10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Pro přípravu jsou potřeba jen dvě ingredience. Tuk a mouka. Tuk je nositelem chuti, pomáhá mouce zbavit se typické moučné chuti, zjemňuje ji a díky němu předejdete hrudkám, které se jinak rády tvoří, pokud zahušťujete jen moukou. Mouka má trochu jiný úkol. Obsahuje totiž škrob a ten během vaření nabobtná a pokrm krásně zahustí.

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

Jak se jíška připravuje

Udělat jíšku je velice snadné. Nejdůležitější je zapamatovat si ideální poměr tuku a mouky 1:1. Vezmete zkrátka jeden díl tuku a jeden díl mouky v takovém množství, kolik výsledné jíšky potřebujete.

Mouku je vždy potřeba v tuku opražit. To uděláte tak, že tuk rozehřejete a mírně rozpálíte v pánvi a do něj vsypete mouku. Dál už je potřeba jenom míchat, aby se mouka v tuku krásně opekla, nepřipálila se a uvolnil se z ní škrob.

Tahle fáze trvá tak dlouho, jak tmavou jíšku potřebujete.

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Zapamatujte si jednoduché, ale velice užitečné pravidlo: „Kolik tuku, tolik mouky„. Díky němu vám půjde příprava jíšky snadno, protože budete mít vždycky správný poměr surovin, ať už ji chystáte ze lžíce mouky do polévky, nebo si jí připravujete celý hrnek do zásoby.

Druhy jíšky a jejich použití

Podle toho, jak hodně mouku v tuku opražíte, připravíte jeden ze dvou základních druhů jíšky.

Světlá jíška má bílou, nebo jen lehce zlatou barvu. Připravuje se tak, že se tuk jenom rozpustí nebo jemně rozpálí a mouka se na něm nechá při nižší teplotě pouze zpěnit. Její příprava netrvá příliš dlouho.

Zapražení mouky slouží hlavně k tomu, aby ztratila svou moučnou chuť, ale nesmí příliš změnit barvu.

Světlou jíšku (někdy se můžete setkat i s označením bílá, bledá nebo zlatá) využijete všude tam, kde není žádoucí změna barvy ani chuti pokrmu – do světlých polévek, bílých omáček, při přípravě bešamelu nebo při zapékání pokrmů (lasaně, zapečený květák…).

Tmavá jíška je naopak vhodná do tmavých polévek a omáček, do gulášů, k zahuštění tmavého výpeku z masa. Její příprava zabere o něco víc času, protože mouku je potřeba v tuku pražit tak dlouho, až jíška změní barvu. Má ostřejší chuť, podtrhne barvu výsledného pokrmu, ale je potřeba dát pozor, abyste to s pražením nepřehnali a mouku nepřipálili, protože by zhořkla.

Kromě tmavé a světlé jíšky se můžete setkat i s dalšími druhy, nazvanými většinou podle další ingredience, která se do jíšky přidává. V mnoha receptech naleznete například nejznámější cibulovou jíšku.

Její příprava probíhá v podstatě stejně, jen se do tuku přidá ještě nadrobno nakrájená cibule, která se zpění, a teprve potom se přidá mouka.

Cibulová jíška se často používá při přípravě zelí, špenátu, hustých zeleninových polévek a luštěnin (třeba čočka na kyselo).

Pokud se do vaření pustíte naplno, určitě vás neminou ani další druhy nebo pojmenování jíšky. Setkat se můžete třeba s vaječnou jíškou, do které se vmíchá vejce a slouží jako zápražka do polévky.

Jíška může být také pojmenovaná podle typu tuku, nebo mouky, která je v receptu použita, například máslová jíška, kukuřičná jíška a mnoho dalších.

Jejich přípravy se nemusíte bát, princip opražení mouky v tuku je vlastně pořád stejný.

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Mouku v tuku opékejte alespoň 1 minutu. A to i u té nejsvětlejší jíšky do bešamelu. Tolik času totiž potřebuje, aby se zrnka mouky tukem obalila a aby se v mouce oddělil škrob od lepku. Jen tak dostanete jíšku, která nebude chutnat jako syrová mouka a v jídle vám nenadělá nepěkné žmolky.

Jakou mouku, jaký tuk?

Na přípravu jíšky můžete vzít v podstatě jakýkoliv tuk a jakoukoliv mouku. Rozdíly v použitých ingrediencích ale rozhodně existují.

Mouka: Dvě hlavní složky v mouce jsou škrob (gluten) a lepek. Zahušťovací schopností vládne škrob, takže na jíšku můžete použít libovolnou mouku včetně bezlepkové.

Čím více škrobu mouka obsahuje, tím více pokrm zahustí. Čím jemněji je mouka namletá, tím rychleji bude jíška ve finálním pokrmu rozvařená tak, že nebude poznat v chuti.

Na jíšku se nejčastěji používá hladká pšeničná mouka, protože obsahuje vysoké množství škrobu a je velice jemná.

Tuk: Mouka se dá opražit v podstatě na libovolném tuku. Tuk ale přidá do pokrmu vlastní chuť, takže vybírejte hlavně podle druhu pokrmu, který připravujete a podle výsledné chuti, kterou má mít.

Nejčastěji se jíška připravuje z másla, rostlinného oleje a sádla (nebo z tuku vypečeného z připravovaného masa). Máslová jíška má jemnou a delikátní chuť. Máslo se hodí hlavně na přípravu světlé jíšky a jemných, mléčných či smetanových pokrmů.

Sádlo naopak snese delší dobu smažení a je vynikající pro přípravu tmavé jíšky do chuťově výraznějších gulášů, perkeltů a tmavších polévek.

Jíška z rostlinného oleje je v podstatě neutrální. Pokud chcete jíškou zahustit například výpek z masa a na jeho povrchu je dost tuku, můžete klidně použít sebraný tuk z výpeku.

Olej a mouka

Sádlo a mouka

Máslo a mouka

Jak dostat jíšku do jídla?

Hotovou jíšku dostanete do výsledného pokrmu dvěma různými způsoby.

Pokud připravujete nejprve jíšku, tu potřebujete zalít tekutinou (vodou, vývarem, mlékem, smetanou, vínem…) a teprve pak budete přidávat ostatní suroviny, připravte jíšku rovnou v hrnci, ve kterém budete vařit.

Když je hotová, přilévejte do ní tekutinu postupně po dávkách a metličkou vždy vše řádně promíchejte. Záleží samozřejmě i na množství jíšky.

Pokud jí připravujete jen z jedné nebo dvou lžic tuku a mouky, stačí přilít trochu tekutiny, rozmíchat jíšku na kaši a pak dolít zbytek. Pokud máte větší množství jíšky, například na omáčku, nebojte se přidávat tekutinu po naběračkách a jíšku s tekutinou v hrnci vždy dobře rozmíchat metličkou. Vyhnete se tak jakýmkoliv žmolkům, kouskům a výsledná omáčka bude krásně hladká.

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Druhý způsob použijete, pokud už máte pokrm hotový a potřebujete ho zahustit až poté, co jsou v něm všechny ingredience. V takovém případě připravte jíšku ve zvláštním kastrůlku nebo pánvičce a do pokrmu jí potom propasírujte lžící přes cedník. Tak opět spolehlivě docílíte toho, že se jíška v pokrmu rozvaří bez zbytečných hrudek.

Nezapomeňte, že jíšku musíte v pokrmu, který chcete zahustit, pořádně rozvařit. Hladká mouka je dostatečně rozvařená asi za 15 – 20 minut, pokud chcete dosáhnout opravdu lahodné krémové omáčky, vařte pokrm po přidání jíšky alespoň půl hodiny. Jen tak udělá jíška to, co má: zahustí pokrm a nezanechá pachuť mouky.

Záleží to na tom, jak hustý chcete mít pokrm. Pro lehce zahuštěné polévky použijte asi 1 lžíci tuku a 1 lžíci mouky na 1 litr tekutiny (1 lžíce je asi 10 g, výsledné množství jíšky asi 20 g/l).

Řídké omáčky, sosy a hustší polévky si vystačí se 2-3 lžícemi mouky a tuku na litr (cca 30 g mouky, 30 g tuku, množství jíšky asi 60 g/l).

Pokud se chystáte na opravdu krémovou omáčku, použijte od obojího až 8 lžic (cca 80 g mouky, 80 g tuku, množství jíšky asi 160 g/l)

KROK 1:

Připravte si asi 1/2 litru vlažného mléka. Odvažte si 40 g másla a 40 g hladké bílé mouky. Máslo rozpusťte v kastrůlku nebo v pánvi a nechte jemně vzpěnit, ale nepřipalte ho.

KROK 2:

Do pánve vsypte odvážené množství mouky a vmíchejte jí metličkou nebo dřevěnou vařečkou do másla. Hmota se vám bude zdát nejprve hustá a hrudkovitá, ale pokračujte v míchání a mouka s tukem se krásně spojí a začne se v něm pražit.

Budete mít zájem:  Zubní kaz u dětí

KROK 3:

Pražte mouku v tuku na střední teplotě asi 2 – 3 minuty, nebo dokud nezačne jemně zlátnout. Stále míchejte, abyste jíšku nepřipálili. Hurá, máte světlou jíšku. Odstavte ji z tepla dřív, než vám začne tmavnout.

KROK 4:

Bešamel
Do bešamelu patří jíška světlá, maximálně zlatavá. Jakmile ji máte připravenou, po částech do ní přilévejte vlažné mléko a každou dávku tekutiny vždy důkladně vmíchejte metličkou.

KROK 5:

Přilijte tolik mléka, jak hustý bešamel potřebujete. Bešamel je základní bílá omáčka z francouzské kuchyně, ze které můžete následně vykouzlit nepřeberné množství pokrmů. Hustější připravte na zapékání, řidší na omáčku.

KROK 6:

Sýrová omáčka (na noky, špagety, chřest…)
Když už máte hotový bešamel, můžete ho proměnit v jednoduchou sýrovou omáčku. Do 1/2 litru bešamelu přidejte asi 100 – 200 g strouhaného tvrdého sýra (podle chuti vaší i chuti sýra), sůl, čerstvě mletý pepř a pokud chcete i lžičku dijonské hořčice.

KROK 7:

Vše na mírném teple míchejte tak dlouho, dokud se sýr nerozpustí (jemnější sýr se rozpustí klidně i jen v horkém bešamelu, hutnější či tvrdší sýr musíte v omáčce chvíli zahřívat). Ochutnejte, dosolte, podle potřeby nařeďte mlékem a podávejte.

Uvařeno s jíškou

Jak udělat jíšku

Jak udělat jíšku

Související recepty

Jíška – všechno, co jste o ní chtěli vědět, ale báli jste se zeptat

Jíška vypadá jako kuchařský úkrok stranou. Když chcete něco zahustit jíškou, musíte vytáhnout čistý kastrůlek, nechat do něj vklouznout trochu másla, zpěnit v něm mouku a teprve když vznikne jíška, můžete ji použít do vaší hlavní kuchařské tvorby.

Takže se logicky nabízí otázka, jestli by to nešlo nějak jednodušeji. Bez míchání, hlídání, zašpiněného kastrůlku a metličky.

Už se objevilo mnoho zlepšováků, jak dostat mouku do jídla jinak. Jenomže všechny tyhle zlepšováky jídlo spíš kazí a následně vyvolávají dojem, že zahuštění moukou je něco nedobrého, špuntózního, nežádoucího a nedietního.

Dnes vám proto řeknu úplně všechno, co o jíšce vím, a věřím, že ji nejenže vezmete na milost, ale dokonce se před ní začnete sklánět v hluboké kuchařské úctě. Jíška totiž opravdu není bezduché přidávání kalorií, tuku a bílé mouky do jídla.

Jíška posune vaše vaření na úroveň, kdy budete vědět, že to, co dáváte na talíř, je dokonalé a žádá si velmi hlasitou pochvalu.

K čemu je jíška dobrá

Jíška neboli zásmažka má důležitou funkci v zahušťování jídel, jako jsou polévky, omáčky a šťávy k masu. V podstatě se nepoužívá nikde jinde.

Jde o to, že vodovaté jídlo je nehezké a čekáním na talíři se to dokonce ještě zhoršuje. Nebylo by od vás pěkné, abyste své blízké nutili se na to koukat nebo dokonce do jídla pochybovačně dloubat.

Dobře zahuštěná omáčka snadno přilne k masu i k příloze, zatímco vodnatá nadělá paseku. Příliš rychle se vsákne do knedlíků a rozmočí je. Po bramborách i po těstovinách steče, takže je pořádně neochutí, rýže vodnatou omáčku nezvládne pojmout.

S výjimkou knedlíků vám tedy zůstane vodnatá omáčka na talíři a na vidličku ji nenaberete. U knedlíků zase skončíte s jiným pokladem: zatímco se tekutina vstřebává do knedlíkové střídky, na talíři z ní zůstanou pevné části jako například rozmixovaná zelenina nebo kousky cibule.

Nikdy, opravdu nikdy si nemyslete, že rozmixováním zeleniny máte zahuštěno dostatečně. Pokud budete mít šanci někdy porovnat vedle sebe oba dva typy zahuštění, s jíškou i bez, a v kuchyňských laboratorních podmínkách si vyzkoušíte obě dvě tyto omáčky na knedlíku, uvidíte sami.

Jak vlastně jíška zahušťuje?

Za všechno může škrob obsažený v mouce. Škrob totiž, když se dostane do teplé tekutiny, značně nabobtná a vytvoří jakýsi gel. Tekutina díky tomu zhoustne.

Existují čtyři základní způsoby, jak dostat mouku do jídla.

Můžete:

  1. Rozmíchat mouku nejprve ve studené tekutině
  2. Nasypat mouku na orestovanou cibuli nebo cibuli se zeleninou nebo na orestované maso, když se tvoří základ pro dušená jídla
  3. Připravit jíšku
  4. Uhníst z másla a mouky hmotu, které se pěkně francouzsky říká beurre manié

Jak vidíte, nezmínila jsem mezi nimi možnost nasypat mouku rovnou do připravovaného jídla. Má to jednoduchý důvod: vytvořili byste si leda tak perfektní žmolky.

Mouka na povrchu žmolků totiž začne ihned po přidání do horké tekutiny gelovatět a vytvářet nepropustnou bariéru, takže uzavře syrovou mouku uvnitř. Uzavře ji pevně, nekompromisně a navždy.

Jednou žmolky, pořád žmolky, a míchejte si přitom metličkou, jak chcete.

Oproti tomu všechny čtyři zmiňované způsoby se nejprve snaží malá zrníčka mouky důkladně oddělit od sebe, ať už pomocí vody, jiné tekutiny nebo tuku. Díky tomu se pak žmolky nevytvoří.

Způsob číslo jedna už jsem tu mnohokrát zmiňovala jako odstrašující variantu nedbalého restauračního vaření. Záklechtce z mouky a vody se říká amerika.

Když ji nalijete do omáčky, nejen že naředíte její chuť a barvu, nejen že se mouka chuťově nepředvede v nejlepším světle, navíc hotové jídlo působí do žaludku jako klíh.

Omáčky zahuštěné tímto způsobem nemají ani tu nejlepší možnou chuť, ani hustotu, ani dojem.

Způsob číslo dvě v podstatě odpovídá přípravě jíšky, jen s tím rozdílem, že se při něm nebere nový tuk, ale využije se ten, který už je v pánvi nebo v kastrůlku.

Způsob číslo tři je téma tohoto článku a podrobněji ho vysvětlím za chvíli.

Způsob číslo čtyři je téma pro docela samostatný článek. Tahle kulička z másla a mouky se používá hlavně pro minutkové omáčky z pánve a zaslouží si zvláštní pozornost.

Suroviny na jíšku

Jíška se skládá pouze ze dvou surovin. Z tuku a z mouky.

Mouka

To, co v mouce způsobuje zahušťování, je škrob. Nikoli lepek. Takže i z bezlepkové mouky můžete vytvořit jíšku.

Čím víc škrobu, tím líp mouka zahušťuje. Logicky.

A pak platí ještě jedna zajímavá zákonitost. Čím víc lepku má mouka, tím méně se do ní vejde škrobu, takže vysokolepková mouka zahušťuje hůř. Na jíšku se proto nehodí ani chlebové mouky, ani mouky speciálně určené na kynutá těsta. Raději vezměte obyčejnou hladkou mouku nebo mouku určenou na pečení křehkých těst a dortů.

Tuk

Tuk první volby je máslo. Krásně voní a přidá do jídla další křehké a příjemné aroma. Ale stejně tak můžete připravit jíšku z rostlinných olejů, ze sádla, z vypečeného tuku z masa.

Jen u margarínů si dejte pozor, protože jak známo obsahují spoustu vody a můžete si vytvořit nechtěné žmolky. Raději vezměte rostlinný olej, když už se máslu z nějakého důvodu chcete vyhnout.

Každý z těchto tuků přinese jídlu svou vlastní chuť, což se dá výborně využít, jak zrovna potřebujete.

Poměr surovin

Tohle pravidlo si myslím zapamatujete velmi snadno: Kolik mouky, tolik tuku. Na jednu lžíci másla jednu lžíci mouky.

Ideální poměr tuku a mouky je 1:1, měřeno váhově, nikoli objemově. Pokud to ale vezmete od oka, příliš se od tohoto poměru stejně neodchýlíte a výsledek bude bezvadný. Vážit mouku a tuk se hodí až u větších množství připravované jíšky.

Recept na jíšku

Základní příprava jíšky je velmi jednoduchá.

Nejprve zahřejte tuk. Nikoli velmi zprudka, ale musí být horký. Pak do něj vsypete naráz odměřenou mouku a metličkou začnete mrštně promíchávat. Tuk s moukou začnou pěkně bublat a pěnit. Je důležité, abyste vydrželi aspoň minutu míchat, stále na zhruba středně silném plameni. Pomůžete to lepší chuti jíšky a lepšímu spojení s omáčkou nebo s polévkou.

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

Pokud potřebujete světlou jíšku, v tuto chvíli máte hotovo. Světlá jíška patří do světlých omáček, do bešamelu, do světlých a mléčných polévek.

Do zlatavých omáček byste však měli připravit jíšku zlatavou, a to znamená vydržet v míchání tak dlouho, až mouka v tuku zezlátne zhruba do barvy mokrého písku na břehu moře. Zabere to zhruba 2-5 minut, podle intenzity tepla.

Budete mít zájem:  Křečové žíly a léčba: co všechno uhradí pojišťovna?

Do tmavých jídel a tmavých šťáv k masu se však hodí mít jíšku tmavou, tedy hnědou, takřka dočervena. Tu už si musíte u sporáku vystát, stále míchat, být ve střehu, a přestat včas. Spálená jíška je hořká a pokazí vám jídlo.

Jakmile jíšku odstavíte, vydržte ji v kastrůlku ještě asi půl minuty míchat. Moderní hrnce mají obvykle sendvičové dno, které drží teplo, takže i po odstavení budou jíšku zahřívat a mohla by se vám odspodu spálit, když ji necháte svému osudu.

Co se týká zahušťovacích schopností, světlá jíška zahušťuje nejsilněji a nejlépe. S délkou přípravy jíšky slábne míra zahuštění. Tmavá jíška má jen asi čtvrtinovou sílu co jíška světlá.

Jak dostat jíšku do jídla

Jedna z nejčastějších otázek týkajících se jíšky zní: Jak ji vlastně dostat do jídla?

Když se nad tím zamyslíte, jsou jen dva způsoby. Buď nalít tekutinu do jíšky, nebo přidat jíšku do tekutiny. Každé si v tuto chvíli trůní v jiném hrnci, jde jen o to, ve kterém z nich je smíchat dohromady.

Tekutina do jíšky

Jestliže jste jíšku právě teď dohotovili v samostatném kastrůlku, je ještě teplá. Nemusíte se do ní bát přilít jak vlažnou, tak teplou tekutinu.

10 tipů, jak to mít hustý: Jíška není jediné zahušťovadlo

K hotové jíšce nalijte třetinu tekutiny a zběsile rozmíchejte metličkou. Zahřívejte, až vznikne hustá kaše. Pokud máte kastrůlek s jíškou stále postavený na rozehřáté plotýnce, bude to záležitost několika málo vteřin.

Přilijte druhou třetinu tekutiny a opět důkladně rozmíchejte a zahřejte skoro k varu. Kaše trochu zřídne.

Dolijte i zbytek tekutiny, naposledy pořádně promíchejte a naposledy přiveďte k varu. Nyní nechte pobublávat 15-20 minut, jen tak se jíška dobře spojí s jídlem. Nezapomeňte míchat, jinak se mouka bude připalovat ke dnu.

Pokud při prováření jíšky sem tam lžící seberete pěnu z rodící se omáčky či polévky, postaráte se o naprosto dokonalý dojem. Sbíráním pěny se jídlo zbavuje posledních zbytků nečistot a dokonce s pěnou odstraníte i část mouky z jíšky.

Ve kterých případech použít tento způsob spojení jíšky a tekutiny? Přilévání tekutiny do jíšky se hodí především tam, kdy zahušťujete tekutinu bez dalších příměsí, tedy například vývar, scezený a tuku zbavený výpek z masa nebo mléko.

Jíška do tekutiny

Vezměte malý cedník, z části ho ponořte do polévky nebo do omáčky a lžící do něj postupně přidávejte jíšku. V cedníku jíšku míchejte, dokud ji skrz oka nedostanete do jídla.

Opět provářejte 15-20 minut, aby se jíška spojila s jídlem, a opět nezapomínejte míchat.

Přidávání jíšky do tekutiny se hodí naopak tam, kde má tekutina určitou strukturu a obsahuje suroviny nakrájené na kousky. Ty by totiž překážely zběsilému rozmíchávání metličkou během přilévání. Takže takto zahušťujte třeba zeleninové polévky nebo guláš.

Na co si dát pozor

Sluší se upozornit na dvě důležité věci, než se poprvé pustíte do koketování s jíškou.

Tekutina, kterou potřebujete zahustit, musí nějak chutnat. V podstatě by už měla mít finální nebo skoro finální chuť. Po zahuštění už s polévkou nebo omáčkou mnoho nenaděláte. Takže prosím pěkně, zahušťovat pouhou vodu vážně nemá smysl. Leda byste si chtěli nanečisto vyzkoušet, jak ta jíška vlastně funguje.

A pak je tu ještě jedna věc z vyšší kuchařské. Pokud vám na jídle opravdu záleží, omáčky nebo šťávy k masu se po důkladném provaření jíšky ještě cedí.

Samozřejmě to nejde u polévek, které obsahují například zeleninu nakrájenou na kousky. Nejde to ani u šťávy z masa, ve které úmyslně plavou kousky slaniny.

U hladkých šťáv a omáček však cezení smysl má a posune to dojem z omáčky ještě o úroveň výš.

Kolik jíšky?

Osobně ve svých receptech dávám přednost spíš mírnějšímu zahuštění a řídkým výsledkům. Svůj účel to splní, omáčka nestéká z těstovin, polévka je vazká, šťáva se neschová v knedlících, a dřív se to tak dělalo. Nemám ráda přehuštěné omáčky, bohužel mi příliš evokují nepovedené zahuštění amerikou.

Sami jistě brzy po pár pokusech přijdete na to, kolik jíšky potřebujete na omáčku nebo polévku pro čtyři lidi. Jsou to totiž velmi snadné počty.

  • Polévky se na osobu servíruje 300 ml.
  • Omáčky k masu přijde na talíř obvykle 100 ml, ve velkorysých případech objevujících se v typicky české kuchyni to však může být až 150 nebo dokonce 200 ml. Taková svíčková se sedmi prostě chce svoje, přestože si o porci této velikosti můžete myslet, že se jedná o extrémní sport.

Takže si spočítejte množství tekutiny, kterou chcete na konci vaření mít k dispozici. A z něj odvoďte množství jíšky pomocí tohoto pravidla:

  • 100 g jíšky (z 50 g tuku a 50 g mouky) zahustí 1 litr polévky nebo omáčky lehce.
  • 125 g jíšky zahustí 1 litr polévky nebo omáčky tak nějak středně.
  • 150-170 g jíšky zahustí 1 litr polévky nebo omáčky značně.

Tak to vidíte. Jíška je záležitost dvou obyčejných surovin, ale dá se o ní napsat tolik zajímavého! Věřím, že si ji zamilujete stejně jako já.

Už jsem to tu psala několikrát, ale protože opakování je matkou moudrosti a kuchařského pokroku, tak tedy ještě naposledy: jíška není zlo. Jíška je naopak velké dobro. Jen se k ní musíte chovat jako k vážené dámě, nikoli jako k nechtěnému přivandrovalci.

Pokud vám na téma jíška v kuchyni stále ještě není něco jasné, nebojte se ptát v komentářích, ráda na to odpovím.
 

 

11 NEJLEPŠíCH NáHRAŽEK KUKUŘIČNéHO ŠKROBU – WELLNESS – 2021

Kukuřičný škrob je široce používán při vaření a pečení.Je to čitý škrobový prášek, který e extrahuje z kukuřičných zrn odtraněním všech jejich vn

Kukuřičný škrob je široce používán při vaření a pečení.

Je to čistý škrobový prášek, který se extrahuje z kukuřičných zrn odstraněním všech jejich vnějších otrub a klíčků a zanechá za sebou endosperm bohatý na škrob.

V kuchyni má řadu využití. Když je škrob zahříván, velmi dobře absorbuje vodu. Nejčastěji se tedy používá jako zahušťovadlo na dušená masa, polévky a šťávy.

Je také často upřednostňována osobami s celiakií, protože pochází z kukuřice (nikoli z pšenice), díky čemuž je bez lepku.

Kukuřičný škrob však není jedinou přísadou, kterou lze použít jako zahušťovadlo. Tento článek zkoumá přísady, které můžete místo toho použít.

1. Pšeničná mouka

Pšeničná mouka se vyrábí mletím pšenice na jemný prášek.

Na rozdíl od kukuřičného škrobu obsahuje pšeničná mouka bílkoviny a vlákninu, stejně jako škrob. To znamená, že je možné zaměnit kukuřičný škrob za mouku, ale budete potřebovat více, abyste dosáhli stejného efektu.

Obecně se pro zahuštění doporučuje použít dvakrát tolik bílé mouky než kukuřičného škrobu. Pokud tedy potřebujete 1 lžíci kukuřičného škrobu, použijte 2 lžíce bílé mouky.

Hnědá a celozrnná mouka obsahuje více vlákniny než bílá mouka, takže i když je možné vyzkoušet zahušťování pomocí těchto mouček, budete pravděpodobně potřebovat mnohem více, abyste dosáhli stejného výsledku.

Chcete-li recepty zahustit pšeničnou moukou, nejprve ji promíchejte s trochou studené vody a vytvořte pastu. Tím zabráníte tomu, aby se při přidávání do receptů lepily dohromady a vytvářely shluky.

Pokud používáte pšeničnou mouku jako náhradu kukuřičného škrobu, pamatujte, že není bezlepková, takže není vhodná pro lidi s celiakií.

Souhrn: Pšeničná mouka je rychlou a snadnou náhradou kukuřičného škrobu. Pro dosažení nejlepších výsledků doporučujeme použít dvakrát tolik mouky, než byste použili kukuřičný škrob.

2. Arrowroot

Arrowroot je škrobnatá mouka vyrobená z kořenů Maranta rod rostlin, který se nachází v tropech.

  • Aby se vyrobila šípová kořen, rostliny se osuší a poté rozemelou na jemný prášek, který lze použít jako zahušťovadlo při vaření.
  • Někteří lidé dávají přednost šípkové kořeně před kukuřičným škrobem, protože obsahuje více vlákniny (1, 2).
  • Při smíchání s vodou také vytváří čirý gel, takže je skvělý pro zahušťování čirých kapalin ().
Budete mít zájem:  Choulostivá témata u gynekologa. Jsme něco mezi doktorem a kamarádkou, říká lékař

K dosažení podobných výsledků se doporučuje použít dvakrát tolik šípů než kukuřičný škrob. Arrowroot je také bez lepku, takže je vhodný pro lidi, kteří nejí lepek.

Souhrn: Arrowrootová mouka je bezlepkovou náhražkou kukuřičného škrobu. Měli byste použít dvakrát tolik šípů, než byste použili kukuřičný škrob.

3. Bramborový škrob

Bramborový škrob je další náhradou kukuřičného škrobu. Vyrábí se drcením brambor, aby se uvolnil jejich obsah škrobu, a následným sušením na prášek.

Stejně jako šíp není to zrno, takže neobsahuje žádný lepek. Jedná se však o rafinovaný škrob, což znamená, že má vysoký obsah sacharidů a obsahuje velmi málo tuku nebo bílkovin.

Stejně jako ostatní hlízové ​​a kořenové škroby i bramborový škrob chutná celkem nevýrazně, takže vašim recepturám nepřidá žádnou nežádoucí chuť.

Bramborový škrob byste měli nahradit kukuřičným škrobem v poměru 1: 1. To znamená, že pokud váš recept potřebuje 1 lžíci kukuřičného škrobu, vyměňte to za 1 lžíci bramborového škrobu.

Za zmínku také stojí, že mnoho kuchařů doporučuje v průběhu vaření přidat kořenové nebo hlízové ​​škroby, jako jsou brambory nebo šíp.

Je to proto, že absorbují vodu a zahušťují se mnohem rychleji než škroby na bázi zrn. Příliš dlouhé zahřívání je zcela rozloží a způsobí ztrátu jejich zahušťovacích vlastností.

Souhrn: Bramborový škrob je skvělou náhradou za kukuřičný škrob, protože chutná nevýrazně a je bez lepku.

4. Tapioka

  1. Tapioka je zpracovaný škrobový produkt extrahovaný z manioku, kořenové zeleniny, která se vyskytuje v Jižní Americe.
  2. Vyrábí se mletím kořenů manioku na kaši a odfiltrováním jejich kapaliny bohaté na škrob, která se poté suší na tapiokovou mouku.

  3. Některé rostliny manioku však obsahují kyanid, proto musí být maniok nejprve ošetřen, aby byla zajištěna jeho bezpečnost ().
  4. Tapioku lze koupit jako mouku, perly nebo vločky a je také bezlepková.
  5. Většina kuchařů doporučuje nahradit 1 lžíci kukuřičného škrobu 2 lžícemi tapiokové mouky.

Souhrn: Tapioka je zpracovaná škrobová mouka vyrobená z manioku kořenové zeleniny. Každou lžíci kukuřičného škrobu byste měli nahradit asi 2 lžícemi tapiokové mouky.

5. Rýžová mouka

Rýžová mouka je prášek vyrobený z jemně mleté ​​rýže. V asijských kulturách se často používá jako přísada do dezertů, rýžových nudlí nebo polévek.

  • Přirozeně bez lepku, je také populární mezi těmi, kteří mají celiakii jako náhradu za běžnou pšeničnou mouku.
  • Rýžová mouka může také působit jako zahušťovadlo v receptech, což z něj činí účinnou náhradu za kukuřičný škrob.
  • Navíc je po smíchání s vodou bezbarvý, takže může být obzvláště užitečný pro zahušťování čirých kapalin.
  • Stejně jako u pšeničné mouky se pro dosažení stejného výsledku doporučuje použít dvakrát tolik rýžové mouky než kukuřičného škrobu.
  • Může být použit s horkou nebo studenou vodou na výrobu pasty nebo v jíšce, což je směs mouky a tuku.

Souhrn: Rýžová mouka je po přidání do receptu bezbarvá, takže může být užitečná pro zahuštění čirých tekutin. K dosažení stejného výsledku použijte dvojnásobné množství rýžové mouky.

6. Mleté lněné semínko

  1. Mleté lněné semínko je velmi savé a po smíchání s vodou tvoří želé.
  2. Konzistence lnu však může být trochu drsná, na rozdíl od kukuřičného škrobu, který je hladký.

  3. To znamená, že lněná semínka jsou skvělým zdrojem rozpustné vlákniny, takže použití mletých lněných semen místo mouky může zvýšit obsah vlákniny ve vaší misce ().

Pokud zahušťujete pokrm, můžete zkusit nahradit kukuřičný škrob smícháním 1 lžíce mletého lněného semínka se 4 lžícemi vody. To by mělo nahradit asi 2 lžíce kukuřičného škrobu.

Souhrn: Můžete mleté ​​lněné semínko smíchat s vodou a nahradit ho kukuřičným škrobem. Může však mít drsnou strukturu a nebude poskytovat stejně hladký povrch.

7. Glukomannan

  • Glukomannan je prášková rozpustná vláknina pocházející z kořenů rostliny konjac.
  • Je velmi savý a po smíchání s horkou vodou vytváří hustý, bezbarvý gel bez zápachu.
  • Jelikož je glukomanan čistá vláknina, neobsahuje žádné kalorie ani sacharidy, což z něj činí oblíbenou náhražku kukuřičného škrobu u lidí, kteří dodržují nízkosacharidovou dietu.
  • Je to také probiotikum, což znamená, že krmí dobré bakterie ve vašem tlustém střevě a pomáhá vám udržovat zdravé střevo ().
  • Nedávný přehled navíc zjistil, že konzumace 3 gramů glukomananu denně může snížit váš „špatný“ LDL cholesterol až o 10% ().

Je však nepravděpodobné, že byste jej spotřebovali jako zahušťovadlo. Je to proto, že jeho zahušťovací síla je mnohem silnější než kukuřičný škrob, takže spotřebujete mnohem méně.

Většina lidí používá přibližně čtvrt čajové lžičky glukomananu na každé 2 čajové lžičky kukuřičného škrobu.

Zahušťuje při poměrně nízkých teplotách, proto ho před nalitím do jídla promíchejte s trochou studené vody, abyste zabránili shlukování, když narazí na horkou tekutinu.

Souhrn: Glukomanan je rozpustná vláknina, která se zahřívá vodou. Neobsahuje žádné sacharidy ani kalorie, takže je oblíbenou volbou pro lidi s nízkosacharidovou dietou.

8. Psyllium Husk

  1. Psyllium lusk je další rozpustná vláknina na rostlinné bázi, kterou lze použít jako zahušťovadlo.
  2. Stejně jako glukomanan je bohatý na rozpustnou vlákninu a obsahuje velmi málo sacharidů.

  3. Budete také potřebovat jen malé množství k zahuštění receptů, takže začněte s půl lžičkou a budujte.

Souhrn: Psyllium lusk je další typ rostlinné rozpustné vlákniny.

Zkuste použít malé množství místo kukuřičného škrobu pro zahuštění.

9. Xanthanová guma

Xanthanová guma je rostlinná guma, která se vyrábí fermentací cukru s názvem bakterie Xanthomonas campestris ().

Tak vznikne gel, který se poté vysuší a přemění na prášek, který můžete použít při vaření. Velmi malé množství xanthanové gumy může zahušťovat kapalinu o velké množství (9).

Stojí za zmínku, že u některých lidí může způsobit trávicí potíže, pokud jsou konzumovány ve velkém množství ().

Je však nepravděpodobné, že byste jej spotřebovali příliš mnoho, pokud ho používáte jako zahušťovadlo.

Doporučuje se použít malé množství xanthanové gumy a přidávat ji pomalu. Musíte dávat pozor, abyste nespotřebovali příliš mnoho, jinak by tekutina mohla být trochu slizká.

Souhrn: Kukuřičný škrob můžete při vaření zaměnit za stejné množství xanthanové gumy jako zahušťovadlo.

10. Guarová guma

Guarová guma je také rostlinná guma. Je vyroben z typu luštěniny zvané guarové fazole.

  • Vnější slupky fazolí jsou odstraněny a centrální škrobovitý endosperm je odebrán, vysušen a rozemlet na prášek.
  • Má nízký obsah kalorií a vysoký obsah rozpustné vlákniny, takže je dobrým zahušťovadlem (11,).
  • Někteří lidé dávají přednost použití guarové gumy před xanthanovou gumou, protože je obecně mnohem levnější.

Stejně jako xanthanová guma je však guarová guma silným zahušťovadlem. Začněte s malým množstvím – asi čtvrtinou čajové lžičky – a pomalu vytvářejte konzistenci, která se vám líbí.

Souhrn: Guarová guma má nízký obsah kalorií a vysoký obsah rozpustné vlákniny. Má dobré zahušťovací vlastnosti, takže začněte s malým množstvím a budujte.

11.Další zahušťovací techniky

Několik dalších technik vám také může pomoci zesílit recepty.

Tyto zahrnují:

  • Vařící: Vaření jídla na nižší teplotu po delší dobu pomůže odpařit část tekutiny, což má za následek silnější omáčku.
  • Míchaná zelenina: Puréeing zbylé vegetariáni mohou udělat omáčku na bázi rajčat silnější a přidat více živin.
  • Zakysaná smetana nebo řecký jogurt: Pokud je přidáte do omáčky, může být krémová a hustší.

Souhrn:

Několik dalších technik může pomoci zahušťovat omáčku, včetně vaření, přidání směsi zeleniny a použití zakysané smetany nebo řeckého jogurtu.

Sečteno a podtrženo

  1. Pokud jde o zahušťování omáček, dušených pokrmů a polévek, existuje mnoho alternativ kukuřičnému škrobu.
  2. A co víc, mnoho z těchto zahušťovadel má jiné nutriční vlastnosti než kukuřičný škrob a může vyhovovat různým stravovacím preferencím.
  3. Pokud chcete do svých receptů přidat trochu extra vlákniny, máte dietu s nízkým obsahem karbohydrátů nebo vám prostě dojde kukuřičný škrob, určitě musíte zvážit alternativní zahušťovadla.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector