – porucha růstu kostí – příznaky, příčiny a léčba

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Achondroplazie je vrozené onemocnění, které je známé pod označením disproporcionální trpaslictví, chondrodystrophia fetalis nebo také chondrodysplazie.

Neodborný název trpaslictví toto onemocnění velice dobře vystihuje. Nemoc se řadí k vrozeným kostním dysplaziím, které se projevují malým vzrůstem a atypickou tělesnou proporcí.

Onemocnění se vyskytuje přibližně u 1,5 na 10 tisíc živě narozených dětí.

Achondroplazie je nemocí známou již po tisíciletí, o čemž svědčí nalezené kostry staré více než 5000 let. Historicky jsou známé také několik staletí staré obrazy a sochy zobrazující osoby trpící achondroplazií. Přesto byla příčina této nemoci odhalena až ve 20. století.

Achondroplazie – autozomálně dominantní porucha

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám. Autozomálně dominantní poruchy jsou vázané na tzv. autozomy (jde o nepohlavní chromozomy).

Každá buňka lidského těla, která obsahuje jádro, má 46 chromozomů. Z toho jsou vždy dva pohlavní (XX pro ženy, XY pro muže), zbylých 44 jsou autozomy. Onemocnění závisí na tzv. dominantní alele, což v praxi znamená, že se onemocnění projeví jak u heterozygotů (Aa), tak u homozygotů (AA). U některých heterozygotů (Aa) mohou být příznaky méně závažné.

Pro tento typ dědičnosti je typické, že se gen přenáší vertikálně a nemoc se vyskytuje téměř v každé generaci. Zajímavostí je, že jedinci s achondroplazií jsou velmi často nadprůměrně inteligentní, vtipní s výborným smyslem pro humor. Ve středověku byli proto velmi oblíbení u královských dvorů jako baviči a rádci.

Achondroplazie – příčina vzniku

Achondroplazie je dědičné onemocnění, což znamená, že se jedinec s achondroplazií už narodí. Za achondroplazií stojí mutace (změna DNA), která vede k narušení správného vývoje kostí a kloubů. Existuje několik typů mutací vedoucích k achondroplazii.

Mutace se přenáší z rodiče (rodičů) na potomka nebo může vzniknout tzv. de novo mutace (vznik nové mutace při oplození vajíčka spermií bez ohledu na genetickou výbavu rodičů). Riziko narození nemocného dítěte rodiči s achondroplazií je velmi vysoké, a to až 50 %.

Principem tohoto onemocnění je útlum enchondrální osifikace ovlivňující růst kostí do délky a to především v jejich proximální (horní části). Kosti ale dorůstají běžné šířky. Rizikovým faktorem pro vznik achondroplazie může být vyšší věk otce dítěte (většinou se udává věk nad 35 let). Jasným rizikem vzniku nemoci je nemoc u rodičů.

Achondroplazie – příznaky a průběh onemocnění

Achondroplazie je vrozené onemocnění postihující kostru člověka. Onemocnění se typicky projevuje malým vzrůstem (většinou má jedinec maximálně 120-130 cm) a změnou tělesných proporcí.

V normálním případě má člověk dlouhé končetiny a dlouhý trup ve srovnání s velikostí hlavy.

U achnodroplazie se objevují krátké končetiny s mírně zkráceným trupem a velká přisedlá hlava s velmi krátkým širokým krkem.

Tento poměrový rozdíl je znatelný již u novorozeného dítěte. Během celého dětství je růst končetin a trupu velmi zpomalen. Děti mohou trpět hypotonií.

Hypotonie může vést k náhlé dechové zástavě, proto je důležité děti s achondroplazií důsledně monitorovat. Malé děti totiž častěji trpí dechovými obtížemi a infekcemi horních a dolních cest dýchacích.

Budete mít zájem:  Neurogeneze

Již u malých dětí se také může přechodně objevit hrb.

Těžiště těla je posunuto nahoru ve srovnání s normální postavou člověka. Lebka je rozšířená, čelo bývá vystouplé a prominující.

U některých nemocných se setkáváme s výraznými nadočnicovými oblouky a čelistí, kořen nosu může být snížený, což pak dává dojem, že jsou oči dále od sebe. Při normálním růstu jsou tzv.

růstové ploténky končetin velmi aktivní, u nemocných s achondroplazií právě tato oblast kostí nefunguje a proximální (blíže trupu) části končetin jsou postiženy nejvíce.

Kvůli tomu vzniká také nepoměr délek bérec-stehno a předloktí-paže. Na horních končetinách může docházet k tzv. kontrakturám lokte (zkrácení šlach s tuhnutím v této oblasti), ruce bývají krátké a prsty mají neobvykle stejnou délku.

Dolní končetiny bývají krom zkrácení také deformované (tzv. nohy do O – odborně genu varum). Postižení se týká také páteře. Osoby trpící achondroplazií také velmi často postihuje stenóza (zúžení) páteřního kanálu, páteř bývá příliš esovitě prohnutá (lordóza nebo kyfóza).

Dospělé osoby výrazně častěji trpí nadváhou až obezitou.

Achondroplazie s sebou nese velký hendikep. Nemocní mají problém s řízením automobilu a běžné denní činnosti jsou pro ně komplikované.

Obtíže nastávají při snaze dosáhnout na vypínač, umyvadlo, toaletu nebo při využívání dopravních prostředků. Krátké dolní končetiny komplikují také chůzi do schodů.

Krom tělesného postižení ale naopak nemocní bývají velmi inteligentní s velmi dobrým smyslem pro humor. Vnitřní orgány jsou vyvinuty normálně.

Achondroplazie a její diagnostika

Jelikož je achondroplazie onemocněním vzniklým mutací určitého genu, je možné achondroplazii diagnostikovat genetickým vyšetřením DNA. Toto vyšetření se může provést, pokud je daná mutace známá.

Příkladem je situace, kdy jeden z rodičů trpí achondroplazií a má zájem zjistit, zda jeho potomek achondroplazií také trpí. V tomto případ se odebere vzorek buněk plodu těhotné ženě a buňky je možné geneticky vyšetřit.

V pozdějším stádiu těhotenství je onemocnění možné diagnostikovat také ultrazvukovým vyšetřením. Ultrazvuk zobrazí hlavu a končetiny plodu, je možné změřit obvod hlavy plodu a stejně tak délku končetin (nejčastěji se měří délka dolní končetiny). Nepoměr a atypie délek by mohla na achondroplazii lehce ukázat.

Po narození dítěte je pak achondroplazie odhalena poměrně rychle. Dítě neroste tak, jak má, a brzy se odhalí nepoměr velikostí končetin, trupu a hlavy.

Možné je provést také rentgenové vyšetření končetin. Na snímku lze vidět oblasti růstu kosti.

Konečným a stěžejním vyšetřením ale většinou bývá genetické vyšetření, které by mělo odhalit danou mutaci.

Achondroplazie a její léčba

Onemocnění achondroplazií je vrozené onemocnění. Achondroplazie je založena v genech nemocného a v dnešní době bohužel nelze její průběh úspěšně ovlivnit.

Především v minulosti byly snahy růst nemocného ovlivnit aplikací růstových hormonů nebo chirurgickým protahováním končetin. Některé zákroky provést lze, ale nejsou pravidlem a léčba nemocného se řídí individuálně.

Onemocnění nebývá životu ohrožující, proto se velmi často žádná léčba neaplikuje.

Jelikož se u nemocných achondroplazií velmi často objevuje postižení páteře a páteřního kanálu (stenóza), je možné chirurgicky páteřní kanál rozšířit a uvolnit okolní struktury.

Tlak míchy by totiž mohl nemocnému způsobit řadu potíží od bolestí při útlaků nervů a míchy, po necitlivost či ochrnutí. Prohnutí páteře může být u nemocných zvýrazněné, proto se někdy aplikují korzety.

Díky pravidelnému monitorování zdravotního stavu, je možné řešit například výraznější potíže s páteří včas.

Výška méně než 150 cm je v běžném životě velmi omezující, proto se chirurgicky někdy lékaři snaží dosáhnout co nejlepších výsledků tzv. prolongační osteotomií. Protahují se především kosti stehenní a pažní.

Operace bývají opakované a jsou velmi omezující a rizikové. Při každé operaci je existuje riziko infekce a komplikací. Pro nemocného ale každý centimetr navíc může být velmi výrazným výsledkem.

Léčba příčiny achondroplazie ale neexistuje.

Někteří nemocní mohou pociťovat svou sníženou výšku jako výrazný hendikep a mohou trpět depresemi, pocitem méněcennosti či pocitem odstrčení ze společnosti. V takovém případě je pak na místě pomoc psychologů či psychiatrů.

V České republice i na celosvětové úrovni existují skupiny sdružující nemocné achondroplazií.

Jsou velmi nápomocné, jelikož nemocný poznává další osoby se stejným typem problémů, které svou výšku za hendikep nepovažují a bývají velmi vzdělaní i zábavní.

Achondroplazie – prevence

Obecně prevence achondroplazie není možná. Jakmile se projeví daná mutace u plodu, nemocný si tuto poruchu nese v každé buňce svého těla a ovlivnit již nic nelze.

Toto platí především u zdravých rodičů, kteří plánují potomka a z nějakého důvodu se u něho tato mutace objeví.

Plod běžně není bezdůvodně testován a onemocnění se poprvé může odhalit až ultrazvukem, častěji ale až u narozeného dítěte.

Proto se doporučuje dodržovat několik zásad prevence. V první řadě jde o plánování těhotenství.

Neplánovaná těhotenství mají mnohem více rizik, jelikož se matka často vystavuje mnoha škodlivinám, protože často několik měsíců o těhotenství neví. Existují studie, které zmiňují vyšší věk otce jako možný rizikový faktor.

Proto by jako možná prevence mohlo platit plánování rodičovství co nejdříve, pokud možno před 35 rokem věku a toto pravidlo by mělo platit také pro ženy.

Je také důležité vyhýbat se všem známým teratogenním látkám v průběhu těhotenství (ionizační záření, antiepileptika, antihypertenziva, chemikálie apod.).

V případě nemocných rodičů nebo rodiče určitá možnost prevence onemocnění existuje – a tou je prenatální diagnostika. Důležité je zjistit, jakou mutací nemocný rodič nebo rodiče trpí a spočítat pravděpodobnost přenosu na jejich potomka.

Pokud hrozí velmi vysoké riziko, je možné vyšetřit buňky plodu ještě před narozením dítěte.

Rodiče se pak mohou domluvit na dalším postupu, zda se s nemocí u dítěte smíří, nebo zda přistoupí na plánovanou interupci (potrat nemocného plodu). Ultrazvukovým vyšetřením lze achondroplazie zjistit přibližně od 24.

týdne těhotenství. Při vyšetření se měří délka stehenních kostí, které bývají při achondroplazii zkrácené.

Co se obecné prevence týče, tak zdravý životní styl, nekuřáctví a dostatek pohybu nikdy nemůže uškodit.

Růst dítěte je výslednicí spolupůsobení endogenních (genetických) a exogenních (environmentálních) faktorů. Je známa velikostní rozrůzněnost rasová resp. etnická.

Černé děti jsou vyšší než děti bílé a mají rychlejší postup kostního zrání, děti asiatů bývají menší než děti černé a bílé rasy. Studie dvojčat prokazují, jak silně jsou tvar a velikost těla i průběh růstu ovlivněny genetickými faktory.

Výška, které dosáhne dítě v dospělosti, koreluje více se střední výškou rodičů (‚midparentální‘ výška – součet tělesné výšky matky a otce dělený dvěma) než s výškou jen jednoho z rodičů.

Víme, že výška se dědí polygenně a teprve v posledních letech se začínáme blížit k porozumění funkce jednotlivých genů, které se na regulaci růstu mohou spolupodílet.

Růst ovlivňuje i pohlaví. U ženského a mužského pohlaví se liší růstové tempo i věk a mohutnost pubertálního růstového výšvihu. Význačné a konzistentní urychlení kostního zrání dívek oproti chlapcům souvisí s retardujícím působením genů lokalizovaných na Y chromozomu. I jedinci s Klinefelterovým syndromem (s karyotypem XXY) sledují mužský typ růstu.

Z faktorů prostředí patří k podstatným determinantům růstu přiměřená výživa s dostatečným obsahem energie a bílkovin. Podvýživa je nepříznivá po celou dobu růstu, nejvíce však v časném postnatálním období.

U rostoucího organismu, který je vystaven nutriční deprivaci, se uplatní některé adaptační mechanismy: Růst kostí je méně postižen než růst měkkých tkání, myelinizace centrálního nervového systému je podvýživou ovlivněna méně než hyperplázie mozkových buněk, v pubertě nutriční deprivace zasahuje méně citelně vývoj pohlavních orgánů než růst ostatních tkání.

Růst je ovlivněn i řadou dalších faktorů.

Z nich uveďme velikost a socioekonomický stav rodiny (vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou ve většině populací nejvyšší subpopulací a mají také vyšší potomky), roční období (rychleji se roste na jaře a v letě), míru pohybové aktivity (přiměřená aktivita růst stimuluje, nadměrná inhibuje), ale především zdravotní stav dítěte. Každé onemocnění přechodně snižuje růstové tempo. Klinicky významně se tento faktor projeví v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

1.2.2 Růstová křivka

Nejvýstižnějším měřítkem růstu je tělesná výška. Pokud její vývoj zaznamenáváme od narození do dospělosti, získáváme růstovou křivku.

Význačný švýcarský pediatr Prader přirovnal růstovou křivku k řízené střele. Wadington použil známého příměru, že růst je ‚kanalizován‘.

Ten také popsal jako první tendenci růstu vracet se po odklonu způsobeném nemocí či podvýživou k původní dráze (‚kanálu‘) a nazval tento jev ‚homeorrhesis‘.

Tanner, nejvýznačnější žijící světový auxolog, vnímá růst jako ‚samostabilizující se proces, který usiluje dosáhnout geneticky daného cíle‘. Rostoucí dětský organismus projevuje tendenci ‚kanalizovat růst’velmi výrazně. V čase chronické nemoci, hormonální poruchy či hladovění je růst zpomalen.

Odstranění příčiny vede k akceleraci růstu a dítě se vrací do původní dráhy své dědičně dané růstové křivky (‚kanálu‘). Prader tento fenomém označil jako ‚catch-up růst‚. Kapacita pro catch-up růst je omezena věkem a s nástupem puberty zaniká. Catch-up růst je zřejmě údobím zvýšené vnímavosti tkání k růstovým faktorům. Opakem ‚catch-up růstu‘ může být tzv.

Budete mít zájem:  Retinitis pigmentosa (pigmentová retinitida) – příznaky, příčiny a léčba

lag-down růst‚, tedy změna pozice na růstové křivce směrem dolů.

Oba tyto jevy (catch-up i lag-down růst) mohou být fyziologické v prvních dvou letech života. Později v dětství bývají signálem poruchy růstu.

1.2.3 SEKULÁRNÍ TREND A AKCELERACE RŮSTU A ZRÁNÍ

Během uplynulých dvou staletí se u lidského druhu zásadně změnilo tempo růstu a zrání i dosahované hodnoty dospělé výšky. V 19. století bylo ještě normou, že konečné výšky dosahovali mladí muži okolo 23 let života.

Dnes je to obvykle mezi 17. a 18. rokem. Průměrná dospělá tělesná výška se za uplynulých 100 let zvýšila asi o 10 centimetrů. V současné době měří v 18 letech průměrný český chlapec 178,8 cm a průměrná česká dívka 166,5 cm.

Současně se za uplynulých sto let snížil věk menarché u evropských dívek ze 17 na 13 let. V nejstarší u nás doložené studii o menarché se uvádí, že v roce 1897 mělo menarché před 15.

rokem věku pouhých 42 % dívek. V roce 1938 to bylo již 83 % a v roce 1961 93 %. Střední věk menarché se u nás mezi lety 1961 a 1991 již nezměnil.

V roce 1991 došlo u 50 % z dotázaných českých dívek k menarché před 13. rokem.

Příčinou tohoto sekulárního trendu (saeculum = století) je zřejmě dramatické zlepšení socioekonomické situace populace jako celku, které s sebou přineslo zásadní zlepšení výživy, spolu s eradikací řady závažných onemocnění dětského věku zejména díky očkování a díky zavedení antibiotik. To dovolilo současným generacím realizovat plně svůj dědičný růstový potenciál.

Z výsledků růstových studií prováděných u elitních socioekonomických skupin bílé rasy vyplývá, že jejich současné hodnoty tělesné výšky jsou zřejmě optimální realizací růstového dědičného potenciálu člověka. Proto se začíná hovořit o ukončení či ‚vyznívání‘ sekulárního trendu ve vyspělých zemích.

I průměrný věk při menarché již dlouhodobě neklesá a ustálil se na 13 letech.

Periodizace dětského růstu

Člověk ve srovnání s jinými biologickými druhy roste pomalu a dlouho. U většiny savců po období rychlého postnatálního růstu bezprostředně následuje pubertální výšvih a pohlavní zralost. U člověka je mezi tato dvě růstově dramatická období vloženo období klidného růstu – dětství, skutečné specifikum člověka. Tento lidský model růstu se někdy označuje jako ‚sendvičový‘.

Růstovou křivku člověka podrobně analyzoval švédský auxolog Karlberg. Rozložil růstovou křivku matematicky do tří oddělených, aditivních a částečně se překrývajících komponent I, C a P. Komponenta ‚I‘ (infancy, infantilní komponenta růstu) nastupuje ve druhé polovině nitroděložního života a pokračuje v prvním postnatálním období. Doznívá mezi 3. a 4. rokem života.

Komponenta ‚C‘ (childhood, dětská komponenta růstu), začíná u zdravých dětí ještě před ukončením prvního roku života a trvá s mírně klesajícím tempem až do ukončení tělesného růstu. Komponenta ‚P‘ (puberty, pubertální komponenta růstu) reprezentuje fázi přídatného růstu indukovaného pubertou.

Zrychluje se do věku nejvyšší růstové rychlosti a poté se zpomaluje až do ukončení růstu.

Tři komponenty ICP modelu jsou v souladu s endokrinní regulací růstu a vývoje. Model dokládá existenci různých hormonálních systémů řídících každou z komponent. ‚C‘ komponenta je závislá především na růstovém hormonu, ‚P‘ komponenta obráží přídatný vliv pohlavních hormonů. Řízení komponenty ‚I‘ je dosud prozkoumáno relativně nejméně.

1.2.4 INFANTILNÍ RŮSTOVÉ OBDOBÍ – KOJENECKÝ VĚK A ČASNÉ DĚTSTVÍ

První tři roky života jsou podle ICP modelu kombinací zpomalující se komponenty ‚I‘ a nastupující komponenty ‚C‘, která působí od druhé poloviny prvního roku života.

V průběhu časného dětství klesají hladiny gonadotropinů a pohlavních hormonů, aktivované v pozdním fetálním období.

Vliv ‚I‘ komponenty se na konci tohoto období zcela končí a nastupuje období dětství, kdy se na růstu dominantně podílí komponenta ‚C‘.

Infantilní růstové období je přímým postnatálním pokračováním intrauterinního růstu. Růst se řídí jinými zákonitostmi než v pozdějším postnatálním životě.

Rodičovská výška na růst dítěte v tomto období přímo nepůsobí a vliv růstového hormonu na růstovou rychlost se teprve začíná rozvíjet.

Pro pochopení infantilní růstové periody je užitečné pokusit se porozumět tomu, jak je řízen růst fétu.

I fetální růst je výslednicí souhry faktorů endogenních, vycházejících z plodu samotného, a exogenních, zprostředkovaných mateřským organismem a placentou. Endogenním faktorem je obtížně definovatelný fetální genetický růstový potenciál.

Mezi exogenní faktory počítáme výživu matky, chronická onemocnění matky, embryonální či fetální infekce, toxické vlivy ze strany matky stejně jako optimální funkci placenty (tab. 1). Hormonálním vlivům byl donedávna připisován jen okrajový vliv.

Tab. 1.   Exogenní faktory, které ovlivňují fetální růst

  •             Výživa matky 
  •             Chronická onemocnění matky 
  •                                      vrozená srdeční vada 
  •                                      chronická renální insuficience 
  •                                      systémová autoimunní onemocnění 
  •             Embryonální či fetální infekce 
  •                                      rubeola 
  •                                      cytomegalovirus aj. 
  •             Toxické vlivy 
  •                                      nikotin 
  •                                      alkohol 
  •                                      toxikomanie 
  •                                      léky 
  •             Placentární funkce 

Výzkumy posledních let ukázaly, že i fetální růst je řízen souhrou humorálních faktorů

Achondroplázie

Achondroplázie je charakterizována jako disproporcionální trpaslictví s krátkými končetinami, vzrůst v dospělosti průměrně 125 cm. Toto onemocnění patří k nejčastějším kostním dyspláziím (výskyt 1,5:10 000 živě narozených).

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Achondroplázie je autozomálně dominantně dědičné onemocnění, avšak až 90 % dětí se rodí na podkladě nových mutací (rizikovým faktorem nových dominantních mutací je zejména vyšší věk otce, zejména nad 40 let), homozygoti se většinou rodí mrtví.

Dochází k poruše enchondrální osifikace všech kostí (gen FGFR3, 4p16.3, perichondrální (dezmogenní a periostální) osifikace probíhá normálně.Nejvíce vyjádřeno postižení růstu dlouhých kostí.

Epifýzy a kloubní plochy mají normální tvar, šířka kortikalis normální.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Typický je disproporcionální růst, dítě po narození bývá většinou hypotonické.Trup je téměř normální délky, končetiny jsou však velmi krátké (mikromelie).Těžiště těla posunuto kraniálně.

Dalším znakem je brachycefalická lebka hruškovitého tvaru, rozšířená, široce vystouplé čelo, nadočnicové oblouky a mandibula, deprese kořenu nosu (dojem širšího rozestupu očnic).

Proximální segmenty končetin jsou postiženy nejvíce (risomelická forma, jejich růstové ploténky normálně nejaktivnější), objevuje se nepoměr délky bérce ke stehnu a předloktí k paži.

Ruce jsou krátké, široké, prsty stejné délky i tvaru (mikrodaktylie), ruka podobná „trojzubci“ (nemožnost přitáhnout 4. prst ke 3. při natažení). Na horních končetinách se objevuje flexní kontraktura loktů, často s dislokací hlavičky radia.

Dále mají postižení úhlové deformity dolních končetin (především genu varum při varozitě tibie a relativně delší fibule).

  • Na bederní páteři lze pozorovat hyperlordózu (často se stenózou páteřního kanálu, předchází thorakolumbální hyperkyfóza), v křížové oblasti sacrum acutumsacrum horisontale.
  • Postižení mají normální, často dokonce nadprůměrný intelekt.
  • Svalstvo vyvinuto normálně, měkké tkáně končetin složeny v záhyby, vnitřní orgány jsou normálně vyvinuty.
  • Průměrná délka života není snížena, některé studie dokonce uvádějí, že je vyšší, navzdory tomu, že se častěji vyskytují smrtelné úrazy.

Neobyčejně malý vzrůst (v dospělosti muži průměrně 131 cm, ženy 124 cm) postižené sociálně hendikepuje (např. nedosáhnou na vypínač světla, tlačítka výtahu, kohoutek umyvadla, obtížné používání hromadného dopravního prostředku). Pohyblivost se značně různí. Někteří mohou být i neobvykle hbití (např. André Bouchet), pro řadu z nich je však pohyb obtížný.

RTG obraz[upravit | editovat zdroj]

Zřetelné deformity. Dlouhé kosti končetin zkrácené s nápadným rozšířením průměru a zvýšením hustoty. Rozšíření metafýz rourovitých kostí (způsobené růstovým uzávěrem), epifýzy mají normální tvar.

Růstové ploténky tvar V nebo U, obloukovitá zakřivení diafýz – nejvýraznější na bércích a předloktích. Nepravidelná konfigurace kyčelních kloubů, ploché acetabulum. Ledvinovitý aditus pelvis (pánev bočně rozšířená a předozadně zkrácená).

Snížená výška obratlových těl. Zkrácena baze lební, zmenšeno foramen magnum.

Prenatální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Sonografické měření délky femuru, genetické vyšetření (gen FGFR3).

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  1. Účinek podávání STH individuálně variabilní.
  2. Neurochirurgické rozšíření foramen magnum při kraniocervikální stenóze páteře (riziko syndromu spánkové apnoe, náhlé smrti, spasticity).
  3. Léčba thorakolumbální hyperkyfózy korzetem, v dospělosti léčba spinální stenózy.

Deformity diafýz korigujeme prolongační osteotomií použitím Ilizarovovy techniky (cílem získat tělesnou výšku kolem 150 cm) – postupná prolongace ve 2–3 etapách (současná prolongace obou femurů či tibií / zkřížená prolongace femuru a druhostranné tibie).

Rizika: infekce, kloubní a svalové kontraktury, oběhové komplikace.

Kompenzační pomůcky (např bicykl uzpůsobený výšce a proporcím pro usnadnění pohybu)

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Letální formy dwarfismu (tanatoforický dwarfismus), hypochondroplázie, mukopolysacharidóza (Morquiův syndrom).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • SOSNA, A., P. VAVŘÍK a M. KRBEC, et al. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-202-8.
  • DUNGL, P., et al. Ortopedie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0550-8.

Achondroplazie: příčiny, příznaky a léčba

  • Achondroplazie je vzácné onemocnění, které patří mezi nejčastější příčiny disproporcionálního trpaslictví. Řadí se mezi kostní dysplazie, což jsou poruchy růstu kostí. Zdroj: Shutterstock.com
  • Achondroplazie je autozomálně dominantně dědičné onemocnění, které vzniká na základě mutace genu FGFR3. Ta se může na děti přenést z postižených rodičů, ale často vznikají také zcela nové mutace.
  • Typickým příznakem achondroplazie je malý vzrůst pacientů, kteří v dospělosti dosahují výšky kolem 120-130 centimetrů. Charakteristický je poměrně dlouhý trup a krátké končetiny s krátkými prsty. Zdroj: Shutterstock.com
  • Mezi typické příznaky achondroplazie dále patří opožděný motorický vývoj, rozšířená lebka, široce vystouplé čelo, snížený kořen nosu a celkově větší hlava přisedlá na krátký široký krk. Zdroj: Shutterstock.com
  • Achondroplazii lze diagnostikovat po narození dítěte pomocí fyzikálního a genetického vyšetření, ale také již v průběhu těhotenství pomocí genetického vyšetření plodové vody a ultrazvuku. Zdroj: Shutterstock.com
  • Achondroplazie se nedá vyléčit. Pomáhají rehabilitace a speciální kompenzační pomůcky, jako je například korzet. Zdroj: Shutterstock.com
  • Někdy se provádí operace zúženého páteřního kanálu, aby nedošlo k útlaku míchy. Chirurgicky je také možné provést prodloužení končetin. Zdroj: Shutterstock.com
Budete mít zájem:  7 potravin, které mohou způsobovat vaše akné

Achondroplazie je vzácné onemocnění, které je známé také jako disproporcionální trpaslictví s krátkými končetinami.

U pacientů tato choroba způsobuje nesprávný vývoj kostí a malý vzrůst. Zatímco trup mívá téměř normální délku, končetiny jsou krátké a může se objevit i hrb. Co se týče léčby, důležitá je rehabilitace a podchycení doprovodných zdravotních obtíží, ale někdy se provádí také chirurgické prodloužení končetin.

Co je achondroplazie?

Achondroplazie (čiachondroplazie) je vzácné vrozené onemocnění, které lékaři označují také jako chondrodystrofieči chondrodystrophia fetalis. Tato choroba se řadí mezi nejčastější kostnídysplazie, což jsou poruchy růstu kostí, a patří mezi nejčastější příčinydisproporcionálního trpaslictví (nanismus).

Slovo achondroplazie původněpochází z řečtiny a znamená nedostatečný vývoj chrupavky, což ovšemnevypovídá nic o skutečné podstatě onemocnění. Co se týče počtu nemocných, nadeset tisíc živě narozených dětí připadají zhruba 1-2 případy achondroplazie. Všechnaetnika jsou přitom postižena přibližně stejně často a nemoc trápí stejnouměrou obě pohlaví.

Příčiny achondroplázie

Jak je patrné ze starověkýchmaleb a soch, ale i z kosterních nálezů, které jsou staré tisíce let, lidéznají achondroplazii již od nepaměti. Příčina tohoto onemocnění však bylaodhalena až ve 20. století. Jedná se o autozomálně dominantně dědičnou nemoc,která vzniká na základě genové mutace, jež způsobuje narušení správného vývojekostí.

Mutace se na potomky může přenéstprostřednictvím postižených rodičů, u kterých existuje zhruba 50 %pravděpodobnost, že jejich děti budou také trpět achondroplazií.

Až 90 %dětí se však s tímto onemocněním rodí na podkladě nových mutací,které vznikají bez ohledu na genetickou výbavu rodičů, a to konkrétně v zárodečnélinii otců.

To se označuje jako tzv. de novo mutace.

V naprosté většině případůse mutace nachází na genu FGFR3, což je gen pro receptor vazivovéhorůstového faktoru. To způsobuje poruchu enchondrální osifikace, která má vlivna růst kostí do délky (především v jejich horní části).

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory pro vznikachondroplazie patří především vyšší věk otce dítěte, přičemž zarizikovou věkovou skupinu jsou v tomto případě považováni muži starší než35 let. Další ohroženou skupinou jsou poté rodiče, kteří achondroplazií samitrpí. Stačí přitom, aby vadný gen měl pouze jeden z nich.

Příznaky a projevy achondroplazie

Typickým příznakem achondroplazieje především malý vzrůst pacientů, kteří v dospělosti dosahují výškymaximálně 120-130 centimetrů.

Toto onemocnění totiž patří mezi příčinydisproporcionálního trpaslictví, kdy se děti rodí s dlouhým a poměrněúzkým trupem a zkrácenými proximálními částmi končetin.

Vzniká tak nepoměrdélky bérce oproti stehnu a předloktí oproti paži. Vnitřní orgány však bývajívyvinuty normálně.

Porodní délka dítěte je obvyklesice jen o něco málo kratší než u zdravých dětí, s přibývajícím věkem jevšak růstová retardace stále patrnější. Těžiště těla je posunuto směrem nahoru,růst končetin je zpomalený a přechodně se může objevit také hrb. Charakteristickýje opožděný motorický vývoj, který souvisí se sníženým svalovým napětím.

Lebka pacientů je rozšířená a máhruškovitý tvar, čelo je široce vystouplé, nadočnicové oblouky jsou velicevýrazné a kořen nosu může být snížený, což dohromady působí dojmem, že jsou očiposazeny dále od sebe. Hlava bývá větší a přisedlá na krátký široký krk.Děti mohou trpět také hypotonií, což s sebou někdy přináší i nepříjemnédechové obtíže a častější infekce horních i dolních dýchacích cest.

Ruce jsou krátké, široké a někdyse podobají trojzubci. Pacient v takovém případě nemůže při natažení prstůpřitáhnout prsteníček k prostředníčku.

Typická je také mikrodaktylie,což znamená, že jsou prsty pacientů malé a mají neobvykle stejnou délku.Zároveň dochází také ke kontrakturám lokte, kdy jsou šlachy zkrácené acelá oblast tuhne.

Pokud jde o dolní končetiny, zde se objevují úhlové deformity(například „nohy do O“).

Typické příznaky achondroplazie:

  • Disproporcionální růst
  • Rozšířená lebka a široké čelo
  • Krátké ruce a nohy
  • Malý vzrůst (nanismus)
  • Vznik hrbu
  • Mikrodaktylie
  • Kontraktury lokte
  • Úhlové deformity dolních končetin
  • Opožděný motorický vývoj
  • Hypotonie

Vývoj malých pacientůs achondroplazií bývá celkově opožděný, a to včetně posazování nebotřeba prvních krůčků. Nižší svalové napětí by se však mělo postupem časunormalizovat a děti by měly své vrstevníky v motorickém vývoji brzy dohnat.Pokud k tomu nedojde, je nutné vyhledat lékaře. Může se totiž jednat oútlak míchy.

Achondroplazie pro pacienty častopředstavuje velký handicap. Krátké končetiny jim totiž ztěžují některé běžnépohyby (například chůze do schodů), které zdravým lidem obvykle nedělají žádnéproblémy. S tím mohou souviset také psychické problémy nebo třeba rozvoj deprese.

Achondroplazie však rozhodně nepatří mezi duševní poruchy a většinou postihuje hlavně tělo. Intelekt pacientů je tedy zcela normální a někdy bývá jejich inteligence dokonce i nadprůměrná. Pacienti také často mívají skvělý smysl pro humor.

Máte ve svém okolí někoho, kdo se narodil s achondroplazií?

Možné komplikace

Pokud jde o možné zdravotníkomplikace, u kojenců trpících achondroplazií se může projevit apnoe neboli nekontrolovatelnépřestávky v dýchání.

Příčinou bývá útlak míchy v zúženémvýstupu z mozku na spodině lebeční, kde se vyskytuje dechové centrum, aletaké nižší objem plic.

Jelikož je střední část obličeje pacientůs achondroplazií zmenšená, zúžení postihuje také nosohltan.

Starší děti trpí častějšímizáněty dýchacích cest a opakovaně je trápí také zánětystředouší. To vede k hromadění tekutiny a hnisu v uších, což můžepozději způsobit také nedoslýchavost a špatný vývoj řeči. Pacienti mívají taképroblém s balancováním velké hlavy a někdy se může přidat i zúženípáteřního kanálu (stenóza), hyperkyfóza nebo hyperlordóza.

Dospělé pacientys achondroplazií výrazně častěji trápí také nadváha nebo dokonce i obezita.To spolu s deformovanými klouby způsobuje vznik různých ortopedickýchobtíží a jelikož nemocní hodně namáhají krční a bederní páteř, mohou sepřidat nepříjemné bolesti zada problémy při chůzi.

Diagnostika

Jelikož toto onemocnění vznikámutací konkrétního genu, ke stanovení achondroplazie se využívá vyšetřeníDNA. Tuto nemoc lze diagnostikovat po narození dítěte podle typickýchpříznaků, ale také již v průběhu těhotenství.

Pokud jde o prenatálnídiagnostiku, achondroplazii u plodu lze zjistit díky genetickému vyšetřeníplodové vody, které dokáže odhalit přítomnost vadného genu FGFR3.

V pozdějším stádiu těhotenství je možné onemocnění odhalit také ultrazvukovýmvyšetřením, kdy lékař může změřit obvod hlavy plodu a délku jeho končetin.

Že se jedná právě o achondroplazii, naznačuje abnormálně velká hlava dítěte ahydrocefalus.

Po narození dítěte je možnédiagnostikovat achondroplazii prostřednictvím fyzikálního vyšetření, ato hlavně podle malého vzrůstu pacientů a dalších typických rysů, jako jenepoměr velikosti hlavy, trupu a končetin. Lékaři dělají také rentgenovýsnímek kostry, pomocí kterého mohou lépe změřit délku jednotlivých kostí, ak potvrzení diagnózy je nutné také genetické vyšetření, jež odhalí mutacigenu FGFR3.

Achondroplazie léčba

Achondroplazie patří mezinevyléčitelná onemocnění, jejichž terapie je především symptomatická. Ačkolivse v minulosti lékaři snažili růst nemocného ovlivnit, a to třeba aplikacírůstového hormonu, v dnešní době je léčba achondroplazie velice individuální.Pokud onemocnění neohrožuje pacienta na životě, někdy se dokonce žádná terapie neaplikuje.

Především u malých pacientů jenutné pečovat o průchodnost dýchacích cest a léčit časté infekce. Zároveň pomáhárehabilitace, která má vliv na správný motorický vývoj. K dostání jsouspeciální kompenzační pomůcky, jako je například jízdní kolo uzpůsobené výšce aproporcím pacientů s achondroplazií, které jim usnadní pohyb.

Chirurgicky je možné provést prodlouženíkončetin (prolongační osteotomie) za použití Ilizarovy techniky, kdy jecílem, aby pacient získal tělesnou výšku alespoň 150 centimetrů.

Protahují sepředevším stehenní a pažní kosti, ale tento zákrok je poměrně složitý a častose neobejde bez bolesti.

Při každé operaci navíc existuje riziko infekce anepříjemných komplikací, jako jsou například svalové a kloubní kontraktury.

Jelikož pacienty často trápípostižení páteře a zúžení páteřního kanálu, lékaři mohou přistoupit k operačnímuzákroku (neurochirurgické rozšíření foramen magnum), který tyto strukturyuvolní, aby nedošlo k útlaku míchy.

K léčbě hyperkyfózy a dalšíchobtíží se poté v některých případech používá korzet.

Někteří lékařitaké doporučují užívání růstového hormonu na urychlení růstu kostí, ale jeho účinnostprozatím nebyla prokázána a je velice individuální.

Psychologická podpora

Jelikož někteří pacienti, které trápí achondroplazie, pociťují toto onemocnění jako obrovský handicap, mohou trpět depresemi, pocitem méněcennosti či vyloučení z okolní společnosti.

Z toho důvodu je důležitá také psychosociální pomoc.

Nejen v zahraničí, ale i v České republice dnes existují skupiny, jež sdružují nemocné s achondroplazií, pomáhají jim v obtížných situacích a nabízí jim podporu při začleňování do kolektivu. Jedná se například o organizaci Paleček.

Achondroplazie fotografie

Zdroje: spektrumzdravi.cz,nemoci.vitalion.cz

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *